Má připravovaná transformace kojeneckých zařízení ekonomické důvody? Nebo jde především o nejmenší děti? Z jakých prostředků se pak financují kojenecké ústavy? A jaká je doopravdy realita financování? Nevíte? Čtěte dále a dozvíte se, co tvoří celkový rozpočet kojeneckých zařízení.

V České republice byl nastaven trend, kdy se od ústavní péče, v případech, kdy je to možné, upouští. Proto by se měly postupně rušit kojenecké ústavy. Do roku 2016 by se neměly v ústavech ocitnout děti mladší sedmi let. Tento zákaz ústavní péče by pomohl nejen dětem, ale i státu. Je zde totiž ekonomický argument. Dítě, jež pobývá v kojeneckém ústavu, stojí na celkových nákladech cca 37 tisíc korun měsíčně. Pokud by bylo v pěstounské péči, celkové náklady by činily necelých 10 tisíc korun. Nelze zde vidět pouze úsporu, ale i efektivnější vynaložení ušetřených financí.

Kojenecká zařízení náleží do soustavy zdravotnických zařízení, kdy vedle zdravotních služeb poskytují i tzv. zaopatření, tedy činnosti, které jinak zajišťuje rodina tj. stravování, ubytování, ošacení, výchova.

V případě dětí s těžším zdravotním postižením zařízení částečně suplují sociální službu, ovšem aniž by čerpaly z financí vynakládaných ze státního rozpočtu na fungování sociálních služeb.

Kojeneckým zařízením není umožněno uzavřít smlouvu se zdravotními pojišťovnami, protože zdravotní služby, které jsou poskytované, se hradí z rozpočtu zřizovatele.

Jak tedy vypadá rozpočet kojeneckých zařízení? 

Hlavní příjem kojeneckých zařízení tvoří především příspěvky zřizovatelů.

Doplňkový zdroj příjmů potom představují příspěvky osob, které mají vyživovací povinnost vůči dítěti. Mají tedy povinnost platit tzv. příspěvek na úhradu zaopatření dítěte.

• Pro výši příspěvku jsou rozhodující finanční možnosti povinných osob.
• Při stanovení výše příspěvku na úhradu zaopatření dítěte se pak přihlíží na věk dítěte s přihlédnutím k jeho specifickým potřebám.
• Očekávaná výše doplňkových příjmů se tedy mění v závislosti na uvedených kritériích.