Pohled na člověka pohybujícího se jen pomocí invalidního vozíku dojímá. I při pohledu na viditelně mentálně postižené lidi pociťujeme pohnutí. Může však vzbudit pochopení nebo dokonce soucit člověk, jehož chování je za hranicí snesitelnosti, v rozporu se všemi společenskými pravidly? Kdo pozná, že trpí ve skutečnosti jednou z nejtěžších vývojových poruch – poruchou autistického spektra, která ve většině případů nezanechává na samotném vzhledu žádné typické znaky postižení či bezmoci?

Co už víme?

Dětský autismus byl poprvé popsán v roce 1943. Zvláštní pozornosti se mu dostalo teprve v posledních dvou desetiletích, a to mimo jiné také v souvislosti s údaji o dramatickém nárůstu. Některou z forem autismu postihne jedno dítě ze 167 narozených dětí. Nárůst případů v dětské populaci přinesl celosvětově nutnost změn v pediatrické péči a postavil pediatry, dětské psychiatry, psychology a neurology před nové úkoly. Existuje celá řada důkazů, že co nejčasnější diagnóza a následná časná intervence zmírňují autistický handicap.

Čemu rodiče čelí?

Autismus je vývojová porucha, kterou charakterizuje zhoršený vzájemný společenský kontakt, poruchy chování, omezená komunikace a stereotypně opakující se aktivity. Je to velice těžké vývojové postižení, děti s autismem nerozumí okolnímu světu, je pro ně chaotický a bez pomoci v něm nikdy nenajdou žádný smysl.
Jednotlivé typy autismu a intenzita postižení jsou různá. Autismus může koexistovat stejně tak s vysokou inteligencí, jako s těžkou mentální retardací. Vždy jde však o celoživotní, neléčitelný stav. V posledních letech se autisti stali inspirací spisovatelů, filmařů i žurnalistů, kteří se někdy snaží najít si cestu ke svým čtenářům či divákům i za cenu určitého zkreslení skutečnosti.
Opravdový život s autistickým člověkem, však bývá plný nečekaných událostí, často až ponižujících okamžiků. Soužití může být také nekonečným čekáním na jediný projev náklonnosti, na vytoužený pohled vlastního dítěte. Je zkouškou schopnosti bezpodmínečné lásky. A nikdy to není ten život, o kterém kdokoliv sní.

Příčiny a projevy autismu

Co víme, co jsme schopni říci v 21. století o této nemoci? Kde hledat příčiny? Autismus je nemoc, která má mnoho tváří. Nenajdeme dvě děti se stejnými projevy autismu. Je to tak rozmanitá nemoc, že s každým dítětem je třeba pracovat jinak.

V dnešní době jsou již specializovaná pracoviště a školy, kde vám rádi s postižným dítětem pomohou. Naučí vás, jak s nimi pracovat, komunikovat, jak jim stanovit denní režim, ve kterém se budou cítit dobře a pomohou vám rozvíjet jejich schopnosti. Spoustu autistických dětí vyniká v nějakém oboru, nekteré si rozumí s počty, jiné umí geniálně postavit z papítu či lega obrovský hrad a další zase zná nazpaměť celý jízdní řád MHD. Rozhodně to jsou křehká stvoření, která potřebují lásku a neustálou podporu.

Příčiny autismu, známe je?

Autismus byl dlouho považován za onemocnění navozené nevhodnou mateřskou výchovou. Což víme, že tomu tak není. Lékaři však stále nemohou zjistit poruchu na jednom specifickém místě genomu, tak jako to dokáží například u Downova syndromu, kde nám počet chromozomů poskytuje odpovědi. A nezdá se, že by autismus mohl být spojený s jedním specifickým místem v mozku, může existovat mnoho příčin. Dosud se tedy nenašel gen, který by byl přímo odpovědný za vznik autismu. Výsledky lékařských studií ale jednoznačně potvrzují, že autismus má genetický původ. Dnes je definován jako vrozená porucha. Kvůli této poruše dítě nerozumí dobře tomu, co vidí, slyší a prožívá, což negativně postihuje jeho základní psychické funkce, zejména komunikaci, sociální chování a hru. Autismus nelze léčit, lze pouze zmírnit některé nejvíce nepříznivé příznaky. Při výskytu této poruchy hraje velkou roli dědičnost. Rodiče autistického dítěte mají tak 2% pravděpodobnost, že i další jejich potomek bude nemocný.

Projev autismu

Poruchy autistického spektra jsou diagnostikována vždy na základě celkového chování v několika specifických oblastech, nikdy ne na základě jednoho nebo dvou projevů. Například mnohé děti s autismem se mazlí, mluví či navazují oční kontakt. V rámci poruch autistického spektra se setkáváme s dětmi s různou jazykovou vybaveností - děti nemluvící, děti s dysfázií, děti s dobrou slovní zásobou i děti výrazně jazykově nadané, s různými intelektovými schopnostmi - děti s mentální retardací, děti s podprůměrnými či ostrůvkovitými schopnostmi, děti průměrné, s nerovnoměrným vývojem i děti nadprůměrně nadané, a nakonec i s různým stupněm zájmu o sociální kontakt - mazlivé, pasivní, netečné, fixované na blízké osoby, aktivní, ale neschopné dodržovat pravidla sociálního chování.

Symptomy se kombinují v nesčetných variacích, a tak prakticky nenajdeme dvě děti se stejnými projevy. Projevy autismu bývají různé. Hlavními rysy jsou nedostatečná smyslová integrace, nedostatečně rozvinuté emocionální reakce, kdy se nezájem rychle mění ve vzrušení a omezená schopnost komunikace.

Příspěvek pro ošetřující osobu

V případě, že se vám narodilo dítě s autistickými znaky, je potřeba navštívit specializované certifikované pracoviště, kde vám určí, v jakém rozsahu se autismus u vašeho dítěte projevuje. Dle tohoto vyšetření pak můžete požádat na sociálním odbořu o příslušný příspěvek jako opatrovník.

Výše příspěvku na péči

Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby, kterým autstické děti bezdebat jsou. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle zákona o sociálních službách při zvládání základních životních potřeb.

Výše příspěvku na péči pro osoby do 18 let věku činí za kalendářní měsíc:

• 3 000 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost)
• 6 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost)
• 9 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost)
• 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost)

Výše příspěvku na péči pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc

• 800 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost)
• 4 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost)
• 8 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost)
• 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost)

Při posuzování stupně závislosti osoby se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby:

• mobilita
• orientace
• komunikace
• stravování
• oblékání a obouvání
• tělesná hygiena
• výkon fyziologické potřeby
• péče o zdraví
• osobní aktivity
• péče o domácnost (péče o domácnost se nehodnotí u osob do 18 let)

Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk posuzované osoby. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanovuje vyhláška č. 505/2006 Sb.

Pokud byste si nevěděli rady, rozhodně doporučujeme zatelefonovat na Ministerstvo práce a sociálních věcí na tel.: +420 221 921 111, kde vás přepojí na patřičnou osobu, která vám podá veškeré další informace a jistě vám poradí, jak si přípěvek na péči o autistické dítě vyřídit.

redakce