Některé muzikoterapeutické techniky- Hudební vystoupení a pohybové aktivity při hudbě díl č. 5

Spontánní pohybové aktivity mají nenásilně uvolnit dítě jak fyzicky i duševně. Vhodné jsou různé honičky či hudebně pohybová hra. Jak vypadají jednotlivá hudební vystoupení? A co lze prostřednictvím těchto technik docílit?

Hudební vystoupení

Hudební vystoupení zahrnuje fázi nácviku a realizaci vystoupení. Při nácviku můžeme využít instrumentální, vokální a pohybové aktivity podle preferencí a schopností klientů. Nemusí se vždy jednat o vystoupení pro veřejnost, předvést naučené dovednosti lze i před ostatními.

Hudební vystoupení pomáhají dětem budovat sebedůvěru, sebevědomí a sebedisciplínu. Při skupinové hudební činnosti se prohlubuje uvědomování druhých. Hudební vystoupení pro veřejnost jsou taktéž vhodnými příležitostmi pro socializaci handicapovaných dětí a mládeže. Prostřednictvím veřejných hudebních vystoupení mohou dostat handicapovaní děti stejnou příležitost k ocenění jako jejich vrstevníci.

Jak může vypadat vystoupení v rámci muzikoterapie?

Muzikoterapeut připraví společné vystoupení hudební skupiny, kde jsou jak děti se zdravotním postižením, tak i děti zdravé. Hudební aktivita slouží k rozvoji komunikace mezi dětmi a k podpoření procesu integrace postižených klientů.

 

Pohybové aktivity při hudbě

Pohybové aktivity při hudbě podporují a rozvíjejí rozsah pohybů, koordinaci, svalovou sílu, vytrvalost, respiraci, svalovou relaxaci a kreativní vyjadřování pohybem. Hudební rytmus dodává pohybům strukturu a usnadňuje pohybové vyjádření. Pozitivně působí při neurologických poruchách. S nepohyblivými klienty se může provádět tanec za pomocí vozíku.

Jak to vypadá?

Dítě se spontánně začne pohybovat. Skupina má pak za úkol jej hudebně podpořit. Improvizuje se na nástroje podle toho, jaké pocity vyjadřuje pohybový projev dítěte.

Nebo děti poslouchají píseň, která obsahuje různé pohybové úkoly, např. ukazovat na různé části těla, potřást si rukama se sousedem, vyměnit si s někým ve skupině hudební nástroj. Děti pak mají splnit všechny úkony, o kterých se v písni zpívá.

Číst dál...

Terapie, terapeut a klient – kdo je kdo?

Žijeme ve společnosti, ve které je moderní si vše vyřešit sám, být aktivní, výkonný, společenský, usměvavý. Smutky nejsou v módě, nanejvýš snad poznámka o stresu, přetažení či "depce". A to samé platí i pro děti. I děti mají problémy například s leností, únavou, depresí, nedostatkem energie nebo pocity úzkosti. Takovým dětem může prospět cílená terapie. Co si představit pod pojmem terapie? Co je jejím cílem? A opravdu má výsledky?

Terapie

Prvním pojmem je tedy samotná terapie, jedná se o léčení tělesných, duševních poruch a poruch chování. Terapie se už od svých počátků zaměřovala na hledání možností pomoci lidem v těžkých životních situacích. Terapie musí vždy vycházet z důkladné diagnostiky klienta. Navrhovaná terapie se realizuje prostřednictvím cvičení, nebo v rámci komplexního programu.

S klientem se pracuje podle povahy jeho problému individuálně, nebo ve skupinách. Terapie v léčebně pedagogické praxi se může začít pouze po navázání vztahu důvěry a získání klienta pro spolupráci. Odborným předpokladem začátku terapie je pochopení podstaty problému klienta na základě diagnostických údajů a pojmenování úloh, kterých je potřeba dosáhnout.

Na čem stojí terapie? 

Jak jsou cíle? Cílem terapií, je šance vytvářet nové vztahy, posilování vztahů klientů a rodičů a tvořivý rozdíl poznání. Terapie stojí na třech základních proměnných.

Akceptace neboli přijetí a potvrzení, patří mezi hlavní potřeby člověka jakéhokoli stáří. I nejmenší dítě musí být svými rodiči a zvláště matkou přijato a milováno, jinak je vystaveno nebezpečí nežádoucího osobnostního vývoje, nevytvoření, či pozdější ztrátě základní důvěry ve svět a druhé lidi.

Empatie neboli porozumění vcítěním je to schopnost vidět druhého člověka jeho vlastníma očima, tedy jak prožívá, myslí hodnotí sebe i ostatní.

Autenticita neboli ryzost osobnosti a projevu terapeuta je kvalita, která se značnou měrou podílí na utváření žádoucího terapeutického vztahu. Autentický člověk se nestylizuje do žádné role, chová se přirozeně, je sám sebou.

Terapeut

Druhým pojmem, který neodmyslitelně k terapii patří, je terapeut. Za terapeuta se považuje osoba, která léčí, je vycvičena v metodách léčení a rehabilitace a to bez užití léků, nebo chirurgických zákroků.

Klient

Třetím pojmem, tím nejzákladnějším pro terapii a terapeuta, je klient. Právě navázání vztahu mezi klientem a terapeutem je nejdůležitějším a nejzákladnějším momentem jakékoli terapie. Terapeut vystupuje ve vztahu ke klientovi především jako člověk, ne jako výchovná nebo odborná autorita.

Terapeut a klient by si měli být tak blízcí, aby klient mohl být bez obav maximálně upřímný, sdílný, ve vztahu se cítil pochopen a v bezpečí, aby si mohl na úrovni komunikace dovolit vše. Na druhé straně je určitá vzdálenost mezi oběma nutná k tomu, aby si terapeut zachoval autoritu, duševní zdraví a vedl klienta k rozlišování mezi možným a nemožným, což nabývá na významu při dlouhodobé individuální terapii.

Číst dál...

Muzikoterapie

Hudba zmírňuje strach a stimuluje nejstarší struktury mozku. Může tak probudit a uvolnit prapůvodní impulsy a tvůrčí instinkty, které vedou k novým a optimálnějším způsobům chování. Tato terapie hudbou se nazývá muzikoterapie. Muzikoterapie je léčebné používání prostředků hudebního umění, jako je používání melodie, harmonie, rytmu, zvukové barvy, dynamiky, tempa a druhu taktu. Při muzikoterapii je nejdůležitější výhodou nonverbální komunikace. Co dokáže hudba a jak prakticky probíhá terapie? Dokáže se mnou či dítětem něco udělat hudba?

Co dokáže hudba

V individuálním vývoji člověka začíná hudební vývoj s jeho narozením. Také zvuková komunikace mezi matkou a dítětem tvoří emocionální spojení mezi oběma, což má rozhodující význam osvojení si lidské řeči. Řeč zprostředkovává informace a hudba zprostředkovává emocionální informace. Je schopna přizpůsobit lidi sobě navzájem. Jako jsou lidé v koncertním sále, nebo jednotky vojáků, kteří pochodují podle pochodové hudby nebo ve skupině pacientů.

Léčí hudba?

Hudba a rytmus jako léčebné prostředky jsou lidmi používány už od nepaměti. Původně byla hudba chápána hlavně jako forma komunikace s nadpřirozenými silami, byl to také způsob boje s úzkostí a s chorobami. Terapii hudbou znaly v podstatě všechny starověké civilizace. Lidé se skoro denně aktivně účastnili obřadů, rituálů se zpěvem a tancem. Tvořivá činnost jim tak pomáhala udržovat si zdravou, svěží mysl a duševní rovnováhu.

Hudební rovina komunikace nabízí možnosti symbolického vyjádření pocitů. Pocity naplněné strachem a obranné pocity, jako je blízkost, kontakt nebo dotek, mohou být v hudební improvizaci znázorněny nejprve symbolicky-blízkost a vzdálenost ve vztahu k druhým lidem se tak stanou slyšitelné. Hudba tím umožňuje vyjádření výpovědí, které není lehké vyslovit.

Muzikoterapie se používá pro různé skupiny klientů, působí na představivost, rozvíjí mezilidskou komunikaci a kreativitu, umožňuje otevřít se vůči estetice a umění, vyvolává stavy plné klidu a extáze. Muzikoterapie může být vedena individuálně nebo ve skupinách, široké uplatnění nachází v neuropsychiatrii, u osob s poškozením mozku, u autismu od raného věku, při poruchách chování a v neposlední řadě u osob s mentální retardací.

Číst dál...

Kdo a kde u nás felinoterapii provádí?

Felinoterapie je u nás méně známá. Jedná se o terapii s využitím koček. Na rozdíl od hipoterapie nebo canisterapie, terapie díky a prostřednictvím koček je zaměřena zejména na duševní stránku dítěte. Pokud máte otázky a chcete vědět jak na to, tak přinášíme informace na koho se obrátit.

Felinoterapie se v České republice provádí většinou v domovech důchodců a nemocnicích. Aktivní jsou v tomto směru v DD v Mladé Boleslavi, Brně, Soběslavi, na Slovensku mají úžasné výsledky v Kremnici. V Havířově probíhá felinoterapie v dětském domově. V Brně v dětské nemocnici, resp. ve škole při této nemocnici, a v Hustopečích u Brna v nemocnici na oddělení ošetřovatelské péče. Jak vidíte, není nás málo a bude nás víc.

Kam se obrátit, pokud vás felinoterapie zajímá?

Nejdéle se felinoterapii věnuje a největším odborníkem v ČR je paní Daniela Hypšová z Nezávislého chovatelského klubu v Mladé Boleslavi.

Ale jak to všechno začalo?

Felinoterapii se u nás začala intenzivněji věnovat paní Daniela Hypšová z Nezávislého chovatelského klubu v Mladé Boleslavi. Formulovala kritéria, která by měla splňovat každá terapeutická kočka. Se svým zvířetem můžete dokonce absolvovat i zkoušky, pokud je splníte, dostanete dvouletý certifikát, že jste dobrý felinoterapeutický tým. Zkoušky jsou však náročné, takže zatím je v republice absolvovalo jen několik málo zvířat.

Práce s kočkami je obtížnější než se psy, proto ji také málokdo dělá, ale zase je spousta lidí, zejména starších, kteří kočky preferují před ostatními zvířaty. Snad pro jejich ideální velikost na klín, pro jejich eleganci a vznešenost, ale také klid, vyrovnanost a uklidňující účinek, nebo pro jejich úžasné předení. A tak by mohly kočky, mnohdy samy v nouzi, pomáhat lidem, kteří je potřebují.

Výhody felinoterapie ve srovnání s canisterapií (léčba za přítomnosti psa)

Lze opravdu najít jasné výhody? Nelze samozřejmě srovnávat typické vrozené vlastnosti a povahové rysy zvířat tak odlišných, jako je například pes a kočka. Pes, extrovert, předurčen k družnosti a oddané poslušnosti je takřka protipólem introvertní kočky, která je vyhraněnou individualitou, samostatnou osobností s vlastním názorem. Tento moment je mnohdy rozhodujícím pro další soužití. Pokud ovšem kočka člověka přijme do svého teritoria, jde o vztah velmi silný a rovnocenný.

Léčebné působení kočky může probíhat i v omezeném prostoru, kočka nevyžaduje pravidelné venčení, výcvik, vyziskou spoluúčast. Kočka si vystačí, postará se o sebe sama, a přitom dokáže vyzařovat velice silnou pozitivní energii. Je tedy ideálním "terapeutem" a společníkem pro osoby s omezenou hybností. S kočkami lze komunikovat stejně tak, jako se sobě rovnými blízkými bytostmi. Jde jen o to, umět navázat vzájemný hlubší kontakt, čitelný pouhým pohledem.

Číst dál...

Jak se stát canisterapeutickým týmem?

Canisterapie probíhá pod vedením canisterapeuta a většinou ve spolupráci se zaměstnanci zařízení, kam týmy docházejí. Canisterapie může být skupinová nebo individuální, vždy záleží na konkrétní potřebě klienta. V žádném případě nejde o to vypustit psa do skupinky dětí či babiček a dědečků a za hodinu když je pes unavený, si ho vyzvednout a jít domů. Jak funguje správný canisterapeutický tým? Chcete se stát aktivní součástí? Co všechno musí člověk a pes splnit, jaké podmínky a zkoušky?

Podmínky k účasti na zkouškách

Aby se mohli pes i jeho majitel stát canisterapeutickým týmem, musí nejdříve složit zkoušky, které testují povahu psů, a musí splnit podmínky k účasti na zkouškách. Ty podmínky jsou následující: zkoušek se nesmí zúčastnit psi s kupírovanýma ušima, dále v den zkoušek musí pes dosáhnout věku nejméně: 12 měsíců - „malý“(cca do 35 cm), 15 měsíců - „střední“ (cca do 60 cm) a 18 měsíců - „velký“ (cca nad 60 cm). V den zkoušek se pes podrobí vstupní prohlídce u veterináře a psovod musí prokázat pravidelnou veterinární péči. Pes musí být samozřejmě v dobrém zdravotním stavu, bolestivost jakékoli části těla vylučuje psa ze zkoušek. Zkoušek se nesmí zúčastnit feny v době hárání, kojící feny a feny v druhé polovině březosti.

Canisterapeutická průprava

Příprava člověka a psa, tedy budoucího canisterapeutického týmu, na činnost se sestává ze základních kroků, které si dále rozebereme. Musíte ovládnout teorii canisterapie - základní potřebné informace o canisterapii, jejích metodách a normách, typech klientů, péči o psa atd., což si osvojíte v průběhu tréninku. Cílem zkoušek je pak rozeznat ty psy, kteří se projevují agresivně nebo nemají přirozený zájem o kontakt s lidmi. Zkoušky se sestávají z povelů základní poslušnosti a simulovaných situací, se kterými se můžete setkat v zařízeních: hluk, berle, invalidní vozíky, neobvyklé chování klientů apod..

Simulace návštěvy u postiženého

Součástí zkoušky je i simulovaná návštěva a kontakt s cizím člověkem. Zkoušející si lehne na deku a majitel k němu přivede psa. Zkoušející se snaží napodobit polohování: obejme psa, jemně si na něj položí hlavu, položí mu přes bok nohu, neustále psa hladí, jemně ho může zatahat za ucho apod. Během celého bodu je přítomna osoba v bílém plášti. V tomto bodě se hodnotí také práce psovoda s „klientem“.

Máte zájem stát se canisterapeutickým týmem?

Číst dál...

Hipoterapie

Hipoterapie soustřeďuje všechny aktivity, činnosti a terapie, ve kterých se setkává člověk se zdravotním postižením a kůň. Je to terapie, kde se blahodárné působení koně využívá v rozvoji tělesné, duševní i sociální složky zdraví. Proč je hipoterapie vyhledávaná? Kdy se po této metodě sahá? A co všechno dokáže kůň?

Na čem hipoterapie stojí?

Tato metoda stojí na tom, že klient cítí pohybových impulzů vznikajících při koňské chůzi. Přenosem těchto impulzů přes koňský hřbet na člověka dochází k probouzení celého CNS (centrálního nervového systému). Například díky tomu, že kůň má velice podobný pohybový stereotyp chůze jako člověk, nutíme tak CNS dítěte s tělesným postižením zpracovávat a vysílat vjemy a příkazy, které by za normálních okolností vysílal při chůzi. Můžeme tedy docílit určitých pokroků právě ve vývoji hrubé a jemné motoriky u dětí i dospělých. Jedná se o zlepšení koordinace, rovnováhy a vzpřímeného postoje.

Kdy se k hipoterapii přistupuje?

Hipoterapie může být nasazena nejen při aktuálním řešení stavu dítěte nebo dospělého s postižením, ale také preventivně, kupříkladu k oddalování vlivu některých úrazů, degenerativních onemocnění, pooperačních stavů.

Má hipoterapie přesah?

Pokud mluvíme o přesahu, je třeba zmínit tzv. hiporehabilitaci. Kůň jako terapeut může léčit všechny „složky“ našeho života. Proto hiporehabilitace je dnes oficiálně zastřešující a nadřazený název pro všechny aktivity a terapie v oblastech, kde se setkává kůň a člověk se zdravotním postižením. Aktivity s využitím koní mají vzdělávací a sociální přesah. Využívá se celkové atmosféry prostředí jezdecké stáje, kontaktu s koněm a vztahu s nimi. V tomto ohledu je třeba zmínit i parajezdectví. Kdy mluvíme o aktivní sportovní metodě, která nabízí sportovní vyžití pro jezdce se zdravotním postižením a sociálním znevýhodněním. Člověk, který se parajezdectví účastní, se pak aktivně učí jezdit na koni, voltižním cvikům a vedení koně.

Číst dál...

Druhy terapií

Jaké máme druhy terapií? Čím se liší? A slyšeli jste už o nich? Nejjednodušší dělení terapií je na ty, které vedou k uzdravení a paliativní, jenž zmírňující obtíže u klientů, u nichž se neočekává uzdravení. Terapii dělíme dle charakteru na čtyři základní formy: fyzioterapii, farmakoterapii, chirurgii a psychoterapii. Pojďme si stručně představit ty základní typy terapií, se kterými se běžně setkáváme.

Bobath terapie

Je to metoda, která se rozvinula během posledních třiceti let. V současné době je používán u dětí s onemocněním nervového systému. Tato metoda je popsána jako „živý koncept“, stále se měnící v důsledku pozorování reakcí dítěte v průběhu léčby. Uznává, že poškození CNS ovlivňuje senzomotorický, sociální a emocionální vývoj dítěte. Bobathova metoda využívá spolupráci rodičů a předpokládají i spolupráci dítěte, která je využitelná od začátku, jakmile je diagnóza stanovena.

Vojtova metoda

Vojtova terapie, která intenzivně pracuje na pohybových základech, je vhodná pro děti s poruchami rovnováhy. Toto platí i pro děti, jež disponují většími možnostmi pohybu, než odpovídá jejich schopnostem. Terapie je velice vhodná pro mladší kojence, u nichž je možno snadno zasahovat do jednotlivých pohybů. Této metodě se vytýká, že je příliš drastická, že děti při cvičení pláčou, a proto mohou být později neurotické. Tato výtka je nesprávná. Ve skutečnosti děti, které jsou více postižené, potřebují silnější podněty, aby se aktivovaly. Dítě musí být někdy stimulováno značným tlakem, aby se začalo motoricky projevovat.

Míčková facilitace

Je to komplexní masážní metoda, jež se zaměřuje na nádech a výdech. Relaxuje a protahuje břišní, hrudní a krční svaly, svaly pánve, páteře a pletence ramenního. Zpočátku dítěti ulehčí od podání pohotovostních léků v záchvatu dušnosti a od těžkých průběhů respiračních infekcí a nutnosti podávat antibiotika. Metoda počítá s dlouhodobou aplikací, subjektivní zlepšení se v plné míře projeví až po několika měsících.

Ergoterapie

Jedná se o soubor činností, převážně pohybových dovedností, spojených s působením na psychiku dítěte, zaměřených na odstranění, nebo alespoň zmírnění důsledků zdravotního poškození dítěte. Při ergoterapii dětí hraje velmi důležitou roli spolupráce rodičů.

Umělecké terapie

V procesu působení na děti s mentálním a tělesným postižením zaujímají významné místo tzv. umělecké terapie, zejména arteterapie a muzikoterapie, dále dramaterapie, biblioterapie, taneční a pohybová terapie. Zvláštní postavení mezi terapiemi pak zaujímají terapie s účastí zvířat -zooterapie. K zooterapii lze použít různých druhů zvířat, v praxi se nejčastěji používá kůň (hipoterapie) a pes (canisterapie).

Hipoterapie

Je založena na stimulaci kožní složky. Provádí se cviky jako je sed ve výšce, mimovolné stabilizační mechanismy, cvičení proti odporu, obranné cvičení proti pádu, protažení a uvolnění zkrácených nebo oslabených svalů. Hipoterapie nabízí nový pohled na svět bez berlí a vozíčků, pohyb s lehkostí dosud nepoznanou, nový cit, tedy navázání vztahu k živému tvoru, posílení sebevědomí a překonání sama sebe. Hipoterapie je metoda, která nachází častější uplatnění při práci s klienty s kombinovanými vadami.

Canisterapie

Je způsob terapie, při níž dochází k působení psa na člověka. Jedná se o novou formu psychoterapie, která získává ve světě stále větší uznání pro své vynikající výsledky. Z hlediska fyzioterapie tvoří pes součást rehabilitace, protože napomáhá procvičování některých částí těla, např. svalů rukou - házení míčku, hlazení psa, natahování těla při pomazlení, překonávání pohybových bariér ve snaze o kontakt se psem. K psychickým efektům patří navázání kontaktu se zvířetem. Pes je spolehlivý zdroj citových podnětů, vytváření kladného vztahu, pomoc při navazování kontaktu s jinými lidmi a také vědomí, že pes bere člověka takového, jaký je.

Číst dál...

Lepek, lepek, lepek

Lepek je proměnlivá směs bílkovin vyskytující se ve čtyřech druzích obilovin. Tyto obiloviny poznáme podle toho, že jejich zrno má podélnou rýhu. Lepek je hlavní bílkovinou ve všech typech pšenice, žita, ječmene a ovsa.

Obsah lepku se i u jednoho druhu obilí může lišit, a to v závislosti na podmínkách, v jakých bylo pěstováno. Čím více lepku obilovina obsahuje, tím je považována za kvalitnější a výživnější, alespoň z pohledu mlynářského a pekařského. Díky lepku jsou výrobky z mouky pružné, dobře kynou a po upečení si drží tvar. Lepek, jeho název, je odvozen od lepivosti.

Víte, že jste alergik?

Existuje více než 55 nemocí, které jsou spojovány s lepkem, bílkovinou, nacházející se v pšenici, žitu a ječmeni. Odhaduje se, že zhruba 99 % lidí, kteří trpí nesnášenlivostí lepku, nebylo nikdy vyšetřeno. Své občasné nebo dlouho přetrvávající obtíže považují za samozřejmost, na kterou si již za ta léta zvykli, ale jejich tělu to velmi ubírá na síle, energii, regeneraci a obranyschopnosti a rychleji stárne.

Příznaky, které byste neměli opomíjet

Máte trávicí problémy? Plynatost, nafouknuté břicho, průjem nebo zácpu? To vše může být příznakem alergie. Trápí vás drsné hrbolky na kůži, které se vyskytují na vnitřní i vnější části paží? Tyto drsné hrbolky se můžou se objevit i na stehnech, bocích, břiše nebo jiných částech vyjma hladké kůže na dlaních či chodidlech. Toto onemocnění vzniká v důsledku nízké schopnosti střeva absorbovat lepek, který pak střevo velmi zatěžuje a poškozuje. Neopomíjejte své tělo, které křičí, že je něco špatně a řešte problém včas.

Bezlepková dieta nutné zlo nebo ne?

Ačkoli můžete při vyslovení slovního spojení „bezlepková dieta“ propadat panice, věřte, že se nejedná o dietu jako takovou, nýbrž speciální režim, který dnes dodržují také osoby, které si zakládají na správném stravování a chtějí pro své tělo udělat něco navíc.

Musíme-li vyřadit všechny lepkové obiloviny, existuje velké množství bezlepkových obilovin: rýže, kukuřice, pohanka, amarant, proso (jáhly), quinoa atd. Moučná jídla lze nahradit také jídly z brambor nebo luštěnin. Doporučujeme pak kvalitní tvrdé sýry, tvaroh, jogurty a kysané mléčné výrobky, libové maso, kvalitní šunku, vejce, ovoce, zeleninu.

Číst dál...

Rodina a dítě s autismem

V jednom se rodiče dětí s autismem shodují, že je nikdo nenaučil tolik, jako jejich děti. Děti, u kterých by schopnost někoho učit málokdo předpokládal. Jak vnímá svůj způsob života rodina, ve které je vychováváno dítě s autismem? Nakolik zasahuje toto postižení do života zdravých členů rodiny? Představuje pro rodinu opravdu především nesmírnou zátěž anebo přináší do jejího života nový rozměr, obohacení, jak tvrdí někteří rodiče dětí trpících autismem?

„Nenávidím klišé „Nemoc je dar.“ Já jsem se o takový dar neprosila a neprosím. Prosila jsem o dar zdraví, o dar rodiny, která se má ráda, zajímá se o sebe, komunikuje spolu. Autismus mi ukradl dítě. Autismus mi ukradl kus života. Nesmířila jsem se a nesmířím se nikdy. Nevidím v tom nic pozitivního. Netoužila jsem po žádném duševním vývoji ani po duchovní cestě. Sním o tom být tuctová máma s velmi omezeným duševním obzorem, ale zato se zdravými dětmi“

Ztracené naděje vkládané každým rodičem ve vlastní dítě a bezútěšný pohled do budoucnosti jsou projevy frustrace, kterou rodina prochází. Autismus přinese do rodiny stres, který je ve většině případů chronický.

Rodiče dítěte, již v období vypozorování prvních odlišností ve vývoji svého potomka, hledají informace, které by jim napomohly problém řešit. I když naše společnost pojem autismus již do určité míry zná, jedná se převážně o „lidové“ povědomí vytvořené nahodilými nebo dílčími informacemi ze snadno dostupných zdrojů, jakými jsou především média, beletrie a filmová tvorba.

„Vojtík si rval vlasy, schválně se škrábal a mlátil hlavou o zeď. Z jeho světa mu zmizel táta a to nedokázal vůbec pochopit. Manžel mi řekl do očí, že se za nás stydí a šel si svojí cestou“

Postoj každého z rodičů k dítěti s autismem se může projevovat velmi odlišně. Ačkoliv je jednoznačně častějším jevem při rozpadu těchto rodin, že odchází muž, je třeba si uvědomit, že někdy právě zmíněná hyperaktivita hendikepovaného člena staví druhého partnera do role nadbytečné osoby, která nepomáhá, protože se neumí se náležitě podílet na složitém a těžkém procesu výchovy a navíc vyžaduje ještě i určitou pozornost.

Přítomnost zdravých sourozenců v rodinách je pro zdravé fungování rodiny a vztahů v ní velmi prospěšná. Častá je obava rodičů, že s dalším dítětem nebudou zvládat péči o dítě s PAS. Zkušenosti ukazují, že v rodinách, kde se i přes rozhodnutí rodičů už nemít děti zdravé děti narodily neplánovaně, pozitiva jednoznačně převažují nad negativy“

Číst dál...

Praktické ukázky chování autistických dětí

Jak se projevují autistické děti? Existuje tzv. triáda, kdy jsou určeny oblasti, které jsou autismem zasaženy, z toho pak vychází jednotlivé popsané projevy. Článek si klade za cíl přiblížit vám, některé projevy dětí, které trpí touto nemocí a s čím vším musí jejich rodiče bojovat každý den.

Triáda projevů autismu a jejich praktické ukázky

Triáda je označení užívané v rámci PAS pro postižení v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Výsledkem vzájemné provázanosti těchto tří prvků tvořících jediný celek je trvalý, neléčitelný stav. Míra, s jakou jsou jednotlivé oblasti zasaženy, závisí na konkrétním typu poruchy a na její intenzitě. Může se jednat jak o nepatrnou odchylku od normálu, tak i o naprostý deficit dané schopnosti. (viz.obr.)

Typické projevy autismu v sociální sféře

Typ osamělé sociální interakce: Dítě projevuje malý zájem o druhé osoby a společnou činnost, hraje si nebo tráví čas nejraději o samotě, většinou lidi ignoruje. Reaguje velmi málo nebo vůbec na snahu druhého člověka, který se snaží kontakt navázat. Vůči blízkým osobám může, ale i nemusí uplatňovat nejzákladnější sociální dovednosti, jako jsou sociální úsměv, fyzický kontakt, radost ze shledání či vzájemný pohled do očí.

Typ pasivní sociální interakce: Dítě pasivně přistupuje k lidem, kontakt bývá spíše krátkodobý. Obvykle nechápe jednoduchá pravidla sociální interakce. Vůbec či velmi málo se nesnaží aktivně navázat sociální kontakt s vrstevníky či cizí osobou. Chování je celkově nevyzrálé, naivní. Často je vztah k rodičům výběrový.

Typ aktivní: Dítě kontakt navazuje aktivně, ale nepřiměřeně, nebere ohled na druhé, provokuje, nedokáže odhadnout sociální normu, lpí na určitých tématech hovoru, klade nevhodné dotazy. Překračuje normu, navazuje příliš osobní či zvláštní kontakt i se zcela neznámými lidmi.

Typ formální sociální interakce: Kdy dítě nechápe jemné rozdíly společenského styku, snaží se o nápodobu ostatních, chování ale působí zvláštně. Lpí i zcela nevhodně na dodržování určitých pravidel chování, které si osvojil. Není flexibilní, nedokáže přizpůsobit své chování změně sociální situace a kontextu.

Typické projevy autismu v komunikaci

Dítě nemluví, nebo mluví velmi málo, projevuje malý zájem o mluvené slovo. Může a nemusí reagovat na řečové pokyny. Může docházet k omezená mimoslovní komunikaci, kdy dítě málo nebo vůbec používá ukazování, oční kontakt je málo kvalitní, mimika a gesta jsou chudší, nekývne na souhlas, nevýrazně zavrtí hlavou při nesouhlasu. Častá je i jednostranná komunikace, kdy dítě mluví převážně o vlastních tématech, dialog vázne, nezajímá se o potřeby a zájmy druhého. Klade banální dotazy, otázky, na které zná odpověď, nebo otázky týkající se jeho zájmů, nebo téměř nepokládá otázky.

Můžou se objevit i společensky nevhodné výroky, užívání vulgarit, potíže s vykáním, pozdravem a zdvořilostí.

Typické projevy autismu v představivosti

Dítě má zájem o vyhraněná témata např. mapy, popelnice, dopravu, kanály, roury, klíče, sifony, hydranty, kroužky, číslice, hodiny, videohry a čas. Obvykle jde o aktivity, které mají nějaký řád. Mezi častá témata patří i astronomie, dinosauři, zvířecí a rostlinná říše, technika, šachy, matematika, počítače, sportovní výsledky. Děti mají také oblibu v symetrii a řádu. Stereotypně pak manipuluje s předměty např. roztáčení a pootáčení různých předmětů, házení s věcmi, pouštění vody a hra s ní, bouchání, otvírání- zavírání dveří a zásuvek, manipulace s provázky a šňůrkami, třepání a ťukání.

Číst dál...