Mezinárodní osvojení

Mezinárodní osvojení je jednou z forem náhradní rodinné péče. K tomuto druhu osvojení se sahá v momentě, kdy se nedaří pro dítě najít náhradní rodinu v zemi, ve které se narodilo. Mezinárodní osvojení má svá pravidla a zákonitosti. Tento článek se zaměří především na ty úmluvy, ze kterých mezinárodní osvojení vychází. V České republice mezinárodní osvojení zprostředkovává Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně. Jaká je agenda úřadu, a které úkoly plní? A jak vlastně daný úřad pracuje? V neposlední řadě se článek věnuje i samotnému procesu mezinárodního osvojení.

• Mluvíme tedy o adopci dětí do ciziny a z ciziny.
• Tenhle druh adopce se používá v případě, kdy se nepodaří dítěti najít náhradní rodinu v zemi, kde se dítě narodilo.
• Tato forma adopce vychází z:

1. Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, kterou vypracovala a přijala Haagská konference.

• Haagská úmluva stanovuje postup při osvojování dítěte do zahraničí:
  • určuje povinnosti a kompetence jednotlivých institucí,
  • definuje právo dítěte na přednostní osvojení v zemi, kde se dítě narodilo,
  • zaručuje biologickým rodičům anonymitu,
  • zásadně vylučuje jakékoliv zisky z adopcí,
  • nařizuje signatářským státům, aby na svém území určily jeden ústřední orgán, který bude za osvojení dětí do zahraničí odpovědný.

1. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

• Důležitou roli při mezinárodní adopci zprostředkovává Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně.
  

Co to je mezinárodní osvojení?

• Určující pro mezinárodní osvojení (adopci) je „obvyklé bydliště žadatele“. Rozumí se tím, kde žadatel pracuje, skutečně bydlí a kde má zázemí.
• Není tedy rozhodující státní občanství žadatele, ani jeho trvalý pobyt.
• Příklady mezinárodního osvojení:
  • v případě, že český státní občan žijící ve Francii bude chtít adoptovat dítě žijící na území České republiky, bude se jednat o mezinárodní osvojení.
  • Stejně tomu bude i v případě, že si bulharští státní občané žijící na území České republiky, budou chtít osvojit dítě s obvyklým pobytem v Bulharsku, mohou tak učinit jen prostřednictvím mezinárodního osvojení.
    

Druhy osvojení

1. osvojení do ciziny
2. osvojení z ciziny

Jak pracuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně.

Oblast činnosti Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí

• První a primární oblastí činnosti Úřadu představuje zprostředkování osvojení dítěte s obvyklým pobytem v České republice do zahraničí, tedy osvojení do ciziny.
  • Úřad zprostředkoval v této oblasti více jak 370 osvojení dětí ve věku od 1 do 9 let do 11 převážně evropských zemí.
  • Nejčastější cílovou zemí je Dánsko, Německo a Itálie.
  • Druhá oblast agendy Úřadu, osvojování z ciziny, zůstává prozatím v pozadí.
    • Důvody jsou:
      • složitost navazování spolupráce
      • malá ochota ostatních států
      • vysoká finanční náročnost procesu, která mnohdy odradí potencionální žadatele
• To vede ke skutečnosti, že počet států, z nichž je možné osvojovat, je minimální.
• Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se v poslední době intenzivně pokouší o prohloubení činnosti v této oblasti.
  • V současné době tak je možné žádat o osvojení dítěte:
    • z Filipín
    • z Bulharska
    • z afrických zemí - Burkina Faso, Burundi,  Togo,
    • z asijských zemí - Indie

Úkoly Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí

• Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v rámci agendy mezinárodního osvojení poskytuje informace o českém právu a další všeobecné informace, které souvisí s mezinárodním osvojením.
• Úřad v této  oblasti mezinárodního osvojení usnadňuje a sleduje řízení o osvojení.
• Úřad po skončení mezinárodního osvojení informuje příslušné orgány státní správy.
• Úřad aktivně vyhledává děti vhodné k mezinárodnímu osvojení a následně se věnuje nelezení vhodných osvojitelů pro tyto děti. 

Jak probíhá proces mezinárodního osvojení prostřednictvím Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí

• Osvojení se zprostředkuje jen na žádost fyzické osoby, která má zájem o mezinárodní osvojení.
• Úřad spolupracuje při zprostředkování mezinárodních osvojení výlučně s ústředními orgány nebo ve spolupracujících státech řádně pověřenými organizacemi. 
• Proces mezinárodního osvojení je velmi složitý formální proces. Cílem je pak chránit nejlepší zájem dítěte.
• Úmluva definuje základní pravidla tohoto procesu.
  • Konkrétní podmínky se přitom liší v závislosti na situaci a právních úpravách ve státech, které v konkrétním případě mezinárodní adopce spolupracují.
  • Ročně Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí zprostředkuje přibližně 30 mezinárodních osvojení.

Číst dál...

Jak se žádá o osvojení dítěte

Proces osvojení dítěte má několik fází. A každá fáze představuje několik na sebe navazujících kroků. Článek vás provede jednotlivými body, které žadatelé o osvojení musí projít, pokud chtějí adoptovat dítě. Zodpovíme otázky typu, jaké dokumenty musí být přiloženy k žádosti, a kdo posuzuje tyto žádosti, kdo rozhoduje o vhodnosti konkrétních kandidátů, a případně kam se obrátit s dalšími dotazy. Po přečtení článku se snadno zorientujete v této problematice.

Fáze procesu osvojení dítěte

1. podání žádosti o zprostředkování osvojení
2. odborné posouzení
3. vytipování vhodných žadatelů
4. podání návrhu k soudu

1. Podání žádosti o zprostředkování osvojení

• Žadatelé o osvojení se musí dostavit na oddělení sociálně právní ochrany dětí příslušného pověřeného obecního úřadu dle místa trvalého pobytu. Zde obdrží podrobné informace o formách náhradní rodinné péče a vlastně o celém procesu zprostředkování náhradní rodinné péče.
• Žadatelé o osvojení si vyzvednou formuláře k vyplnění a to:
  • žádosti o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování osvojení
  • dotazníky týkající se osobních údajů žadatelů a jejich představy o přijatém dítěti.
  • K žádosti je třeba doložit:
    • doklad o trvalém pobytu,
    • doklad o výši příjmů,
    • zprávu o zdravotním stavu,
    • a také své fotografie.
• Sociální pracovník si vyžádá:
  • opis z rejstříku trestů,
  • hodnocení od zaměstnavatele

a v dohodnutém termínu navštíví žadatele v jejich domácnosti.

• Po shromáždění všech podkladů obecní úřad zašle celou spisovou dokumentaci, ke které připojí své vyjádření, příslušnému krajskému úřadu k odbornému posouzení.

2. Odborné posouzení

• Krajský úřad vede evidenci žadatelů vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny.
• Krajský úřad rozhoduje o zařazení žadatelů do této evidence, a to na základě tzv. odborného posouzení.
• Všichni žadatelé absolvují psychologické vyšetření. Posudkový lékař pak nabídne posouzení jejich zdravotního stavu.
• Odborné posouzení zahrnuje přípravu žadatelů, která se zaměřuje na specifická témata související s náhradní rodinnou péčí a schopnosti pečovat o přijaté dítě.
  • Součástí odborného posouzení je zjištění bezúhonnosti žadatelů.
  • Součástí odborného posouzení je i názor vlastních dětí, pokud je žadatelé mají.
• Následné vyhodnocení všech skutečností zjištěných v rámci odborného posouzení provede krajský úřad.
  • A na základě rozhodnutí krajského úřadu, je buď žadatel zařazen do evidence, nebo ne.
    • V případě negativního rozhodnutí mají žadatelé právo se odvolat k Ministerstvu práce a sociálních věcí.

3. Vytipování vhodných žadatelů

• Po vydání rozhodnutí o zařazení do evidence žadatelů o osvojení, je zde čas, kdy krajský úřad hledá vhodné žadatele pro konkrétní děti, jež má ve své evidenci.
  • Nelze tedy určit dobu, kdy budou nalezeni vhodní náhradní rodiče pro určité dítě.
  • Záleží zejména na žadatelích a na:
    • jejich představě o přejímaném dítěti
    • jejich toleranci a otevřenosti,
    • zda jsou ochotni přijmout a pečovat i o dítě se specifickými potřebami
• Pokud poradní sbor vybere žadatele a posoudí je jako vhodné náhradní rodiče pro konkrétní dítě, zašle žadatelům písemné oznámení o vhodnosti stát se osvojiteli. Na základě tohoto rozhodnutí se pak žadatelé mohou s dítětem během 30 dní seznámit.
  • Pokud se žadatelé rozhodnou přijmout dítě do své péče, požádají příslušný obecní úřad o vydání rozhodnutí o svěření dítěte do předadopční péče.

4. podání návrhu k soudu

• Po uplynutí zákonem stanovené doby pobytu dítěte v předadopční péči (alespoň 6 měsíců), proběhne soud o osvojení na návrh budoucího osvojitele.
• Děti jsou svěřovány do osvojení na základě soudního rozhodnutí.

Kam se obrátit s případnými dotazy?

• Vždy se obracejte na příslušný obecní či krajský úřad v místě trvalého bydliště.
• Další informace jsou také na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí.
• Právní oporu hledejte v ustanoveních § 63 – 77 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině a v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí.
• Významným mezinárodním dokumentem v oblasti práv dětí je Úmluva o právech dítěte.

Číst dál...

Úskalí adopce

Tento článek se podrobněji zaměří na všechna úskalí spojená s osvojením. Zjistíte, jaké druhy osvojení existují, na co jako osvojitel máte nárok, a co se rozumí pod pojmem právně volné dítě. Kdo může a nemůže osvojit dítě a lze opravdu osvojit jakékoliv dítě? Chcete se zorientovat v problematice adopce? Čtěte dál a dozvíte se, jak postupovat procesem adopce.

Náhradní rodinná péče (dále jen NRV) je forma péče o dítě, které je vychováváno jinými osobami než rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. NRV má několik forem, jak zajistit péči a výchovu opuštěných či osiřelých dětí. Mezi instituty NRV upravené zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině tam můžeme zařadit:

1. svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče
2. pěstounská péče
3. poručenství, pokud poručník o dítě osobně pečuje

Osvojení (adopce)

Osvojení (§ 63 - § 77 zákona o rodině) je považováno za nejdokonalejší formu NRV. Tato forma je unikátní především tím, že mezi osvojitelem/osvojiteli a dítětem vzniká právní vztah jako mezi rodiči a dítětem. Vznikem právního vztahu osvojení zanikají všechna vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou. Osvojitelé přebírají rodičovskou zodpovědnost v plném rozsahu. Dále se musí dodržet níže uvedené náležitosti:

• ·Mezi osvojencem a osvojitelemmusí být přiměřený věkový rozdíl.
• Lze osvojit jen nezletilé dítě.
• Nezletilé dítě lze osvojit za předpokladu, že je toto dítě tzv. právně volné.
• Dále je vyloučeno osvojení mezi sourozenci a mezi příbuznými v pokolení přímém.

Právní uvolnění dítěte pro osvojení

Existuje několik situací, kdy hovoříme o tzv. právně volném dítěti pro osvojení:

• Rodiče dali předem souhlas s osvojením svého dítěte, a to bez vztahu k určitým osvojitelům.
  • Tento souhlas může být dán nejdříve po uplynutí 6 týdnů od narození dítěte.
  • Souhlas je dán osobně přítomnými rodiči (matkou) písemně před soudem nebo před příslušným orgánem sociálně právní ochrany dětí.
  • Odvolat souhlas lze pouze do doby, než je dítě umístěno na základě rozhodnutí do péče budoucích osvojitelů.
• Soud určil tzv. absolutní nezájem rodičů o dítě.
  • To znamená, že po dobu nejméně 2 měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, přestože jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka.
• Soud určil tzv. kvalifikovaný nezájem rodičů o dítě.
  • To znamená, že rodiče neprojevili o dítě opravdový zájem po dobu nejméně 6 měsíců.
• Soud zbavil rodiče rodičovské zodpovědnosti.
• Rodiče dítěte zemřeli.

Podmínky osvojení

• K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce osvojovaného dítěte.
• K osvojení je však třeba rovněž souhlasu nezletilého rodiče, i když není zákonným zástupcem dítěte.
• Pokud dítě chápe dosah osvojení, pak je třeba i jeho souhlasu.
• Pokud se jedná o osvojení dítěte do ciziny, je k osvojení nezbytný také souhlas Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně (§ 67 zákona o rodině).
• Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče,není třeba jejich souhlasu,jestliže zjevně nemají o dítě zájem.
  • Nezájem musí trvat alespoň 3 měsíce od posledního projeveného zájmu.
  • Nenajde-li se v  chování rodiče hrubé porušování jeho povinností, je třeba, aby byl orgánem sociálně-právní ochrany dětí poučen o možných důsledcích svého chování a aby od takového poučení uplynuly alespoň 3 měsíce.
    • Orgán sociálně-právní ochrany dětí je povinen poskytnout rodiči nejpozději po tomto poučení poradenství a pomoc.
    • Poučení rodiče o možných důsledcích jeho chování se nevyžaduje, opustil-li rodič místo, kde se dříve zdržoval, aniž sdělil, kde se nyní zdržuje, a nepodařilo-li se ani za 3 měsíce zjistit místo, kde rodič je.
    • oK osvojení dítěte není třeba souhlasu rodičů z důvodu jejich nezájmu o dítě a o všem dále rozhodne soud.
    • Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte, není také třeba, jestliže dají souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. V těchto případech je pak třeba k osvojení souhlasu opatrovníka, který musí být osvojovanému dítěti v řízení o osvojení ustanoven.
• Souhlas s osvojením musí být dán předem a to osobně přítomným rodičem v písemné podobě před soudem nebo před příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí a může být dán nejdříve 6 týdnů po narození dítěte.
• Svůj souhlas s osvojením může rodič odvolat pouze do doby, než je dítě na základě rozhodnutí orgánu sociálně-právní ochrany dětí umístěno do péče budoucích osvojitelů, do tzv. předadopční péče (§ 68, § 68b zákona o rodině).

Kdo může osvojit dítě?

• Fyzické osoby, které zaručují způsobem svého života,že osvojení bude ku prospěchu dítěte a společnosti (§ 64 zákona o rodině).
• Společné osvojení pouze manžely.
• Soud zjišťuje:
  • zdravotní stav osvojitelů
  • jejich osobnostní dispozice
  • jejich motivaci k osvojení
• Soud má také povinnost vyžádat si vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

Jaké nároky mají osvojitelé?

• nároky dle předpisů o nemocenském pojištění
• nároky podle pracovněprávních předpisů
• ·nároky dle zákona o státní sociální podpoře

Co může bránit osvojení, když soud rozhodnul o nezájmu nebo rodiče dali souhlas s osvojením?

• Dítě nemůže být osvojeno, dokud nenabude právní moci rozhodnutí soudu v řízení o určení otcovství, zahájené na návrh muže, který o sobě tvrdí, že je otcem osvojovaného dítěte.

Jaké druhy osvojení existují?

Zákon rozlišuje dva druhy a osvojení zrušitelné a nezrušitelné.

• Zrušitelné
  • osvojení tzv. 1. stupně
  • vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou zanikají
  • tato práva a povinnosti přecházejí na osvojitele
  • v rodném listě dítěte ale zůstávají uvedeni původní rodiče.
  • tento typ osvojení se využívá u dětí mladší 1 roku, protože tyto děti nemohou být osvojeny nezrušitelně
  • toto osvojení může soud z vážných důvodů zrušit na návrh osvojence či osvojitele
  • zrušením tohoto osvojení vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojence a jeho původní rodinou včetně např. příjmení

• Nezrušitelné
  • osvojení tzv. 2. stupně
  • tento typ osvojení se využívá u dítěte, které je starší 1 roku věku
  • tato forma osvojení se v praxi vyskytuje častěji a od prostého osvojení se liší tím, že místo rodičů jsou do rodného listu dítěte zapsáni osvojitelé
  • toto osvojení není možné zrušit
  • Nezrušitelně mohou osvojit dítě pouze:
    • manželé
    • jeden z manželů, který žije s některým z rodičů dítěte v manželství
    • pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte
    • výjimečně může takto osvojit dítě i osamělá osoba za předpokladu, že jsou jinak splněny zákonné podmínky a osvojení bude ku prospěchu dítěte. V takovém případě soud též rozhodne, aby byl z matriky vypuštěn zápis o druhém rodiči dítěte (§ 74 zákona o rodině).

Jak dosáhnout osvojení?

• žádost o zprostředkování osvojení se poddává u obecního úřadu obce s rozšířenou působností v místě svého trvalého pobytu
• shromáždí se podklady potřebné pro zprostředkování osvojení
• a vše se postoupí k dalšímu řízení krajskému úřadu

Číst dál...