Rodiče a jejich spolupráce s waldorfskou školou

Uvažujete, že dáte svoje děti do waldorfské školy? Pokud si myslíte, že tím vaše úloha končí, tak budete velmi překvapeni. Rodiče, jejichž děti jsou součástí waldorfského konceptu, se angažují do aktivit školy. Jak vypadá spolupráce mezi rodiči a školou? S čím počítat?

Role rodiče ve waldorfské škole

Rodiče už bývají s principy waldorfské pedagogiky seznámeni již před tím, než se rozhodnou, aby jejich dítě či děti začaly navštěvovat tuto školu. Nicméně s příchodem do první třídy musí vynaložit značnou míru aktivity pro pochopení principů výuky, stejně jako pochopení pohledu této pedagogiky na dítě.

Vzájemná spolupráce učitelů a rodičů stojí na třídních schůzkách. Zejména v prvních třídách se konají schůzky více než jednou v rámci čtvrtletí. Velká část schůzky věnována praktickým ukázkám z hodin a rodiče se seznamují s průběhem vyučování a s postřehy učitele týkajícími se jejich dítěte i celého třídního kolektivu.

Třídní učitel může blíže poznat rodinu žáka i během osobní návštěvy. Minimálně jednou za školní rok provádí třídní učitel osobní konzultace s rodiči každého dítěte své třídy.

Aktivita mimo školu bez rodičů? 

Rodiče se podílejí na přípravě třídních a školních akcí, výletů, škol v přírodě a podobně. Přispívají ke zdokonalování školních prostor vlastní prací i materiálně. V některých případech vypomáhají i při samotné výuce, např. při pletení, háčkování atd. Několikrát v roce mají rodiče příležitost zúčastnit se veřejných i neveřejných vystoupení žáků. Typickou spoluprácí rodičů a školy jsou také jarmarky - jarní a adventní.

Rodiče jsou také nápomocni při různých rukodělných činnostech nebo vybavování a zvelebování školních prostor. Každoročně se v přípravném týdnu před zahájením školního roku účastní přípravy třídy, malují a natírají co je třeba, šijí závěsy a to vše za pomoci svých dětí a jejich třídních učitelů. Jde o spolupráci, která napomáhá celkové harmonií ve vztazích mezi dětmi, třídním učitelem a rodiči.

Waldorfské školy se snaží být celistvým organismem, do něhož jsou zapojeni učitelé, žáci i rodiče. Spolupráce školy a rodičů bývá proto mnohem intenzivnější a pro rodiče náročnější než v běžných školách. Touto spoluprácí se zde vytváří silné pouto rodičů ke školnímu prostředí, zájem o dění ve škole a o její budoucnost

Spolupráce má mimo jiné značnou výhodu i v působení prevence sociálně patologických jevů, protože učitel skutečně své žáky zná, stejně jako jejich projevy, a ze změn v chování může vyčíst obtíže, které provázejí žáky v jejich životě.

Rodiče mohou „růst“ se svými dětmi a lépe jim tak porozumět. Waldorfská škola vychovává rodinu dítěte ke zdravému sebevědomí, ke schopnosti vyjádřit svůj názor a konstruktivně diskutovat.

Číst dál...

Otevřenost waldorfské školy

Waldorfská škola představuje alternativu v našem školském systému. A jinakost waldorfského konceptu se promítá i do budov a organizace školy. Jak vypadá ideální budova waldorfské školy? A liší se něčím celková organizace školy?

Architektura školy a její vybavení

Ideálním prostředím pro vytvoření waldorfské školy je příroda, avšak realizace není vždy jednoduchá. Jak by měly vypadat budovy waldorfských škol? A jaká je realita?

Komplex by měl zahrnovat několik budov ve tvaru mnohoúhelníku, jež by měly být spojeny chodbami. Uprostřed by měla být velká hala nebo sál sloužící pro různé kulturní příležitosti jako jsou koncerty, divadelní představení nebo setkávání s rodiči. Je samozřejmé, že každá waldorfská škola tyto normy nesplňuje.

Školy bývají většinou zřizovány v budovách, které původně sloužily k jiným účelům. Dalším typickým znakem waldorfské školy jsou oblé tvary, které by údajně měly sloužit k lepšímu proudění pozitivních energií a člověk, který se pohybuje v prostředí s oblými tvary, by měl mít prostorovější myšlení a být více kreativní.

Ve waldorfské škole jsou též žádoucí velká okna, dřevěné a další přírodní prvky. Chodby bývají zdobeny obrázky nebo výtvory žáků a stěny se často malují světlými barvami jako je žlutá, světle zelená, světle modrá, růžová a podobně. Použití barev vychází z nauky o barvách, která říká, že každá barva má svůj vlastní význam.

Organizace školy

Současná podoba školy je následující:

• předškolní stupeň – mateřská škola
• základní (1. - 4., 5. - 8)
• střední škola (9. - 12.) ve dvanácti ročnících, rozdělených na nižší, střední a vyšší stupeň
• 13. ročník s možností maturity Waldorfské školy bývají zakládány na podnět zájmových skupin rodičů, učitelů nebo stoupenců waldorfské pedagogiky.

Jak je škola financována? A kdo stojí v čele školy?

Financovány jsou zejména ze státního rozpočtu, z příspěvků rodičů - školné vyplývá z finanční situace rodiny, výtěžky z kulturních a společenských akcí a podobně.

Kdo stojí v čele školy? Jeden člověk? Omyl, jedná se o školní společenství, které obvykle tvoří kolegium učitelů, které má za úkol vedení administrativních a pedagogických záležitostí školy. Schází se na konferenci učitelů, jež je svolávána jednou týdně, a v jejím čele stojí mluvčí, který je volen většinou na tři měsíce. Tomuto kolegiu je svěřeno celé vedení školy. Vše se zde řeší diskuzí, tak dlouho, dokud nejsou jednotlivé názory sjednoceny, také se tu rozdělují úkoly pro jednotlivé zaměstnance.

Další složkou je třídní kolegium, které zahrnuje učitele jednoho ročníku. Společenství žáků je tvořeno žáky školy, kteří se sami podílejí na rozvoji školy, spolupracují spolu a z jejich řad bývá tvořena žákovská rada. Společenství rodičů je samozřejmě tvořeno rodiči všech žáků školy. Z něj se vybírá rodičovská rada, která úzce spolupracuje s kolegiem učitelů. Obě tyto skupiny zejména realizují pedagogické aktivity. Poslední složkou školního společenství je třídní společenství rodičů, ve kterém se sdružují rodiče žáků jedné třídy waldorfské školy. Diskutuje se zde zejména o společných zájmech rodičů jedné třídy.

Ve waldorfských školách je více, než jinde viditelná intenzivní spolupráce učitelů s rodiči. Není žádnou výjimkou, že učitel navštěvuje domov svých žáků a naopak rodiče se pochopitelně zúčastňují třídních schůzek a dalších školních událostí, ale školu navštěvují i individuálně.

Číst dál...

Vzdělávání Montessori učitelů

Pokud se chcete stát učitelem v Montessori škole, pak je tento článek určen právě vám. Poradíme vám, co udělat pro to, aby se vám otevřely dveře do Montessori škol. Mění se role a působení učitele v této alternativní škole od té klasické verze?

Stačí jen kurz?

Pedagogové, kteří chtějí učit na prvním stupni základních škol, musí absolvovat speciální vzdělávací kurz v rozsahu 300 hodin, který je pořádán metodickým střediskem Montessori. Tento kurz poskytuje seznámení s hlavními zásadami Montessori pedagogiky, získání praktických dovedností didaktického a metodického charakteru.

Absolventi kurzu jsou schopni využívat a šířit ideje Montessori pedagogiky a hlavně dle ní prakticky s dětmi pracovat. Teprve po absolvování tohoto kurzu a úspěšném složení závěrečných zkoušek je od mezinárodní asociace udělen absolventovi diplom, který jej opravňuje k působení v montessoriovských zařízeních.

Závěrečné zkoušky obsahují obhajobu závěrečné práce, ústní pohovor a praktickou ukázku znalosti práce s didaktickým materiálem. Tímto je zajištěna podobnost všech Montessori zařízení působících v rámci celého světa. Děti pak u nich najdou stejný didaktický materiál i stejný pedagogický přístup.

Role učitele v Montessori třídě

Učitel má roli pomocníka, který má napomáhat dítěti dosáhnout vlastní myšlenkové nezávislosti. Dobrý učitel vše v pozadí organizuje, ale nevměšuje se do práce dětí. Je tedy vždy připraven pomoci, ale pouze pokud je o to požádán. Učitel zde děti neposuzuje ani nehodnotí, protože cílem je, aby dítě umělo nezávisle uvažovat, a to se nejlépe naučí, když samo řeší nějaký pracovní úkol.

A jak funguje učitel v klasické třídě?

V klasickém vzdělávání je role pedagoga odlišná. Je vnímán jako organizátor a iniciátor žákova vzdělávání. Role učitele tedy spočívá v předávání vědomostí, dovedností a poznatků žákům. Učitel zde vede, řídí, rozhoduje, předává a hodnotí.

Číst dál...

Svoboda Montessori škol

Jak vypadá Montessori škola? Poznáme jí na první pohled od těch klasických? Marie Montessori si všimla, že přestože toužíme po svobodě, potřebujeme znát své místo. Jak se tato skutečnost promítla do organizace školy potažmo tříd, se dočtete níže. Co je pro organizaci školy montessori typu důležité a čím se liší?

Máme své místo?

Dítě potřebuje pro svůj rozvoj podnětné prostředí a samozřejmě pedagogy, kteří mu dokáží podat pomocnou ruku. Montessori školy fungují na principu, že se dítě samo a dobrovolně učí to, co se ostatní děti učit musejí. Svoboda, která je poskytována v těchto školách a školních zařízeních, není zneužívána, děti se nestaví proti učiteli. Tato volnost vede k formě demokratické disciplíny, která není vynucená, ale všichni se jí dobrovolně podřizují.

Marie Montessori při svých pozorováních zjistila, že v každé lidské bytosti je zakotven to, že se spontánně zdržuje na svém místě. Toto místo člověk nerad opouští. Díky těmto pozorováním dospěla k závěru, že přestože člověk touží po svobodě je jeho přirozeností hledat místo, kde může zakotvit. Tento aspekt se pak odráží v požadavcích na organizaci školy.

Ráz školy

Škola je tedy místem, kde dítě může "volně žít" a zároveň se sociálně vyvíjet. V montessoriovských zařízeních je výuka převážně individuální a staví na svobodné volbě dítěte. Nezbytným předpokladem jsou architektonické úpravy, které umožňují společný život i práci.

Nejvýznamněji v tomto směru působí organizace tříd, kde pracují děti různého věku. Optimální jsou tři ročníky spojené v jednu třídu. Pro určité činnosti je možné zařazovat do jedné třídy děti i s větším věkovým rozdílem. Je možné spojit i třídu předškolní s třídou základní školy.

Optimální je, když je ve třídě 30 až 40 dětí. Může jich být i více, ale to záleží na schopnostech učitele. Pokud počet dětí klesne pod 25, snižuje se úroveň.

Pojďme k požadavkům

Prvním požadavkem je možnost rozhodnout se pro objekt učení tedy volná práce. Druhým požadavkem je spolupráce dětí různého věku. Třetí požadavek je připoutání se k určitému místu. Požadavkem číslo čtyři jsou věkově smíšené skupiny. Pátý je volný pohyb a komunikace mezi různými ročníky. Šestým požadavkem se pak stal princip otevřených dveří, kdy takto funguje organizace i architektura školy. Poslední požadavek je, že škola má být organizována tak, že utváří jednotnou cestu vzdělávání, ale každé dítě jde svým tempem.

Číst dál...

Základní stavební kameny Montessori výuce

Co si představit pod pojmem kosmická výchova? Proč má tato výchova místo v Montessori vzdělávacím systému? Kosmická výchova je také někdy nazývána jako kosmická práce, síla, moc či láska. Jak to funguje v praxi a na dětech?

Kosmická výchova

Montessori svět vnímá jako jednotný harmonický celek, kdy člověk má vědomě plnit úkoly plynoucí z jeho postavení v rámci systému, a budovat jednotu. To znamená, že dětem je nabídnuta jistá představa o souhře všech součástí světa hvězd a Země, nerostů, rostlin, zvířat a lidí. Vychází se zde z toho, že všechno se vším souvisí a tvoří tak jednotný celek. Tato myšlenka je tedy jedním z pilířů montessoriho vzdělávacího systému.

Dítě vnímá nejen předměty samotné, ale také vztahy mezi nimi. Dítě se stává aktivním a samo si utváří vlastní vztah ke světu, který ho obklopuje. Svět a dění kolem se má tedy dětem přibližovat jako celek, jelikož veškeré detaily jsou pro dítě zajímavé jen tehdy, pokud jim rozumí jako částem celku.

Převedení kosmické výchovy do praxe

Primárně se má kosmická výchova realizovat díky poznávání světa prostřednictvím sledování rozmanitých předmětů, osob a živých tvorů v okolí dítěte coby jednotného celku.

V dalších letech dochází k uvědomování vztahů mezi těmito předměty. Vnímají se barvy, velikosti apod. Následuje poznávání světa nikoliv prostřednictvím materiálu, ale v setkání s opravdovými součástmi světa v reálném životě.

Další etapa kosmické výchovy je charakteristická uvědomováním si lidstva a potažmo sebe sama coby součásti kosmu. Harmonie světa má být naplňována přátelstvím, úsilím o mír a snahou o jednotnost mezi lidmi. Jakékoliv jednání má respektovat zákony kosmického řádu, což v praxi předpokládá i ochranu životního prostředí.

Součástí této výchovy je i tzv. výchova k míru, na kterou je kladen velký důraz. Tato výchova má zabránit konfliktům mezi dítětem a dospělým, ke kterým přirozeně dochází z pocitu jisté nadřazenosti dospělého nad dítětem.

Číst dál...

Jak vnímá dítě Montessori systém vzdělávání?

Jak dítě roste, jde spolu s tím i jeho rozvoj a vývoj. My se v následujícím článku zaměříme na to, jak k tomu přistupuje Montessori. Na jaké oblasti je kladen důraz a jak se v nich pracuje? Čtete dále a dozvíte se, jak se dá nacvičit praktický život.

Do tří let věku dítěte je možné jen nepřímé výchovné působení. Podpora dospělých je později, cca od tří do šesti let věku, rozšiřována na přípravu a používání vhodného materiálu. Mezi sedmým a dvanáctým rokem věku se dítě učí novým znalostem zejména manipulací s předměty, vnímáním detailů, které si později dokáže samo spojit do smysluplných celků. Od dvanácti let dítě poznává svět nejen díky prostředí, ale i díky studiu a přemýšlení.

Pět základních oblastí, a které to jsou?

1. Cvičení praktického života
2. Smyslová výchova
3. Čtení a psaní
4. Matematika
5. Kosmická výchova

Cvičení praktického života

Do cvičení praktického života je řazena chůze, nošení předmětů, zavírání a otvírání (např. dveří či skříněk), starost o sebe samého, osobní hygiena, starost o čisté oblečení a obuv, a spousta ostatních činností, kterými se děti snaží napodobit chování dospělých.

Smyslová výchova

Zde se rozeznává kontrast mezi předměty, rozvíjejí se zraková, sluchová a hmatová vnímání. Dítě se učí vnímat a rozpoznávat vůni, chuť, velikost, hmotnost, teplotu, atp. různých předmětů.

Čtení a psaní

V rámci jazykové výchovy se dítě setkává s materiálem, který má za úkol obeznámit dítě s písmeny a číslicemi, naučit jak skládat slabiky, případně slova, cílem je rozšířit slovní zásobu. Dítě se učí základním pohybům ruky, které bude potřebovat při psaní. Obecně lze konstatovat, že díky tomuto materiálu se dítě naučí číst, psát už v předškolním věku.

Matematika

Dítě je na oblast matematiky připraveno i díky již výše zmíněným oborům, díky řádu a připravenosti prostředí je již schopno řešit úkoly logicky a systematicky. Matematický materiál naučí dítě rozeznávat poměry mezi velikostmi, vytváří v něm smysl pro rozdíly a zálibu v přesnosti.

Kosmická výchova

V rámci této oblasti je poznáván svět díky setkávání s opravdovými součástmi světa v reálném životě. Uvědomění si sebe sama coby součásti kosmu. Harmonie světa je pak naplňována přátelstvím, úsilím o mír a snahou o jednotnost mezi lidmi.

Číst dál...

Jeden den v Montessori třídě

Jak začíná, a probíhá jeden den ve třídě, která využívá systém Montessori? Liší se denní program od toho, který asi známe všichni z klasické školy? Hluk, křik a nepozornost? Nebo vše funguje, tak jak má? Můžu dítě rozhodovat o své denním programu?

Začínáme

Děti se v první třídě většinou seznamují s Montessori výukou, většinou mají tedy prvňáci třídu sami pro sebe. Vyučování tak probíhá jistou dobu odděleně. Poté se však stávají součástí třídy, ve které se vyučují druháci a třeťáci. Starší děti tak mají možnost těm mladším s čímkoliv pomoci. Stejně tomu tak je i ve třídě, kde probíhá výuka čtvrťáků a páťáků.

Jak probíhá klasický den v netradiční Montessori třídě?

Výuka začíná přesně v 8:00 hodin ráno zazvoněním na zvoneček. Věnují si vzájemný pozdrav, a poté si každé dítě stanoví učební plán, který by mělo do konce týdne dokončit. Vzhledem k tomu, že děti nemají pevně stanovený rozvrh hodin a předmětů, může si každé dítě svobodně a zároveň zodpovědně vybrat, kterému předmětu se chce v prvním bloku vyučování od 8:00-9:30 věnovat.

Pokud dítě samo neví, čemu by se mělo věnovat, probere to s učitelem. Jakmile mají všechny děti jasno, co mají dělat, rozejdou se každý po své práci. Ke každému vyučovacímu předmětu mají k dispozici spoustu pomůcek, které si mohou rozložit na koberci, na stolech, mohou si vzít polštář a jít si s učivem sednout na chodbu. Je tedy zachována svobodná volba a volný pohyb. Veškeré pomůcky jsou vytvořeny tak, aby každé dítě pochopilo, k čemu slouží, a mohlo si později výsledek své práce samo zkontrolovat a opravit.

V 9:30 se děti i vyučující opět sejdou, děti si vzájemně sdělí, co zvládly, po případě co chtějí dodělat doma. Domácí úkoly jsou dobrovolné, děti si samy zvolí, na čem chtějí a potřebují pracovat.

Přestávka po tomto bloku trvá přibližně 30 minut. Po uplynutí této doby se děti čekají na zahájení druhého bloku vyučování. I tento blok trvá rovněž 90 minut jako blok první. Většina z nich již ví, co mají dělat, tudíž se pustí do práce.

Pokud děti úspěšně dokončí to, co měly splnit, mohou si danou položku ve svých osobních plánech vybarvit a začít se věnovat nové.

Číst dál...