Díky hudbě, tanci, melodii a harmonii je možné najít cestu ke komunikaci, ale i k spolupráci. My si postupně představíme jednotlivé techniky, které využívají muzikoterapeuti. Co jim taková hodina muzikoterapie o vás prozradí? A má to smysl?

Aktivní muzikoterapie

Jedná se o přímou účast na vzniku zvuku jako improvizace instrumentální, pohybové a hlasové. Aktivní muzikoterapie se soustředí na práci s řečovým, dramatickým či výtvarným projevem. V aktivní muzikoterapii není stanoveno, která hudba se má používat. Proto se v posledních desetiletích prosadila volná improvizace hlasová i se všemi možnými druhy hudebních nástrojů.

Jak vypadá klasická terapeutická hodina?

Hudební improvizace představuje stěžejní techniku práce muzikoterapeuta. Představuje spontánní vytváření hudby pomocí hry na tělo, zpěvu a hudebních nástrojů. Hudební improvizace umožňuje vyvolat odpovědi klientů na jakékoliv úrovni postižení. Rozvíjí kontakt s klientem a terapeutický vztah v kontextu hudebních zkušeností. Muzikoterapeut vytváří hudebně a emocionálně příznivé prostředí, které podporuje hudební vyjadřování klienta. Hudební improvizace má diagnostické i terapeutické využití. Hodina může být připravená, kdy terapeut a klient předvídají její průběh, a nepřipravená, kde je improvizace spontánní přebíhá z jedné hudební situace do druhé.

Co nám hudební improvizace prozradí?

Hudební nástroj nebo jiný výrazový prostředek (hlas, pohyb) zastupuje hráčovo druhé já a bezprostředně zrcadlí vnitřní svět hráče. Klient může prozkoumat a vyjádřit pocity, které je obtížné sdělit verbálně. Na konci se může zhodnotit hudební improvizace slovy, ale není to nutné a někdy to není ani možné.

Podle formálního uspořádání rozlišujeme individuální a skupinovou hudební improvizaci. V individuální improvizaci se ukazují problémy jednotlivce, struktury jeho osobnosti, sebepojetí a prožívání. Skupinová improvizace umožňuje mapovat sociální interakce klientů, jejich vztahy, postavení uvnitř skupiny a schopnosti neverbální komunikace.

Muzikoterapeut se zaměřuje na výběr nástroje a jeho kvalit, způsobu, jakým klient nástroj používá, dynamiky, tempa, kontrastů a délky hudebního projevu, kontinuity a vnitřní organizaci improvizované hudby. Hudební improvizaci můžeme analyzovat také z hlediska dostatku/nedostatku energie, aktivity/pasivity, otevřenosti/uzavřenosti, spontaneity/kontroly.