Typy ústavní péče v rámci Ministerstva zdravotnictví

Ústavní péče je u nás poskytovaná třemi ministerstvy. Tento článek se zaměří na Ministerstvo zdravotnictví a jeho instituce. Podrobně se budeme věnovat důvodům pro přijetí dítěte, a tomu jak dlouhý může maximálně být pobyt v určitém zařízení.

Zařízení ústavní péče v gesci MZ ČR:

Tyto zařízení poskytují komplexní zdravotní, sociální, výchovnou péči pro děti nejčastěji do tří let věku. Ale výjimka není ani věk vyšší.

• Kojenecké ústavy
• Dětské domovy (do tří let)
• Dětská centra

Důvody pro přijetí jsou:

1. zdravotní
2. sociální
3. zdravotně-sociální

1. zdravotní indikace

• tělesné
• duševní
• smyslové
• kombinované

Příčiny lze pak hledat v genetických vadách, zátěži v rodině, kde je přítomný alkohol, kouření, drogy, psychiatrická onemocnění rodičů a řad atd.

2. sociální indikace:

• nezájem rodičů, případný souhlas s osvojením
• adolescentní (nezletilé) matky
• nechtěné děti narozené mimo manželství
• matky (rodiče) ve výkonu trestu
• ekonomické a bytové problémy
• týrání dítěte
• zanedbávání dítěte
• rozvrat rodiny, špatné rodinné poměry
• rodiče, kteří se nemohou, nechtějí nebo neumí o dítě postarat

3. zdravotně – sociální indikace:

• nutná intenzivní rehabilitační péče vzhledem k diagnóze postižení dítěte
• tzv. „právo na zdravé dítě“ – odložené dítě s postižením

Dítě je přijímáno z:

• porodnice
• nemocnice
• domova
• ulice

Pobyt v zařízení by měl být dočasný, co možná nejkratší

1. krátkodobý

• pomoc rodinám, které se akutně ocitly v tíživé sociální nebo zdravotní situaci

2. dlouhodobý

• těžký zdravotní stav dítěte vylučuje péči v rodině
• dítě ohrožené prostředím (zanedbávání, týrání, alkohol, drogy v rodině, psychiatrická diagnóza apod.)
• dítě opuštěné, nalezené

3. pobyty matek s dítětem - důvody:

• zdravotní
  • těhotné ženy
  • kojící matky
• sociální
  • utajené porody
  • azyl pro matky s dítětem
  • matka nemůže dále setrvávat ve vlastní rodině
• výchovné
  • zácvik nezkušené matky
  • zácvik matky nebo otce v základní péči o dítě
  • zácvik adoptivních rodičů nebo pěstounů v péči o dítě
• diagnostické
  • s psychiatrickou zátěží v osobní nebo rodinné anamnéze
  • užívání drog, alkoholu
  • s postižením (tělesným, duševním, smyslovým, kombinovaným)
  • s podezřením na syndrom CAN (syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte)

Číst dál...

Ústavní výchova

Co je to ústavní výchova? V jakých případech se dítě dostane do tzv. ústavní výchovy? A jak dlouho může dítě zůstat v této výchově? A kdo o tom rozhoduje? V čí kompetenci je ústavní výchova? To jsou ústřední otázky pro tento článek.

Ústavní výchova je nařizována dětem mladším 18 let v případě, že:

• je jejich výchova vážně ohrožena,
• je jejich výchova vážně narušena,
• pokud jejich rodiče nemohou z jiných vážných důvodů výchovu zabezpečit.

O ústavní výchově rozhoduje soud na návrh obce s rozšířenou působností dle zákona o rodině. Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní.

Ústavní výchova se nařizuje se z důvodů sociálních a výchovných. Ústavní výchova nemá trestní, ale preventivní charakter. Ústavní výchova trvá pouze tak dlouho, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do 18 roku života jedince, tedy do dosažení jeho zletilosti. Výjimečně může být soudem prodloužena i po dosažení zletilosti, nedéle však do 19 let. V České republice dosud jednotlivé typy zařízení, ve kterých je prováděn výkon ústavní výchovy, spadají do kompetence tří různých rezortů, které:

• mají odlišnou právní úpravu,
• různý systém financování,
• různé požadavky na zaměstnance a jejich kvalifikaci.

Zařízení v gesci Ministerstva zdravotnictví ČR:

• Kojenecké ústavy
• Dětské domovy (do tří let)
• Dětská centra

Zařízení v gesci Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy:

• Dětské domovy
• Dětské domovy se školou
• Dětské diagnostické ústavy
  • krátkodobé pobyty se snahou po komplexním vyšetření a sledování s určením dalšího postupu při výchově a terapii
• Dětské výchovné ústavy
  • pro děti s poruchami chování
• Domovy pro děti vyžadující zvláštní péči

Zařízení v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí:

• Domov pro osoby (děti) se zdravotním postižením
  • poskytují pomoc a veškerou péči osobě, která nemůže být z různých důvodů v domácí péči
  • širokému spektru klientů s lehkým až těžkým mentálním, tělesným, či kombinovaným postižením

Číst dál...

Změny při vyplácení porodného

V roce 2014 byla schválena zákonná úprava, která mění stávající podmínky pro výplatu porodného. Pro všechny nastávající maminky, které očekávají narození dítěte v tomto kalendářním roce tj. 2015, přináší tento článek ryze pozitivní zprávy. Změny se týkají nároku na porodné a vyplácení porodného i na druhé dítě.       

Obecně platí, že porodné je:

Porodné je sociální dávka, která je určena příslušným zákonem o státní sociální podpoře, tedy zákon číslo č. 117/1995 Sb. Dávka poskytována v závislosti na výši příjmu. Jednorázový příspěvek pro rodinu s nízkými příjmy.

Nejdříve stručně shrneme právní úpravu týkající se porodného do 31. 12. 2014.

• Porodné se vyplácelo, pokud vznikl nárok na dávku, a to pouze při narození prvního dítěte.
• Nárok na porodné byl vázán na stanovenou hranici příjmů v rodině a ty musely být nižší než 2,4násobek životního minima rodiny.
  • Nezapočítává se rodičovský příspěvek a přídavek na dítě.

• Porodné bylo stanoveno pevnou částkou a činilo 13 000 Kč na první živě narozené dítě. Narodilo-li se s prvním živě narozeným dítětem další živě narozené dítě nebo děti, činí výše porodného 19 500 Kč.

Právní úprava týkající se porodného od 1.1 2015

• Porodné je dávka poskytovaná v souvislosti s výškou příjmů, a kterou se rodině s nízkými příjmy jednorázově přispívá na náklady související s narozením prvního nebo druhého živého dítěte.
• Nárok na porodné je vázán na stanovenou hranici příjmů v rodině, která v kalendářním čtvrtletí předcházejícím kalendářnímu čtvrtletí, ve kterém se dítě narodilo, musí být nižší než 2,7násobek životního minima rodiny. 
  • Nezapočítává se rodičovský příspěvek a přídavek na dítě.
• Porodné náleží ženě, která porodila své první nebo druhé živé dítě.
  • Pokud žena, která dítě porodila, zemřela, splnila podmínky nároku na porodné a dávka jí nebo jiné osobě nebyla vyplacena, má na porodné nárok otec dítěte.
• Nárok na porodné vzniká i tehdy, pokud je dítě mladší jednoho roku převzato do trvalé péče nahrazující péči rodičů, za stejných podmínek
  • Rozhodný příjem rodiny do 2,7násobku životního minima, první nebo druhé dítě.
• Porodné náleží v rodině pouze dvakrát.
  • na první nebo druhé živě narozené dítě
  • na první nebo druhé dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů
• Porodné je stanoveno pevnou částkou a činí 13 000 Kč na první dítě a 10 000 Kč na druhé dítě.

Kdo má nárok na porodné?

• Nárok na porodné má tedy ten, komu se narodí první nebo druhé dítě.
• Žadatel o porodné musí být občanem ČR, nebo mít trvalý pobyt na území České republiky nebo na území některého ze států Evropské Unie.
• Při stanovení hranice příjmů pro posouzení nároku na porodné se jako příjem započítává:
  • Výplata či příjmy z podnikání.
  • Náhrady mzdy, jako jsou nemocenské dávky, podpora v nezaměstnanosti.
  • Další příjmy.
• K žádosti o porodné je pak nutné doložit:
  • u nově narozeného dítěte se dokládá rodný list
  • potvrzení o příjmech v rozhodném období
  • porodné se vyřizuje na příslušném Úřadu práce odbor- sociální dávky.

Pro jednoduchý a rychlý výpočet lze použít i kalkulačku.

Číst dál...

Mateřská dovolená a její zákonné podmínky

Následující článek se týká základních podmínek pro vyplacení tzv. mateřské. Dozvíte se tak, jak dlouho trvá mateřská dovolená, kdo má na mateřskou dovolenou nárok a co je třeba splnit. Níže uvedené informace vám usnadní orientaci v této problematice.

Mateřská dovolená má několik jasných pravidel:

• mateřská dovolená trvá 28 týdnů, a pokud žena porodí dvě a více dětí jedná se o 37 týdnů
• na mateřskou dovolenou nastupuje žena 6-8 týdnů před termínem
• mateřská dovolená pak nesmí být nikdy kratší než 14 týdnů a nemůže být v žádném případě skočena ani přerušena
• pokud se dítě narodí mrtvé, náleží matce 14 týdnů mateřské dovolené
• žádost o mateřskou potvrzuje ošetřující gynekolog, zaměstnankyně předávají tento tiskopis zaměstnavateli, osoby samostatně výdělečně činné (dále jen OSVČ ) předávají tiskopis přímo na Okresní správu sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ)

Kdo má na mateřskou dovolenou nárok?

Co musí budoucí maminky splnit, aby jim příslušná OSSZ vyplatila peněžní příspěvek? Je třeba podotknout, že je rozdíl, zda jste zaměstnankyně či samostatně výdělečná žena.

Zaměstnankyně:

• musí v den nástupu na mateřskou trvat účast na nemocenském pojištění, tedy to znamená, že musí být zaměstnaná,
• pokud ukončila zaměstnanecký poměr, platí zde ochranná lhůta 180 dní, kdy má nárok na mateřskou dovolenou,
• a dále je zde podmínka pojištění v rozsahu 270 dní v posledních 2 letech

Samostatně výdělečné ženy (OSVČ)

• musí hradit dobrovolné nemocenské pojištění 180 dní v období 1 roku před porodem
• a zároveň musí být pojištěná 270 dní v posledních 2 letech,
• zde dále platí pravidlo, že čím vyšší příjem žena přiznává, tím vyšší mateřskou dostane,
• peněžitá podpora- mateřská se tedy váže na nemocenské pojištění,

Pokud tedy nejsou splněny výše uvedené podmínky u žen OVSČ, zaniká nárok na mateřskou. V tomto případě se pak ihned po narození dítě, začne vyplácet tzv. rodičovský příspěvek. Ten je však nižší.

Pro vyplacení peněžního příspěvku tzv. mateřské je třeba vždy splnit určité zákonné podmínky. Tyto podmínky většinou nesplní nezaměstnané ženy, studentky, podnikatelky, které si neplatí dobrovolné nemocenské pojištění a v neposlední řadě ani ženy, které pracují na základě dohody o provedení práce, kdy nejvyšší odměnou je 10 tisíc korun.

Číst dál...

Rizika hostitelské péče

Každá lidská činnost má svá rizika a stejně tomu je u hostitelské péče. My si tato rizika představíme podrobně v následujícím článku. Zaměříme se především na promítnutí rizik do celkového procesu hostitelské péče.

Rizika hostitelské péče

• Ohrožení dítěte
• Zklamání dítěte
• Zklamání hostitele
• Zklamání vychovatelů, sociálních pracovnic
• Nezralost dítěte

Při zahájení hostitelské péče (dále jen HP) je důležité si rizika uvědomit, přijmout je jako součást procesu a vědomě jim předcházet. Základem je pak příprava hostitelů a dítěte na celý proces.

Ohrožení dítěte

Obavy vycházejí z vědomí, že děti z dětských domovů si už zažily zlých chvil dost, a proto je nikdo nechce vystavovat dalšímu ohrožení. Proto je třeba vytvořit jednotný systém povinného schvalování k HP, který by vždy zahrnoval psychologické vyšetření vylučující patologie osobnosti. Doporučují se pouze takoví hostitelé, kteří prošli schválením příslušných úřadů.

Zklamání dítěte

Možnost, že dítě bude zklamané, je nejčastějším argumentem proti hostitelské péči. Jde tedy především o dostatečnou přípravu dítěte k HP, kdy jsou vysvětleny všechny výhody i nevýhody HP a přesně popsáno, co dítě může od konkrétních lidí čekat. Dále je nutná kvalitní příprava a provázení hostitelů tak, aby v kontaktu s dítětem:

• nevědomky nezpůsobovali nereálná očekávání,
• neslibovali, co nemohou splnit,
• otevřeně mluvili o HP s dětmi.

Je potřeba říci, že riziko zklamání dítěte není důvodem pro nerealizování HP. Dále je třeba říci, že mnoho dětí, kteří dlouhodobě vyrůstají v ústavní výchově, jsou je natolik citově ploší, že případné rozvolnění vztahů s hostitelskou rodinou nemusí prožívat jako hlubokou ztrátu.

Zklamání hostitele

Zklamání hostitelů je rizikem, se kterým se pracovníci dětských domovů setkávají poměrně často. Jedná se o moment, kdy dítě z nějakého důvodu, ukončí probíhající hostitelskou péči. Hostitelé pak cítí zklamání, vinu, lítost, zmatení atd. Především nerozumí tomu, co se děje, co udělali špatně, a proč dítě v HP nechce pokračovat.

• Těmto situacím se dá předejít kvalitní přípravou k HP, a to:
  • porozumět deprivačním projevům,
  • individuální provázení hostitelů,
  • vedení dítěte k odpovědnosti za vztah, který navázali.

Ukončení HP z rozhodnutí dítěte stává mnohem častěji než ukončení ze strany hostitelů. Důvody ukončení HP je různé:

• běžné vzdalování se v době puberty,
• citová plochost dítěte,
• strach dítěte z příliš těsného vztahu k hostitelům,
• pocity viny vůči rodičům.

Další zklamání hostitelé mohou prožívat z uzavřenosti až nepřátelskosti některých institucí zainteresovaných v procesu HP (OSPOD, úřady, ústavy).

Zklamání vychovatelů, sociálních pracovnic

Objevuje se především při ukončení hostitelské péče, ať již ze strany dítěte či hostitele.

• V případech, kdy se v hostitelské péči angažovali více:
  • aktivně vyhledávali hostitele,
  • intenzivně je provázeli.
• Je důležitá reflexe konkrétních případů.

Opět je třeba mít kvalitní přípravu, intenzivní komunikace a uvědomění si, co dítěti dávají dobrého a smíření se s tím, že pokud bychom hledali pro dítě opravdu ideální osoby, nenašli bychom je nikdy.

Nezralost dítěte

Nezralost dítěte může způsobit mnohé potíže.

• V dítěti vzniká nejistota, kam patří, kdo jsou jeho lidé, co je správné.

Nejčastěji se nezralost týká dětí do 6 let věku, které nedokáží zpracovat, proč se jim mění prostředí a lidé. Zmatenost se může projevit:

• nárazovým problémem s pomočováním či s udržením stolice,
• vyšší neklidností dítěte,
• pláčem, který se dříve nevyskytoval.

Z těchto důvodů se nedoporučuje hostitelskou péči u malých dětí.

Specifická dílčí rizika

Všechna rizika nelze shrnout do výše uvedeného výčtu, který představuje nejběžnější argumenty o přínosu hostitelské péče. Další specifická rizika jsou tato:

Rizika ze strany hostitelské rodiny:

• nezvládnutí projevů dítěte,
• náročnost komunikace,
• neakceptování specifik, limitů a potřeb dítěte,
• nezvládnutí časové a finanční náročnosti hostitelské péče,
• změna situace hostitelské rodiny.

Rizika ze strany dítěte:

• nereálná očekávání,
• rychlé nasycení zvědavosti a touhy po změně,
• obavy z navázání hlubšího vztahu,
• nízká důvěra ve svět dospělých,
• naivita,
• využívání hostitelů.

Rizika ze strany kompetentních osob kolem dítěte a hostitelské rodiny:

• malá informovanost,
• špatná úroveň komunikace,
• nedostatečně ošetřené role jednotlivých stran,
• povinná mlčenlivost.

Rizika ze strany biologické rodiny:

• nepochopení přínosu HP pro dítě a původní rodinu dítěte,
• nízká důvěra v dětský domov a sociální pracovnici,
• obava o ztrátu náklonnosti dítěte,
• majetnický vztah k dítěti.

Číst dál...

Diagnostický ústav

Následující článek se zaměří na diagnostický ústav, který má své místo v ústavní péči. Jakou roli teda plní diagnostický ústav? A kolik takových to ústavů je na našem území? Jaká je věková hranice pro přijetí do diagnostického ústavu a jaká je maximální délka pobytu v tomto zařízení?

Diagnostický ústav je vstupním zařízením poskytující komplexní

• psychologický,
• pedagogický,
• sociální
• zdravotní

rozbor jedince, který má být umístěn v ústavní péči.

Délka pobytu dosahuje maximálně 8 týdnů, po nichž je jedinec zařazen do odpovídajícího ústavu a to do:

• dětského domova,
• dětského domova se školou,
• výchovného ústavu.

Diagnostický ústav vede

• evidenci všech jedinců umístěných v zařízeních
• evidenci volných míst v těchto zařízeních ve svém územním obvodu.

Diagnostický ústav poskytuje také na dobu nezbytně nutnou péči jedincům s nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou zadrženým na útěku.

Do diagnostických ústavů jsou jedinci přijímáni na žádost:

• rodičů,
• zákonných zástupců,
• na základě rozhodnutí soudu.

Dle věku se dělí diagnostické ústavy

1. na dětské diagnostické ústavy (DDÚ) - v ČR 8 ústavů
2. na diagnostické ústavy pro mládež (DÚM) – v ČR 2 ústavy pro dívky a 3 ústavy pro chlapce

Dětský diagnostický ústav

• Internátní koedukované zařízení pro děti od 6 let (výjimečně již od tří) do 15 let.
• Důvody k přijetí mohou být sociální či výchovné.
• Při DDÚ je zřízena škola, která zajišťuje vzdělání dle vzdělávacího programu ZŠ, ZvŠ a PŠ.
  • V době mimo vyučování jsou děti rozděleny do výchovných skupin maximálně po 12 jedincích.

Diagnostický ústav pro mládež

• Internátní nekoedukované zařízení pro jedince od 15 do 18 let.
• Důvodem k přijetí jsou výchovné problémy.
• Jedinci jsou do DÚM nejčastěji odesíláni soudním rozhodnutím.
• Součástí ústavu je i škola či možnost zařazení do pracovní skupiny.
• V době mimo vyučování jsou svěřenci rozděleni do výchovných skupin po 10 jedincích.

Číst dál...

Kojenecké ústavy

Pojem kojenecký ústav nemá v naší společnosti dobré renomé. Situace se však mění a dnes se ke všem typům ústavní péče přistupuje, co nejvíce z hlediska rodinného působení. Článek nám nejdříve připomene, co vše označuje pojem kojenecký ústav a dále nám představí současnou situaci v České republice.

Kojenecký ústav

Tato zařízení jsou upravena zákonem o zdravotních službách § 43 odst. 1.. Je určen dětem zpravidla do 3 let věku. Kojenecký ústav poskytuje komplexní péči dětem od raného věku, jejichž zdravotní stav a zdárný vývoj je ohrožen.

Jedná se o kojence:

• zanedbávané v původní rodině,
• trvale stresované extrémními životními podmínkami,
• děti týrané,
• děti opuštěné,
• děti matek s různými typy závislosti (alkohol, drogy).

Současná situace v České republice

Společenské změny po roce 1989 znamenaly výraznou redukci kojeneckých ústavů.

52 kojeneckých ústavů v roce 1980	30 kojeneckých ústavů dnes
kapacita cca 3000 lůžek	kapacita cca 1783 lůžek

Dle rozhodnutí vlády mají kojenecké ústavy postupně končit a mají být nahrazovány náhradními rodinami a pěstouny. Kde ale hledat náhradní rodiny a pěstouny? Nedostatečně připravená transformace brzdí celý proces. Je třeba říci, že systém pěstounské péče trvá vybudovat 10-15 let. A příprava kvalitních pěstounů trvá 3 roky.

Současná situace kojeneckých zařízení je, co se týče formy, a to nejen právní, velmi rozmanitá.

Uvedených 30 institucí má:

• různé druhy zřizovatelů,
• různou kapacitu (od 19 do 126 lůžek),
• různá označení.

Rozdělení institucí:

• 2 zařízení jsou pod velkým zdravotnickým zařízením- nemocnicí,
• 15 zařízení je „dětským centrem“,
• 11 zařízení je „dětským domovem“ pro děti do 3 let,
• 3 instituce si v názvu ponechaly tradiční „kojenecký ústav“, popř. „kojenecký ústav a dětský domov“

Číst dál...

Jak je celý systém kojeneckých ústavů financován?

Má připravovaná transformace kojeneckých zařízení ekonomické důvody? Nebo jde především o nejmenší děti? Z jakých prostředků se pak financují kojenecké ústavy? A jaká je doopravdy realita financování? Nevíte? Čtěte dále a dozvíte se, co tvoří celkový rozpočet kojeneckých zařízení.

V České republice byl nastaven trend, kdy se od ústavní péče, v případech, kdy je to možné, upouští. Proto by se měly postupně rušit kojenecké ústavy. Do roku 2016 by se neměly v ústavech ocitnout děti mladší sedmi let. Tento zákaz ústavní péče by pomohl nejen dětem, ale i státu. Je zde totiž ekonomický argument. Dítě, jež pobývá v kojeneckém ústavu, stojí na celkových nákladech cca 37 tisíc korun měsíčně. Pokud by bylo v pěstounské péči, celkové náklady by činily necelých 10 tisíc korun. Nelze zde vidět pouze úsporu, ale i efektivnější vynaložení ušetřených financí.

Kojenecká zařízení náleží do soustavy zdravotnických zařízení, kdy vedle zdravotních služeb poskytují i tzv. zaopatření, tedy činnosti, které jinak zajišťuje rodina tj. stravování, ubytování, ošacení, výchova.

V případě dětí s těžším zdravotním postižením zařízení částečně suplují sociální službu, ovšem aniž by čerpaly z financí vynakládaných ze státního rozpočtu na fungování sociálních služeb.

Kojeneckým zařízením není umožněno uzavřít smlouvu se zdravotními pojišťovnami, protože zdravotní služby, které jsou poskytované, se hradí z rozpočtu zřizovatele.

Jak tedy vypadá rozpočet kojeneckých zařízení? 

Hlavní příjem kojeneckých zařízení tvoří především příspěvky zřizovatelů.

Doplňkový zdroj příjmů potom představují příspěvky osob, které mají vyživovací povinnost vůči dítěti. Mají tedy povinnost platit tzv. příspěvek na úhradu zaopatření dítěte.

• Pro výši příspěvku jsou rozhodující finanční možnosti povinných osob.
• Při stanovení výše příspěvku na úhradu zaopatření dítěte se pak přihlíží na věk dítěte s přihlédnutím k jeho specifickým potřebám.
• Očekávaná výše doplňkových příjmů se tedy mění v závislosti na uvedených kritériích.

 

Číst dál...

Dětský domov

Účelem dětského domova je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou bez závažných poruch chování. Jaké typy dětských domovů máme a jaké jsou mezi nimi rozdíly? Víte to? Ne? Tak pokračujte ve čtení. Přiblížíme jednotlivé typy domovů a jejich fungování, věkové rozhraní a délku pobytu dětí.

Dětský domov je určen:

• duševně a tělesně zdravým dětem,
• od tří do osmnácti let,
• dětem bez závažných výchovných problémů, kterým byla soudně nařízena ústavní výchova ze sociálních důvodů nebo v případě, že nemůže být jejich výchova realizována ve vlastní rodině či v jiné formě náhradní rodinné péče.

Dětský domov je koedukované zařízení. Děti navštěvují školu v blízkosti domova či ve vzdálenějším místě, kde přes týden pobývají na internátě a do domova se pak vracejí pouze na víkendy.

Dětské domovy se dělí na:

• dětský domov rodinného typu,
• dětský domov internátního typu.

Typy dětských domovů až deseti dětech.

• Sourozenci jsou zařazováni výhradně pospolu.
• Každá rodinná buňka má své vlastní prostory.
• Vychovatelé jsou oslovováni jako teta a strýc.

Dětský domov internátního typu

• Je pro děti, u kterých se předpokládá kratší doba pobytu.
• Základní organizační jednotkou je výchovná skupina do patnácti dětí.

Dětský domov se školou

• Toto zařízení nahradilo dříve používané názvy dětský výchovný ústav a zvláštní školu internátní.
• Tyto dětské domovy jsou určeny pro děti:
  • S nařízenou ústavní výchovou mající závažné poruchy chování, nebo které z důvodu trvalé duševní poruchy vyžadují výchovně léčebnou péči.
  • S uloženou ochrannou výchovou.
  • Pro nezletilé matky, splňující dvě výše uvedené podmínky a jejich děti, jež nemohou být vzdělávány ve škole, která není součástí tohoto domova
• Pečuje se o děti od šesti let do ukončení školní docházky.

Číst dál...