Z hlediska vývoje funkce znamená dysfunkce funkci neúplně vyvinutou. Předpona "dys" znamená nedostatečný, nesprávný vývoj dovedností, druhá část názvu je přejata z řeckého onačení té dovednosti, která je postižena. Kde tedy hledat příčiny dysfunkcí? A o jakých typech mluvíme? To se dozvíte v následujícím článku.

Jaké jsou příčiny vzniku dysfunkcí?

Příčin vzniku poruch učení může být více. Můžeme k nim zařadit dědičnost, kdy se v blízké rodině mohou vyskytovat lidé, kteří těmito obtížemi trpěli či trpí.

Další příčinou může být nepříznivý nitroděložní vývoj dítěte, což však bývá zpětně většinou obtížně prokazatelné. Uvažuje se zde například o negativním vlivu nevyvážené hormonální hladiny matky či dítěte v průběhu těhotenství, vlivu prodělaných závažnějších onemocnění matky během těhotenství, vlivu rizikových léků z hlediska těhotenství a vývoje plodu, intoxikace jinými škodlivými látkami včetně užívání drog, alkoholu a kouření. Negativní vliv na nitroděložní vývoj dítěte může mít i dlouhodobý psychický stres matky během těhotenství.

Na možné dysfunkci se můžou podílet i komplikace při porodu a v období těsně po porodu. Mluvíme o těžkém porodu s přidušením dítěte nebo například o těžší novorozenecké žloutence, která může být také příčinou, na jejíchž základech se mohou poruchy učení rozvinout.

A v neposlední řadě za dysfunkci může i nepříznivý vývoj dítěte v období do jednoho roku věku. Spadá zde například prodělání těžšího infekčního onemocnění či úraz hlavy a podobně.

Nejčastější typy dysfukcí

Dyslexie, což je porucha, která postihuje základní znaky čtenářského výkonu, a to rychlost, správnost, techniku čtení a porozumění čtenému textu.

Dysortografie zde se jedná o specifickou poruchu pravopisu.

Dysgrafie je porucha psaní, která postihuje grafickou stránku písemného projevu, tj. čitelnost a úpravu.

Dyskalkulie je poruchou matematických schopností, která postihuje manipulaci s čísly, číselné operace, matematické představy, geometrii.

Dyspraxie patří k méně známým poruchám. Zapříčiňuje celkovou neobratnost jemné, někdy i hrubé motoriky.

Jak se provádí diagnostické ohodnocení?

Diagnostika jednotlivých typů dysfunkcí probíhá ve čtyřech stádiích: 1. sběr informací o dítěti

2. vyšetření dítěte, využívají se různé typy testů – testy inteligence, testy školních znalostí, testy dalších specifických schopností atd. 3. objasnění nálezu rodičům 4. doporučení vhodného plánu usměrňování dítěte