Fetální alkoholový syndrom

Spotřeba alkoholu na jednoho obyvatele v České republice je podstatně vyšší než v ostatních zemích a větší jsou i škody, které zde alkohol působí. Jedná se o aktuální problém.

Dopřává-li si těhotná žena alkoholu, měla by vědět, že prostřednictvím placenty se alkohol dostává i do tkání a orgánů plodu. A je často i ve vyšších koncentracích než je hladina alkoholu v krvi matky a odbourává se dvakrát pomaleji než u matky. Je víceméně prokázáno, že alkohol nepříznivě ovlivňuje vývoj plodu nejen v prvých třech měsících, ale po celou dobu těhotenství. Pravidelné a nadměrné pití je pro plod vysoce rizikové a může v extremních případech vyústit v těžké poškození známé jako fetální alkoholový syndrom.

Jak se projevuje na dítěti tento syndrom?

Mechanismus, který způsobuje vznik poruch, charakteristických pro Fetální alkoholový syndrom (FAS) není stále zcela objasněn. FAS jako důsledek prenatálního vystavení alkoholu na plod je známý již více než 30 let.

Pro vývoj a poruchy plodu je zásadní, kdy těhotná žena alkohol konzumuje. V prvním trimestru jsou významnější malformace nervového systému. Alkohol negativně ovlivňuje růst buněk a má za následek jejich časné ztráty. Tím dochází k pomalejšímu vývoji plodu, menšímu růstu a nižší porodní váze. Průměrná porodní hmotnost dětí alkoholiček je 2080g.

Mozek je velice citlivý na alkohol, proto bývá u těchto dětí menší a neurony se nacházejí na nesprávném místě. Výsledkem jsou poruchy chování.

FAS je pak charakterizován následujícími znaky, krátké oční štěrbiny, větší vzdáleností mezi očima, široký a plochý hřbet nosu, tupý nos, chybějící rýha mezi nosem a horním rtem, špatně vyvinutá prohloubenina horního rtu, malá, dozadu ustupující brada, nízko umístěné uši, které jsou často stočené směrem dozadu. Oči mohou být postiženy šilháním. Dále se mohou vyskytovat různé typy sluchových vad včetně hluchoty. V dospívání bývají obličejové znaky méně znatelné než při narození

Děti s FAS mívají obvykle hodnotu IQ okolo 60-70, což je lehká mentální retardace. Další anomálie mohou postihovat celou řadu orgánů. Časté jsou vrozené vývojové vady srdce, změny na kůži, anomálie prstů rukou, kyčlí. Novorozenec má slabý sací reflex, trpí poruchami spánku a je celkově podrážděný.

Aby se FAS mohl diagnostikovat, musí být přítomny alespoň dva z uvedených znaků

Číst dál...

Porodní plán nebo spíš porodní přání?

Porod je ryze přírodní proces, který se prostě do detailu naplánovat nedá. Přesto má ale porodní plán své místo a svojí funkci. Je to jakýsi soupis přání, jak by měl vypadat ideální porod. Jakou má porodní plán strukturu? Co by měl obsahovat? A opravdu se jím porodnice řídí?

Stále více lékařů gynekologů-porodníků proklamuje, že jejich porodnice ráda vyjde ženám vstříc. Je tedy na čase, aby ženy začaly této nabídky využívat. Dnes již máte při porodu v mnohém možnost volby. Nejdůležitějším aspektem je pak komunikace mezi vámi a vaším porodníkem. K utřídění myšlenek, přání a požadavků před porodem, pak slouží právě tzv. porodní plán. Jen je třeba vědět, co mohou v nemocnici při svém porodu vyžadovat.

Jak sestavit porodní plná, základní indicie

Porodní přání by mělo být formulováno jasně a pokud možno co nejstručněji. Přání by měla být rozepsaná na jednotlivé doby porodní. Berte v úvahu, že ti, co se o vás budou starat, jsou časově vytížení, a je pravděpodobné, že kromě péče o vás mají ještě spoustu dalších úkolů, které prostě musí během své směny zvládnout. Proto platí stručně a jasně. A přizvěte k sestavování porodního plánu i partnera.

Porodní plán-vzor

První doba porodní v porodní plánu se dotýká činností rodičky, jídla a pití, doprovodu, tlumení porodních bolestí, klystýru, holení a vnitřního vyšetření.

• projednávat s námi a žádat nás o poskytnutí souhlasu v případě jakéhokoliv lékařského zákroku

• aby mi nebyly nabízeny prostředky tlumení bolesti, pokud bude porod fyziologický
• používat fetální monitor co nejméně, jen ve zcela nezbytném případě
• možnost se pohybovat a procházet dle vlastních pocitů
• možnost prožít porod ve vlastním tempu, bez hovorů o tom, že je třeba „jít dál“ nebo „stimulovat“ porod
• v případě pomalého nebo zastaveného porodu mít možnost použít přirozených prostředků stimulujících oxytocin (např. stimulování bradavek)
• velice ráda bych měla možnost použít toto vybavení, pokud je máte: gymnastický míč, ribstol, sprcha, porodní bazének nebo vana

 

Druhá doba porodní se dotýká polohy při porodu, techniky tlačení, nástřihu hráze a přestřihnutí pupeční šňůry.

• tlačit podle svých pocitů, nepřeji si být do tlačení nucena
• používat k porodu pozici, kterou si zvolíme a která pomůže se vyhnout poraněním a nástřihům hráze
• aby nebyl proveden nástřih hráze

Třetí doba porodní v porodní plánu se týká císařského řezu, placenty, kontaktu dítěte po narození, krmení či následného pobytu v nemocnici.

• aby mi bylo dítě po porodu okamžitě uloženo do náruče a zůstalo stále se mnou
• aby byl můj manžel přítomen u všech poporodních vyšetření dítěte
• aby otec mohl přestřihnout pupeční šňůru, a to po jejím dotepání
• aby pupeční šňůra byla zasvorkována nebo přestřihnuta teprve po úplném dotepání
• přikládat miminko k prsu pro urychlení porodu placenty
• vyčkat přirozeného porodu placenty
• aby otec mohl zůstat se mnou na pooperačním sále v případě potřeby císařského řezu
• aby v případě císařského řezu otec mohl vzít dítě do náruče pro navázání vizuálního kontaktu s ním

V porodním plánu mají místo také přání v případě komplikací.

Číst dál...

Jak se stanovuje termín porodu?

Vězte, že termín porodu je datum, kdy má dle výpočtu začít porod, ale pouze 5% dětí se narodí přesně ve vypočítaném termínu, zbylých 95 % dětí se může narodit po termínu. Proč je ale termín tak důležitý?

Určení termínu porodu má své praktické osobní důvody, a to nákup kočárku a výbavičky, příprava domova na příchod nového člena rodiny nebo upozornění příbuzných na den D. Znalost termínu porodu je ovšem velmi důležitá i z důvodů medicínských. V závislosti na stáří těhotenství a předpokládaném termínu porodu se totiž různě řeší rozmanité problémy a komplikace, které se během gravidity nezřídka objevují, třeba onemocnění nastávající maminky, zpomalení růstu plodu či jakékoli závažné ohrožení miminka v děloze. Správně vypočítaný termín porodu je také vodítkem pro rozpoznání prodloužené gravidity a pro stanovení chvíle, kdy je nutné vyvolat porod uměle.

Metody pro výpočet termínu porodu

Existuje několik metod, kterými můžeme toto datum vypočítat, ovšem v praxi se nejčastěji setkáme s dvěma metodami a to výpočet dle poslední menstruace těhotné a přesnější ultrazvuková biometrie v prvním trimestru gravidity. My vám však představíme všechny dostupné metody.

Naegeleho pravidlo

U výpočtu termínu porodu dle Naegelova pravidla je nutné, aby těhotná znala datum prvního dne poslední menstruace. Od tohoto data odečítáme tři kalendářní měsíce a přičítáme sedm dní. Výsledné datum by se mělo rovnat termínu porodu. Datum termínu porodu však nemusí být přesné, jelikož údaj o poslední menstruaci může být uveden mylně. K výpočtu nám pak může pomoci i gravidometr.

Pohyby plodu

Termín porodu vypočítaný dle data, kdy těhotná poprvé vnímala pohyby plodu, je velmi orientační. Obvykle maminka začíná cítit pohyby kolem 20. týdne těhotenství

Podle data koncepce

Jestliže těhotná zná datum oplodňující soulože, lze z tohoto data taktéž vypočítat přibližný termín porodu. Výpočet se provádí tak, že ode dne koncepce se odečítají tři kalendářní měsíce.

Ultrazvuková biometrie

Nejpřesnější metodou ke stanovení termínu porodu je ultrazvuková biometrie, provedená v prvním trimestru neboli do ukončeného 12. týdne gravidity. Pomocí určení velikosti plodu lze zjistit, v kterém týdnu těhotenství se žena nachází. Temeno-kostrční délka, čili CRL (crown-rump lenght) patří mezi nejspolehlivější parametry určení délky těhotenství. Jedná se o vzdálenost od temene po kostrč embrya a udává se v milimetrech.

Před ultrazvukovým vyšetřením by měl lékař nejprve změřit délku těhotenství podle data poslední menstruace za pomocí gravidometru. Těhotná žena by měla mít před vyšetřením plný močový měchýř. Po označení temeno-kostrční délky na ultrazvuku by měl přístroj sám vyhodnotit, v jakém týdnu těhotenství se žena nachází. Tento údaj se srovnává s údajem, který lékaři vyšel z výpočtu dle poslední menstruace. Jestliže je rozdíl menší než týden, dá se předpokládat, že termín porodu by se již neměl změnit.

Číst dál...

Epidurální analgezie

Opium, alkohol, kokain? Co mají tyto látky společného? Jsou to předchůdci dnešní epidurální analgezie. Co je v dnešní době tzv. zlatý standart schopen rodící ženě nabídnout? Jak se podává a kdy? A jaké jsou výhody a nevýhody?

Jak to bylo s tlumením bolestí?

Porodní bolest bude pro ženy stále fyzicky i duševně stresující a bez analgezie se stane pro ženu nejbolestivějším zážitkem jejího života. O zmírnění porodních bolestí se lidstvo snaží od dávných dob. Často však bez ohledu na zdraví a život dítěte i matky. Metody poskytující účinnost, ale i bezpečnost se používají sotva asi 60 let.

Epidurální analgezie se u nás začala hojně zavádět až po roce 1989. Předchozí politická situace tuto metodu velmi omezovala, neboť absolutně chyběly potřebné pomůcky, léčiva, dokonce i literatura.

Co je to epidurální analgezie?

Epidurální analgezie znamená podání malé dávky anestetika do epidurálního prostoru. Tato analgesie zmírní vnímání porodních bolestí, ale celkový stav rodičky a plodu ovlivní jen málo. Epidurální analgezie se podává během porodu před nástupem nejsilnějších porodních bolestí. Vhodnou dobu pro podání epidurální analgezie určí porodník, výkon provádí anesteziolog, ale slovo rodičky je důležité.

Jak se epidurální analgesie podává?

A jak se mnohdy vysněný „epidurál“ podává? Lehnete si na porodní lůžko, porodní asistentka pak zavede infuzi s iontovým roztokem a změří vám krevní tlak. Přesunete se na levý bok a vyhrbíte záda, uděláte „kočičí hřbet“, tj. nohy pokrčené v kolenou přitáhnout k břichu a bradu co nejvíce sklonit k hrudníku.

Anesteziolog pak sterilně očistí místo vpichu v oblasti bederní páteře, obloží jej sterilními rouškami a znecitliví kůži a podkoží tak, aby vlastní vpich do epidurálního prostoru již nebyl bolestivý. Potom zavede speciální epidurální jehlu do epidurálního prostoru. Epidurální jehlou provlékne epidurální katétr (tenkou plastovou hadičku) a tímto katétrem podá přes antibakteriální filtr (komůrka, která zabrání vstupu bakterií) do epidurálního prostoru místní anestetikum. Místo vpichu se sterilně zalepí. Potom se otočíte zpět na záda do pohodlnější polohy. Tento výkon trvá zpravidla několik minut.

Za jak dlouho epidurální analgezie působí?

Asi za 10 až 15 minut po podání místního anestetika do epidurálního prostoru ucítíte zmírnění porodních bolestí, takže budete cítit děložní stahy jen jako tlak. Úplné znecitlivění není vhodné, protože by zpomalilo průběh porodu. Porod tedy nebude zcela bezbolestný, ale mnohem méně bolestivý a snesitelnější. Jedna dávka místního anestetika podaná do epidurálního prostoru působí asi 60 až 90 minut. Anestetikum je pak možné přidávat.

Se zavedeným epidurálním katétrem můžete během I. doby porodní měnit polohu na porodním lůžku, chodit, využít relaxační sprchu nebo balon. II. doba porodní se ohlásí nutkavým pocitem na tlačení. Epidurální analgezie neovlivní schopnost tlačit, ale je možné, že úleva od bolesti již nebude tak úplná. Pokud bude třeba po porodu ošetřit porodní poranění, je možné do katétru přidat místní anestetikum a toto ošetření provést bezbolestně. Epidurální katétr vám bude vytažen před odchodem z porodního sálu.

Výhody a nevýhody metody

Přináší úlevu pro matku a nemá žádný negativní vliv na dítě. Může dojít ke zkrácení porodu, tím že se uvolnění svalstva pánevního dna. Zlepšuje se prokrvení placenty a tím zlepšuje zásobení dítěte kyslíkem. Je výhodná u rizikových rodiček, např. rodiček s vysokým krevním tlakem, bronchiálním astmatem apod. A co je této metodě vyčítáno? Každá metoda tlumení porodních bolestí má svá rizika a nese s sebou možnost komplikací. Některé matky mohou po porodu pociťovat bolest v zádech v místě vpichu epidurální jehly, tato bolest pak odezní většinou spontánně během několika dnů. Jednou z komplikací epidurální analgezie je proniknutí jehly do mozkomíšního moku, v tomto případě mohou některé matky pociťovat po porodu silnější bolesti hlavy, ostatní komplikace, jako je krvácení do páteřního kanálu, neurologické komplikace nebo infekce jsou možné, ale naštěstí velmi vzácné.

Číst dál...

Domácí porody a česká legislativa

Zřejmě nejznámějším českým případem v oblasti domácích porodů, jehož prostřednictvím došlo k medializaci této otázky, je případ porodní asistentky Ivany Königsmarkové. Jak je na tom otázka domácích porodů dnes? Jaké jsou argumenty jednotlivých stran? A jak se k tomu staví česká legislativa?

Podle statistik totiž porodů mimo porodnici v Česku přibývá. V roce 1990 se z 200 dětí narozených mimo porodnici narodilo cíleně doma 19. V roce 2009 se mimo porodnice narodilo 400 dětí, z nich 150 doma s porodní asistentkou. Porod doma pak zvolí nanejvýš 2% žen, valná většina dá přednost porodnici nebo porodnímu domu.

České zákony v souvislosti s domácím porodem

Česká legislativa porod doma nezakazuje, porodní asistentce ale zdravotní pojišťovna za porod doma nezaplatí. Porody doma tedy nejsou v ČR upraveny žádnou legislativou. A matky, které chtějí rodit doma, musí mnohdy lhát. Domácí porody jsou neuchopitelné i pro zdravotní pojišťovny, jak je hradit, v jaké výši, komu atd. Pojďme si ale představit konkrétní argumenty jednotlivých stran.

Strana, které je proti

Porod doma sice legislativa nezakazuje, ministerstvo zdravotnictví mu ale dlouhodobě oponuje z důvodu bezpečnosti. Lékaři mluví o zbytečných úmrtích dětí narozených doma. Jsou zde případy, které se změnily ze vteřiny na vteřinu. To není „porodní bába“ schopná doma zvládnout.

Předseda České gynekologické a porodnické společnosti a ředitel pražské porodnice v Podolí Jaroslav Feyereisl má navíc za to, že celý spor je motivován porodními asistentkami, které za porod doma nedostávají od pojišťoven peníze a podle Feyereisla „pár militantních porodních asistentek“ zneužívá ženy k nátlaku na to, aby pojišťovny začaly tuto péči platit.

Další argument pak také padá na hlavu samotných porodních asistentek, které jsou různě kvalitní. V současné době neexistuje systém, který by objektivizoval míru a rozsah zkušeností porodní asistentky. Zkušená porodní asistentka musí mít za sebou velké množství porodů včetně komplikovaných stavů.

Co na to druhá strana?

Podle mezinárodní statistiky CIA je Česká republika na 17. místě v žebříčku novorozenecké úmrtnosti s průměrnými 3,65 úmrtími na 1000 porodů. Jestliže je však Nizozemí státem, v němž se uskutečňuje nejvíce domácích porodů na světě, je údaj 3,73 úmrtí na 1000 porodů a současné 19. místo v témže žebříčku poměrně pádným argumentem pro to, že porod doma nepředstavuje pro dítě zvýšené riziko. Děti umírají totiž i v porodnici

Dle zastánkyň porodů doma jsou ženy v českých porodnicích manipulovány. Personál nedbá na jejich pocity, vnucuje jim léky na bolest a klystýr, stoupá počet císařských řezů. Hlasitě pak zaznívá, že by ženy měly mít možnost rodit doma, a pokud se rozhodnou pro porodnici, měl by personál přihlížet k jejich přání. Při porodu by je měla provázet porodní asistentka, která o ně pečovala v těhotenství.

Které ženy mohou rodit doma?

Ty, které jsou zdravé v těhotenství i před ním. Neléčí se s orgánovým či systémovým onemocněním a neužívají žádné léky a návykové látky. Musí být přesvědčeny, že domácí porod je pro ně nejlepším ukončením těhotenství, které fyziologické a dá se předpokládat hladký průběh porodu. Jaký typ žen většinou k této možnosti přistoupí? Jsou to vysokoškolačky, nebo ženy s negativní zkušeností z nemocnice či ty, které mají podporu partnera.

Číst dál...

Císařský řez

Císařský řez se během posledních několika desetiletí změnil ze vzácně prováděné velmi rizikové operace na nejčastěji prováděnou metodu operačního porodu. Proč je tomu tak? A za jakých okolností se přistupuju k této formě porodu?

Rutinní zákrok?

Císařský řez se řadí mezi nejstarší porodnické operace, byl znám již v Mezopotámii. Téma císařského řezu je pak v moderní době 21. století hodně diskutované, zejména proto, že celosvětově dochází k velkému nárůstu počtu porodů císařským řezem na úkor porodů přirozených. V době, kdy byl císařský řez poprvé uveden do praxe, šlo o velice rizikovou operaci-úmrtnost 50%. Se zlepšením chirurgie a techniky se posunul z 2hodinové operace na 20minutový rutinní zákrok.

Kdy se volí císařská řez?

Kdy se tedy přistupuje k císařskému řezu? V té obecné rovině můžeme říci, že tato metoda se volí či je naplánována předem nebo se k ní přistupuje v akutní stavu, kdy tedy nebylo možné předpokládat komplikace, ale je třeba je řešit.

Mezi faktory, které mají vliv na stále častějším provádění císařského řezu, patří např. rozšiřující se indikace k císařskému řezu (nedostatek kyslíku plodu, nepostupování plodu, stav po předchozím císařském řezu či postup miminka koncem pánevním), zvyšující se věk rodiček a s tím narůstající riziko vážnějších onemocnění rodičky znemožňující vaginální porod a některé další. Jedním z faktorů ovlivňujících počty prováděných císařských řezů je i fakt, že mnoho porodníků je vzhledem k jejich současné poměrně vysoké bezpečnosti považuje za ideální způsob řešení hrozících či již probíhajících porodnických komplikací. Vzhledem ke stále se zvyšujícímu % císařských řezů porodníci tuto operaci velmi dobře ovládají, což má pozitivní vliv na snižování výskytu pooperačních komplikací.

Podmínky k císařskému řezu

Prakticky jedinou, avšak zásadní podmínkou pro provedení císařského řezu je, že naléhající část plodu nesmí být vstouplá do porodních cest, protože by při laparotomickém vybavování plodu z nižších pánevních rovin mohlo dojít k poranění plodu nebo narušení měkkých tkání matky.

Zákrok na přání

Císařský řez na přání se stal jedním z nejvíce diskutovaným tématem posledních 20 let. Má být tento výkon rezervován pouze těhotným s jasnými medicínskými indikacemi, anebo může být proveden na přání těm těhotným, které mají svoje osobní důvody volit místo vaginální tuto formu porodu? V naší společnosti má žena právo na plánované rodičovství, včetně ukončení nechtěného těhotenství, právo na prenatální diagnostiku včetně radikálního řešení těhotenství s patologicky se vyvíjejícím plodem, má právo na výběr ošetřujícího gynekologa a na zařízení, ve kterém se rozhodla rodit, na programovaný porod, může si zvolit způsob porodnické analgezie, polohu za porodu, typ rooming in a jestli chce nebo nechce dítě kojit. Pokud splňuje podmínky, jsou jí umožněny metody asistované reprodukce. Proč má být primární císařský řez bez medicínské indikace provedený z důvodu udávaných ženou výjimkou?

Jaké jsou důvody žen žádajících o provedení císařského řezu na přání? Jednak je to uznání císařského řezu jako běžně a bezpečně prováděné porodnické operace. Mnoho žen z okolí tento zákrok podstoupily a většinou byl prožitek jejich porodu pozitivně hodnocen. Naopak vaginální porod je mnoha ženami hodnocen jako bolestivé období s pocity úzkosti, osamění a beznaděje, navíc s množstvím různých pozdních následků porodu vaginální cestou, které ženy víceméně traumatizují. Některé ženy žádající ukončení těhotenství císařským řezem již vaginálně porodily a mají dost důvodů, aby se opakované- mu zážitku vaginálního porodu vyhnuly.

Číst dál...

Bonding

Porodnictví se jako každý obor vyvíjí a nejvíce tyto změny pozorují maminky. „My se o miminko postaráme, vy si odpočiňte.“ Běžná věta z dob minulých, kdy děti byly nošeny maminkám pouze na kojení. Bonding je oproti tomu nová metoda, kdy se apeluje na vztah matky s dítětem bezprostředně po porodu. Toto pouto se většinou začíná utvářet už v těhotenství. V období těsně po porodu však nastává citlivá doba, kdy dochází přímo k emocionálnímu výbuchu. Klinická psycholožka Michaela Mrowetz dodává: „Dítě a matka jsou několik hodin po porodu hormonálně skvěle a neopakovatelně nastaveni o sebe vzájemně pečovat a zamilovat se…“

Mohly být začátky a další život jednodušší a příjemnější? Kde se mohou hledat kořeny problematických vztahů? Co všechno mohl a může ovlivnit bonding?

Myšlenka rané poporodní vazby sahá do 70. let 20. století. V České republice patří k dosud jediným odborníkům podporující bonding klinická psycholožka Mgr. Michaela Mrowetz a pediatrička MUDr. Marcela Peremská. Bonding je proces mezi dítětem a matkou a další lidé, včetně otců, porodních asistentek, dul, lékařů, sester, mohou bonding podporovat, anebo poškozovat, což se vzhledem k nepochopení stále děje.

Jak probíhá bonding?

Klinická psycholožka Mgr. Michaela Mrowetz říká, že naprosto zásadním krokem je docílit nepřerušeného kontaktu maminky s novorozeným miminkem. To tedy znamená, že ihned po porodu by mělo být nahé, neumyté děťátko položeno na hruď matky. Z rukou miminka nemá být smyta plodová voda, protože má stejnou vůni a chuť jako maminčiny bradavky. Novorozenec si instinktivně strká pěstičky do pusy a pomáhá si tak podle stejné vůně a chuti hledat zdroj mateřského mléka.

Kontakt kůže na kůži přispívá k poporodní adaptaci miminka a také zaručí miminku potřebné teplo. I následný pobyt maminky a miminka v nemocničním zařízení by měl být přizpůsoben jejich potřebě neustálého těsného kontaktu.

Výhody bondingu

Je statisticky podložené, že dítě méně pláče, je spokojenější, protože je na jeho potřeby reagováno rychle, dříve, než se rozpláče. Rychleji se adaptuje na den a noc, protože je nablízku matce, která se snaží spát za tmy, v noci. Maminky mají také méně potíží s kojením, protože může kojit často, což má vliv i na novorozeneckou žloutenku. Maminky si i více odpočinou, protože mají své dítě nablízku a vidí, že je spokojené a v pořádku. I poporodní deprese se vyskytují u matek s nižší pravděpodobností, protože mají po porodu větší důvěru ve své schopnosti se o dítě postarat, lépe zvládají stresové situace.

Bonding při císařském řezu?

V případě císařského řezu, vyvolávaného nebo předčasného porodu by mělo být miminko přiloženo alespoň na pár minut k obličeji maminky a poté ponecháno na nahé hrudi tatínkovi. Je třeba říci, že nedojde-li k  bondingu, neznamená to, že se nemůže vytvořit silné pouto, to se totiž vytváří i během následujících dnů, týdnů až měsíců, především s pomocí tzv. kontaktního rodičovství.

Dle výzkumu na 1340 porodech v ČR bylo zjištěno, že i po bezproblémových porodech je stále zvykem dítě od matky oddělit.

Číst dál...

Alternativní porod nebo jen nový přístup?

Co si pod tím pojmem vlastně představit? Co je vlastně v porodnictví ten „střed“, od kterého se pak odděluje to alternativní? V současné době se alternativním porodem označuje porod, který je odlišný od klasického porodu. Klasickým porodem se pak označuje porod ženy v poloze na zádech s aktivním přístupem lékaře v porodnici. Co tedy spadá o škatulky jinakosti? A nemělo by to být možná naopak? A přináší alternativní metody nějaká rizika?

Druhy alternativních porodů

V souvislosti s porodnictvím je tento pojem užíván ve smyslu zlepšení porodnického prostředí, péče personálu a hlavně psychického a fyzického stavu rodící ženy a novorozence. Ale ani lékaři nejsou většinou schopni vysvětlit, co si pod tímto pojmem představují.

Nejdůležitější myšlenkou alternativního porodnictví je návrat k přirozenému průběhu porodu a k respektování přání rodičky. Každý na světě je individualita, jedinečný. Každý má své vlastní potřeby a pocity, které jsou tolerovány ostatními.

Pod alternativním porodem je tak často myšlený porod přirozený, jehož hlavními pilíři jsou respekt k rodičce a její individuální přání. Žena si sama určuje polohu, při které rodí. Pod pojmem alternativní porod je často chápán také porod do vody, na porodní židličce anebo koženém vaku. Ať už jde o zvláštní polohu, porod do vody nebo doma, to vše spadá do škatulky nestandardních způsobů.

Alternativní metody v porodnictví

Jsou zejména ty, které mohou jakkoli usnadnit rodičce průchod plodu porodními cestami. Jedná se o nefarmakologické metody tlumení porodních bolestí jako masáže, pohyb či změna polohy vyhovující rodičce, koupel či sprcha, využívání tepla a chladu, kdy postačí namočený ručník či plenka, relaxační pomůcky jako míč, žíněnka, porodní vak, apod. a v neposlední řadě metody či prostředky zvolené samotnou rodičkou. Další alternativou je poloha při samotném vypuzení dítěte. Zde se nabízí porod do vody či na porodnické stoličce. Jako určitý způsob alternativy vidí někteří i porod, konající se doma.

Porodnice a jejich přístup k alternativním metodám

Porodnice vycházejí vstříc vzrůstající poptávce po alternativních porodech a nabízejí nejrůznější pomůcky. Leckde budete mít k dispozici stoličku, vak, závěsná lana, ribstoly nebo vanu plnou vody. Balón je pak součástí snad všech porodních sálů i přípravných pokojů.

Ale bylo by chybou se nutit se násilím do nějaké „alternativy“ jen proto, že pomohla všem kamarádkám kolem. Proč se tedy vrhat do napuštěné vany, když se ani doma nevykoupu, jak je rok dlouhý? Proč se věšet na lano, když mi dá práci se na něm vůbec udržet? Spoléhejte prostě na svůj instinkt.

Číst dál...

Povinnost pěstouna si zvyšovat znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě

Další nezbytnou povinností pěstouna je dále se vzdělávat. Opět je zde provázanost mezi právem a povinností pěstouna si nadále doplňovat informace v oblasti výchovy a péče o dítě. Pěstoun má ze zákona nařízeno rozsah hodin, které musí věnovat vzdělávaní. Stejně tak jsou definovány okruhy, které jsou klíčové v oblasti výchovy a péče o dítě. Jaké jsou to okruhy a jakým způsobem splnit tyto povinnosti? A jaké situace nelze považovat za zvyšování znalostí? Lze jít individuální cestou? Všechny odpovědi jsou součástí tohoto článku.

• Rozsah povinného vzdělávání je minimálně 24 hodin v době 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích. 
• Okruhy, na které by se mělo takové vzdělávání zaměřovat:
  • získávání nových informací a schopností v oblasti péče o dítě,
  • získávání znalostí a dovedností při péči o specifické skupiny dětí tj.
    • děti jiného etnika,
    • děti se zdravotním postižením,
    • děti z tzv. sourozeneckých skupin,
    • děti, které zažily týrání,
    • děti, které zažily zneužívání,
    • děti, které zažily zanedbávání,
• jak nabídnout a poskytnout pomoc a péči při změnách spojených se vzděláváním nebo vývojovými fázemi dítěte,
• zvládání krizových situací,
• jak zvládat návrat dítěte do původní rodiny či přechod do náhradní rodiny.
• příprava dítěte na postupné osamostatňování v souvislosti s jeho zletilostí a odchodem z náhradní péče.

• Je třeba posoudit, v jakých oblastech je třeba, aby si osoba pečující/v evidenci doplnila vzdělání.
• Vzdělávání by mělo mít konkrétní přínos pro osobu pečující/v evidenci ve vztahu k poskytované péči a k potřebám dětí a osob pečujících/v evidenci.
  • V důsledku toho je třeba volit vhodné vzdělávací plány a zaměřovat se na ty znalosti a dovednosti, které jsou pro osobu pečující/v evidenci v danou chvíli nejpotřebnější.
• Osoby, které se neúčastnily přípravy fyzických osob k přijetí dítěte do rodiny, mohou v rámci této povinnosti absolvovat kurzy s obsahem, které se této přípravě k přijetí dítě do rodiny přibližují.
• Povinnost zvyšovat si znalosti a dovednosti lze splnit i osobní konzultací, která je zaměřena na okruhy, jež jsou uvedeny výše.
• Za plnění této povinnosti naopak nelze považovat poskytování poradenství dle

Číst dál...

Povinnost pěstouna udržovat a rozvíjet vztahy mezí dítětem a jeho rodinou

Povinnost pěstouna udržovat, rozvíjet a prohlubovat vztahy dítěte s jeho původní rodinou se prolíná s právem pěstouna na pomoc v tomto ohledu. Ve výsledku je kladen důraz především na individuální vývoj dítěte. Jsou zde uvedeny nástroje, které lze využít při styku dítěte s rodinou či blízkými. A dále se touto povinností pojí i tzv. IPOD, což je individuální plán ochrany dítěte. K čemu slouží a v čem je dlouhodobě důležitý? To vše je součástí tohoto článku.

• Osoba pečující či osoba v evidenci má povinnost v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte (tzv. IPOD) udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s osobami dítěti blízkými. Především se pak jedná o rodiče. Je zde povinnost umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, pokud tedy soud nerozhodl jinak.
• Tato povinnost je zároveň provázána s právem pěstouna na pomoc při udržování, rozvíjení a prohlubování sounáležitost dítěte s osobami dítěti blízkými.

Příklady dalších služeb, které mohou být zakotveny v dohodě:

• klubová setkání náhradních rodin
• svépomocné skupiny náhradních rodin
• setkávání dětí vyrůstajících v náhradních rodinách
• doučování dětí
• doprovod na volnočasové aktivity, do školy nebo předškolního zařízení
• relaxační pobyty pro náhradní rodiny
• supervize pro osoby pečující/v evidenci
• průvodce pro dítě v náhradní rodině
• úhrada části nákladů na bydlení (obdobně jako ve stávajících zařízeních pro výkon pěstounské péče)

Individuální plán ochrany dítěte (IPOD) 

Obecní úřad obce s rozšířenou působností má od ledna 2013 povinnost zpracovat na základě vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny individuální plán ochrany dítěte (IPOD), který zejména slouží:

• k vymezení příčin ohrožení dítěte,
• ke stanovení opatření na ochranu dítěte,
• k poskytnutí pomoci rodině ohroženého dítěte,
• k přijetí opatření na posílení funkcí rodiny,

a stanoví časový plán pro provádění těchto opatření, a to ve spolupráci s rodiči nebo jinou osobou odpovědnou za výchovu.

• IPOD se zpracovává s důrazem na přijetí opatření, které umožní setrvání dítěte v péči rodičů nebo jiných osob zodpovědných za výchovu.
• IPOD se vypracovává od počátku doby poskytování sociálně-právní ochrany, nejpozději však do jednoho měsíce od zařazení dítěte do evidence obecního úřadu obce s rozšířenou působností.
• IPOD se pravidelně aktualizuje, a to zejména v situacích, kdy je uloženo:
  • výchovné opatření,
  • ústavní výchova,
  • nebo kdy je dítě svěřeno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc,
  • nebo do pěstounské péče,
  • nebo jiné náhradní výchovy.

Číst dál...