Příčiny a projevy autismu

Co víme, co jsme schopni říci v 21. století o této nemoci? Kde hledat příčiny? Autismus je nemoc, která má mnoho tváří. Nenajdeme dvě děti se stejnými projevy autismu. Je to tak rozmanitá nemoc, že s každým dítětem je třeba pracovat jinak.

Příčiny autismu, známe je?

Autismus byl dlouho považován za onemocnění navozené nevhodnou mateřskou výchovou. Což víme, že tomu tak není. Lékaři však stále nemohou zjistit poruchu na jednom specifickém místě genomu, tak jako to dokáží například u Downova syndromu, kde nám počet chromozomů poskytuje odpovědi. A nezdá se, že by autismus mohl být spojený s jedním specifickým místem v mozku, může existovat mnoho příčin. Dosud se tedy nenašel gen, který by byl přímo odpovědný za vznik autismu.

Výsledky lékařských studií ale jednoznačně potvrzují, že autismus má genetický původ. Dnes je definován jako vrozená porucha. Kvůli této poruše dítě nerozumí dobře tomu, co vidí, slyší a prožívá, což negativně postihuje jeho základní psychické funkce, zejména komunikaci, sociální chování a hru. Autismus nelze léčit, lze pouze zmírnit některé nejvíce nepříznivé příznaky. Při výskytu této poruchy hraje velkou roli dědičnost. Rodiče autistického dítěte mají tak 2% šanci, že i další jejich potomek bude nemocný.

Projev autismu

Poruchy autistického spektra jdou diagnostikována vždy na základě celkového chování v několika specifických oblastech, nikdy ne na základě jednoho nebo dvou projevů. Například mnohé děti s autismem se mazlí, mluví či navazují oční kontakt. V rámci poruch autistického spektra se setkáváme s dětmi s různou jazykovou vybaveností - děti nemluvící, děti s dysfázií, děti s dobrou slovní zásobou i děti výrazně jazykově nadané, s různými intelektovými schopnostmi - děti s mentální retardací, děti s podprůměrnými či ostrůvkovitými schopnostmi, děti průměrné, s nerovnoměrným vývojem i děti nadprůměrně nadané, a nakonec i s různým stupněm zájmu o sociální kontakt - mazlivé, pasivní, netečné, fixované na blízké osoby, aktivní, ale neschopné dodržovat pravidla sociálního chování.

Symptomy se kombinují v nesčetných variacích, a tak prakticky nenajdeme dvě děti se stejnými projevy. Projevy autismu bývají různé. Hlavními rysy jsou nedostatečná smyslová integrace, nedostatečně rozvinuté emocionální reakce, kdy se nezájem rychle mění ve vzrušení a omezená schopnost komunikace.

Číst dál...

Rodina a dítě s autismem

V jednom se rodiče dětí s autismem shodují, že je nikdo nenaučil tolik, jako jejich děti. Děti, u kterých by schopnost někoho učit málokdo předpokládal. Jak vnímá svůj způsob života rodina, ve které je vychováváno dítě s autismem? Nakolik zasahuje toto postižení do života zdravých členů rodiny? Představuje pro rodinu opravdu především nesmírnou zátěž anebo přináší do jejího života nový rozměr, obohacení, jak tvrdí někteří rodiče dětí trpících autismem?

„Nenávidím klišé „Nemoc je dar.“ Já jsem se o takový dar neprosila a neprosím. Prosila jsem o dar zdraví, o dar rodiny, která se má ráda, zajímá se o sebe, komunikuje spolu. Autismus mi ukradl dítě. Autismus mi ukradl kus života. Nesmířila jsem se a nesmířím se nikdy. Nevidím v tom nic pozitivního. Netoužila jsem po žádném duševním vývoji ani po duchovní cestě. Sním o tom být tuctová máma s velmi omezeným duševním obzorem, ale zato se zdravými dětmi“

Ztracené naděje vkládané každým rodičem ve vlastní dítě a bezútěšný pohled do budoucnosti jsou projevy frustrace, kterou rodina prochází. Autismus přinese do rodiny stres, který je ve většině případů chronický.

Rodiče dítěte, již v období vypozorování prvních odlišností ve vývoji svého potomka, hledají informace, které by jim napomohly problém řešit. I když naše společnost pojem autismus již do určité míry zná, jedná se převážně o „lidové“ povědomí vytvořené nahodilými nebo dílčími informacemi ze snadno dostupných zdrojů, jakými jsou především média, beletrie a filmová tvorba.

„Vojtík si rval vlasy, schválně se škrábal a mlátil hlavou o zeď. Z jeho světa mu zmizel táta a to nedokázal vůbec pochopit. Manžel mi řekl do očí, že se za nás stydí a šel si svojí cestou“

Postoj každého z rodičů k dítěti s autismem se může projevovat velmi odlišně. Ačkoliv je jednoznačně častějším jevem při rozpadu těchto rodin, že odchází muž, je třeba si uvědomit, že někdy právě zmíněná hyperaktivita hendikepovaného člena staví druhého partnera do role nadbytečné osoby, která nepomáhá, protože se neumí se náležitě podílet na složitém a těžkém procesu výchovy a navíc vyžaduje ještě i určitou pozornost.

Přítomnost zdravých sourozenců v rodinách je pro zdravé fungování rodiny a vztahů v ní velmi prospěšná. Častá je obava rodičů, že s dalším dítětem nebudou zvládat péči o dítě s PAS. Zkušenosti ukazují, že v rodinách, kde se i přes rozhodnutí rodičů už nemít děti zdravé děti narodily neplánovaně, pozitiva jednoznačně převažují nad negativy“

Číst dál...

Praktické ukázky chování autistických dětí

Jak se projevují autistické děti? Existuje tzv. triáda, kdy jsou určeny oblasti, které jsou autismem zasaženy, z toho pak vychází jednotlivé popsané projevy. Článek si klade za cíl přiblížit vám, některé projevy dětí, které trpí touto nemocí a s čím vším musí jejich rodiče bojovat každý den.

Triáda projevů autismu a jejich praktické ukázky

Triáda je označení užívané v rámci PAS pro postižení v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Výsledkem vzájemné provázanosti těchto tří prvků tvořících jediný celek je trvalý, neléčitelný stav. Míra, s jakou jsou jednotlivé oblasti zasaženy, závisí na konkrétním typu poruchy a na její intenzitě. Může se jednat jak o nepatrnou odchylku od normálu, tak i o naprostý deficit dané schopnosti. (viz.obr.)

Typické projevy autismu v sociální sféře

Typ osamělé sociální interakce: Dítě projevuje malý zájem o druhé osoby a společnou činnost, hraje si nebo tráví čas nejraději o samotě, většinou lidi ignoruje. Reaguje velmi málo nebo vůbec na snahu druhého člověka, který se snaží kontakt navázat. Vůči blízkým osobám může, ale i nemusí uplatňovat nejzákladnější sociální dovednosti, jako jsou sociální úsměv, fyzický kontakt, radost ze shledání či vzájemný pohled do očí.

Typ pasivní sociální interakce: Dítě pasivně přistupuje k lidem, kontakt bývá spíše krátkodobý. Obvykle nechápe jednoduchá pravidla sociální interakce. Vůbec či velmi málo se nesnaží aktivně navázat sociální kontakt s vrstevníky či cizí osobou. Chování je celkově nevyzrálé, naivní. Často je vztah k rodičům výběrový.

Typ aktivní: Dítě kontakt navazuje aktivně, ale nepřiměřeně, nebere ohled na druhé, provokuje, nedokáže odhadnout sociální normu, lpí na určitých tématech hovoru, klade nevhodné dotazy. Překračuje normu, navazuje příliš osobní či zvláštní kontakt i se zcela neznámými lidmi.

Typ formální sociální interakce: Kdy dítě nechápe jemné rozdíly společenského styku, snaží se o nápodobu ostatních, chování ale působí zvláštně. Lpí i zcela nevhodně na dodržování určitých pravidel chování, které si osvojil. Není flexibilní, nedokáže přizpůsobit své chování změně sociální situace a kontextu.

Typické projevy autismu v komunikaci

Dítě nemluví, nebo mluví velmi málo, projevuje malý zájem o mluvené slovo. Může a nemusí reagovat na řečové pokyny. Může docházet k omezená mimoslovní komunikaci, kdy dítě málo nebo vůbec používá ukazování, oční kontakt je málo kvalitní, mimika a gesta jsou chudší, nekývne na souhlas, nevýrazně zavrtí hlavou při nesouhlasu. Častá je i jednostranná komunikace, kdy dítě mluví převážně o vlastních tématech, dialog vázne, nezajímá se o potřeby a zájmy druhého. Klade banální dotazy, otázky, na které zná odpověď, nebo otázky týkající se jeho zájmů, nebo téměř nepokládá otázky.

Můžou se objevit i společensky nevhodné výroky, užívání vulgarit, potíže s vykáním, pozdravem a zdvořilostí.

Typické projevy autismu v představivosti

Dítě má zájem o vyhraněná témata např. mapy, popelnice, dopravu, kanály, roury, klíče, sifony, hydranty, kroužky, číslice, hodiny, videohry a čas. Obvykle jde o aktivity, které mají nějaký řád. Mezi častá témata patří i astronomie, dinosauři, zvířecí a rostlinná říše, technika, šachy, matematika, počítače, sportovní výsledky. Děti mají také oblibu v symetrii a řádu. Stereotypně pak manipuluje s předměty např. roztáčení a pootáčení různých předmětů, házení s věcmi, pouštění vody a hra s ní, bouchání, otvírání- zavírání dveří a zásuvek, manipulace s provázky a šňůrkami, třepání a ťukání.

Číst dál...

Poruchy autistického spektra

Do širokého okruhu poruch autistického spektra (dále jen PAS) patří jak poruchy, které mohou zapříčinit hlubokou formu postižení tak i poruchy, které ovlivňují osobnost jen v některých oblastech anebo s menší intenzitou. Podle Mezinárodní klasifikace nemocí do PAS patří: Aspergův syndrom, Rettův syndrom, Dětský autismus, Atypický autismus, Dezintegrační porucha. Jak se jednotlivé syndromy projevují? A jaké je šance, že se dítě narodí s touto poruchou?

Aspergerův syndrom

Syndrom, který bývá označován také jako sociální dyslexie, nese jméno svého objevitele Hanse Aspergera. V rámci spektra autistických poruch je bezesporu jistou zvláštností. Inteligence je většinou buď průměrná, nebo nadprůměrná a vyskytuje se i genialita. Přesto jsou odchylky od normálu patrné. Většina takových dětí je obvykle značně nemotorná. Toto onemocnění se vyskytuje převážně u chlapců v poměru k dívkám 8:1.

Rettův syndrom

Rettův syndrom, na rozdíl od jiných autistických poruch, výrazně ovlivňuje motoriku a to jak hrubou, tak i jemnou. Chůze a celkové držení těla jsou zhoršené. Velice nápadné je podivné kroužení rukou, které bývá výstižně popisováno jako „mycí pohyb“. Pohyby jsou opakující se, bezúčelné, stereotypní. Tento syndrom se vyskytuje se pouze u žen. Dívky a ženy s Rettovým syndromem jsou pak trvale odkázány na péči druhých lidí.

Dětský autismus

Narušený vývoj se projeví před věkem tří let. Projevy v chování lidí s touto poruchou ve většině případů výrazně vybočují z normálu. Dítě nesnáší změny, mívá příchylnost k neobvyklým předmětům, trvá na vykonávání zvláštních rutin při rituálech. Typické je také špatné vyhodnocování situací, ktré vyvolávají nepřiměřené reakce, kdy nejsou výjimkou záchvaty vzteku, křik, autoagresivní či agresivní chování. Člověk s diagnózou dětský autismus potřebuje ve většině případů doživotní péči.

Atypický autismus

První projevy atypického autismu jsou patrné až po třetím roce života. Jde o celkově lehčí obraz postižení. V případě této poruchy bývá typickým problémem navazování kontaktu s vrstevníky.

Dezintegrační porucha

Dětská dezintegrační porucha je vzácná, vyskytuje se 1-6 případů na 10 tisíc narozených dětí. Nástup je poměrně rychlý a především nečekaný. Dítě, které trpí desintegrační poruchou patřilo do svých minimálně dvaceti čtyř měsíců mezi děti naprosto zdravé. Změna, která nastane je buď náhlá anebo má trvání několik měsíců. Jde o výrazné zpomalení, kdy se dosavadní schopnosti dítěte vytratí nebo minimalizují. Jeho osobnost se zcela změní. Objeví se mentální retardace a autistické chování. Rodina se tak ocitá v situaci, kdy z původně zdravého potomka v krátké době stane mentálně postižené, dítě s naprosto odlišným vzorcem chování.

Číst dál...

Péče o lidi s autismem v České republice

Jak se Česká republika dokáže postavit k lidem, kteří mají poruchu autistického spektra (PSA)? Od začátku diagnostiky po dospělost? Lze vzdělávat děti s PSA? A existují služby pro rodiny, které by jim s celou situací pomohly? A jaký je osud dospělých lidí s PSA?

Raná, předškolní a školní péče

Celkově lze říci, že vzdělavatelnost lidí s autismem je možná především v závislosti na jejich intelektové úrovni.

Pokud dítě dokáže funkčně komunikovat, navazovat sociální kontakt, být emočně stabilní, plnit zadanou práci, tedy zvládne-li se dítě v potřebném rozsahu přizpůsobit školnímu prostředí, je možná jeho integrace. V některých případech je při vyučování přítomen asistent pedagoga, který nejenom pomáhá žákovi s PAS v době jeho přítomnosti ve školním procesu, ale podílí se na všech postupech souvisejících se vzděláváním svého žáka. K úspěšné integraci významně napomáhá informovanost pedagogů a vedení školy, poradenského pracoviště a rodičů.

Vzdělávání jedinců s autismem prošlo velkým vývojem a zaznamenalo mnoho pozitivních změn. Faktem ale zůstává, že odpovídající speciální přístup a vzdělávání pro období rané péče, předškolní a školní docházky je v současnosti dostupné pouze v některých regionech.

Odlehčovací služby

Další způsob pomoci rodinám s autistickým dítětem představuje respitní péče neboli odlehčovací služba. Její funkcí je umožnit rodině delší i několikadenní odpočinek od nepřetržitého napětí, jaké péče o dítě s PAS mnohdy představuje.

Perspektiva lidí s autismem

Většina dětí s diagnostikovanou PAS vyrůstá ve vlastní rodině až do dospělosti. Výjimku tvoří pouze část z nich, žijící v ústavech sociální péče, týdenních stacionářích a dále děti, které navštěvují takzvané internátní školy a doma tráví pouze víkendy a ostatní volné dny. Nástup dospělosti představuje pro jejich rodiny velké dilema.

Rodiče, kteří jsou ve věku, kdy nezvládají náročnou péči o svého potomka, jsou nuceni hledat pro něj nový domov. Tím se může stát pro jedince, kteří jsou schopni být částečně samostatní, chráněné bydlení. Počet takových je však v naší zemi velmi omezen. Komunitní charakter a také nedostatek finančních prostředků plynoucích do těchto projektů předurčuje zřizování nových domovů pro dospělé jedince s PAS do menších obcí. Zde ale nastávají často potíže, protože obyvatelé těchto lokalit odmítají akceptovat fakt, že v jejich obci budou mít svůj domov lidé s PAS.

Mnoho lidí s autismem také není schopno pracovat tak, aby výsledky jejich činnosti představovaly požadovanou hodnotu.

Číst dál...

Klíč pro komunikaci s osobou s autismem

Máte ve svém okolí osobu s autismem? A nevíte, jak se k ní stavit, jak komunikovat? Lidé s autismem jsou charakterově stejně pestří jako kdokoli jiný a nikdy nebude existovat žádný soubor pravidel pro jednání. Přesto je možné sledovat určité body, které vám pomohou, pokud se střetnete s lidmi s autismem.

Jednoduchý klíč?

Jednejte předvídatelně, vyvarujte se situací, kdy se například dotknete ramene člověka s autismem, aniž by předem viděl, že se tak chystáte učinit. Řada z nich jsou velmi citliví na hmatové podněty, a když je takový člověk v úzkých, velmi ho to vyleká.

Rozhodně se vyplatí, když předem popíšete, co se bude dít. Člověku s autismem to velmi pomůže v orientaci a snáze přečká i nepříjemný rozhovor.

Nikdy na člověka s autismem nekřičte ani nezvyšujte hlas, to bude mít za následek jen to, že se tím zablokuje další komunikace a dokonce ho to může uvrhnout do autistické krize. Může vadit i silnější hlas, protože mnoho lidí s autismem má mnohem citlivější sluch, než si dokážete představit

Snažte se formulovat otázky tak, aby byly jednoznačné. Otázka „Jak jste na tom?“ je nesrozumitelná, protože se může teoreticky týkat mnoha různých témat, zatímco otázka „Máte nějaký problém?“ nebo „Bolí vás něco?“ je jasná. Ale nečekejte květnatou odpověď, dostanete spíše „Ano“ nebo „Ne“.

Mluvte jednoduše, určitě se nepokoušejte oslnit člověka s autismem svou slovní zásobou a znalostí cizích slov. Je možné, že jich bude znát podstatně více než vy. Je lepší mluvit spíše v kratších větách, než v květnatých souvětích a předat sdělení srozumitelně a bez odbíhání od tématu. Vyvarujte se řečnických otázek: „Co si myslíš, že děláš?“, „Koukáš jako sůva z nudlí“, „To se ti tedy povedlo“.

Buďte trpělivý. To že člověk s autismem neodpovídá na otázku nebo nereaguje na vyřčené, nemusí to znamenat, že odpovědět nechce. Jestliže člověku s autismem odpověď chvíli trvá, rozhodně nepomůže ho pobízet a upomínat. Pokud rozumí a přesto se nevyjadřuje, pak je velmi pravděpodobné, že si prostě v panice nedokáže rozmyslet odpověď. V autistické krizi často na jeho mysl útočí stovky obrazů, myšlenek, slov a vjemů každou vteřinu. Nebojte se třeba zopakovat otázku, přestože byla srozumitelná.

Pokud se chcete s lidmi s autismem domluvit, omezujte pohled do očí. Každý pohled do očí a zejména navázání očního kontaktu může vyvolat v člověku s autismem nejistotu nebo i paniku

Číst dál...

Diagnostika autismu

Autismus existuje, co by samostatná nemoc, poměrně krátkou dobu. Diagnostický proces je celkem složitý, zdlouhavý a chybí odborníci i centra. Jak probíhá diagnostika a s čím počítat? Na co naráží dnešní medicína a kde jsou stále limity?

Základem diagnózy autismu nebo příbuzných poruch je vždy a v každém věku především kvalitativní pozorování, které je založeno na dobré znalosti obvyklých projevů těchto poruch v jednotlivých etapách vývoje. Současně je vždy důležitá mezioborová spolupráce, na níž se podílí psycholog, pediatr, neurolog, dětský psychiatr, logoped, foniatr, rehabilitační pracovníci a speciální pedagogové. Důležitá je anamnéza rodinná, protože v řadě případů hraje určitou roli i základ genetický.

Stanovení diagnózy

Stanovení diagnózy provádí klinický psycholog nebo psychiatr, případně oba odborníci zároveň. Protože tato vývojová porucha existuje, co by samostatná jednotka krátkou dobu, je stále znatelný značný nedostatek zkušeností s její diagnostikou a také přetrvává nedostatek erudovaných odborníků, což celý diagnostický proces zpomaluje.

Z pohledu rodičů je diagnostika vleklým a psychicky náročným obdobím. Ve většině případů jsou to právě oni, kteří díky permanentnímu kontaktu s dítětem vypozorují odlišné projevy v jeho chování. Výsledky rodičovského pozorování prvních příznaků autismu jsou klíčovou součástí anamnézy.

Doba, kterou pak často tráví rodiče hledáním specialisty a následně dlouhým čekáním na termín vyšetření, je také příliš dlouhá. V zájmu dítěte však je, aby jeho diagnóza byla stanovena v co nejkratší době a především těmi odborníky, kteří se na vývojové poruchy specializují.

Zkušenosti pak ukazují, že jsou děti s autismem na vyšetření do specializovaných center odesílány pozdě, a to i tehdy, když rodiče na problém opakovaně upozorňovali lékaře a další oborníky.

Možnosti medicíny

Možnosti medicíny jsou v oblasti autismu limitovány dosavadními výsledky vědeckých poznatků. Přesto, že některé dílčí úspěchy již existují např. genetická zátěž, abnormality mozku, zůstává podstata autismu neobjasněná. V mnoha ohledech dětem s autismem i jejich rodinám můžeme být nápomocni, ale v jádrových symptomech porucha bohužel nadále zůstává neléčitelná.

Číst dál...

Aspergerův syndrom

Téma Aspergerův syndrom (AS) není ve společnosti zatím příliš známé. Mnoho lidí neví, co pojem Aspergerův syndrom znamená a má pak o lidech s tímto syndromem mylné představy a předsudky, že jsou to lidé sobečtí a že je jejich rodiče nedokázali vychovat. Vynecháme definice a přiblížíme vám člověka s Aspergerovým syndromem jinak. Jak se tento člověk chová? Co od nich očekávat? Jak s nimi komunikovat? A kde mají limity?

Někteří lidé s AS působí jako „chodící encyklopedie“. Mají mnoho znalostí z různých oblastí. Rádi o tomto tématu pak mluví. Většinou si lépe rozumí s dospělými, kteří je spíše vyslechnou, než se svými vrstevníky, které jejich povídání může nudit. Jsou velmi inteligentní, ale na druhou stranu mohou mít potíže v oblastech, které druhým lidem připadají naprosto samozřejmé. Například neví, jak si najít kamaráda nebo jak zvládat své emoce. Těmto dovednostem říkáme „sociální dovednosti“ a lidé s AS v nich mají často potíže.

Můžeme říci, že lidé s AS mají potíže v komunikaci. Pozor, to ale neznamená, že by neuměli mluvit. Často mají naopak velmi dobrou slovní zásobu. Problém je ale v kontaktu s druhými lidmi. Mají potíže v navazování vztahů a to se pak projeví i v komunikaci.

Někteří lidé s AS dělají rádi věci ve stále stejném pořadí, stále stejným způsobem. Pokud jim někdo to těchto věcí zasáhne nebo pokud tyto věci nejdou tak, jak si naplánovali, naruší jejich pravidelnost, jsou kvůli tomu velmi rozrušení. Někdo může reagovat pořádným vztekem, někdo zase pláčem.

Kolik je vůbec v populaci lidí s Aspergerovým syndromem?

V současné době se udává, že na 1000 dětí připadá přibližně 5 dětí s Aspergerovým syndromem. Doposud však existuje velký počet dětí i dospělých, kteří neobdrželi správnou diagnózu. A jak je to s Aspergerovým syndromem u kluků a holek? Udává se, že poměr mezi děvčaty a kluky je 1 : 9.

Dá se to vyléčit?

Vzhledem k tomu, že se ještě přesně neví, čím je Aspergerův syndrom způsobený, neexistuje na to zatím žádný zázračný lék. Důležité však je správné stanovení diagnózy. Poté je možné začít využívat služeb, které nabízejí specielně zaměřená pracoviště na pomoc lidem s poruchami autistického spektra.

Číst dál...

Autismus

Pohled na člověka pohybujícího se jen pomocí invalidního vozíku dojímá. I při pohledu na viditelně mentálně postižené lidi pociťujeme pohnutí. Může však vzbudit pochopení nebo dokonce soucit člověk, jehož chování je za hranicí snesitelnosti, v rozporu se všemi společenskými pravidly? Kdo pozná, že trpí ve skutečnosti jednou z nejtěžších vývojových poruch – poruchou autistického spektra, která ve většině případů nezanechává na samotném vzhledu žádné typické znaky postižení či bezmoci?

Co už víme?

Dětský autismus byl poprvé popsán v roce 1943. Zvláštní pozornosti se mu dostalo teprve v posledních dvou desetiletích, a to mimo jiné také v souvislosti s údaji o dramatickém nárůstu. Některou z forem autismu postihne jedno dítě ze 167 narozených dětí. Nárůst případů v dětské populaci přinesl celosvětově nutnost změn v pediatrické péči a postavil pediatry, dětské psychiatry, psychology a neurology před nové úkoly. Existuje celá řada důkazů, že co nejčasnější diagnóza a následná časná intervence zmírňují autistický handicap.

Čemu rodiče čelí?

Autismus je vývojová porucha, kterou charakterizuje zhoršený vzájemný společenský kontakt, poruchy chování, omezená komunikace a stereotypně opakující se aktivity. Je to velice těžké vývojové postižení, děti s autismem nerozumí okolnímu světu, je pro ně chaotický a bez pomoci v něm nikdy nenajdou žádný smysl.
Jednotlivé typy autismu a intenzita postižení jsou různá. Autismus může koexistovat stejně tak s vysokou inteligencí, jako s těžkou mentální retardací. Vždy jde však o celoživotní, neléčitelný stav. V posledních letech se autisti stali inspirací spisovatelů, filmařů i žurnalistů, kteří se někdy snaží najít si cestu ke svým čtenářům či divákům i za cenu určitého zkreslení skutečnosti.
Opravdový život s autistickým člověkem, však bývá plný nečekaných událostí, často až ponižujících okamžiků. Soužití může být také nekonečným čekáním na jediný projev náklonnosti, na vytoužený pohled vlastního dítěte. Je zkouškou schopnosti bezpodmínečné lásky. A nikdy to není ten život, o kterém kdokoliv sní.

Příčiny a projevy autismu

Co víme, co jsme schopni říci v 21. století o této nemoci? Kde hledat příčiny? Autismus je nemoc, která má mnoho tváří. Nenajdeme dvě děti se stejnými projevy autismu. Je to tak rozmanitá nemoc, že s každým dítětem je třeba pracovat jinak.

V dnešní době jsou již specializovaná pracoviště a školy, kde vám rádi s postižným dítětem pomohou. Naučí vás, jak s nimi pracovat, komunikovat, jak jim stanovit denní režim, ve kterém se budou cítit dobře a pomohou vám rozvíjet jejich schopnosti. Spoustu autistických dětí vyniká v nějakém oboru, nekteré si rozumí s počty, jiné umí geniálně postavit z papítu či lega obrovský hrad a další zase zná nazpaměť celý jízdní řád MHD. Rozhodně to jsou křehká stvoření, která potřebují lásku a neustálou podporu.

Příčiny autismu, známe je?

Autismus byl dlouho považován za onemocnění navozené nevhodnou mateřskou výchovou. Což víme, že tomu tak není. Lékaři však stále nemohou zjistit poruchu na jednom specifickém místě genomu, tak jako to dokáží například u Downova syndromu, kde nám počet chromozomů poskytuje odpovědi. A nezdá se, že by autismus mohl být spojený s jedním specifickým místem v mozku, může existovat mnoho příčin. Dosud se tedy nenašel gen, který by byl přímo odpovědný za vznik autismu. Výsledky lékařských studií ale jednoznačně potvrzují, že autismus má genetický původ. Dnes je definován jako vrozená porucha. Kvůli této poruše dítě nerozumí dobře tomu, co vidí, slyší a prožívá, což negativně postihuje jeho základní psychické funkce, zejména komunikaci, sociální chování a hru. Autismus nelze léčit, lze pouze zmírnit některé nejvíce nepříznivé příznaky. Při výskytu této poruchy hraje velkou roli dědičnost. Rodiče autistického dítěte mají tak 2% pravděpodobnost, že i další jejich potomek bude nemocný.

Projev autismu

Poruchy autistického spektra jsou diagnostikována vždy na základě celkového chování v několika specifických oblastech, nikdy ne na základě jednoho nebo dvou projevů. Například mnohé děti s autismem se mazlí, mluví či navazují oční kontakt. V rámci poruch autistického spektra se setkáváme s dětmi s různou jazykovou vybaveností - děti nemluvící, děti s dysfázií, děti s dobrou slovní zásobou i děti výrazně jazykově nadané, s různými intelektovými schopnostmi - děti s mentální retardací, děti s podprůměrnými či ostrůvkovitými schopnostmi, děti průměrné, s nerovnoměrným vývojem i děti nadprůměrně nadané, a nakonec i s různým stupněm zájmu o sociální kontakt - mazlivé, pasivní, netečné, fixované na blízké osoby, aktivní, ale neschopné dodržovat pravidla sociálního chování.

Symptomy se kombinují v nesčetných variacích, a tak prakticky nenajdeme dvě děti se stejnými projevy. Projevy autismu bývají různé. Hlavními rysy jsou nedostatečná smyslová integrace, nedostatečně rozvinuté emocionální reakce, kdy se nezájem rychle mění ve vzrušení a omezená schopnost komunikace.

Příspěvek pro ošetřující osobu

V případě, že se vám narodilo dítě s autistickými znaky, je potřeba navštívit specializované certifikované pracoviště, kde vám určí, v jakém rozsahu se autismus u vašeho dítěte projevuje. Dle tohoto vyšetření pak můžete požádat na sociálním odbořu o příslušný příspěvek jako opatrovník.

Výše příspěvku na péči

Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby, kterým autstické děti bezdebat jsou. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle zákona o sociálních službách při zvládání základních životních potřeb.

Výše příspěvku na péči pro osoby do 18 let věku činí za kalendářní měsíc:

• 3 000 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost)
• 6 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost)
• 9 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost)
• 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost)

Výše příspěvku na péči pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc

• 800 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost)
• 4 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost)
• 8 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost)
• 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost)

Při posuzování stupně závislosti osoby se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby:

• mobilita
• orientace
• komunikace
• stravování
• oblékání a obouvání
• tělesná hygiena
• výkon fyziologické potřeby
• péče o zdraví
• osobní aktivity
• péče o domácnost (péče o domácnost se nehodnotí u osob do 18 let)

Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk posuzované osoby. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanovuje vyhláška č. 505/2006 Sb.

Pokud byste si nevěděli rady, rozhodně doporučujeme zatelefonovat na Ministerstvo práce a sociálních věcí na tel.: +420 221 921 111, kde vás přepojí na patřičnou osobu, která vám podá veškeré další informace a jistě vám poradí, jak si přípěvek na péči o autistické dítě vyřídit.

redakce

Číst dál...