Dětské skupiny versus klasické školky z pohledu rodičů

Vnímají maminky rozdíly mezi dětskou skupinou a klasickou školkou? A jaký názor na předškolní vzdělávání vlastně převládá ve společnosti? Lze vůbec vyslovit jedno stanovisko? Článek vychází z diskuzí a názorů těch nejpovolanějších, vás rodičů.

Kde je pravda? A co je vlastně nejdůležitější?

Dětské skupiny vznikly jako reakce na nedostatek míst ve školkách. Tyto skupiny jsou ukotveny v českém právním systému od roku 2014. Maminky si stěžovaly na laxní přístup státu k celkové situaci před rokem 2014.

"Já potřebuju školky pro mé děti, abych mohla pracovat, platit hypotéky, dům, náklady, energie a musíte vyžít s jedním platem a ještě se srovnat s tím, že nepřijetím Vašeho tříletého dítěte do školky Vám zaniká Vaše pracovní místo. A nikdo se Vás neptá, jestli na to máte nebo ne."

Dětské skupiny jsou vnímány jako příležitost, jak zpátky rychle naskočit do pracovního procesu a mít vyrovnaný domácí rozpočet.

"Lepší než když matka nemůže do práce a rodina pomalu nemá na zaplacení mandatorních výdajů."

Mnohdy dětské skupiny vytrhnou rodičům trn z paty, protože nejbližší škola je daleko. Cestování a dojíždění se stává časově i finančně náročné. Dále hovoří pro dětské skupiny to, že poskytují určitou záruku toho, že dítě bude umístěno do zařízení poskytující předškolní vzdělání. A opět se vrací k touze matek nevypadnout z pracovního tempa.

Někteří rodiče však nevidí velký rozdíl mezi klasickou školkou a dětskou skupinou. Děti jsou, pokud to počasí dovolí, stejně neustále venku. Často je skloňován názor, že nejdůležitější je, aby dítě i rodiče byli maximálně spokojeni a je jedno, zda se jedná o dětské skupiny či klasickou školku.

"Naše dcerka chodí do běžné mateřské školky na sídlišti, a když vyloženě neprší, není velký mráz či silný vítr, jsou venku skoro pořád. Někdy obdivuju učitelky, že s nimi jsou venku i v takovém počasí. Ať se nabízí, co nejvíce druhů péče o děti, aby si každý mohl vybrat."

Číst dál...

Rady budoucím rodičům

Je jeden z vás, nebo někdo z vašich příbuzných alergický? Bojíte se, že vaše dítě bude také alergik? Dědičnost je jedna věc, my doporučujeme se zaměřit na ty věci, které ovlivnit jdou. Protože vlivem prostředí se nemoc může projevit v různé závažnosti anebo vůbec ne.

Jaké prostředí miminku připravit? U kojenců a batolat se může snadno vyvinout alergie, a proto se zaměříme na snížení alergenů, zejména roztočů. Kdy začít? Nejlépe alespoň 3 měsíce před očekávaným porodem. Alergeny v prostředí dlouho přetrvávají i po odstranění jejich zdrojů.

Jak zařídit dětský pokoj pro kojence a batole? Rozhodně ne péřové přikrývky ani polštáře, ale umělé deky, které se dají vyprat. Zvažte odstranění koberců, zvláště pokud jsou starší než pět let. Pokud si je chcete teprve pořídit, počkejte alespoň do prvních narozenin dítěte. Cílem není vytvoření sterilního prostředí, ale rozumná míra snížení rizika alergenů v prostředí.

Rady rodičům školáka

Má vaše dítě už prokázanou některou z forem alergie a nevíte, co bude dál? Nemoc vašeho dítěte se může rozvinout jak k těžším formám, tak směrem k ústupu příznaků. U dětí v tomto věku se objevuje citlivost k více alergenům, zejména domácímu prachu, ale i k pylům, senu a plísním. Dítě bývá více v různých prostředích, zvyšuje se jeho pohybová aktivita, má pestřejší jídelníček. Všechno skrývá potenciální alergeny.

Může pobyt ve školce přispět k rozvoji alergického onemocnění? Může a často se u dětí rozvine, klasické je třeba astma. A proto by u alergického dítěte měla být příprava na kolektivní výchovu delší. Její důležitou součástí je fyzické a psychické otužování.

A co doma? Pravidelný úklid a odstraňování prachu jsou stále hlavními zásadami péče vedoucími ke snižování alergenů. Při zařizování samostatného pokoje pro dítě dejte přednost dřevěnému nábytku, omezte textilie, školákům můžete dopřát koberec, který se lehce udržuje a dá se čistit mokrou cestou. Pozor na vlnu a výrobky z ní, na péřové přikrývky a jiné výrobky.

Respektujte samostatnost dítěte, a co nejdříve ho seznamte se zásadami léčby při urgentních potížích. Jsou vhodné pro alergika sporty? Plavání a bojová umění jsou doporučovanými a hraní na flétnu pak pomáhá rozvíjet dýchací funkce plic a hospodaření s dechem. Co ale důrazně doporučujeme? Odolávejte pokušení pořídit si domácí zvíře.

Rady rodičům dospívajících

Ve věku kolem deseti let se často objevuje pylová alergie, zejména alergická rýma, která se může stát celoroční. V této době je dítě většinou pod kontrolou alergologa a je možné snadno určit, na které alergeny je přecitlivělé. Dítě je také schopno samo se vyhýbat situacím vedoucím k potížím. S nástupem puberty se asi u 50% alergiků začíná objevovat tendence ke zmírňování příznaků, ale mohou se i zhoršovat.

Jak pečovat o prostředí staršího dítěte alergika? Vy i vaše dítě už svou nemoc dobře znáte, víte, co mu škodí a prospívá. Jak přizpůsobit péči měnícímu se životnímu stylu dítěte? Ve věku kolem puberty je již nutné, aby se dítě dokázalo s příznaky nemoci vyrovnat samo.

Číst dál...

Příčiny a projevy autismu

Co víme, co jsme schopni říci v 21. století o této nemoci? Kde hledat příčiny? Autismus je nemoc, která má mnoho tváří. Nenajdeme dvě děti se stejnými projevy autismu. Je to tak rozmanitá nemoc, že s každým dítětem je třeba pracovat jinak.

Příčiny autismu, známe je?

Autismus byl dlouho považován za onemocnění navozené nevhodnou mateřskou výchovou. Což víme, že tomu tak není. Lékaři však stále nemohou zjistit poruchu na jednom specifickém místě genomu, tak jako to dokáží například u Downova syndromu, kde nám počet chromozomů poskytuje odpovědi. A nezdá se, že by autismus mohl být spojený s jedním specifickým místem v mozku, může existovat mnoho příčin. Dosud se tedy nenašel gen, který by byl přímo odpovědný za vznik autismu.

Výsledky lékařských studií ale jednoznačně potvrzují, že autismus má genetický původ. Dnes je definován jako vrozená porucha. Kvůli této poruše dítě nerozumí dobře tomu, co vidí, slyší a prožívá, což negativně postihuje jeho základní psychické funkce, zejména komunikaci, sociální chování a hru. Autismus nelze léčit, lze pouze zmírnit některé nejvíce nepříznivé příznaky. Při výskytu této poruchy hraje velkou roli dědičnost. Rodiče autistického dítěte mají tak 2% šanci, že i další jejich potomek bude nemocný.

Projev autismu

Poruchy autistického spektra jdou diagnostikována vždy na základě celkového chování v několika specifických oblastech, nikdy ne na základě jednoho nebo dvou projevů. Například mnohé děti s autismem se mazlí, mluví či navazují oční kontakt. V rámci poruch autistického spektra se setkáváme s dětmi s různou jazykovou vybaveností - děti nemluvící, děti s dysfázií, děti s dobrou slovní zásobou i děti výrazně jazykově nadané, s různými intelektovými schopnostmi - děti s mentální retardací, děti s podprůměrnými či ostrůvkovitými schopnostmi, děti průměrné, s nerovnoměrným vývojem i děti nadprůměrně nadané, a nakonec i s různým stupněm zájmu o sociální kontakt - mazlivé, pasivní, netečné, fixované na blízké osoby, aktivní, ale neschopné dodržovat pravidla sociálního chování.

Symptomy se kombinují v nesčetných variacích, a tak prakticky nenajdeme dvě děti se stejnými projevy. Projevy autismu bývají různé. Hlavními rysy jsou nedostatečná smyslová integrace, nedostatečně rozvinuté emocionální reakce, kdy se nezájem rychle mění ve vzrušení a omezená schopnost komunikace.

Číst dál...

Praktické ukázky chování autistických dětí

Jak se projevují autistické děti? Existuje tzv. triáda, kdy jsou určeny oblasti, které jsou autismem zasaženy, z toho pak vychází jednotlivé popsané projevy. Článek si klade za cíl přiblížit vám, některé projevy dětí, které trpí touto nemocí a s čím vším musí jejich rodiče bojovat každý den.

Triáda projevů autismu a jejich praktické ukázky

Triáda je označení užívané v rámci PAS pro postižení v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Výsledkem vzájemné provázanosti těchto tří prvků tvořících jediný celek je trvalý, neléčitelný stav. Míra, s jakou jsou jednotlivé oblasti zasaženy, závisí na konkrétním typu poruchy a na její intenzitě. Může se jednat jak o nepatrnou odchylku od normálu, tak i o naprostý deficit dané schopnosti. (viz.obr.)

Typické projevy autismu v sociální sféře

Typ osamělé sociální interakce: Dítě projevuje malý zájem o druhé osoby a společnou činnost, hraje si nebo tráví čas nejraději o samotě, většinou lidi ignoruje. Reaguje velmi málo nebo vůbec na snahu druhého člověka, který se snaží kontakt navázat. Vůči blízkým osobám může, ale i nemusí uplatňovat nejzákladnější sociální dovednosti, jako jsou sociální úsměv, fyzický kontakt, radost ze shledání či vzájemný pohled do očí.

Typ pasivní sociální interakce: Dítě pasivně přistupuje k lidem, kontakt bývá spíše krátkodobý. Obvykle nechápe jednoduchá pravidla sociální interakce. Vůbec či velmi málo se nesnaží aktivně navázat sociální kontakt s vrstevníky či cizí osobou. Chování je celkově nevyzrálé, naivní. Často je vztah k rodičům výběrový.

Typ aktivní: Dítě kontakt navazuje aktivně, ale nepřiměřeně, nebere ohled na druhé, provokuje, nedokáže odhadnout sociální normu, lpí na určitých tématech hovoru, klade nevhodné dotazy. Překračuje normu, navazuje příliš osobní či zvláštní kontakt i se zcela neznámými lidmi.

Typ formální sociální interakce: Kdy dítě nechápe jemné rozdíly společenského styku, snaží se o nápodobu ostatních, chování ale působí zvláštně. Lpí i zcela nevhodně na dodržování určitých pravidel chování, které si osvojil. Není flexibilní, nedokáže přizpůsobit své chování změně sociální situace a kontextu.

Typické projevy autismu v komunikaci

Dítě nemluví, nebo mluví velmi málo, projevuje malý zájem o mluvené slovo. Může a nemusí reagovat na řečové pokyny. Může docházet k omezená mimoslovní komunikaci, kdy dítě málo nebo vůbec používá ukazování, oční kontakt je málo kvalitní, mimika a gesta jsou chudší, nekývne na souhlas, nevýrazně zavrtí hlavou při nesouhlasu. Častá je i jednostranná komunikace, kdy dítě mluví převážně o vlastních tématech, dialog vázne, nezajímá se o potřeby a zájmy druhého. Klade banální dotazy, otázky, na které zná odpověď, nebo otázky týkající se jeho zájmů, nebo téměř nepokládá otázky.

Můžou se objevit i společensky nevhodné výroky, užívání vulgarit, potíže s vykáním, pozdravem a zdvořilostí.

Typické projevy autismu v představivosti

Dítě má zájem o vyhraněná témata např. mapy, popelnice, dopravu, kanály, roury, klíče, sifony, hydranty, kroužky, číslice, hodiny, videohry a čas. Obvykle jde o aktivity, které mají nějaký řád. Mezi častá témata patří i astronomie, dinosauři, zvířecí a rostlinná říše, technika, šachy, matematika, počítače, sportovní výsledky. Děti mají také oblibu v symetrii a řádu. Stereotypně pak manipuluje s předměty např. roztáčení a pootáčení různých předmětů, házení s věcmi, pouštění vody a hra s ní, bouchání, otvírání- zavírání dveří a zásuvek, manipulace s provázky a šňůrkami, třepání a ťukání.

Číst dál...

Poruchy autistického spektra

Do širokého okruhu poruch autistického spektra (dále jen PAS) patří jak poruchy, které mohou zapříčinit hlubokou formu postižení tak i poruchy, které ovlivňují osobnost jen v některých oblastech anebo s menší intenzitou. Podle Mezinárodní klasifikace nemocí do PAS patří: Aspergův syndrom, Rettův syndrom, Dětský autismus, Atypický autismus, Dezintegrační porucha. Jak se jednotlivé syndromy projevují? A jaké je šance, že se dítě narodí s touto poruchou?

Aspergerův syndrom

Syndrom, který bývá označován také jako sociální dyslexie, nese jméno svého objevitele Hanse Aspergera. V rámci spektra autistických poruch je bezesporu jistou zvláštností. Inteligence je většinou buď průměrná, nebo nadprůměrná a vyskytuje se i genialita. Přesto jsou odchylky od normálu patrné. Většina takových dětí je obvykle značně nemotorná. Toto onemocnění se vyskytuje převážně u chlapců v poměru k dívkám 8:1.

Rettův syndrom

Rettův syndrom, na rozdíl od jiných autistických poruch, výrazně ovlivňuje motoriku a to jak hrubou, tak i jemnou. Chůze a celkové držení těla jsou zhoršené. Velice nápadné je podivné kroužení rukou, které bývá výstižně popisováno jako „mycí pohyb“. Pohyby jsou opakující se, bezúčelné, stereotypní. Tento syndrom se vyskytuje se pouze u žen. Dívky a ženy s Rettovým syndromem jsou pak trvale odkázány na péči druhých lidí.

Dětský autismus

Narušený vývoj se projeví před věkem tří let. Projevy v chování lidí s touto poruchou ve většině případů výrazně vybočují z normálu. Dítě nesnáší změny, mívá příchylnost k neobvyklým předmětům, trvá na vykonávání zvláštních rutin při rituálech. Typické je také špatné vyhodnocování situací, ktré vyvolávají nepřiměřené reakce, kdy nejsou výjimkou záchvaty vzteku, křik, autoagresivní či agresivní chování. Člověk s diagnózou dětský autismus potřebuje ve většině případů doživotní péči.

Atypický autismus

První projevy atypického autismu jsou patrné až po třetím roce života. Jde o celkově lehčí obraz postižení. V případě této poruchy bývá typickým problémem navazování kontaktu s vrstevníky.

Dezintegrační porucha

Dětská dezintegrační porucha je vzácná, vyskytuje se 1-6 případů na 10 tisíc narozených dětí. Nástup je poměrně rychlý a především nečekaný. Dítě, které trpí desintegrační poruchou patřilo do svých minimálně dvaceti čtyř měsíců mezi děti naprosto zdravé. Změna, která nastane je buď náhlá anebo má trvání několik měsíců. Jde o výrazné zpomalení, kdy se dosavadní schopnosti dítěte vytratí nebo minimalizují. Jeho osobnost se zcela změní. Objeví se mentální retardace a autistické chování. Rodina se tak ocitá v situaci, kdy z původně zdravého potomka v krátké době stane mentálně postižené, dítě s naprosto odlišným vzorcem chování.

Číst dál...

Péče o lidi s autismem v České republice

Jak se Česká republika dokáže postavit k lidem, kteří mají poruchu autistického spektra (PSA)? Od začátku diagnostiky po dospělost? Lze vzdělávat děti s PSA? A existují služby pro rodiny, které by jim s celou situací pomohly? A jaký je osud dospělých lidí s PSA?

Raná, předškolní a školní péče

Celkově lze říci, že vzdělavatelnost lidí s autismem je možná především v závislosti na jejich intelektové úrovni.

Pokud dítě dokáže funkčně komunikovat, navazovat sociální kontakt, být emočně stabilní, plnit zadanou práci, tedy zvládne-li se dítě v potřebném rozsahu přizpůsobit školnímu prostředí, je možná jeho integrace. V některých případech je při vyučování přítomen asistent pedagoga, který nejenom pomáhá žákovi s PAS v době jeho přítomnosti ve školním procesu, ale podílí se na všech postupech souvisejících se vzděláváním svého žáka. K úspěšné integraci významně napomáhá informovanost pedagogů a vedení školy, poradenského pracoviště a rodičů.

Vzdělávání jedinců s autismem prošlo velkým vývojem a zaznamenalo mnoho pozitivních změn. Faktem ale zůstává, že odpovídající speciální přístup a vzdělávání pro období rané péče, předškolní a školní docházky je v současnosti dostupné pouze v některých regionech.

Odlehčovací služby

Další způsob pomoci rodinám s autistickým dítětem představuje respitní péče neboli odlehčovací služba. Její funkcí je umožnit rodině delší i několikadenní odpočinek od nepřetržitého napětí, jaké péče o dítě s PAS mnohdy představuje.

Perspektiva lidí s autismem

Většina dětí s diagnostikovanou PAS vyrůstá ve vlastní rodině až do dospělosti. Výjimku tvoří pouze část z nich, žijící v ústavech sociální péče, týdenních stacionářích a dále děti, které navštěvují takzvané internátní školy a doma tráví pouze víkendy a ostatní volné dny. Nástup dospělosti představuje pro jejich rodiny velké dilema.

Rodiče, kteří jsou ve věku, kdy nezvládají náročnou péči o svého potomka, jsou nuceni hledat pro něj nový domov. Tím se může stát pro jedince, kteří jsou schopni být částečně samostatní, chráněné bydlení. Počet takových je však v naší zemi velmi omezen. Komunitní charakter a také nedostatek finančních prostředků plynoucích do těchto projektů předurčuje zřizování nových domovů pro dospělé jedince s PAS do menších obcí. Zde ale nastávají často potíže, protože obyvatelé těchto lokalit odmítají akceptovat fakt, že v jejich obci budou mít svůj domov lidé s PAS.

Mnoho lidí s autismem také není schopno pracovat tak, aby výsledky jejich činnosti představovaly požadovanou hodnotu.

Číst dál...

Klíč pro komunikaci s osobou s autismem

Máte ve svém okolí osobu s autismem? A nevíte, jak se k ní stavit, jak komunikovat? Lidé s autismem jsou charakterově stejně pestří jako kdokoli jiný a nikdy nebude existovat žádný soubor pravidel pro jednání. Přesto je možné sledovat určité body, které vám pomohou, pokud se střetnete s lidmi s autismem.

Jednoduchý klíč?

Jednejte předvídatelně, vyvarujte se situací, kdy se například dotknete ramene člověka s autismem, aniž by předem viděl, že se tak chystáte učinit. Řada z nich jsou velmi citliví na hmatové podněty, a když je takový člověk v úzkých, velmi ho to vyleká.

Rozhodně se vyplatí, když předem popíšete, co se bude dít. Člověku s autismem to velmi pomůže v orientaci a snáze přečká i nepříjemný rozhovor.

Nikdy na člověka s autismem nekřičte ani nezvyšujte hlas, to bude mít za následek jen to, že se tím zablokuje další komunikace a dokonce ho to může uvrhnout do autistické krize. Může vadit i silnější hlas, protože mnoho lidí s autismem má mnohem citlivější sluch, než si dokážete představit

Snažte se formulovat otázky tak, aby byly jednoznačné. Otázka „Jak jste na tom?“ je nesrozumitelná, protože se může teoreticky týkat mnoha různých témat, zatímco otázka „Máte nějaký problém?“ nebo „Bolí vás něco?“ je jasná. Ale nečekejte květnatou odpověď, dostanete spíše „Ano“ nebo „Ne“.

Mluvte jednoduše, určitě se nepokoušejte oslnit člověka s autismem svou slovní zásobou a znalostí cizích slov. Je možné, že jich bude znát podstatně více než vy. Je lepší mluvit spíše v kratších větách, než v květnatých souvětích a předat sdělení srozumitelně a bez odbíhání od tématu. Vyvarujte se řečnických otázek: „Co si myslíš, že děláš?“, „Koukáš jako sůva z nudlí“, „To se ti tedy povedlo“.

Buďte trpělivý. To že člověk s autismem neodpovídá na otázku nebo nereaguje na vyřčené, nemusí to znamenat, že odpovědět nechce. Jestliže člověku s autismem odpověď chvíli trvá, rozhodně nepomůže ho pobízet a upomínat. Pokud rozumí a přesto se nevyjadřuje, pak je velmi pravděpodobné, že si prostě v panice nedokáže rozmyslet odpověď. V autistické krizi často na jeho mysl útočí stovky obrazů, myšlenek, slov a vjemů každou vteřinu. Nebojte se třeba zopakovat otázku, přestože byla srozumitelná.

Pokud se chcete s lidmi s autismem domluvit, omezujte pohled do očí. Každý pohled do očí a zejména navázání očního kontaktu může vyvolat v člověku s autismem nejistotu nebo i paniku

Číst dál...

Veganství a děti, jde to k sobě?

Děti rostou, když je zajištěn dostatečný přísun kalorií. Je takové přísunu schopné veganství? A víte o tom dostatek informací, abyste mohli soudit? Věřte, že lidé, kteří propadli veganství, jež berou jako životní styl, mají vše dobře nastudované. Všichni chtějí pro své děti jen to nejlepší.

Zdravotní problémy dětí byly naopak mnohdy jedním z důvodů, proč se jejich rodiče pro veganské stravování rozhodli.

Vzhledem k tomu, že je můj přítel vegan už od svých dvaceti let, bylo nám jasné, že naše dcera jíst maso nebude. Nad jejím veganstvím jsem ale přemýšlela. Nebude jí něco chybět? Přece jenom u dítěte toho může člověk špatnou stravou více pokazit. Ale protože jsem tou dobou byla přesvědčena o pozitivech veganství jako etického životního stylu a také o zdravotních výhodách takového stravování, uvědomila jsem si, že jedinou překážkou je dostatek informací o veganské stravě u dětí.

Ideální je pestrá strava s velkým obsahem luštěnin a celozrnných produktů, ořechů a semínek, ovoce a zeleniny, především hodně zelené listové zeleniny. A chybějíc vitamín B12 musí být bezpodmínečně doplňován.

Vychovávat děti vegansky často není pro rodiče snadné, a to právě kvůli tlaku společnosti, která má o veganství, obzvlášť u dětí, nedostatek informací a její představy jsou často velmi zkreslené. To dokazuje i příběh paní Sonii, jejíž rodina byla kvůli veganství anonymně udána na Oddělení sociálně právní ochrany dětí.

Co se týká našich dětí, stravují se šestiletý Filip i čtyřletý Štěpán z vlastní vůle vegansky a stále mají možnost volby. Živočišné výrobky jim při žádných příležitostech nezakazujeme, jen je informujeme o tom, jak se dané produkty vyrábějí a s čím je jejich produkce spojena.

K veganství se bohužel skepticky staví i velká část českých lékařů a lékařek, a to navzdory řadě zahraničních výzkumů a oficiálních stanovisek odborných organizací, které veganství považují za zdravý způsob stravování.

Číst dál...

Jaký je denní rytmus ve waldorfské škole?

Jak probíhá den ve waldorfské škole? V kolik vyučování začíná a jak probíhá? Jsou vyučovací předměty nějak řazeny nebo to nemá svůj řád? Čtěte dále a dozvíte se, jak probíhá jeden den ve waldorfské škole.

Jeden den ve waldorfské škole

Jak vypadá denní rytmus ve waldorfské škole? Všechny zásady waldorfské pedagogiky směřují k tomu, že předmětům, které vyžadují větší pozornost, chápaní a myšlení, a jsou tedy náročnější na soustředění, jsou vyhrazeny první vyučovací hodiny. Mezi tyto předměty patří matematika, geometrie, fyzika, chemie, dějepis, zeměpis, mateřský jazyk, přírodopis. Tyto předměty jsou označeny jako hlavní vyučování.

Hlavní předměty bývají většinou probírány první dvě hodiny školního vyučování, tedy od 8:00 do 9:50. Aby byli žáci schopni začít se plně soustředit, je na začátku každého vyučování asi dvacet minut věnováno tzv. rytmické části. Rytmická část probíhá v každé třídě individuálně. Hraje se na flétnu, zpívá, tleská, recituje a tak dále.

Pak následuje opakování látky z předešlého dne, která měla díky spánku možnost se žákům „rozležet“ v hlavě a následující den jsou tak schopni chápat fakta, která si předešlý den nemuseli plně uvědomovat. Připomínání látky plynule přechází k vyprávění učitele o nové látce. Jeho vyprávění musí být barvité, aby žáky zaujalo a udrželo si jejich pozornost. Hodina končí vyprávěním, které se liší od třídy ke třídě. V nižších ročnících učitel vypráví pohádky, bajky a později se přestupuje k legendám, biblickým příběhům o bozích a hrdinech.

Po hlavních předmětech následují předměty, jež vyžadují rytmické opakování. Jsou to předměty jako eurytmie, cizí jazyky, hudba, náboženství a cvičení.

Poslední kategorií předmětů, které se na waldorfské škole vyučují, jsou předměty jako ruční práce, dílenské práce, práce v zahradě a další. Tyto předměty se zpravidla vyučují až v pozdější době a to zejména proto, že vyžadují mnohem méně soustředění a přemýšlení, než předměty z první části dne.

Číst dál...

Hodnocení žáků ve waldorfské škole

Jak se hodnotí žáci? Jsou zde známky? Probíhá to klasicky, tak jak jsme zvyklý? Ne, jde přece o alternativu, a proto i hodnocení je odlišné. Jak je tedy hodnocen žák na waldorfské škole?

Obecné zásady hodnocení

Waldorfská pedagogika je postavena na základě poznání člověka jako celistvé bytosti, jeho specifických potřeb v různých vývojových fázích. Cílem waldorfské pedagogiky je napomáhat dítěti, aby si bylo vědomo své jedinečné individuality a mohlo v dospělosti svobodně jednat ve smyslu toho, co je prospěšné světu.

Žák je hodnocen ve všech ročnících a ve všech předmětech školního vzdělávacího programu slovně. Průběžné hodnocení se uplatňuje při posuzování dílčích výsledků a projevů žáka. Širší slovní hodnocení je uplatňováno taktéž na vysvědčení, které se vydává žákovi v každém pololetí. Výkony žáka jsou posuzovány v kontextu s jeho vývojovou úrovní.

Na prvním stupni základní školy má vysvědčení ráz především individuálně-diagnostický a je určeno rodičům. Na druhém stupni se stává převažujícím kriteriální hodnocení a obrací se přímo na žáka.

Konkrétní hodnocení

Při hodnocení učitel uplatňuje přiměřenou náročnost a pedagogický takt vůči žákovi. Do hodnocení se promítá píle, aktivita žáka a jeho zodpovědný přístup ke vzdělávání, zohledňují se i souvislosti, které mohou ovlivnit jeho výkon. Jeho součástí mohou být i perspektivy pro další rozvoj žáka, zdůvodnění hodnocení a doporučení, jak předcházet případným neúspěchům a jak je překonávat. Chování žáka však neovlivňuje hodnocení výsledků vzdělávání ve vyučovacích předmětech

Sebehodnocení

Sebehodnocení je důležitou částí samotného hodnocení. Je posilována sebeúcta a sebevědomí žáků. Chybu je potřeba chápat jako přirozenou věc v procesu učení. Učitelé se o chybě se žáky baví a žáci mohou některé práce sami opravovat. Chyba je tak důležitý prostředek učení. Při sebehodnocení se žák snaží popsat, co se mu daří, co mu ještě nejde, jak bude pokračovat dál. Žák je tedy veden k tomu, aby komentoval své výsledky a výkony.

Číst dál...