Zdravá obuv pro děti

Jak to, že dle lékařských studií se více než 99 % dětí rodí se zdravýma nohama, přibývá počet vad nohou? Alarmující je zjištění, že asi třetina prvňáčků přichází do školy s nohama různě poškozenýma v důsledku nošení nesprávné obuvi. Jak se tohoto vyvarovat? Pojďme si říct, jak vybrat zdravou obuv pro děti.

Proč je důležité kupovat zdravou obuv už od dětství?

Skelet nohou při narození je převážně chrupavčitý a k přeměně na kosti dochází postupně. Klenba při narození není vytvořena a na plosce je rozsáhlý tukový polštář. Tento tukový polštář postupně mizí a současně se vytváří klenba. Celé to trvá zhruba do tří let věku dítěte.

Jak správně vybrat dětskou obuv

Je třeba říci, že požadavky na dětskou obuv jsou v různém věku dítěte odlišné. Ti nejmenší, kteří se právě začínají učit chodit, jsou ještě nejistí, potřebují, aby jejich nožky měly možnost „cítit podlahu“. Doporučují se tedy boty, které nejvíce připomínají chůzi naboso a nenutí tak děti měnit svůj přirozený způsob chůze. Podrážka takové boty musí být nejen měkká, ale také pružná a v botě musí být dostatek prostoru pro prsty, aby jimi dítě mohlo volně hýbat. Takováto bota malým nohám umožňuje správně růst a vyvinout si sílu, svaly a cit v prstech.

Ti starší, kteří již jsou při chůzi sebejistí a jejichž chůze je vyrovnaná, pak potřebují obuv se stabilní patou, obuv poskytující prstům dostatečný prostor k pohybu.

Jaká tedy má být správná velikost obuvi?

Noha dítěte rychle roste, mění se v délce, šířce i proporcích. Noha malého dítěte roste v průměru 15 až 18 mm za rok, u starších dětí 8 až 12 mm. To znamená, že ve věku 2–3 let potřebují děti 2 až 3 velikosti obuvi za rok. Když kupujeme nové boty, zajímá nás tzv. nadměrek, to je volný prostor v přední části boty, mezi nejdelším prstem a botou. Tento nadměrek by neměl být menší než 12 mm, za optimální je považován nadměrek 12-17mm.

Materiál

Dětská obuv musí být vyrobena z vhodných materiálů, to znamená, že svršek má být buď kožený, nebo textilní. Totéž platí o stélce, která má být savá, protože dětská noha se více potí a většina potních žláz je na plosce.

Číst dál...

Veganství a děti, jde to k sobě?

Děti rostou, když je zajištěn dostatečný přísun kalorií. Je takové přísunu schopné veganství? A víte o tom dostatek informací, abyste mohli soudit? Věřte, že lidé, kteří propadli veganství, jež berou jako životní styl, mají vše dobře nastudované. Všichni chtějí pro své děti jen to nejlepší.

Zdravotní problémy dětí byly naopak mnohdy jedním z důvodů, proč se jejich rodiče pro veganské stravování rozhodli.

Vzhledem k tomu, že je můj přítel vegan už od svých dvaceti let, bylo nám jasné, že naše dcera jíst maso nebude. Nad jejím veganstvím jsem ale přemýšlela. Nebude jí něco chybět? Přece jenom u dítěte toho může člověk špatnou stravou více pokazit. Ale protože jsem tou dobou byla přesvědčena o pozitivech veganství jako etického životního stylu a také o zdravotních výhodách takového stravování, uvědomila jsem si, že jedinou překážkou je dostatek informací o veganské stravě u dětí.

Ideální je pestrá strava s velkým obsahem luštěnin a celozrnných produktů, ořechů a semínek, ovoce a zeleniny, především hodně zelené listové zeleniny. A chybějíc vitamín B12 musí být bezpodmínečně doplňován.

Vychovávat děti vegansky často není pro rodiče snadné, a to právě kvůli tlaku společnosti, která má o veganství, obzvlášť u dětí, nedostatek informací a její představy jsou často velmi zkreslené. To dokazuje i příběh paní Sonii, jejíž rodina byla kvůli veganství anonymně udána na Oddělení sociálně právní ochrany dětí.

Co se týká našich dětí, stravují se šestiletý Filip i čtyřletý Štěpán z vlastní vůle vegansky a stále mají možnost volby. Živočišné výrobky jim při žádných příležitostech nezakazujeme, jen je informujeme o tom, jak se dané produkty vyrábějí a s čím je jejich produkce spojena.

K veganství se bohužel skepticky staví i velká část českých lékařů a lékařek, a to navzdory řadě zahraničních výzkumů a oficiálních stanovisek odborných organizací, které veganství považují za zdravý způsob stravování.

Číst dál...

Není prkno jako prkno

Skateboard, waveboard nebo longboard či snad penny? Nevíte o čem je řeč? „Několikrát jsem se vymlátil, ale nemohu bez toho žít“. To jsou výrazy nadšenců do „skejtování“, kterým přirostlo prkno na kolečkách k srdci. Upřímně, řada lidí však nemá ani ponětí, jaký je v jednotlivých typech rozdíl, pro jaký účel nebo jízdu jsou určeny. Trend těchto prken se stále rozšiřuje a tak si pojďme jednotlivé typy popsat. Jak se říká, „není prkno jako prkno“.

Skateboard

Skateboard patří stále k nejrozšířenějšímu a nejoblíbenějšímu typu prkna. Skateboard je charakteristický svým obdélníkovým tvarem, který je zaoblen z obou kratších stran. Kolečka jsou menší i tvrdší a odolnost velmi vysoká. Skateboard užijete především ve skateparcích, U-rampách, zkrátka všude, kde může jezdec překonávat nějakou překážku. Zároveň se dá říct, že je skateboard vhodný i pro kratší městskou jízdu, či jízdu v parcích. Skateboardy jsou z pohledu univerzálnosti prostě na první příčce.

Longboard

Longboard je v současné době trendy. Jak už název napovídá „Long Board“ je charakteristický svou dlouhou deskou, která měří okolo jednoho metru. Tvar rozlišuje, pro jaký typ jízdy je longboard určený: silnice, downhill, kopce. Oproti skateboardu nabízí longboard širší trucky s většími kolečky, což umožňuje dosáhnout vyšší rychlosti. Kam s longboardem? Byly vytvořeny za účelem rychlé jízdy po asfaltových silnicích, docílit tak jakési simulace „surfingu na souši“. Při jízdě na logboardu děláte totiž stejný pohyb, jako při surfování. Na longboardech se můžete prohánět v parcích, stezkách i pustit to z prudkých kopců.

Pennyboard

Pennyboard boduje zejména u mladší generace. Tyto krátké, asi půl metrů dlouhé skateboardy jsou ve většině případů vyrobeny z plastu. Vizuálně připomínají longboard, jelikož přední část prkna je taktéž zaoblena do špičky. Pennyboard nebude hitem ve skateparcích, ale je skvělý jako dopravní prostředek ve městě. Malý rozměr a nízká hmotnost umožňují pennyboard snadno přenášet nebo uschovat do batohu, což se hodí obzvláště v městském ruchu.

Waveboard

Známý také jako snakeboard, je druh skteboardu, který není v současné době tolik rozšířený, ale co není, může být. Základní svatbu Waveboardu tvoří 2 desky spojené tyčí. Dalším charakteristickým prvkem jsou dvě kolečka, která jsou nezávisle na sobě otočná o 360°. Princip jízdy na waveboardu spočívá v kmitání nohou ze strany na stranu, čímž vzniká potencionální energie, díky které lze waveboard pohánět dopředu, aniž by se jezdec musel odrážet od země.

Číst dál...

Koloběžky

Měli jste svoji koloběžku? A víte kolik druhů je dnes k dostání? Uhání vás vaše ratolest ke koupi? Tak tady je rychlý přehled, díky kterému nebudete out. Nesmrtelným dopravním prostředkem i zdrojem zábavy je koloběžka. Prví koloběžka byla vyrobena už v 19. století. Od té doby však prošla značným vývojem a dnes je na trhu k dostání mnohem bezpečnější a komfortnější koloběžky než tomu bylo dřív. Dětská koloběžka zůstává klasickou hračkou, která doprovází dítě celé jeho dětství. Poskytují dětem dobrodružství a hru. Pomocí koloběžky si děti procvičují nejen svoje svalstvo, ale také smysl pro rovnováhu.

Druhy koloběžek

První typem jsou dětské koloběžky s nafukovacími koly, jež jsou vhodné pro ježdění v parcích, na cyklostezkách či v náročnějších terénech. Jedná se o větší a robustnější modely a právě ta nafukovací kola, lépe absorbují nárazy a jízda terénem je snazší.

Freestyle koloběžky, tedy takové které se hodí na u-rampu, na nácvik triků. Na freestyle koloběžkách se dítě vážně vybije. Koloběžky mají malé kola a odlehčený hliníkový rám pro ty nejlepší triky ve freestyle parcích, nebo jen tak na ulici. K freestyle koloběžkám se rozhodně doporučují chrániče a helmy.

Sjezdové koloběžky ty se řadí k těm speciálním. Mají snížená řídítka, která jsou určeny převážně pro sjezd. A právě ta níže posazená řídítka zajišťují nižší těžiště při sjezdech a tím dosahování vyšších rychlostí.

Nebo jednoduše. Koloběžky pro sport jsou vyrobeny z odolnějších materiálů, mají aerodynamičtější tvar, většinou mají dvě brzdy. Koloběžky pro turistiku mají velká kola pro pohodlnější jízdu a mohutnější konstrukci. Koloběžky pro zábavu jsou téměř všechny. A do města? To jsou ty s úzkým řidítky, malými koly a s jedou zadní nášlapnou brzdou.

Plusy a mínusy

Koloběžka vede k pohybu, a to je vždy jasná výhoda. Dochází k menší zátěži na klouby bez nárazů jako například při běhu. Jednoznačnou nevýhodou koloběžky je asymetrický pohyb. Je důležité, aby dítě, a to stejné platí i pro dospělého člověka, střídalo při jízdě pravidelně levou a pravou nohu.

Číst dál...

Jak vybrat kolečkové brusle?

Kdo nemá doma kolečkové brusle? Protože brusle patří mezi masově rozšířené sportovní náčiní, které je oblíbené v širokém spektru bruslařů. Na bruslích jezdí děti, puberťáci, ostřílení sportovci i rodiny ve výletním tempu. Že vás to nechytlo? A máte vůbec ty správné brusle? Pro všechny typy bruslařů se vyrábějí vhodné inline brusle, které svými vlastnostmi sedí.

Jak tedy kolečkové brusle vybrat?

Zprvu se zdá, že na bruslích se zkrátka bruslí a je jedno jaký typ bruslí vyberu. Ale to je mýlka. Vlastnosti a vybavení brusle určují, jak bude brusle rychlá, jak lehce se bude ovládat, zda bude vhodná na dlouhé vyjížďky či spíše do skate parku. Určitě je dobré si odpovědět aspoň na tyto otázky; Bojím se na bruslích? Budu začínat? Chci jezdit rychle? Chci řádit ve skate parku, skákat a jezdit schody? Potřebuju brusle na projížďky s rodinou? Baví mě jezdit pro lepší kondičku?

Podle čeho vybírat a především proč?

Podle typu brusle tedy dle používání. Jsou zde brusle pro začátečníky, fitness kolečkové brusle, závodní a freeskate či hokej a v neposlední řadě brusle pro děti. Důležitým parametrem jsou i velikosti koleček. Protože platí, že čím větší kolečka tím rychlejší brusle, které zároveň díky velikosti kol lépe pojedou i na hrubém povrchu. A nebudeme si nic nalhávat i cena je důležitá. Cena zkrátka do jisté míry určuje kvalitu zboží. Cena doporučená výrobcem odráží, jak je vybraný model vybaven a pečlivě zpracován.

A co čekat od dětských inline bruslí

Inline brusle pro děti jsou v podstatě ze skupiny bruslí pro začátečníky nebo fitness bruslí. Hlavním rozdílem je nastavitelná velikost v rozmezí tak 3-4 velikostí. Takže inline brusle rostou s dítětem.

Nastavení je jednoduché. Po zmáčknutí nebo uvolnění pojistky z boku bruslí, posunete špičku boty a brusle opět zajistíte. Vnitřní botka na tento systém musí být nastavena a v bruslích je tak o něco menší pohodlí než v botce, která je udělaná jen pro jednu konkrétní velikost.

Kolečka dětských bruslí jsou menší, aby zůstal zachován vhodný poměr velikostí rámu, boty a koleček. Brusle jsou tedy pomalejší. Vybavení bruslí bývá taky o něco horší než u bruslí pro dospělé. Vzhledem k mnohem menšímu zatížení to však nemá velký vliv na životnost.

Číst dál...

Jaký je denní rytmus ve waldorfské škole?

Jak probíhá den ve waldorfské škole? V kolik vyučování začíná a jak probíhá? Jsou vyučovací předměty nějak řazeny nebo to nemá svůj řád? Čtěte dále a dozvíte se, jak probíhá jeden den ve waldorfské škole.

Jeden den ve waldorfské škole

Jak vypadá denní rytmus ve waldorfské škole? Všechny zásady waldorfské pedagogiky směřují k tomu, že předmětům, které vyžadují větší pozornost, chápaní a myšlení, a jsou tedy náročnější na soustředění, jsou vyhrazeny první vyučovací hodiny. Mezi tyto předměty patří matematika, geometrie, fyzika, chemie, dějepis, zeměpis, mateřský jazyk, přírodopis. Tyto předměty jsou označeny jako hlavní vyučování.

Hlavní předměty bývají většinou probírány první dvě hodiny školního vyučování, tedy od 8:00 do 9:50. Aby byli žáci schopni začít se plně soustředit, je na začátku každého vyučování asi dvacet minut věnováno tzv. rytmické části. Rytmická část probíhá v každé třídě individuálně. Hraje se na flétnu, zpívá, tleská, recituje a tak dále.

Pak následuje opakování látky z předešlého dne, která měla díky spánku možnost se žákům „rozležet“ v hlavě a následující den jsou tak schopni chápat fakta, která si předešlý den nemuseli plně uvědomovat. Připomínání látky plynule přechází k vyprávění učitele o nové látce. Jeho vyprávění musí být barvité, aby žáky zaujalo a udrželo si jejich pozornost. Hodina končí vyprávěním, které se liší od třídy ke třídě. V nižších ročnících učitel vypráví pohádky, bajky a později se přestupuje k legendám, biblickým příběhům o bozích a hrdinech.

Po hlavních předmětech následují předměty, jež vyžadují rytmické opakování. Jsou to předměty jako eurytmie, cizí jazyky, hudba, náboženství a cvičení.

Poslední kategorií předmětů, které se na waldorfské škole vyučují, jsou předměty jako ruční práce, dílenské práce, práce v zahradě a další. Tyto předměty se zpravidla vyučují až v pozdější době a to zejména proto, že vyžadují mnohem méně soustředění a přemýšlení, než předměty z první části dne.

Číst dál...

Hodnocení žáků ve waldorfské škole

Jak se hodnotí žáci? Jsou zde známky? Probíhá to klasicky, tak jak jsme zvyklý? Ne, jde přece o alternativu, a proto i hodnocení je odlišné. Jak je tedy hodnocen žák na waldorfské škole?

Obecné zásady hodnocení

Waldorfská pedagogika je postavena na základě poznání člověka jako celistvé bytosti, jeho specifických potřeb v různých vývojových fázích. Cílem waldorfské pedagogiky je napomáhat dítěti, aby si bylo vědomo své jedinečné individuality a mohlo v dospělosti svobodně jednat ve smyslu toho, co je prospěšné světu.

Žák je hodnocen ve všech ročnících a ve všech předmětech školního vzdělávacího programu slovně. Průběžné hodnocení se uplatňuje při posuzování dílčích výsledků a projevů žáka. Širší slovní hodnocení je uplatňováno taktéž na vysvědčení, které se vydává žákovi v každém pololetí. Výkony žáka jsou posuzovány v kontextu s jeho vývojovou úrovní.

Na prvním stupni základní školy má vysvědčení ráz především individuálně-diagnostický a je určeno rodičům. Na druhém stupni se stává převažujícím kriteriální hodnocení a obrací se přímo na žáka.

Konkrétní hodnocení

Při hodnocení učitel uplatňuje přiměřenou náročnost a pedagogický takt vůči žákovi. Do hodnocení se promítá píle, aktivita žáka a jeho zodpovědný přístup ke vzdělávání, zohledňují se i souvislosti, které mohou ovlivnit jeho výkon. Jeho součástí mohou být i perspektivy pro další rozvoj žáka, zdůvodnění hodnocení a doporučení, jak předcházet případným neúspěchům a jak je překonávat. Chování žáka však neovlivňuje hodnocení výsledků vzdělávání ve vyučovacích předmětech

Sebehodnocení

Sebehodnocení je důležitou částí samotného hodnocení. Je posilována sebeúcta a sebevědomí žáků. Chybu je potřeba chápat jako přirozenou věc v procesu učení. Učitelé se o chybě se žáky baví a žáci mohou některé práce sami opravovat. Chyba je tak důležitý prostředek učení. Při sebehodnocení se žák snaží popsat, co se mu daří, co mu ještě nejde, jak bude pokračovat dál. Žák je tedy veden k tomu, aby komentoval své výsledky a výkony.

Číst dál...

Předměty ve waldorfské škole

Žádný předmět není nadřazen nad ostatní předměty a každému vyučovanému předmětu je tak dávána stejná důležitost. Všechny předměty jsou proto povinné od začátku do konce povinné školní docházky. Pojďme se tedy podívat na jednotlivé předměty, a jak se učí.

Matematika

V prvním roce se v matematice žáci učí podobně jako na běžné základní škole. Počítá se s čísly do 100, směřuje se k malé násobilce a děti jsou pomocí eurytmie (pohybové aktivity) a kreslení forem připravovány na geometrii.

Děti se základní počty učí například podle pomůcek: "učitel se zeptá: Co je 2? Dítě odpoví oči, uši, ruce,… Co je 4? Roční období, nohy u stolu a podobně."

Od čtvrté třídy jsou vyučovány zlomky a v páté třídě jsou pokládány základy geometrie. Od sedmého ročníku děti umějí používat kružítko, počítají rovnice, rozvíjí se práce s účetní knihou. V geometrii se dále počítají povrchy těles, objemy, kuželová výseč.

Mateřský jazyk 

Obsahem hodin je vyprávění pohádek, básní, rýmů. Tady jde především o rozvoj fantazie. Písmena jsou vyobrazována pomocí kreslených obrázků, v první třídě se děti neučí číst. Ve třetí třídě se vyprávějí pověsti, děti se učí poznávat slovní druhy a učí se pravopisu. Již ve čtvrté třídě se žáci učí psát zprávy a dopisy a třeba i krátké obchodní. Postupem času se děti tak jako na tradičních školách vyučují literaturu.

Cizí jazyky

A jak probíhá výuka cizích jazyků? Žáci se již od prvního ročníku seznamují se dvěma cizími jazyky. Výběr těchto dvou jazyků se odvíjí zejména od možností školy, ale také od přání rodičů. Děti se nejprve začínají učit písničky, básničky a jednoduché dialogy, což slouží především k získání velké slovní zásoby. Učení probíhá především nápodobou.

Ve čtvrté třídě se k výuce slovíček přidává mluvnice a psaní. Výuka v úvodu cizích jazyků probíhá zejména formou vyprávění a až později smí děti začít používat knihu. Výuka dvou cizích jazyků v tak nízkém věku je bezpochyby velikou výhodou. Čím jsou děti mladší, tím je pro ně snadnější si cizí jazyky osvojit a vytvořit si k nim kladný vztah.

Ruční práce a řemeslo

Dalším rozdílem oproti běžným základním školám je kladení velké důležitosti na ruční práce. V ručních pracích se děti učí zacházet s nožem, plést, vyrábět panenky, šít oděvy, ale také pečovat o šicí stroj. Ruční práce se vyučují od první třídy a jsou určené jak pro chlapce, tak pro dívky.

V tomto předmětu je kladen důraz na jemnou motoriku, ale důležitým aspektem je také spolupráce mezi dětmi, která je v tomto předmětu častější, než kde jinde.

Řemeslné předměty se vyučují od páté třídy, výuka probíhá ve školních dílnách. V řemesle se vyučuje například hrnčířství, sochařství nebo modelování.

Ostatní předměty

V ostatních předmětech se děti vyučují stejným věcem jako děti na nealternativních školách. I „waldorfské“ děti musejí znát dějiny a ovládat zeměpis. Rozdílná je pouze forma vyučování.

Slavení svátků

Zvláštní postavení mají svátky. V dětech mají různé slavnosti vzbuzovat především pocit sounáležitosti a jednoty. Slaví se narozeniny, svátky, které souvisí s ročním obdobím či pohybem Země, tzv. Měsíční slavnost, advent, Sv. Michal, Sv. Martin a mnohé další.

Měsíční slavnost se slaví, jak už z názvu vyplývá, jednou měsíčně a dá se pokládat za „srdce“ celé waldorfské pedagogiky. Při měsíční slavnosti děti ukazují nejen svým rodičům, ale také spolužákům, co nového se naučily. Zpívají se písně, recitují básně a také se hrají divadelní představení. Každé dítě tak má možnost podílet se na společném životu školy

Dalším svátkem, který bývá na waldorfské škole slavený je svátek Sv. Michaela. Jde o to, že žáci symbolicky prožívají zápas s drakem a překonávají sami sebe.

Číst dál...

Ucelený systém waldorfské školy

Ne všechny alternativní školy, mají uceleny vzdělávací systém, ve smyslu návaznosti škol. Waldorfská škola má stejně jako klasické školy několika stupňové vzdělávání, co se však liší je náplň jednotlivých stupňů. Je dáván důraz na napodobování, vlastní úsudek a názor. Jaké jsou stupně ve waldorfském systému? A co je pro ně důležité?

Učební plán

Učební plán ve waldorfských školách je postaven na zcela jiných zásadách než učební plán na běžných základních školách. Je postaven zejména na myšlence, že žádný předmět není nadřazen nad ostatní předměty, každému vyučovanému předmětu je tak dávána stejná důležitost. Všechny předměty jsou proto povinné od začátku do konce povinné školní docházky.

Důležité nejsou informace, které si žáci jsou schopni zapamatovat a odříkat je zpaměti, ale hlavní je, aby získané informace byli schopni dávat do souvislostí a prakticky je využívat. Také od učitelů je očekávána vyučovací flexibilita.

Předškolní stupeň 

Předškolní stupeň je popisován jako vývojové období do sedmi let dítěte a je reprezentován waldorfskou mateřskou školou. V tomto období je kladen důraz zejména na napodobování. V této době by dítě nemělo být k ničemu nuceno, rodiče a vychovatelé by v něm měli vzbuzovat přirozený zájem. Také bychom neměli zapomínat na to, že děti v tomto věku vnímají nejen, to co dospělí řekli, ale zejména to, co udělali nebo jak se chovali, což je nyní pro dítě rozhodující.

Důležité je si také uvědomit a zvážit výši fyzických trestů a křiku. Jak již bylo zmíněno, dítě se v tomto věku učí zejména nápodobou a je tedy možné, že se později bude snažit trest uplatňovat například na svých vrstevnících nebo v dospělosti na svých dětech. Důraz je také kladen na vyprávění pohádek a příběhů na místo sledování televize či poslouchání rádia.

Nižší stupeň

Toto období je charakterizováno jako období od 7 do 10 let, tedy 1. - 4. třída. Stejně jako bylo v předškolním stupni důležité napodobování, je v nižším stupni důležitý faktor učitele.

Učitel je v tomto vývojovém stupni důležitý jako vzor a symbol respektu, které dítě potřebuje. Rozvíjejí se schopnosti vyjadřovací a pohybové. Napodobování se postupně mění ve vědomé následování.

Děti se učí psát, číst – to však až ve druhé třídě, a počítat. Na waldorfských školách je považováno za velmi důležité vyprávění pohádek, bajek, legend a mýtů, které mají přinášet zejména mravní ponaučení, ale je také kladen důraz na ruční práce, jejichž úkolem je dětem přinášet určitý obraz o realitě. Dalším výrazně odlišným prvkem oproti běžným základním školám je předmět eurytmie, které v sobě snoubí prvky hudby, rytmu a pohybu.

Střední stupeň

Tedy období od 11 do 14 let, tedy 5. – 8. třída. I v této fázi je velmi důležitý vzor učitele, přibývá řada náročnějších předmětů jako je geometrie, biologie, chemie, fyzika, latina nebo řečtina od šesté třídy, od osmého ročníku pak také dějepis. Žáci se učí psát dopisy, těsnopis.

Důležitou roli hraje také citová a umělecká výchova. Děti začínají připravovat pro waldorfskou školu typická divadelní představení a koncerty. V předmětech jako jsou pracovní výchova, se děti učí pracovat s materiály a nářadím, vyrábějí předměty denní potřeby nebo hračky. Druhou část středního stupně doprovází také pohlavní dospívání. V tomto období je pro mladé lidi důležitý především pohyb a rytmus, toto jim dle waldorfské pedagogiky nejlépe umožňuje právě eurytmie.

Vyšší stupeň

Jedná se o 9. až 12. třídu, tedy 15 - 18 let. Vlivem puberty a druhé proměny postavy se také do velké míry mění chování, chápání a myšlení a vztahy k okolí. Vzhledem k již volnější vazbě žáka k učiteli se žák začíná učit větší samostatnosti. V této fázi vývoje se učitel pro žáka stává spíše než autoritou „starším zkušenějším partnerem.“ Učitel se nyní snaží o to, aby dokázal potvrzovat já každého žáka. Látka by měla být vykládána tak, aby si o ní každý dospívající mohl udělat vlastní představu a posléze ucelený názor.

Číst dál...

Učí se děti ve waldorfské škole jinak?

Waldorfská škola je škola alternativní. V čem spočívá tato alternativa? Jak se výuka a přístup k dětem liší a zda vůbec?

Vyučování v epochách

Epochy, je to, co waldorfské školy výrazně odlišuje od běžných základních škol. A co to teda ta epocha je? Výuka v epochách představuje probírání jednoho předmětu během každodenních dvou úvodních hodin po dobu několika týdnů. Je všeobecně známo, že v dopoledních hodinách jsou děti schopny se mnohem lépe soustředit, proto jsou úvodní hodiny věnovány právě epochám. Epochy jsou do výuky zařazeny zejména proto, že děti nejsou nuceny skončit s výukou předmětu, který je momentálně začal bavit a do kterého se ponořily.

V nižších ročnících jsou epochy dlouhé a málo diferencované, postupem let se ale zkracují. Přibližné trvání jedné epochy je asi tři až šest týdnů s tím, že každá epocha se opakuje dvakrát ročně.

Důvodem opakování epoch je právě zapomínání, které dítěti umožňuje si s odstupem času některá fakta lépe uvědomit a také se mu lépe utříbí myšlenky. Žák získává pocit, že se něco smysluplného naučil a druhé opakování epochy mu tak umožní z poznatků vytvářet schopnosti.

Učebnice? Ne, epochové sešity a práce s nimi

Často kladenou otázkou bývá, zda na waldorfské škole existují učebnice. S učebnicemi tu děti pracují, avšak zhotovují si je samy, jedná se o tzv. epochové sešity. Epochové sešity vznikají na základě výkladu učitele během jednotlivých epoch, děti si je samy ilustrují a různě doplňují. Učitel jim pouze pomáhá se skicami nebo maluje náčrty obrázků na tabuli.

Učitelé se při svém výkladu orientují podle různých příruček, které ve vyšších ročnících žákům doporučují k prostudování. Zápisky až do osmé třídy vznikají na základě diktování nebo na nich žáci pracují společně.

Umění, jako důležitá součást nás

Waldorfská škola si pokládá za cíl vychovávat zejména mnohostranně vzdělané bytosti. Proto zde umění hraje velmi důležitou roli, především v prvních letech na waldorfské škole. V době technologií jsme se naučili téměř vše dělat automaticky – bezmyšlenkovitě, vše máme automaticky naučené a dané. Zbývá nám velmi málo oblastí, kde bychom se mohli vyjádřit nejen tělem, ale i duší. Jednou z těchto oblastí je právě umění.

V nižších třídách waldorfské školy je tak běžné nacvičování různých scének či pěveckých vystoupení, která jsou posléze předváděny především rodičům na různých školních slavnostech.

Místo ve vyučování má také kreslení. Nejprve se učí kreslit různé geometrické tvary pomocí rukou, nohou nebo celým tělem do vzduchu, až později na papír.

V první třídě jsou formy jednoduché, později zrcadlové nebo souměrné podle os. „Kreslením forem” se děti učí pracovat s psacím náčiním, napodobovat tvary, orientovat se v prostoru apod. Má to význam pro výuku psaní, pro rozvoj estetického cítění, ale např. i v geometrii.

Tělocvik neboli eurytmie

Eurytmií nazýváme pohybová cvičení, která jsou v podstatě způsob projevu tělesným pohybem. Eurytmie se začíná vyučovat již v prvním ročníku školy. Odvíjí se to zejména z přirozené lásky dětí k pohybu. Nejtěžší období ve výuce eurytmie nastává v období puberty. U dětí se začíná vyskytovat přirozený ostych a nechuť se před ostatními spolužáky pohybově projevovat. Další otázkou, která u těchto žáků vyvstává, je proč bychom měli dělat něco, co se jinde nedělá?

Eurytmii lze rozdělit do tří základních typů:

• eurytmie umělecká - zahrnuje předvádění básní, dramatických děl, hudebních skladeb, orchestrálních děl a vyprávění
• eurytmie pedagogická – kdy se žák učí pohybovat a orientovat v prostoru a vyjadřovat pohyby těla to, čím je jeho duše
• eurytmie léčebná – lze ji provádět pouze pod dohledem lékaře a je využívána jako pohybová terapie

A jiné předměty?

Stejně jako v tradiční základní škole se ve waldorfské škole pochopitelně žáci učí i tradičním předmětům jako je matematika, mateřský jazyk, cizí jazyk, zeměpis, dějepis a podobně. I v těchto předmětech jsou ale uplatňovány alternativní přístupy, které dětem mají pomoci vše lépe pochopit.

Číst dál...