Těhotenství a porod s nemocí Crohn

Pacientů s Crohnovou chorobou je v Česku téměř 20 000. Žádná terapie nedokáže toto chronické zánětlivé onemocnění zažívacího traktu spolehlivě vyléčit, jen potlačit a regulovat. Crohnova choroba je chronické zánětlivé onemocnění střeva, které se může vyskytovat téměř ve všech částech trávicího ústrojí. A touto nemocí trpí statisticky čím dál víc lidí. Proto je jasné, že budoucí maminky si pokládají otázky, jak tato nemoc ovlivní průběh těhotenství. Mohu vůbec otěhotnět? Jak bude vypadat těhotenství? Co medikace? A jak na tom bude miminko?

Co je typické pro Crohnovu chorobu?

Všeobecnými příznaky je úbytek energie, únava, ztráta chuti k jídlu a někdy horečnaté stavy, ale hlavní příznaky jsou spjaty s trávicím ústrojím. Jsou to nepravidelné střevní pohyby, výjimkou není ani krev ve stolici a jsou také uváděny těžké průjmy. Bolest může mít formu záchvatů anebo může být trvalá. Nevolnost a zvracení jsou rovněž velmi časté. A to se rozhodně nedá označit za optimální stav budoucí maminky.

Jak otěhotnět s Crohnem?

Otěhotnět lze i „s Crohnem“. Na základě studií, ve kterých byl posuzován vliv Crohnovy choroby na průběh těhotenství a zdraví narozeného dítěte, lze říci, že přibližně 85 % žen s Crohnovou chorobou mělo normální nekomplikované těhotenství.

Ženy s Crohnovou nemocí však musí velmi plánovat, protože vrchol výskytu Crohnovy choroby je mezi 18 a 35 lety, čili v reprodukčním věku. Žena s touto nemocí by měla početí plánovat vždy do klidové fáze. Ve stádiu, kdy se nemoc neprojevuje, nebývá plodnost nijak ovlivněna, ale v období relapsu čili období, kdy je nemoc aktivní, může být přechodně snížena. Je třeba tedy sladit zdravotní stav a medikaci, o to vše se postará ošetřující lékař.

V každém případě se ukazuje, že ženy se střevními záněty mívají méně dětí než ostatní, jedná se však o dobrovolné rozhodnutí. Především kvůli obavám o průběh těhotenství a o zdraví ještě nenarozeného dítěte, protože ženy i během těhotenství stále užívají léky.

Číst dál...

Specifické poruchy učení

Specifické poruchy učení mohou být definovány jako neočekávaný a nevysvětlitelný stav, který může postihnout dítě s průměrnou, nebo nadprůměrnou inteligencí, charakteristické je pak významné opožděním v jedné nebo ve více oblastech učení.

Obtíže se projevují při osvojování a užívání řeči, čtení, psaní, naslouchání a matematiky. Tyto obtíže mají individuální charakter a vznikají na podkladě dysfunkcí centrální nervové soustavy.

Nejsou spojeny s viditelnými stigmatizujícím projevem ve vzhledu nebo chování, a proto leckdo pochybuje o jejich existenci.

Které oblasti učení jsou postiženy?

Oblasti učení postižené ve specifických poruchách učení mohou být rozdělený do dvou skupin. První skupina se skládá ze základních školních vědomostí: čtení, psaní, pravopis, matematika a jazyk -jak porozumění, tak vyjádření. Tyto vědomosti mají základní význam k úspěchu ve škole. Druhá skupina se skládá z oblastí učení, které jsou též životně důležité, ale jsou takto mnohem méně chápány. Jedná se o vytrvalost, organizaci, sebekontrolu, sociální způsobilost a koordinaci pohybů

Kde hledat příčiny?

Příčinou obtíží není nedostatek snahy u dětí nebo lajdáctví, případně patologie rodinného prostředí nebo sníženého IQ.

Řetězce příčin, které mohou vést ke specifickým poruchám učení.

Diagnostika

Diagnostika prováděná na specializovaném pracovišti se liší od té, která je prováděna v běžné či specializované třídě. V podmínkách třídy je sledování žáka dlouhodobé, je ovlivněno atmosférou školy, třídy, osobností učitele. Zahrnuje i srovnání se žáky téže třídy či školy, stupeň zvládnutí požadavků daných osnovami. Speciální testy umožňují porovnat žáka s populací daného věku.

Podezření na specifickou poruchu učení přichází často od rodičů, dále zejména od učitelů dítěte, kteří zaznamenají odchylky v jeho výkonu.

Vyšetření vychází z osobní a rodinné anamnézy, zjištění intelektu, úrovně školních dovedností (čtení, psaní, pravopisu, počítání), úrovně podmiňující funkce pozornosti, zrakového a sluchového vnímání, P-L orientace, řeči. Dle individuálních obtíží se mohou zařadit specializované zkoušky jako je kresba postavy, hodnocení sebepojetí.

Číst dál...

Pojem "dys"

Z hlediska vývoje funkce znamená dysfunkce funkci neúplně vyvinutou. Předpona "dys" znamená nedostatečný, nesprávný vývoj dovedností, druhá část názvu je přejata z řeckého onačení té dovednosti, která je postižena. Kde tedy hledat příčiny dysfunkcí? A o jakých typech mluvíme? To se dozvíte v následujícím článku.

Jaké jsou příčiny vzniku dysfunkcí?

Příčin vzniku poruch učení může být více. Můžeme k nim zařadit dědičnost, kdy se v blízké rodině mohou vyskytovat lidé, kteří těmito obtížemi trpěli či trpí.

Další příčinou může být nepříznivý nitroděložní vývoj dítěte, což však bývá zpětně většinou obtížně prokazatelné. Uvažuje se zde například o negativním vlivu nevyvážené hormonální hladiny matky či dítěte v průběhu těhotenství, vlivu prodělaných závažnějších onemocnění matky během těhotenství, vlivu rizikových léků z hlediska těhotenství a vývoje plodu, intoxikace jinými škodlivými látkami včetně užívání drog, alkoholu a kouření. Negativní vliv na nitroděložní vývoj dítěte může mít i dlouhodobý psychický stres matky během těhotenství.

Na možné dysfunkci se můžou podílet i komplikace při porodu a v období těsně po porodu. Mluvíme o těžkém porodu s přidušením dítěte nebo například o těžší novorozenecké žloutence, která může být také příčinou, na jejíchž základech se mohou poruchy učení rozvinout.

A v neposlední řadě za dysfunkci může i nepříznivý vývoj dítěte v období do jednoho roku věku. Spadá zde například prodělání těžšího infekčního onemocnění či úraz hlavy a podobně.

Nejčastější typy dysfukcí

Dyslexie, což je porucha, která postihuje základní znaky čtenářského výkonu, a to rychlost, správnost, techniku čtení a porozumění čtenému textu.

Dysortografie zde se jedná o specifickou poruchu pravopisu.

Dysgrafie je porucha psaní, která postihuje grafickou stránku písemného projevu, tj. čitelnost a úpravu.

Dyskalkulie je poruchou matematických schopností, která postihuje manipulaci s čísly, číselné operace, matematické představy, geometrii.

Dyspraxie patří k méně známým poruchám. Zapříčiňuje celkovou neobratnost jemné, někdy i hrubé motoriky.

Jak se provádí diagnostické ohodnocení?

Diagnostika jednotlivých typů dysfunkcí probíhá ve čtyřech stádiích: 1. sběr informací o dítěti

2. vyšetření dítěte, využívají se různé typy testů – testy inteligence, testy školních znalostí, testy dalších specifických schopností atd. 3. objasnění nálezu rodičům 4. doporučení vhodného plánu usměrňování dítěte

Číst dál...

Jak dítěti pomoc s dyspraxií?

Je vaše dítě dyspraktik? Děti s dyspraxií se mohou jevit jako líné, nevychované či bez zájmu. Často jim jsou vlastní pocity méněcennosti či nepochopení. Jak se k nim chovat či přiblížit? Jak jim pomoci? Na to se zaměříme v následující části.

Jak dítěti pomoci ve škole?

Má-li dítě problémy s koordinací, potřebuje pochopení svého učitele. Přistupuje-li učitel k dítěti citlivě, dítě ze sebe vydá maximum. Je však potřeba brát na jeho potíže ohled a snažit se mu činnosti, které jsou pro něj obtížné, usnadnit. Proto je třeba dodržovat určité zásady. Je třeba dát dítěti oddechový čas v momentě, kdy je evidentní, že je unavené a neschopné se soustředit. Důležité je také nesrovnávat ho s jinými dětmi ve třídě. Vždy je dobré ocenit snahu, a to nejlépe před celou třídou. Dítě potřebuje zažít úspěch.

Jak na čtení a psaní?

Není vhodné dávat dítěti přepisovat úkoly, u dyspraxie je totiž při opisování tendence spíše ke zhoršování. Nenuťte dítě číst nahlas, když je mu to nepříjemné. Dávejte mu na splnění úkolu více času a netrestejte ho, když práci nedokončí. Není rozumné nutit dítě k dokončení úkolu o přestávce nebo po vyučování, bude mít dojem, že je kvůli svým problémům trestáno, i když se snaží. Všechny pokyny zadávejte postupně po malých částech.

A co učební pomůcky?

Dítě by mělo používat takové tužky, se kterými se mu dobře pracuje např. trojhranné nebo silnější, to samé platí i u pera. Psaní může být snadnější na šikmé pracovní ploše, ke stolu lze tedy připevnit šikmou pracovní desku. A aby psaní bylo ještě snadnější, lze přichytit papír na podložku svorkou. Důležitá je i stabilita, dítě by mělo sedět na židli s nohama na podlaze.

Pracovní záznamy

Je důležité všechny nové informace opakovat. K vytvoření pracovních záznamů je dobré využívat třeba i notebook a tablet. Kopie textů by měly být takového rázu, že by tam dítě pouze doplňovalo odpovědi a nemuselo by tedy opisovat celá zadání, což by zabránilo přetěžování dítě psaním.

Jak s dítětem komunikovat?

Velmi důležitý je oční kontakt. Zajistíte si tak pozornost dítěte. V hovoru pak používejte pozitivní slovník např. „zapálené“, „hbité“, „zvídavé“. Dítě si vytvoří zpětnou vazbu, čímž se zvýší jeho sebevědomí.

Nezapomínejte, že některé děti s dyspraxií mívají problémy s orientací v čase a prostoru. To se projeví ve špatném odhadu trvání délky úkolu či určitého časového úseku, s odhadem vzdáleností, s orientací v rozlehlé budově, připomeňte mu, že už je čas na určitou činnost apod.

Číst dál...

Dyspraxie

Děti s dyspraxií se mohou jevit také jako líné, nevychované, bez zájmu či neukázněné. Společné jsou jim ve většině případů pocity méněcennosti, nepochopení, osamění a bezmocnosti. Z toho často pramení i sekundární poruchy chování, kterými se tyto děti na sebe snaží upozornit. Co tedy je dyspraxie? A jak se projevuje?

Dyspraxie patří k méně známým poruchám. Zapříčiňuje celkovou neobratnost jemné, někdy i hrubé motoriky. Případem dětí s touto poruchou jsou například velmi úspěšní žáci ve vzdělávacích předmětech, kteří mají obtíže při výuce pracovního vyučování, v tělocviku, či výtvarné výchově. Většina dětí určitou rukodělnou dovednost zvládá jen tak „mimochodem“. Výsledky dítěte postiženého vývojovou dyspraxií, přestože vyvine značné úsilí, jsou ve srovnání s těmito dětmi velmi slabé. Jednodušeji řečeno, jedná se o děti, jejichž obratnost a zručnost neodpovídají jejich vývojovému stupni a nadání. Tyto problémy jsou patrny již v předškolním věku.

Jak se dyspraxie projevuje?

Předškolní věk

Dítě je neobratné při dětských hrách, má problémy např. při jízdě na koloběžce, na kole, při hře s míčem i s udržováním rovnováhy. Potíže se dostavují i v oblasti sebeobsluhy např. při stolování, zde je špatná koordinace pohybů ruka - ústa, dále pak při oblékání, zapínání knoflíků, obouvání, zavazování tkaniček apod. Problémy se projevují dále ve výtvarné činnosti, kreslení, modelování, stříhání, skládání. A v neposlední řadě může být horší srozumitelnost, potíže jsou zejména při vyslovování artikulačně náročnějších slov

Mladší školní věk

Problémy se objevují v souvislosti s adaptací na školní režim, dítě je nešikovné a pomalé, často bývá poslední. Pohybová neobratnost a špatná koordinace se projevují zejména v tělesné výchově a pracovním vyučování. Objevují se potíže s psaním, tempo psaní je pomalé tempo a rukopis je neúhledný. Přetrvává také pomalost při oblékání a jídle. Manipulace s oděvem a příborem je pro dítě náročnější. Dítě si hůře pamatuje více instrukcí najednou, neví, kde má začít. Častý je tzv. motorický neklid, to znamená, že se dítě stále vrtí, neposedí, pohyby jsou nekoordinované. A mohou se objevovat i somatické obtíže jako jsou bolesti břicha, hlavy, únava, nevolnost. To je důsledkem napětí, které dítě prožívá.

Starší školní věk

Pohybová neobratnost dítě vyřazuje ze sportovních aktivit a některých zájmových činností. Nešikovnost a pomalé tempo ztěžují život při plnění běžných denních činností. Dítě se snadno unaví, což se může projevit neklidem a vyrušováním v pozdějších vyučovacích hodinách, popřípadě doma při přípravě na vyučování.

Číst dál...

Dysortografie

Zde mluvíme o specifické poruše pravopisu. Projevuje se zvýšeným počtem specifických dysortografických chyb a kromě toho obtížemi při osvojování gramatického učiva a aplikaci gramatických jevů. Často se vyskytuje v kombinaci s dyslexií a dysgrafií.

Jak poznáme dysortografii?

Jak už bylo řečeno výše, jedná se o specifickou poruchu pravopisu. Je narušena schopnost rozlišovat měkké a tvrdé slabiky (dy/di, ty/ti, ny/ni). Dítěti dále dělají problémy rozlišování sykavek a rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek.

Dysortografie postihuje celkovou oblast gramatiky či jen určitých jevů. Porucha se projevuje i v porozumění a aplikaci gramatických pravidel, tvarosloví, syntaxe. Obtíže nelze vysvětlit na základě neosvojení si daných gramatických pravidel mateřského jazyka.

Hlavní obtíže jsou v oblasti aplikace gramatických pravidel. Dítě vynechává či přidává písmena či slabiky ve slovech a nepozná hranice slov v písmu. Deficity jsou dále v oblasti pozornosti, paměti, automatizace a grafomotoriky.

Důsledky dysortografie

Dítě má problémy při učení cizího jazyka, špatně rozlišuje některé grafické symboly a zaměňuje slova. Osoby s dysortografií se dělí na dva typy: první tzv. hyperaktivní, kdy je osoba se psaním hotova dříve, než si stihne vše promyslet a ujasnit si. Dochází tak k velkým chybám. Druhý typ tzv. hypoaktivní typ, je pravý opak. Osoba píše zdlouhavě, trvá jí dlouho, než určitý výraz v paměti vyhledá.

Jak je vyšetřován pravopis neboli diagnostika dysortografie

Jsou využívány diktáty obsahující tzv. specifické dysortografické jevy. Důležité je porovnání diktátu psaného v PPP (pedagogicko - psychologická poradna) a ve škole, porovnáním prací lze odhalit některé možné příčiny.

Číst dál...

Dyslexie

Má vaše dítě obtíže se čtením? Čte pomalu, nepřesně, namáhavě? Stále jen slabikuje? Čte nerado a jenom z donucení? A i když se snaží, přesto mu čtení nejde? Takové obtíže mívají děti trpící specifickou vývojovou poruchou učení - dyslexií, přičemž mají přiměřenou inteligenci a dostatečně podnětné prostředí.

Jedná se o poruchu, která postihuje základní znaky čtenářského výkonu, a to rychlost, správnost, techniku čtení a porozumění čtenému textu. Tato vývojová porucha je buď vrozená, nebo získaná poškozením mozku. U některých jedinců lze poruchu odstranit, u jiných přetrvává v určité podobě až do dospělosti.

Jak poznáme, že je dítě dyslektik?

Dyslektické projevy mohou mít různé příčiny a mohou se vyskytovat v různých oblastech čtenářského výkonu. První příznaky dyslexie mohou být různé: dítě začíná pozdě mluvit, obtížně se vyjadřuje, má malou slovní zásobu, nedokáže vytleskat slovo po slabikách. Zaměřte se především na tyto znaky při čtení:

Rychlost: Dítě luští písmena a hláskuje, neúměrně dlouho slabikuje, nebo naopak čte zbrkle, domýšlí slova. Není výjimkou, když dítě má dobrou rychlost čtení, umí tedy převést tvar slov do zvukové podoby, ale není schopno chápat obsah přečteného.

Chybovost: Dítě zaměňuje tvarově blízká písmena např. a/e, m/n, b/d/p. Může také zaměňovat zvukově blízká písmena t/d. Dochází k zaměňování pořadí písmen ve slově, kdy například slovo sen je přečteno jako nes, někdy může vynechávat písmena případně i slabiky některých slov. Další častou chybou je domýšlení slov podle jejich začátku nebo kontextu.

Technika čtení: Dítě například slovo potichu předčítá po hláskách a pak jej vysloví nahlas, nebo neúměrně dlouho zůstává ve čtenářském vývoji u slabikování, opakovaně čte začátky slov případně celá slova, čtení je neplynulé, těžkopádné, s častými zárazy.

Porozumění: Zaměření úsilí a pozornosti na zvládnutí čtenářské techniky může dítěti znemožnit více či méně porozumět obsahu přečteného. Někdy to může být na úrovni úniku detailů, či částí z obsahu. V nejtěžších případech dítě nerozumí obsahu přečteného textu vůbec.

Číst dál...

Co je si pod zkratkou ADHD představit?

ADHD neboli hyperaktivita s poruchou pozornosti, mluvíme o neuro-vývojové vadě, která je charakteristická především poruchou pozornosti, impulzivitou a hyperaktivitou. Všechny tyto příznaky se projevují už od raného dětství

Dříve se používaly také termíny LDE-lehká dětská encefalopatie nebo LMD-lehká mozková dysfunkce. Takové diagnózy jsou však v současnosti dávno přežité a z lékařského hlediska chybné.

Dnes je i v Česku běžně používaná zkratka ADHD pocházející z americké klasifikace nemocí. V zásadě jsou touto zkratkou definovány dvě poruchy, které se ve svém výskytu často doplňují.

1. porucha aktivity a pozornosti

2. hyperkinetická porucha chování

Jaké jsou příčiny ADHD?

Příčiny nejsou přesně definovány, ale lze říci, že daný syndrom může souviset s tzv. novorozeneckou žloutenkou, čili se stavem vyšší hladiny bilirubinu v krvi. Vysoký bilirubin může poškodit mozek, proto se novorozenci od určitých hodnot musejí ozařovat takzvaným „modrým světlem“, které urychluje rozklad a zpracování barviva. Dále se v ADHD může projevit mechanické porodní poškození mozkové tkáně nebo nedostatečný příjem jódu v těle matky.

Jak je na tom populace?

Tato porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů přetrvává do dospělosti a vyskytuje se u 4–5 % dospělých, kde se jedná o pocity vnitřního neklidu, převládá impulzivita a poruchy pozornosti.

Je zajímavé, že příznaky impulzivity a hyperaktivity se projevují třikrát až pětkrát častěji u chlapců. Ti tak na sebe poutají mnohem větší pozornost, protože ADHD je u nich rozpoznatelná snáze než u opačného pohlaví. Okolím jsou pak považováni za „zlobivé“, „uličnické“ apod. Dívky častěji postihuje porucha pozornosti a společnost je proto vnímá spíše jako nenápadné, či „hloupé“.

Jaké projevy ADHD doprovází?

Dítě je neklidné již v předškolním věku, ukecané, všechno musí zkusit, nespí příliš dlouho, hned po probuzení dělá binec, někdy je naopak pomalé podléhající dennímu snění. Problémy se projeví zejména ve styku s kolektivem. Děti s ADHD jsou neoblíbené a odmítané, ostatní děti je netolerují. Ve škole se normálním způsobem dítě nezapojuje. Zlobí, ničí práci a to často i svou, nic nedělá, ohrožuje ostatní.

Často pak může být ADHD doprovázena jevy jako jsou noční děsy, deprese a úzkost či neuznáváním autorit atd.

ADHD nemá žádnou souvislost s inteligencí jedince, a to i přesto že v důsledku snížené pozornosti bývají školní výsledky horší.

Číst dál...

Příčiny a projevy autismu

Co víme, co jsme schopni říci v 21. století o této nemoci? Kde hledat příčiny? Autismus je nemoc, která má mnoho tváří. Nenajdeme dvě děti se stejnými projevy autismu. Je to tak rozmanitá nemoc, že s každým dítětem je třeba pracovat jinak.

Příčiny autismu, známe je?

Autismus byl dlouho považován za onemocnění navozené nevhodnou mateřskou výchovou. Což víme, že tomu tak není. Lékaři však stále nemohou zjistit poruchu na jednom specifickém místě genomu, tak jako to dokáží například u Downova syndromu, kde nám počet chromozomů poskytuje odpovědi. A nezdá se, že by autismus mohl být spojený s jedním specifickým místem v mozku, může existovat mnoho příčin. Dosud se tedy nenašel gen, který by byl přímo odpovědný za vznik autismu.

Výsledky lékařských studií ale jednoznačně potvrzují, že autismus má genetický původ. Dnes je definován jako vrozená porucha. Kvůli této poruše dítě nerozumí dobře tomu, co vidí, slyší a prožívá, což negativně postihuje jeho základní psychické funkce, zejména komunikaci, sociální chování a hru. Autismus nelze léčit, lze pouze zmírnit některé nejvíce nepříznivé příznaky. Při výskytu této poruchy hraje velkou roli dědičnost. Rodiče autistického dítěte mají tak 2% šanci, že i další jejich potomek bude nemocný.

Projev autismu

Poruchy autistického spektra jdou diagnostikována vždy na základě celkového chování v několika specifických oblastech, nikdy ne na základě jednoho nebo dvou projevů. Například mnohé děti s autismem se mazlí, mluví či navazují oční kontakt. V rámci poruch autistického spektra se setkáváme s dětmi s různou jazykovou vybaveností - děti nemluvící, děti s dysfázií, děti s dobrou slovní zásobou i děti výrazně jazykově nadané, s různými intelektovými schopnostmi - děti s mentální retardací, děti s podprůměrnými či ostrůvkovitými schopnostmi, děti průměrné, s nerovnoměrným vývojem i děti nadprůměrně nadané, a nakonec i s různým stupněm zájmu o sociální kontakt - mazlivé, pasivní, netečné, fixované na blízké osoby, aktivní, ale neschopné dodržovat pravidla sociálního chování.

Symptomy se kombinují v nesčetných variacích, a tak prakticky nenajdeme dvě děti se stejnými projevy. Projevy autismu bývají různé. Hlavními rysy jsou nedostatečná smyslová integrace, nedostatečně rozvinuté emocionální reakce, kdy se nezájem rychle mění ve vzrušení a omezená schopnost komunikace.

Číst dál...

Rodina a dítě s autismem

V jednom se rodiče dětí s autismem shodují, že je nikdo nenaučil tolik, jako jejich děti. Děti, u kterých by schopnost někoho učit málokdo předpokládal. Jak vnímá svůj způsob života rodina, ve které je vychováváno dítě s autismem? Nakolik zasahuje toto postižení do života zdravých členů rodiny? Představuje pro rodinu opravdu především nesmírnou zátěž anebo přináší do jejího života nový rozměr, obohacení, jak tvrdí někteří rodiče dětí trpících autismem?

„Nenávidím klišé „Nemoc je dar.“ Já jsem se o takový dar neprosila a neprosím. Prosila jsem o dar zdraví, o dar rodiny, která se má ráda, zajímá se o sebe, komunikuje spolu. Autismus mi ukradl dítě. Autismus mi ukradl kus života. Nesmířila jsem se a nesmířím se nikdy. Nevidím v tom nic pozitivního. Netoužila jsem po žádném duševním vývoji ani po duchovní cestě. Sním o tom být tuctová máma s velmi omezeným duševním obzorem, ale zato se zdravými dětmi“

Ztracené naděje vkládané každým rodičem ve vlastní dítě a bezútěšný pohled do budoucnosti jsou projevy frustrace, kterou rodina prochází. Autismus přinese do rodiny stres, který je ve většině případů chronický.

Rodiče dítěte, již v období vypozorování prvních odlišností ve vývoji svého potomka, hledají informace, které by jim napomohly problém řešit. I když naše společnost pojem autismus již do určité míry zná, jedná se převážně o „lidové“ povědomí vytvořené nahodilými nebo dílčími informacemi ze snadno dostupných zdrojů, jakými jsou především média, beletrie a filmová tvorba.

„Vojtík si rval vlasy, schválně se škrábal a mlátil hlavou o zeď. Z jeho světa mu zmizel táta a to nedokázal vůbec pochopit. Manžel mi řekl do očí, že se za nás stydí a šel si svojí cestou“

Postoj každého z rodičů k dítěti s autismem se může projevovat velmi odlišně. Ačkoliv je jednoznačně častějším jevem při rozpadu těchto rodin, že odchází muž, je třeba si uvědomit, že někdy právě zmíněná hyperaktivita hendikepovaného člena staví druhého partnera do role nadbytečné osoby, která nepomáhá, protože se neumí se náležitě podílet na složitém a těžkém procesu výchovy a navíc vyžaduje ještě i určitou pozornost.

Přítomnost zdravých sourozenců v rodinách je pro zdravé fungování rodiny a vztahů v ní velmi prospěšná. Častá je obava rodičů, že s dalším dítětem nebudou zvládat péči o dítě s PAS. Zkušenosti ukazují, že v rodinách, kde se i přes rozhodnutí rodičů už nemít děti zdravé děti narodily neplánovaně, pozitiva jednoznačně převažují nad negativy“

Číst dál...