Některé muzikoterapeutické techniky- Hudební vystoupení a pohybové aktivity při hudbě díl č. 5

Spontánní pohybové aktivity mají nenásilně uvolnit dítě jak fyzicky i duševně. Vhodné jsou různé honičky či hudebně pohybová hra. Jak vypadají jednotlivá hudební vystoupení? A co lze prostřednictvím těchto technik docílit?

Hudební vystoupení

Hudební vystoupení zahrnuje fázi nácviku a realizaci vystoupení. Při nácviku můžeme využít instrumentální, vokální a pohybové aktivity podle preferencí a schopností klientů. Nemusí se vždy jednat o vystoupení pro veřejnost, předvést naučené dovednosti lze i před ostatními.

Hudební vystoupení pomáhají dětem budovat sebedůvěru, sebevědomí a sebedisciplínu. Při skupinové hudební činnosti se prohlubuje uvědomování druhých. Hudební vystoupení pro veřejnost jsou taktéž vhodnými příležitostmi pro socializaci handicapovaných dětí a mládeže. Prostřednictvím veřejných hudebních vystoupení mohou dostat handicapovaní děti stejnou příležitost k ocenění jako jejich vrstevníci.

Jak může vypadat vystoupení v rámci muzikoterapie?

Muzikoterapeut připraví společné vystoupení hudební skupiny, kde jsou jak děti se zdravotním postižením, tak i děti zdravé. Hudební aktivita slouží k rozvoji komunikace mezi dětmi a k podpoření procesu integrace postižených klientů.

 

Pohybové aktivity při hudbě

Pohybové aktivity při hudbě podporují a rozvíjejí rozsah pohybů, koordinaci, svalovou sílu, vytrvalost, respiraci, svalovou relaxaci a kreativní vyjadřování pohybem. Hudební rytmus dodává pohybům strukturu a usnadňuje pohybové vyjádření. Pozitivně působí při neurologických poruchách. S nepohyblivými klienty se může provádět tanec za pomocí vozíku.

Jak to vypadá?

Dítě se spontánně začne pohybovat. Skupina má pak za úkol jej hudebně podpořit. Improvizuje se na nástroje podle toho, jaké pocity vyjadřuje pohybový projev dítěte.

Nebo děti poslouchají píseň, která obsahuje různé pohybové úkoly, např. ukazovat na různé části těla, potřást si rukama se sousedem, vyměnit si s někým ve skupině hudební nástroj. Děti pak mají splnit všechny úkony, o kterých se v písni zpívá.

Číst dál...

Některé muzikoterapeutické techniky- Poslech hudby díl č. 4

Poslouchání živě, hrané či reprodukované hudby má na klienty uklidňující nebo naopak stimulující vliv. Je umožněno zahledět se do svého nitra a regenerovat se. Výzkumy dokázaly, že po deseti minutách poslechu vhodně vybrané hudby mizí u většiny klientů únava a volněji se jim dýchá. Zpomaluje se rovněž srdeční činnost. Dále kromě potlačení únavy tlumí negativní emoce jako je zlost, nechuť, agrese. Vhodná hudba a zvuk relaxuje a zároveň zlepšuje sebevědomí, pomáhá vytvořit příjemnou atmosféru ve skupině, začíná pracovat i paměť. Jak probíhá hodina? A záleží na výběru písně?

Poslech hudby

Poslech hudby podporuje vyjádření myšlenek a pocitů. Usnadňuje navázání kontaktu, komunikace a interakce mezi terapeutem a klientem. Pomáhá klientovi dospět k obtížným a problematickým tématům. Pokud se na setkání s klientem chceme věnovat nějakému konkrétnímu problému, poslech hudby nám usnadní začít a rozvinout komunikaci.

Hudba evokuje vzpomínky a asociace. Tato technika muzikoterapie usnadňuje vynoření představ, myšlenek, vzpomínek a různých imaginací. Po poslechu následuje rozhovor, zpracovávání pocitů a symbolů, které se při poslechu objevily.

Jakou hudbu vybrat?

Hudba může být instrumentální nebo vokální. Píseň je konkrétnější a text písně přitahuje pozornost klienta. Klient může píseň použít jako pomůcku pro vlastní sebevyjádření. Text písně více ovlivňuje následnou diskuzi mezi terapeutem a klientem. Texty písní, které se vztahují k osobním tématům klientů, jsou v terapii užitečným pomocníkem. V písních lze obvykle najít velké množství možných pohledů a způsobů vyrovnávání s potížemi klientů.

Jak vypadá terapeutická lekce?

Při poslechu hudby by měl muzikoterapeut vzít v úvahu hudební preference klienta, délku jeho pozornosti a terapeutický záměr, kterému by měl odpovídat výběr konkrétní hudby.

Muzikoterapeut připraví pro skupinu klientů s mentálním postižením poslech písně, ve které se zpívá o zvířatech, věcech denní potřeby nebo dalších tématech blízkých klientům. Díky poslechu písně lze cíleně procvičovat paměť, pozornost a myšlení klientů. Poslech písně je spojený s následující reflexí jejího obsahu. Klienti dostanou výkres a výtvarné potřeby a během poslechu písně mají klienti za úkol nakreslit, o čem se v písni zpívalo.

Nebo muzikoterapeut pomáhá v předporodní přípravě vybrat vhodnou hudbu, kterou pustí nově narozenému dítěti po porodu. Hudba je věnováním od matky dítěti a obsahuje určité poselství, které podporuje vzájemný vztah.

Či muzikoterapeut používá poslech hudby jako motivační prostředek pro klienta s autismem. Zná jeho hudební preference a k poslechu používá oblíbenou píseň klienta. Vlastní poslech písně následuje až po dokončení jiné činnosti, kterou má klient vykonat.

Číst dál...

Některé muzikoterapeutické techniky- Zpěv písní díl č. 3

Zpěv a pohyb spojený s hudbou mají ve výchově dítěte dlouholetou tradici, sahající daleko do minulosti. Z tradice víme, že moudré matky utišovaly své děti zpěvem a kolébáním, podporovaly je v broukání a samy dětem zpívaly. Děti se velmi záhy zúčastňovaly rozmanitých obřadů a společenských příležitostí, při nichž hudba a zpěv prakticky nikdy nechyběly. Hudba především působí na citovou oblast osobnosti dítěte svými vlastními prostředky-melodií, rytmem, dynamikou. Jak vypadá muzikoterapie, která probíhá díky zpěvu písní? Jak probíhá daná hodina?

Zpěv písní

Zpěv písní pomáhá lidem s narušeným řečovým projevem zlepšit jejich artikulaci, rytmus řeči a dechovou kontrolu. Lidem s mentálním postižením slouží písně k rozšiřování slovní zásoby, memorování důležitých údajů a zvládání sekvenčních úloh. Použití písní dle určitých principů usnadňuje orientaci klientů v čase, prostoru a posloupnosti aktivit během dne. Vhodná píseň dokáže poskytnout potřebné emocionální zázemí.

Skupinový zpěv pak přivádí zúčastněné ke společnému kontaktu, poskytuje anonymitu projevu a možnost odreagování. Pro děti jsou méně účinné písně, které obsahují příliš abstraktní, nezáživná nebo věkově nepřiměřená slova.

Jak vypadá terapeutická lekce?

Doporučuje se naučit slova i doprovod písní nazpaměť. Terapeut potom může věnovat většinu své pozornosti klientu nebo skupině a flexibilně přizpůsobit tempo, dynamiku a frázování zpěvu klienta. Při výběru písní a tóniny pro děti se řídíme hlasovým rozsahem.

Muzikoterapeut vytvoří pro klienty píseň se vzdělávacím záměrem. Píseň zahrnuje důležité informace, které by si měli klienti zapamatovat a které pomohou zvýšit jejich výkony ve škole. Spojení s melodií a rytmem písně usnadňuje rychlejší zapamatování textu písně. Klienti se píseň naučí. Terapeut podporuje u klientů maximální porozumění významu textu.

Nebo muzikoterapeut pracuje se skupinou klientů. Každý klient si vybere píseň, se kterou se může emocionálně ztotožnit a kterou si skupina zazpívá. Po zpěvu písní navazuje diskuze. Muzikoterapeut se ptá, proč si jednotliví klienti vybrali dané písně a jakou mají náladu.

Číst dál...

Některé muzikoterapeutické techniky- Hudební interpretace díl č. 2

Bohatý tvořivý potenciál má však v sobě každý člověk, a pokud mu k němu nezahradí přístup necitlivá kritika, je schopen tento potencionál v životě plně uplatnit, což mu přináší uspokojení, zdravé sebevědomí a radost. Hudební interpretace je další z řady muzikoterapeutických technik. Opět se zaměříme na to, jak probíhá taková terapie, a představíme si jednotlivé nástroje, které jsou nedílnou součástí těchto terapií.

Hudební interpretace

Ve srovnání s hudební improvizací je hudební interpretace direktivnější způsob práce, který spočívá v reprodukci předem známého hudebního materiálu. Podobně jako u hudební improvizace je možné kromě hry na tělo, zpěvu a hudebních nástrojů využít také pohybu a dalších uměleckých prostředků.

Kdy je vhodná tato technika?

Hudební interpretace je vhodná pro klienty, kteří potřebují posílit sebedůvěru nebo kteří prožívají úzkost ze spontánního projevu. Pomáhá rozvíjet hudební dovednosti. Buduje sebedisciplinu a schopnost sebekontroly - zvláště při skupinové hře klientů. Klient musí dodržovat základní pravidla, které určí terapeut. Při hudební interpretaci je omezeno kreativní vytváření hudby, technika však dovoluje klientům účastnit se hudebních situací, které by nebyli schopni vytvořit bez předem připraveného plánu.

Jeden příklad za všechny, kdy muzikoterapeut pracuje s klientem s dětskou mozkovou obrnou. Snaží se podpořit rozvoj jeho motoriky prostřednictvím hry na klavír. Klient má za úkol přehrát jednoduché motivy, melodie písní. Způsob hry pak aktivuje oslabené svalové skupiny. Podle svých schopností a možností klient směřuje ke stále větší motorické komplexitě, tedy zapojuje všechny prsty či hraje oběma rukama současně.

Hudební nástroje používané v muzikoterapii

Hudební nástroje mají tu moc, díky které můžou fungovat jako most mezi klientem a okolím. Mají schopnost „mluvit“ za klienta a tak mu případné ostychy či rozpaky, ulehčit. Za vhodné nástroje pro muzikoterapii můžeme považovat Orffův instrumentář. Jsou to základní nástroje, jako jsou škrabky, valcha, struhadla, chřestidla, umělohmotné láhve, a lahvičky s rýží, hrachem, zvonky, atd.

Při používání hudebních nástrojů, které si klienti sami vytvořili, dochází ke spojení tvořivé terapie a muzikoterapie. Jako další nástroje můžeme označit „nástroje vlastního těla“, jako je tleskání, pleskání, dupání, ale tím nejhlavnějším nástrojem vlastního těla je hlas. Za hudební nástroje můžeme považovat i předměty používané v běžném životě. Různorodost těchto nástrojů je veliká např. hrnce, pokličky, dveře, židle, lžíce, klíče.

Číst dál...

Některé muzikoterapeutické techniky- Hudební improvizace díl č. 1

Díky hudbě, tanci, melodii a harmonii je možné najít cestu ke komunikaci, ale i k spolupráci. My si postupně představíme jednotlivé techniky, které využívají muzikoterapeuti. Co jim taková hodina muzikoterapie o vás prozradí? A má to smysl?

Aktivní muzikoterapie

Jedná se o přímou účast na vzniku zvuku jako improvizace instrumentální, pohybové a hlasové. Aktivní muzikoterapie se soustředí na práci s řečovým, dramatickým či výtvarným projevem. V aktivní muzikoterapii není stanoveno, která hudba se má používat. Proto se v posledních desetiletích prosadila volná improvizace hlasová i se všemi možnými druhy hudebních nástrojů.

Jak vypadá klasická terapeutická hodina?

Hudební improvizace představuje stěžejní techniku práce muzikoterapeuta. Představuje spontánní vytváření hudby pomocí hry na tělo, zpěvu a hudebních nástrojů. Hudební improvizace umožňuje vyvolat odpovědi klientů na jakékoliv úrovni postižení. Rozvíjí kontakt s klientem a terapeutický vztah v kontextu hudebních zkušeností. Muzikoterapeut vytváří hudebně a emocionálně příznivé prostředí, které podporuje hudební vyjadřování klienta. Hudební improvizace má diagnostické i terapeutické využití. Hodina může být připravená, kdy terapeut a klient předvídají její průběh, a nepřipravená, kde je improvizace spontánní přebíhá z jedné hudební situace do druhé.

Co nám hudební improvizace prozradí?

Hudební nástroj nebo jiný výrazový prostředek (hlas, pohyb) zastupuje hráčovo druhé já a bezprostředně zrcadlí vnitřní svět hráče. Klient může prozkoumat a vyjádřit pocity, které je obtížné sdělit verbálně. Na konci se může zhodnotit hudební improvizace slovy, ale není to nutné a někdy to není ani možné.

Podle formálního uspořádání rozlišujeme individuální a skupinovou hudební improvizaci. V individuální improvizaci se ukazují problémy jednotlivce, struktury jeho osobnosti, sebepojetí a prožívání. Skupinová improvizace umožňuje mapovat sociální interakce klientů, jejich vztahy, postavení uvnitř skupiny a schopnosti neverbální komunikace.

Muzikoterapeut se zaměřuje na výběr nástroje a jeho kvalit, způsobu, jakým klient nástroj používá, dynamiky, tempa, kontrastů a délky hudebního projevu, kontinuity a vnitřní organizaci improvizované hudby. Hudební improvizaci můžeme analyzovat také z hlediska dostatku/nedostatku energie, aktivity/pasivity, otevřenosti/uzavřenosti, spontaneity/kontroly.

Číst dál...

Muzikoterapie

Hudba zmírňuje strach a stimuluje nejstarší struktury mozku. Může tak probudit a uvolnit prapůvodní impulsy a tvůrčí instinkty, které vedou k novým a optimálnějším způsobům chování. Tato terapie hudbou se nazývá muzikoterapie. Muzikoterapie je léčebné používání prostředků hudebního umění, jako je používání melodie, harmonie, rytmu, zvukové barvy, dynamiky, tempa a druhu taktu. Při muzikoterapii je nejdůležitější výhodou nonverbální komunikace. Co dokáže hudba a jak prakticky probíhá terapie? Dokáže se mnou či dítětem něco udělat hudba?

Co dokáže hudba

V individuálním vývoji člověka začíná hudební vývoj s jeho narozením. Také zvuková komunikace mezi matkou a dítětem tvoří emocionální spojení mezi oběma, což má rozhodující význam osvojení si lidské řeči. Řeč zprostředkovává informace a hudba zprostředkovává emocionální informace. Je schopna přizpůsobit lidi sobě navzájem. Jako jsou lidé v koncertním sále, nebo jednotky vojáků, kteří pochodují podle pochodové hudby nebo ve skupině pacientů.

Léčí hudba?

Hudba a rytmus jako léčebné prostředky jsou lidmi používány už od nepaměti. Původně byla hudba chápána hlavně jako forma komunikace s nadpřirozenými silami, byl to také způsob boje s úzkostí a s chorobami. Terapii hudbou znaly v podstatě všechny starověké civilizace. Lidé se skoro denně aktivně účastnili obřadů, rituálů se zpěvem a tancem. Tvořivá činnost jim tak pomáhala udržovat si zdravou, svěží mysl a duševní rovnováhu.

Hudební rovina komunikace nabízí možnosti symbolického vyjádření pocitů. Pocity naplněné strachem a obranné pocity, jako je blízkost, kontakt nebo dotek, mohou být v hudební improvizaci znázorněny nejprve symbolicky-blízkost a vzdálenost ve vztahu k druhým lidem se tak stanou slyšitelné. Hudba tím umožňuje vyjádření výpovědí, které není lehké vyslovit.

Muzikoterapie se používá pro různé skupiny klientů, působí na představivost, rozvíjí mezilidskou komunikaci a kreativitu, umožňuje otevřít se vůči estetice a umění, vyvolává stavy plné klidu a extáze. Muzikoterapie může být vedena individuálně nebo ve skupinách, široké uplatnění nachází v neuropsychiatrii, u osob s poškozením mozku, u autismu od raného věku, při poruchách chování a v neposlední řadě u osob s mentální retardací.

Číst dál...