Pojem "dys"

Z hlediska vývoje funkce znamená dysfunkce funkci neúplně vyvinutou. Předpona "dys" znamená nedostatečný, nesprávný vývoj dovedností, druhá část názvu je přejata z řeckého onačení té dovednosti, která je postižena. Kde tedy hledat příčiny dysfunkcí? A o jakých typech mluvíme? To se dozvíte v následujícím článku.

Jaké jsou příčiny vzniku dysfunkcí?

Příčin vzniku poruch učení může být více. Můžeme k nim zařadit dědičnost, kdy se v blízké rodině mohou vyskytovat lidé, kteří těmito obtížemi trpěli či trpí.

Další příčinou může být nepříznivý nitroděložní vývoj dítěte, což však bývá zpětně většinou obtížně prokazatelné. Uvažuje se zde například o negativním vlivu nevyvážené hormonální hladiny matky či dítěte v průběhu těhotenství, vlivu prodělaných závažnějších onemocnění matky během těhotenství, vlivu rizikových léků z hlediska těhotenství a vývoje plodu, intoxikace jinými škodlivými látkami včetně užívání drog, alkoholu a kouření. Negativní vliv na nitroděložní vývoj dítěte může mít i dlouhodobý psychický stres matky během těhotenství.

Na možné dysfunkci se můžou podílet i komplikace při porodu a v období těsně po porodu. Mluvíme o těžkém porodu s přidušením dítěte nebo například o těžší novorozenecké žloutence, která může být také příčinou, na jejíchž základech se mohou poruchy učení rozvinout.

A v neposlední řadě za dysfunkci může i nepříznivý vývoj dítěte v období do jednoho roku věku. Spadá zde například prodělání těžšího infekčního onemocnění či úraz hlavy a podobně.

Nejčastější typy dysfukcí

Dyslexie, což je porucha, která postihuje základní znaky čtenářského výkonu, a to rychlost, správnost, techniku čtení a porozumění čtenému textu.

Dysortografie zde se jedná o specifickou poruchu pravopisu.

Dysgrafie je porucha psaní, která postihuje grafickou stránku písemného projevu, tj. čitelnost a úpravu.

Dyskalkulie je poruchou matematických schopností, která postihuje manipulaci s čísly, číselné operace, matematické představy, geometrii.

Dyspraxie patří k méně známým poruchám. Zapříčiňuje celkovou neobratnost jemné, někdy i hrubé motoriky.

Jak se provádí diagnostické ohodnocení?

Diagnostika jednotlivých typů dysfunkcí probíhá ve čtyřech stádiích: 1. sběr informací o dítěti

2. vyšetření dítěte, využívají se různé typy testů – testy inteligence, testy školních znalostí, testy dalších specifických schopností atd. 3. objasnění nálezu rodičům 4. doporučení vhodného plánu usměrňování dítěte

Číst dál...

Dyspraxie

Děti s dyspraxií se mohou jevit také jako líné, nevychované, bez zájmu či neukázněné. Společné jsou jim ve většině případů pocity méněcennosti, nepochopení, osamění a bezmocnosti. Z toho často pramení i sekundární poruchy chování, kterými se tyto děti na sebe snaží upozornit. Co tedy je dyspraxie? A jak se projevuje?

Dyspraxie patří k méně známým poruchám. Zapříčiňuje celkovou neobratnost jemné, někdy i hrubé motoriky. Případem dětí s touto poruchou jsou například velmi úspěšní žáci ve vzdělávacích předmětech, kteří mají obtíže při výuce pracovního vyučování, v tělocviku, či výtvarné výchově. Většina dětí určitou rukodělnou dovednost zvládá jen tak „mimochodem“. Výsledky dítěte postiženého vývojovou dyspraxií, přestože vyvine značné úsilí, jsou ve srovnání s těmito dětmi velmi slabé. Jednodušeji řečeno, jedná se o děti, jejichž obratnost a zručnost neodpovídají jejich vývojovému stupni a nadání. Tyto problémy jsou patrny již v předškolním věku.

Jak se dyspraxie projevuje?

Předškolní věk

Dítě je neobratné při dětských hrách, má problémy např. při jízdě na koloběžce, na kole, při hře s míčem i s udržováním rovnováhy. Potíže se dostavují i v oblasti sebeobsluhy např. při stolování, zde je špatná koordinace pohybů ruka - ústa, dále pak při oblékání, zapínání knoflíků, obouvání, zavazování tkaniček apod. Problémy se projevují dále ve výtvarné činnosti, kreslení, modelování, stříhání, skládání. A v neposlední řadě může být horší srozumitelnost, potíže jsou zejména při vyslovování artikulačně náročnějších slov

Mladší školní věk

Problémy se objevují v souvislosti s adaptací na školní režim, dítě je nešikovné a pomalé, často bývá poslední. Pohybová neobratnost a špatná koordinace se projevují zejména v tělesné výchově a pracovním vyučování. Objevují se potíže s psaním, tempo psaní je pomalé tempo a rukopis je neúhledný. Přetrvává také pomalost při oblékání a jídle. Manipulace s oděvem a příborem je pro dítě náročnější. Dítě si hůře pamatuje více instrukcí najednou, neví, kde má začít. Častý je tzv. motorický neklid, to znamená, že se dítě stále vrtí, neposedí, pohyby jsou nekoordinované. A mohou se objevovat i somatické obtíže jako jsou bolesti břicha, hlavy, únava, nevolnost. To je důsledkem napětí, které dítě prožívá.

Starší školní věk

Pohybová neobratnost dítě vyřazuje ze sportovních aktivit a některých zájmových činností. Nešikovnost a pomalé tempo ztěžují život při plnění běžných denních činností. Dítě se snadno unaví, což se může projevit neklidem a vyrušováním v pozdějších vyučovacích hodinách, popřípadě doma při přípravě na vyučování.

Číst dál...

Dysortografie

Zde mluvíme o specifické poruše pravopisu. Projevuje se zvýšeným počtem specifických dysortografických chyb a kromě toho obtížemi při osvojování gramatického učiva a aplikaci gramatických jevů. Často se vyskytuje v kombinaci s dyslexií a dysgrafií.

Jak poznáme dysortografii?

Jak už bylo řečeno výše, jedná se o specifickou poruchu pravopisu. Je narušena schopnost rozlišovat měkké a tvrdé slabiky (dy/di, ty/ti, ny/ni). Dítěti dále dělají problémy rozlišování sykavek a rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek.

Dysortografie postihuje celkovou oblast gramatiky či jen určitých jevů. Porucha se projevuje i v porozumění a aplikaci gramatických pravidel, tvarosloví, syntaxe. Obtíže nelze vysvětlit na základě neosvojení si daných gramatických pravidel mateřského jazyka.

Hlavní obtíže jsou v oblasti aplikace gramatických pravidel. Dítě vynechává či přidává písmena či slabiky ve slovech a nepozná hranice slov v písmu. Deficity jsou dále v oblasti pozornosti, paměti, automatizace a grafomotoriky.

Důsledky dysortografie

Dítě má problémy při učení cizího jazyka, špatně rozlišuje některé grafické symboly a zaměňuje slova. Osoby s dysortografií se dělí na dva typy: první tzv. hyperaktivní, kdy je osoba se psaním hotova dříve, než si stihne vše promyslet a ujasnit si. Dochází tak k velkým chybám. Druhý typ tzv. hypoaktivní typ, je pravý opak. Osoba píše zdlouhavě, trvá jí dlouho, než určitý výraz v paměti vyhledá.

Jak je vyšetřován pravopis neboli diagnostika dysortografie

Jsou využívány diktáty obsahující tzv. specifické dysortografické jevy. Důležité je porovnání diktátu psaného v PPP (pedagogicko - psychologická poradna) a ve škole, porovnáním prací lze odhalit některé možné příčiny.

Číst dál...

Dyskalkulie

Dyskalkulii je možné definovat jako poruchu matematických schopností. Dyskalkulie se odráží v manipulaci s čísly, v číselných operacích, matematických představách a geometrii. Dítě s dyskalkulií má obtíže při osvojování matematických pojmů, chápání a provádění matematických operací. Často si osvojuje početní spoje především pamětně, a pokud paměť selže, dopouští se „neobvyklých chyb“. Neúměrně dlouho setrvává na počítání s užitím prstů a nechápe základní postupy.

Co teda dětem dělá problémy?

Problémy se týkají základních početních úkonů, jako je sčítání, odčítání, násobení a dělení. Je třeba dodat, že dyskalkulie nesouvisí s nižší inteligencí.

Jaké typy dyskalkulie máme?

Praktognostická vývojová dyskalkulie, zde je narušená praktická manipulace s předměty a poznání tvarů a počtu. Poruchy se projevují i v matematické manipulaci s konkrétními předměty nebo jejich symboly – číslicemi.

Verbální dyskalkulie, dochází k porušení schopnosti slovně označovat množství a počty předmětů. Je zde cítit nejistota při slovním pojmenování číselné řady. Děti nechápou význam označení „o 4 více“ a nezvládání jmenovat číselnou řadu ani po jedné.

Lexická dyskalkulie, zde mluvíme o snížené schopnosti číst matematické symboly. Problémy se projevují při čtení několikamístných čísel. Tato porucha se může vyskytovat i bez poruchy čtení. Častým projevem jsou záměny, přesmyčky. Projevuje se i porucha pravolevé orientace.

Grafická dyskalkulie, je definována narušením schopnosti psát číslice, operační znaky, kreslit geometrické tvary. Projevuje se psaním nepřiměřeně velkých neúhledných číslic, narušená je i schopnost umístit do prostoru zapisované číslice a problémy bývají i s rýsováním jednoduchých obrazců.

Operacionální dyskalkulie, zde je přímo narušena schopnost provádět matematické početní operace. Dítě častěji chybuje v provádění sčítání o odčítání do 20, v násobení a dělení. Potíže jsou velmi vidět při pamětním počítání. Tento druh patří k velmi častým formám dyskalkulie.

Ideognostická dyskalkulie se dotýká hlavně chápání matematických pojmů a vztahů mezi nimi. Dítě má výrazné nesnáze s odhalením i jednoduchého principu číselné řady a selhává při řešení úloh.

Jaká kritéria jsou sledována při diagnostice dyskalkulie?

Dítě má IQ vyšší nebo rovno 90 a nemá problémy se zrakem či sluchem. Výsledky v matematice se trvale pohybují pod úrovní daného ročníku (o 1 rok a více). Při kvalitativním hodnocení výkonu v matematice má dítě problémy v těchto oblastech: chápání pojmu číslo, umísťování čísel na číselné ose, matematická manipulace s předměty a čísly, orientace v prostoru, pozice čísla v číslici.

Číst dál...

Co je si pod zkratkou ADHD představit?

ADHD neboli hyperaktivita s poruchou pozornosti, mluvíme o neuro-vývojové vadě, která je charakteristická především poruchou pozornosti, impulzivitou a hyperaktivitou. Všechny tyto příznaky se projevují už od raného dětství

Dříve se používaly také termíny LDE-lehká dětská encefalopatie nebo LMD-lehká mozková dysfunkce. Takové diagnózy jsou však v současnosti dávno přežité a z lékařského hlediska chybné.

Dnes je i v Česku běžně používaná zkratka ADHD pocházející z americké klasifikace nemocí. V zásadě jsou touto zkratkou definovány dvě poruchy, které se ve svém výskytu často doplňují.

1. porucha aktivity a pozornosti

2. hyperkinetická porucha chování

Jaké jsou příčiny ADHD?

Příčiny nejsou přesně definovány, ale lze říci, že daný syndrom může souviset s tzv. novorozeneckou žloutenkou, čili se stavem vyšší hladiny bilirubinu v krvi. Vysoký bilirubin může poškodit mozek, proto se novorozenci od určitých hodnot musejí ozařovat takzvaným „modrým světlem“, které urychluje rozklad a zpracování barviva. Dále se v ADHD může projevit mechanické porodní poškození mozkové tkáně nebo nedostatečný příjem jódu v těle matky.

Jak je na tom populace?

Tato porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů přetrvává do dospělosti a vyskytuje se u 4–5 % dospělých, kde se jedná o pocity vnitřního neklidu, převládá impulzivita a poruchy pozornosti.

Je zajímavé, že příznaky impulzivity a hyperaktivity se projevují třikrát až pětkrát častěji u chlapců. Ti tak na sebe poutají mnohem větší pozornost, protože ADHD je u nich rozpoznatelná snáze než u opačného pohlaví. Okolím jsou pak považováni za „zlobivé“, „uličnické“ apod. Dívky častěji postihuje porucha pozornosti a společnost je proto vnímá spíše jako nenápadné, či „hloupé“.

Jaké projevy ADHD doprovází?

Dítě je neklidné již v předškolním věku, ukecané, všechno musí zkusit, nespí příliš dlouho, hned po probuzení dělá binec, někdy je naopak pomalé podléhající dennímu snění. Problémy se projeví zejména ve styku s kolektivem. Děti s ADHD jsou neoblíbené a odmítané, ostatní děti je netolerují. Ve škole se normálním způsobem dítě nezapojuje. Zlobí, ničí práci a to často i svou, nic nedělá, ohrožuje ostatní.

Často pak může být ADHD doprovázena jevy jako jsou noční děsy, deprese a úzkost či neuznáváním autorit atd.

ADHD nemá žádnou souvislost s inteligencí jedince, a to i přesto že v důsledku snížené pozornosti bývají školní výsledky horší.

Číst dál...