Bohatý tvořivý potenciál má však v sobě každý člověk, a pokud mu k němu nezahradí přístup necitlivá kritika, je schopen tento potencionál v životě plně uplatnit, což mu přináší uspokojení, zdravé sebevědomí a radost. Hudební interpretace je další z řady muzikoterapeutických technik. Opět se zaměříme na to, jak probíhá taková terapie, a představíme si jednotlivé nástroje, které jsou nedílnou součástí těchto terapií.

Hudební interpretace

Ve srovnání s hudební improvizací je hudební interpretace direktivnější způsob práce, který spočívá v reprodukci předem známého hudebního materiálu. Podobně jako u hudební improvizace je možné kromě hry na tělo, zpěvu a hudebních nástrojů využít také pohybu a dalších uměleckých prostředků.

Kdy je vhodná tato technika?

Hudební interpretace je vhodná pro klienty, kteří potřebují posílit sebedůvěru nebo kteří prožívají úzkost ze spontánního projevu. Pomáhá rozvíjet hudební dovednosti. Buduje sebedisciplinu a schopnost sebekontroly - zvláště při skupinové hře klientů. Klient musí dodržovat základní pravidla, které určí terapeut. Při hudební interpretaci je omezeno kreativní vytváření hudby, technika však dovoluje klientům účastnit se hudebních situací, které by nebyli schopni vytvořit bez předem připraveného plánu.

Jeden příklad za všechny, kdy muzikoterapeut pracuje s klientem s dětskou mozkovou obrnou. Snaží se podpořit rozvoj jeho motoriky prostřednictvím hry na klavír. Klient má za úkol přehrát jednoduché motivy, melodie písní. Způsob hry pak aktivuje oslabené svalové skupiny. Podle svých schopností a možností klient směřuje ke stále větší motorické komplexitě, tedy zapojuje všechny prsty či hraje oběma rukama současně.

Hudební nástroje používané v muzikoterapii

Hudební nástroje mají tu moc, díky které můžou fungovat jako most mezi klientem a okolím. Mají schopnost „mluvit“ za klienta a tak mu případné ostychy či rozpaky, ulehčit. Za vhodné nástroje pro muzikoterapii můžeme považovat Orffův instrumentář. Jsou to základní nástroje, jako jsou škrabky, valcha, struhadla, chřestidla, umělohmotné láhve, a lahvičky s rýží, hrachem, zvonky, atd.

Při používání hudebních nástrojů, které si klienti sami vytvořili, dochází ke spojení tvořivé terapie a muzikoterapie. Jako další nástroje můžeme označit „nástroje vlastního těla“, jako je tleskání, pleskání, dupání, ale tím nejhlavnějším nástrojem vlastního těla je hlas. Za hudební nástroje můžeme považovat i předměty používané v běžném životě. Různorodost těchto nástrojů je veliká např. hrnce, pokličky, dveře, židle, lžíce, klíče.