Právo na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci

Další z důležitých práv pěstouna je právo na odbornou pomoc. Pěstounská péče je náročná ve všech směrech, a proto zákon myslí i na psychologickou pomoc. Osoba, která má tedy v péči svěřené dítě, má právo tuto pomoc využít. Jak často se lze na terapeutickou či jinou odbornou pomoc obrátit? Kým je zajišťována? A jakým způsobem funguje? Čtěte dále a dozvíte se, co vše zahrnuje právo na odbornou pomoc.

• Odborná pomoc se poskytuje alespoň jednou za 6 měsíců.
• Je třeba brát ohled na potřeby osob pečujících/v evidenci a všech dětí v jejich péči.
• Je stanoven minimální rámec odborné pomoci, která je poskytnuta bezplatně.
• Tato pomoc je nad rámec poradenství, jehož rozsah je stanoven vyhláškou. Služba je poskytována obecním nebo krajským úřadem nebo pověřenou osobou.
• Je možné zajistit odbornou pomoc v intenzivnější podobě, což znamená, že není vyloučena finanční spoluúčast osob pečujících/v evidenci na hrazení nákladů odborné pomoci.

Jak je zajišťována tato pomoc

• Odbornou pomoc může zajistit sám subjekt, který dohodu uzavírá, a to prostřednictvím svého psychologa, terapeuta, supervizora atd.
• Dále lze odbornou pomoc, osobě pečující/v evidenci a svěřenému dítěti či dalším dětem žijícím v rodině, domluvit u příslušného odborníka, kde lze chodit na konzultace v potřebných intervalech.
  • • u pověřené osoby
    • sociální služby
    • v ústavním zařízení
    • v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

Odborná pomoc poskytovaná dítěti v pěstounské péči by měla vycházet z IPOD (individuálním plán ochrany dítěte) dítěte.

Příklady odborných služeb:

• supervize
• psychoterapie
• právní poradenství související s péčí o svěřené děti
• sociální služby

Číst dál...

Některé muzikoterapeutické techniky- Hudební vystoupení a pohybové aktivity při hudbě díl č. 5

Spontánní pohybové aktivity mají nenásilně uvolnit dítě jak fyzicky i duševně. Vhodné jsou různé honičky či hudebně pohybová hra. Jak vypadají jednotlivá hudební vystoupení? A co lze prostřednictvím těchto technik docílit?

Hudební vystoupení

Hudební vystoupení zahrnuje fázi nácviku a realizaci vystoupení. Při nácviku můžeme využít instrumentální, vokální a pohybové aktivity podle preferencí a schopností klientů. Nemusí se vždy jednat o vystoupení pro veřejnost, předvést naučené dovednosti lze i před ostatními.

Hudební vystoupení pomáhají dětem budovat sebedůvěru, sebevědomí a sebedisciplínu. Při skupinové hudební činnosti se prohlubuje uvědomování druhých. Hudební vystoupení pro veřejnost jsou taktéž vhodnými příležitostmi pro socializaci handicapovaných dětí a mládeže. Prostřednictvím veřejných hudebních vystoupení mohou dostat handicapovaní děti stejnou příležitost k ocenění jako jejich vrstevníci.

Jak může vypadat vystoupení v rámci muzikoterapie?

Muzikoterapeut připraví společné vystoupení hudební skupiny, kde jsou jak děti se zdravotním postižením, tak i děti zdravé. Hudební aktivita slouží k rozvoji komunikace mezi dětmi a k podpoření procesu integrace postižených klientů.

 

Pohybové aktivity při hudbě

Pohybové aktivity při hudbě podporují a rozvíjejí rozsah pohybů, koordinaci, svalovou sílu, vytrvalost, respiraci, svalovou relaxaci a kreativní vyjadřování pohybem. Hudební rytmus dodává pohybům strukturu a usnadňuje pohybové vyjádření. Pozitivně působí při neurologických poruchách. S nepohyblivými klienty se může provádět tanec za pomocí vozíku.

Jak to vypadá?

Dítě se spontánně začne pohybovat. Skupina má pak za úkol jej hudebně podpořit. Improvizuje se na nástroje podle toho, jaké pocity vyjadřuje pohybový projev dítěte.

Nebo děti poslouchají píseň, která obsahuje různé pohybové úkoly, např. ukazovat na různé části těla, potřást si rukama se sousedem, vyměnit si s někým ve skupině hudební nástroj. Děti pak mají splnit všechny úkony, o kterých se v písni zpívá.

Číst dál...

Některé muzikoterapeutické techniky- Poslech hudby díl č. 4

Poslouchání živě, hrané či reprodukované hudby má na klienty uklidňující nebo naopak stimulující vliv. Je umožněno zahledět se do svého nitra a regenerovat se. Výzkumy dokázaly, že po deseti minutách poslechu vhodně vybrané hudby mizí u většiny klientů únava a volněji se jim dýchá. Zpomaluje se rovněž srdeční činnost. Dále kromě potlačení únavy tlumí negativní emoce jako je zlost, nechuť, agrese. Vhodná hudba a zvuk relaxuje a zároveň zlepšuje sebevědomí, pomáhá vytvořit příjemnou atmosféru ve skupině, začíná pracovat i paměť. Jak probíhá hodina? A záleží na výběru písně?

Poslech hudby

Poslech hudby podporuje vyjádření myšlenek a pocitů. Usnadňuje navázání kontaktu, komunikace a interakce mezi terapeutem a klientem. Pomáhá klientovi dospět k obtížným a problematickým tématům. Pokud se na setkání s klientem chceme věnovat nějakému konkrétnímu problému, poslech hudby nám usnadní začít a rozvinout komunikaci.

Hudba evokuje vzpomínky a asociace. Tato technika muzikoterapie usnadňuje vynoření představ, myšlenek, vzpomínek a různých imaginací. Po poslechu následuje rozhovor, zpracovávání pocitů a symbolů, které se při poslechu objevily.

Jakou hudbu vybrat?

Hudba může být instrumentální nebo vokální. Píseň je konkrétnější a text písně přitahuje pozornost klienta. Klient může píseň použít jako pomůcku pro vlastní sebevyjádření. Text písně více ovlivňuje následnou diskuzi mezi terapeutem a klientem. Texty písní, které se vztahují k osobním tématům klientů, jsou v terapii užitečným pomocníkem. V písních lze obvykle najít velké množství možných pohledů a způsobů vyrovnávání s potížemi klientů.

Jak vypadá terapeutická lekce?

Při poslechu hudby by měl muzikoterapeut vzít v úvahu hudební preference klienta, délku jeho pozornosti a terapeutický záměr, kterému by měl odpovídat výběr konkrétní hudby.

Muzikoterapeut připraví pro skupinu klientů s mentálním postižením poslech písně, ve které se zpívá o zvířatech, věcech denní potřeby nebo dalších tématech blízkých klientům. Díky poslechu písně lze cíleně procvičovat paměť, pozornost a myšlení klientů. Poslech písně je spojený s následující reflexí jejího obsahu. Klienti dostanou výkres a výtvarné potřeby a během poslechu písně mají klienti za úkol nakreslit, o čem se v písni zpívalo.

Nebo muzikoterapeut pomáhá v předporodní přípravě vybrat vhodnou hudbu, kterou pustí nově narozenému dítěti po porodu. Hudba je věnováním od matky dítěti a obsahuje určité poselství, které podporuje vzájemný vztah.

Či muzikoterapeut používá poslech hudby jako motivační prostředek pro klienta s autismem. Zná jeho hudební preference a k poslechu používá oblíbenou píseň klienta. Vlastní poslech písně následuje až po dokončení jiné činnosti, kterou má klient vykonat.

Číst dál...

Některé muzikoterapeutické techniky- Hudební interpretace díl č. 2

Bohatý tvořivý potenciál má však v sobě každý člověk, a pokud mu k němu nezahradí přístup necitlivá kritika, je schopen tento potencionál v životě plně uplatnit, což mu přináší uspokojení, zdravé sebevědomí a radost. Hudební interpretace je další z řady muzikoterapeutických technik. Opět se zaměříme na to, jak probíhá taková terapie, a představíme si jednotlivé nástroje, které jsou nedílnou součástí těchto terapií.

Hudební interpretace

Ve srovnání s hudební improvizací je hudební interpretace direktivnější způsob práce, který spočívá v reprodukci předem známého hudebního materiálu. Podobně jako u hudební improvizace je možné kromě hry na tělo, zpěvu a hudebních nástrojů využít také pohybu a dalších uměleckých prostředků.

Kdy je vhodná tato technika?

Hudební interpretace je vhodná pro klienty, kteří potřebují posílit sebedůvěru nebo kteří prožívají úzkost ze spontánního projevu. Pomáhá rozvíjet hudební dovednosti. Buduje sebedisciplinu a schopnost sebekontroly - zvláště při skupinové hře klientů. Klient musí dodržovat základní pravidla, které určí terapeut. Při hudební interpretaci je omezeno kreativní vytváření hudby, technika však dovoluje klientům účastnit se hudebních situací, které by nebyli schopni vytvořit bez předem připraveného plánu.

Jeden příklad za všechny, kdy muzikoterapeut pracuje s klientem s dětskou mozkovou obrnou. Snaží se podpořit rozvoj jeho motoriky prostřednictvím hry na klavír. Klient má za úkol přehrát jednoduché motivy, melodie písní. Způsob hry pak aktivuje oslabené svalové skupiny. Podle svých schopností a možností klient směřuje ke stále větší motorické komplexitě, tedy zapojuje všechny prsty či hraje oběma rukama současně.

Hudební nástroje používané v muzikoterapii

Hudební nástroje mají tu moc, díky které můžou fungovat jako most mezi klientem a okolím. Mají schopnost „mluvit“ za klienta a tak mu případné ostychy či rozpaky, ulehčit. Za vhodné nástroje pro muzikoterapii můžeme považovat Orffův instrumentář. Jsou to základní nástroje, jako jsou škrabky, valcha, struhadla, chřestidla, umělohmotné láhve, a lahvičky s rýží, hrachem, zvonky, atd.

Při používání hudebních nástrojů, které si klienti sami vytvořili, dochází ke spojení tvořivé terapie a muzikoterapie. Jako další nástroje můžeme označit „nástroje vlastního těla“, jako je tleskání, pleskání, dupání, ale tím nejhlavnějším nástrojem vlastního těla je hlas. Za hudební nástroje můžeme považovat i předměty používané v běžném životě. Různorodost těchto nástrojů je veliká např. hrnce, pokličky, dveře, židle, lžíce, klíče.

Číst dál...

Některé muzikoterapeutické techniky- Hudební improvizace díl č. 1

Díky hudbě, tanci, melodii a harmonii je možné najít cestu ke komunikaci, ale i k spolupráci. My si postupně představíme jednotlivé techniky, které využívají muzikoterapeuti. Co jim taková hodina muzikoterapie o vás prozradí? A má to smysl?

Aktivní muzikoterapie

Jedná se o přímou účast na vzniku zvuku jako improvizace instrumentální, pohybové a hlasové. Aktivní muzikoterapie se soustředí na práci s řečovým, dramatickým či výtvarným projevem. V aktivní muzikoterapii není stanoveno, která hudba se má používat. Proto se v posledních desetiletích prosadila volná improvizace hlasová i se všemi možnými druhy hudebních nástrojů.

Jak vypadá klasická terapeutická hodina?

Hudební improvizace představuje stěžejní techniku práce muzikoterapeuta. Představuje spontánní vytváření hudby pomocí hry na tělo, zpěvu a hudebních nástrojů. Hudební improvizace umožňuje vyvolat odpovědi klientů na jakékoliv úrovni postižení. Rozvíjí kontakt s klientem a terapeutický vztah v kontextu hudebních zkušeností. Muzikoterapeut vytváří hudebně a emocionálně příznivé prostředí, které podporuje hudební vyjadřování klienta. Hudební improvizace má diagnostické i terapeutické využití. Hodina může být připravená, kdy terapeut a klient předvídají její průběh, a nepřipravená, kde je improvizace spontánní přebíhá z jedné hudební situace do druhé.

Co nám hudební improvizace prozradí?

Hudební nástroj nebo jiný výrazový prostředek (hlas, pohyb) zastupuje hráčovo druhé já a bezprostředně zrcadlí vnitřní svět hráče. Klient může prozkoumat a vyjádřit pocity, které je obtížné sdělit verbálně. Na konci se může zhodnotit hudební improvizace slovy, ale není to nutné a někdy to není ani možné.

Podle formálního uspořádání rozlišujeme individuální a skupinovou hudební improvizaci. V individuální improvizaci se ukazují problémy jednotlivce, struktury jeho osobnosti, sebepojetí a prožívání. Skupinová improvizace umožňuje mapovat sociální interakce klientů, jejich vztahy, postavení uvnitř skupiny a schopnosti neverbální komunikace.

Muzikoterapeut se zaměřuje na výběr nástroje a jeho kvalit, způsobu, jakým klient nástroj používá, dynamiky, tempa, kontrastů a délky hudebního projevu, kontinuity a vnitřní organizaci improvizované hudby. Hudební improvizaci můžeme analyzovat také z hlediska dostatku/nedostatku energie, aktivity/pasivity, otevřenosti/uzavřenosti, spontaneity/kontroly.

Číst dál...

Terapie, terapeut a klient – kdo je kdo?

Žijeme ve společnosti, ve které je moderní si vše vyřešit sám, být aktivní, výkonný, společenský, usměvavý. Smutky nejsou v módě, nanejvýš snad poznámka o stresu, přetažení či "depce". A to samé platí i pro děti. I děti mají problémy například s leností, únavou, depresí, nedostatkem energie nebo pocity úzkosti. Takovým dětem může prospět cílená terapie. Co si představit pod pojmem terapie? Co je jejím cílem? A opravdu má výsledky?

Terapie

Prvním pojmem je tedy samotná terapie, jedná se o léčení tělesných, duševních poruch a poruch chování. Terapie se už od svých počátků zaměřovala na hledání možností pomoci lidem v těžkých životních situacích. Terapie musí vždy vycházet z důkladné diagnostiky klienta. Navrhovaná terapie se realizuje prostřednictvím cvičení, nebo v rámci komplexního programu.

S klientem se pracuje podle povahy jeho problému individuálně, nebo ve skupinách. Terapie v léčebně pedagogické praxi se může začít pouze po navázání vztahu důvěry a získání klienta pro spolupráci. Odborným předpokladem začátku terapie je pochopení podstaty problému klienta na základě diagnostických údajů a pojmenování úloh, kterých je potřeba dosáhnout.

Na čem stojí terapie? 

Jak jsou cíle? Cílem terapií, je šance vytvářet nové vztahy, posilování vztahů klientů a rodičů a tvořivý rozdíl poznání. Terapie stojí na třech základních proměnných.

Akceptace neboli přijetí a potvrzení, patří mezi hlavní potřeby člověka jakéhokoli stáří. I nejmenší dítě musí být svými rodiči a zvláště matkou přijato a milováno, jinak je vystaveno nebezpečí nežádoucího osobnostního vývoje, nevytvoření, či pozdější ztrátě základní důvěry ve svět a druhé lidi.

Empatie neboli porozumění vcítěním je to schopnost vidět druhého člověka jeho vlastníma očima, tedy jak prožívá, myslí hodnotí sebe i ostatní.

Autenticita neboli ryzost osobnosti a projevu terapeuta je kvalita, která se značnou měrou podílí na utváření žádoucího terapeutického vztahu. Autentický člověk se nestylizuje do žádné role, chová se přirozeně, je sám sebou.

Terapeut

Druhým pojmem, který neodmyslitelně k terapii patří, je terapeut. Za terapeuta se považuje osoba, která léčí, je vycvičena v metodách léčení a rehabilitace a to bez užití léků, nebo chirurgických zákroků.

Klient

Třetím pojmem, tím nejzákladnějším pro terapii a terapeuta, je klient. Právě navázání vztahu mezi klientem a terapeutem je nejdůležitějším a nejzákladnějším momentem jakékoli terapie. Terapeut vystupuje ve vztahu ke klientovi především jako člověk, ne jako výchovná nebo odborná autorita.

Terapeut a klient by si měli být tak blízcí, aby klient mohl být bez obav maximálně upřímný, sdílný, ve vztahu se cítil pochopen a v bezpečí, aby si mohl na úrovni komunikace dovolit vše. Na druhé straně je určitá vzdálenost mezi oběma nutná k tomu, aby si terapeut zachoval autoritu, duševní zdraví a vedl klienta k rozlišování mezi možným a nemožným, což nabývá na významu při dlouhodobé individuální terapii.

Číst dál...

Polohování se psy jako canisterapeutická metoda

Polohování se psy je patrně nejznámější canisterapeutickou metodou, přesto mnoha lidem není jasné, na čem se tato metoda zakládá. Pojďme si tedy přiblížit, na čem stojí polohování se psy.

Jak vzniklo polohování?

Laicky řečeno, jde o to, že pokud se pacient sám nemůže pohybovat, musíme jím pohybovat my, abychom zabránili vzniku proleženin, uvolnili blokace, procvičili a protáhli svaly a umožnili další rozvoj pohybu. U klientů, jejichž těla jsou v křeči nebo nepohyblivá, není možné cvičit, ale pouze pacienta uložit na určitou dobu do určité polohy na bok, na záda, zkřížit nohy, natáhnout a podložit paži apod…

Kvalifikovaný fyzioterapeut ví, jak může klientem manipulovat a jaké cíle tím sleduje. A právě v hlavách fyzioterapeutů se zrodila myšlenka zapojit do polohování psy a položit je vedle klienta tam, kde normálně leží podpůrné polštáře. Role fyzioterapeuta je proto při polohování se psy nezastupitelná.

Typy pacientů k polohování

Největší výsledky polohování se psy jsou vidět u tělesně postižených, kteří trpí svalovými křečemi nebo třesem. Stejného principu bylo ale s úspěchem využito u pacientů s nemocemi způsobující svalový třes např. Parkinsonova choroba. U těchto typů pacientů se křeče či třes nedají zastavit existujícími léky a jinými fyzioterapeutickými metodami. Ani polohování se psem není všemocné, ale pokud křeče či třes ustanou alespoň na čas, je to ohromný úspěch a bez vedlejších účinků.

Na čem stojí polohování? Jaké jsou jeho výhody?

Nejdůležitějším důvodem, proč dojde k uvolnění svalstva je patrně teplo. Pes má teplotu o 1°C vyšší než člověk, což je pro klienty, kterým se určitá část těla špatně prokrvuje, např. mají stále studenou jednu polovinu těla, velice přínosné. Tito lidé mají většinou velice citlivou pokožku a na vyhřívací dečky nebo lahve reagují negativně. Teplotu vnímáme každý jinak, podobně jako když dáte malému dítěti napít čaj a ačkoli jste ho předtím zkusili a zdál se vám příjemně teplý, dítě si může stěžovat, že je příliš horký. U psů tento problém odpadá.

Pes je živá bytost

Pes, jakožto živá bytost, je v tomto procesu nenahraditelný. Pacient reaguje nejen na jeho teplo, ale také na rytmus jeho dechu a srdce. Rytmus dechu je tedy nástrojem k uvolnění. Na canisterapii je krásné, že ke zklidnění a zpravidelnění dýchání dochází spontánně. Pacient se sám "naladí" podle psa.

Důležitá je motivace

Psa lze také přiložit podél necitlivé či nepohyblivé části těla tak, aby byl pacient motivován se k němu dostat a pohladit si ho. Přitom si pacient uvědomuje existenci této části těla a případně s ní je ochoten i cvičit nebo pohybovat dle instrukcí fyzioterapeuta. Odměnou je mu pak dosažení kontaktu se psem.

Výsledky jsou vidět

Při polohování dochází k fyzickým zlepšením, která jsou viditelná a prokazatelná. Pacient natáhne spastickou ruku, narovná se, třes nebo křeč na určitou dobu ustanou atd. Málokdo ze zdravých lidí si dokáže představit, jaké je to pro pacienta v tomto stavu vítězství. Není pochyb o tom, že polohování funguje výborně.

Relaxace se psy pro všechny

Techniky, známé z polohování lze ale úspěšně využít i pro zklidnění klientů fyzicky zdravých. Může se jednat o obyvatele domovů seniorů, dětských domovů, osoby v léčení ze závislostí apod., lze je využít při léčení celé škály psychických poruch, při nichž by pacientovi prospěla relaxace.

Číst dál...

Jógová terapie

Jóga je racionální systém tělesných a duševních cvičení, který vznikl před více než třemi tisíci lety. Terapeutická jóga je doporučena dětem často nemocným, hyperaktivním i hypoaktivním, nesmělým, zakřiknutým, bázlivým, dětem s dýchacími problémy a dětem s poruchami chování. Jak může tedy jóga pomoci dětem?

Co je to jógová terapie?

Jógová terapie pomáhá vylepšit zdravotní či psychické problémy a harmonizuje emocionální stav dítěte. Jedná se o speciální terapeutické cvičení určeném dětem, které mají problémy například s leností, únavou, depresí, nedostatkem energie nebo pocity úzkosti. Takovým dětem velmi dobře prospívá. Na základě výzkumů je dokázané, že jóga má velmi pozitivní vliv při hyperaktivitě, impulzivitě, vzpurnosti a agresivním chování. Zvláště u dětí s příznaky ADHD je jógová terapie velmi úspěšná. Dobrých výsledků dosahuje také u dětí s různými zdravotními problémy jako při bolestech hlavy, střevních potížích, při různých alergiích, bolestech zad, nevolnostech, zažívacích problémech a při řadě dalších potíží.

Komu je jógova terapie určena?

V životě se setkáváme s dětmi, které potřebují více pozornosti než ostatní. Často se jedná o děti, které jsou příliš pohyblivé až agresivní nebo naopak velmi unavené a bez energie. Tyto děti potřebují individuální přístup prostřednictvím jógy na míru. V tomto případě mluvíme o jógové terapii. Program jógové terapie je sestaven s ohledem na psychický a tělesný vývoj, individuální potřeby a možnosti dítěte. Terapeut pak pomáhá dítěti na cestě k řešení daného problému pomocí jógových technik. Pro sestavení individuálního programu jógové terapie je důležité vědět, které energie u dítěte momentálně nejsou v rovnováze. Pomocí pohybových a emotivních cvičení se potom posílí opačné energie, které jsou nezbytné k odstranění nerovnováhy.

Jak probíhá jógová terapie?

Jógová terapie pro děti je založena na ájurvédské typologii, podle které se jedinečné vlastnosti každého dítěte odvíjejí od kompozice tří energií (Vata, Pita, Kapha) v těle, které řídí všechny tělesné a psychické funkce. Každá energie má své pozitivní vlastnosti. Když se ale jedna z těchto sil v těle zvýší, například nezdravým způsobem života nebo okolními faktory, může dojít k nerovnováze. Ta se pak projevuje v chování a/nebo zdraví. Děti s přemírou energie Vata v těle mají tendenci být více impulsivní a úzkostlivé a mohou trpět bolestmi břicha, mít suchou kůži nebo rychle ubývat na váze. Děti s přebytkem energii Pita jsou horlivé, puntičkářské a rychle se dokážou rozzlobit. Příliš energie Pita způsobuje i bolesti hlavy, horečky a alergie. Děti s přebytečnou energii Kapha v těle jsou pomalejší, baculatější, více netečné až líné a často trpí na nachlazení a zácpu.

Nejen jóga, ale i tvůrčí úkoly, intuitivní přístup, vizualizace a hry s emocemi jsou důležitými aspekty jógové terapie.

Číst dál...

Hipoterapie

Hipoterapie soustřeďuje všechny aktivity, činnosti a terapie, ve kterých se setkává člověk se zdravotním postižením a kůň. Je to terapie, kde se blahodárné působení koně využívá v rozvoji tělesné, duševní i sociální složky zdraví. Proč je hipoterapie vyhledávaná? Kdy se po této metodě sahá? A co všechno dokáže kůň?

Na čem hipoterapie stojí?

Tato metoda stojí na tom, že klient cítí pohybových impulzů vznikajících při koňské chůzi. Přenosem těchto impulzů přes koňský hřbet na člověka dochází k probouzení celého CNS (centrálního nervového systému). Například díky tomu, že kůň má velice podobný pohybový stereotyp chůze jako člověk, nutíme tak CNS dítěte s tělesným postižením zpracovávat a vysílat vjemy a příkazy, které by za normálních okolností vysílal při chůzi. Můžeme tedy docílit určitých pokroků právě ve vývoji hrubé a jemné motoriky u dětí i dospělých. Jedná se o zlepšení koordinace, rovnováhy a vzpřímeného postoje.

Kdy se k hipoterapii přistupuje?

Hipoterapie může být nasazena nejen při aktuálním řešení stavu dítěte nebo dospělého s postižením, ale také preventivně, kupříkladu k oddalování vlivu některých úrazů, degenerativních onemocnění, pooperačních stavů.

Má hipoterapie přesah?

Pokud mluvíme o přesahu, je třeba zmínit tzv. hiporehabilitaci. Kůň jako terapeut může léčit všechny „složky“ našeho života. Proto hiporehabilitace je dnes oficiálně zastřešující a nadřazený název pro všechny aktivity a terapie v oblastech, kde se setkává kůň a člověk se zdravotním postižením. Aktivity s využitím koní mají vzdělávací a sociální přesah. Využívá se celkové atmosféry prostředí jezdecké stáje, kontaktu s koněm a vztahu s nimi. V tomto ohledu je třeba zmínit i parajezdectví. Kdy mluvíme o aktivní sportovní metodě, která nabízí sportovní vyžití pro jezdce se zdravotním postižením a sociálním znevýhodněním. Člověk, který se parajezdectví účastní, se pak aktivně učí jezdit na koni, voltižním cvikům a vedení koně.

Číst dál...

Druhy terapií

Jaké máme druhy terapií? Čím se liší? A slyšeli jste už o nich? Nejjednodušší dělení terapií je na ty, které vedou k uzdravení a paliativní, jenž zmírňující obtíže u klientů, u nichž se neočekává uzdravení. Terapii dělíme dle charakteru na čtyři základní formy: fyzioterapii, farmakoterapii, chirurgii a psychoterapii. Pojďme si stručně představit ty základní typy terapií, se kterými se běžně setkáváme.

Bobath terapie

Je to metoda, která se rozvinula během posledních třiceti let. V současné době je používán u dětí s onemocněním nervového systému. Tato metoda je popsána jako „živý koncept“, stále se měnící v důsledku pozorování reakcí dítěte v průběhu léčby. Uznává, že poškození CNS ovlivňuje senzomotorický, sociální a emocionální vývoj dítěte. Bobathova metoda využívá spolupráci rodičů a předpokládají i spolupráci dítěte, která je využitelná od začátku, jakmile je diagnóza stanovena.

Vojtova metoda

Vojtova terapie, která intenzivně pracuje na pohybových základech, je vhodná pro děti s poruchami rovnováhy. Toto platí i pro děti, jež disponují většími možnostmi pohybu, než odpovídá jejich schopnostem. Terapie je velice vhodná pro mladší kojence, u nichž je možno snadno zasahovat do jednotlivých pohybů. Této metodě se vytýká, že je příliš drastická, že děti při cvičení pláčou, a proto mohou být později neurotické. Tato výtka je nesprávná. Ve skutečnosti děti, které jsou více postižené, potřebují silnější podněty, aby se aktivovaly. Dítě musí být někdy stimulováno značným tlakem, aby se začalo motoricky projevovat.

Míčková facilitace

Je to komplexní masážní metoda, jež se zaměřuje na nádech a výdech. Relaxuje a protahuje břišní, hrudní a krční svaly, svaly pánve, páteře a pletence ramenního. Zpočátku dítěti ulehčí od podání pohotovostních léků v záchvatu dušnosti a od těžkých průběhů respiračních infekcí a nutnosti podávat antibiotika. Metoda počítá s dlouhodobou aplikací, subjektivní zlepšení se v plné míře projeví až po několika měsících.

Ergoterapie

Jedná se o soubor činností, převážně pohybových dovedností, spojených s působením na psychiku dítěte, zaměřených na odstranění, nebo alespoň zmírnění důsledků zdravotního poškození dítěte. Při ergoterapii dětí hraje velmi důležitou roli spolupráce rodičů.

Umělecké terapie

V procesu působení na děti s mentálním a tělesným postižením zaujímají významné místo tzv. umělecké terapie, zejména arteterapie a muzikoterapie, dále dramaterapie, biblioterapie, taneční a pohybová terapie. Zvláštní postavení mezi terapiemi pak zaujímají terapie s účastí zvířat -zooterapie. K zooterapii lze použít různých druhů zvířat, v praxi se nejčastěji používá kůň (hipoterapie) a pes (canisterapie).

Hipoterapie

Je založena na stimulaci kožní složky. Provádí se cviky jako je sed ve výšce, mimovolné stabilizační mechanismy, cvičení proti odporu, obranné cvičení proti pádu, protažení a uvolnění zkrácených nebo oslabených svalů. Hipoterapie nabízí nový pohled na svět bez berlí a vozíčků, pohyb s lehkostí dosud nepoznanou, nový cit, tedy navázání vztahu k živému tvoru, posílení sebevědomí a překonání sama sebe. Hipoterapie je metoda, která nachází častější uplatnění při práci s klienty s kombinovanými vadami.

Canisterapie

Je způsob terapie, při níž dochází k působení psa na člověka. Jedná se o novou formu psychoterapie, která získává ve světě stále větší uznání pro své vynikající výsledky. Z hlediska fyzioterapie tvoří pes součást rehabilitace, protože napomáhá procvičování některých částí těla, např. svalů rukou - házení míčku, hlazení psa, natahování těla při pomazlení, překonávání pohybových bariér ve snaze o kontakt se psem. K psychickým efektům patří navázání kontaktu se zvířetem. Pes je spolehlivý zdroj citových podnětů, vytváření kladného vztahu, pomoc při navazování kontaktu s jinými lidmi a také vědomí, že pes bere člověka takového, jaký je.

Číst dál...