Je vaše dítě dyspraktik? Děti s dyspraxií se mohou jevit jako líné, nevychované či bez zájmu. Často jim jsou vlastní pocity méněcennosti či nepochopení. Jak se k nim chovat či přiblížit? Jak jim pomoci? Na to se zaměříme v následující části.

Jak dítěti pomoci ve škole?

Má-li dítě problémy s koordinací, potřebuje pochopení svého učitele. Přistupuje-li učitel k dítěti citlivě, dítě ze sebe vydá maximum. Je však potřeba brát na jeho potíže ohled a snažit se mu činnosti, které jsou pro něj obtížné, usnadnit. Proto je třeba dodržovat určité zásady. Je třeba dát dítěti oddechový čas v momentě, kdy je evidentní, že je unavené a neschopné se soustředit. Důležité je také nesrovnávat ho s jinými dětmi ve třídě. Vždy je dobré ocenit snahu, a to nejlépe před celou třídou. Dítě potřebuje zažít úspěch.

Jak na čtení a psaní?

Není vhodné dávat dítěti přepisovat úkoly, u dyspraxie je totiž při opisování tendence spíše ke zhoršování. Nenuťte dítě číst nahlas, když je mu to nepříjemné. Dávejte mu na splnění úkolu více času a netrestejte ho, když práci nedokončí. Není rozumné nutit dítě k dokončení úkolu o přestávce nebo po vyučování, bude mít dojem, že je kvůli svým problémům trestáno, i když se snaží. Všechny pokyny zadávejte postupně po malých částech.

A co učební pomůcky?

Dítě by mělo používat takové tužky, se kterými se mu dobře pracuje např. trojhranné nebo silnější, to samé platí i u pera. Psaní může být snadnější na šikmé pracovní ploše, ke stolu lze tedy připevnit šikmou pracovní desku. A aby psaní bylo ještě snadnější, lze přichytit papír na podložku svorkou. Důležitá je i stabilita, dítě by mělo sedět na židli s nohama na podlaze.

Pracovní záznamy

Je důležité všechny nové informace opakovat. K vytvoření pracovních záznamů je dobré využívat třeba i notebook a tablet. Kopie textů by měly být takového rázu, že by tam dítě pouze doplňovalo odpovědi a nemuselo by tedy opisovat celá zadání, což by zabránilo přetěžování dítě psaním.

Jak s dítětem komunikovat?

Velmi důležitý je oční kontakt. Zajistíte si tak pozornost dítěte. V hovoru pak používejte pozitivní slovník např. „zapálené“, „hbité“, „zvídavé“. Dítě si vytvoří zpětnou vazbu, čímž se zvýší jeho sebevědomí.

Nezapomínejte, že některé děti s dyspraxií mívají problémy s orientací v čase a prostoru. To se projeví ve špatném odhadu trvání délky úkolu či určitého časového úseku, s odhadem vzdáleností, s orientací v rozlehlé budově, připomeňte mu, že už je čas na určitou činnost apod.