Chcete přihlásit dítě do waldorfské školy?

Nejsou vám cizí alternativní školy? Hledáte změnu k těm klasickým státním školám či školkám? Waldorfská škola má nepopiratelné místo mezi alternativními školami. Chcete vědět, jak probíhá přijímání nových žáku? Jak to funguje?

Přijímání nových žáků

Waldorfská pedagogika nedělá rozdíly mezi etnickými skupinami, náboženským vyznáním, sociální vrstvou nebo pohlavím dětí. I přesto existuje pár kritérií, které by děti potažmo rodiče dětí, které by chtěli waldorfskou školu navštěvovat, měli splňovat. A jaká to jsou?

1. Při tzv. výběrovém řízení bývají „upřednostňovány“ děti, jejichž sourozenci již waldorfskou školu navštěvují. Toto kritérium je uplatňováno pouze z praktického hlediska, jelikož rodina, která má s waldorfskou školou zkušenosti je již seznámena s podmínkami a chodem školy a tudíž takříkajíc „ví, do čeho jde.“ Nicméně je samozřejmé, že ostatní děti odmítnuty nebudou.
2. Další podmínkou bývá, že děti nastoupí ihned od začátku do waldorfské školy, tedy do první třídy. Přestupy z obyčejné základní školy do vyššího stupně na waldorfskou školu bývají povolovány jen velmi zřídka.

Kdo rozhoduje o přijetí? 

O přijetí či nepřijetí žáka pak rozhoduje kolegium učitelů. Při přijímacím pohovoru jsou rodiče obeznámeni také s tím, že je od nich očekávána, pro waldorfskou školu typická spolupráce.

Kdy své dítě přihlásit?

Rodiče by své děti měly přihlašovat před začátkem školního roku. Při přijetí do první třídy dítě získává tříměsíční zkušební dobu, při přestupech do vyšších ročníků je pak tato doba šest měsíců. Zkušební dobu lze waldorfskou školou prodloužit. Rodiče přijatých dětí se zavazují, že budou každý měsíc platit poplatky, jež napomáhají spolufinancovat školu. I tyto poplatky lze upravovat podle finančních možností rodiny.

Nejste s waldorfskou školou spokojeni? Dítě lze i odhlásit. Jak na to? 

Pokud nastane situace, že je dítě nutné z waldorfské školy odhlásit, mělo by toto odhlášení proběhnout na konci školního roku. Rodiče nejsou po odhlášení zproštěni od závazků, které ke škole měli. Je nutné doplatit měsíční příspěvky, vrátit půjčené knihy a podobně. Při odhlašování žáka proběhne rozhovor mezi ním, jeho rodiči a školou o jeho následném vzdělávání. Pokud žák přechází do jiného vzdělávacího zařízení, obvykle se nevyskytují žádné problémy s tímto přechodem. Naskytne-li se ale nějaký problém s žákovým nevhodným chováním (neplnění úkolů, ohrožování ostatních žáků) nebo s chováním jeho rodičů, které obvykle souvisí s jejich nespoluprácí či neplacením poplatků, žák může být ze školy vyloučen kolegiem učitelů.

Číst dál...

Způsoby hodnocení v Montessori třídě

Liší se hodnocení žáků v klasických a alternativních školách? Pokud ano, jak? Na tyto rozdíly jsme se zaměřily právě v tomto článku. Podíváme se na způsob hodnocení v Montessori školách. Z jakého přesvědčení vychází a jak vnímají chyby.

Hodnocení žáků v Montessori školách

Než se pustíme do vysvětlování způsobu hodnocení, je třeba upozornit na přesvědčení, které hodnocení výrazně ovlivňuje. V Montessori školách se vychází z toho, že děti podávají maximální výkon, když jsou ve vhodném prostředí, kde naplňují své potřeby, a tím pracují soustředěněji. Čím více je jim umožněno, aby se samy rozhodly kolik času té, které činnosti věnují, pracují lépe.

Hodnocení v Montessori třídách stojí na těchto pilířích:

• neposuzovat děti srovnáváním mezi sebou,
• hodnotit pokroky ve výkonu proti minulému období,
• nepracovat pro odměnu ve formě známky a pochvaly.

Důležitým aspektem je pak možnost dítěte kontrolovat vlastní chyby. Při práci dítě samo odhaluje, že se dopouští chybného postupu. V Montessori třídách se neuplatňuje propadání, konkurenční rivalita ani selektivnost mezi dětmi navzájem. Vysvědčení mají vždy slovní formu.

Rozdíly v hodnocení?

Když tento způsob hodnocení srovnáme s tím klasickým, zjistíme určité rozdíly. V klasickém vzdělávacím systému má školní hodnocení žáka formu vyjadřování kladného nebo záporného stanoviska učitele o žákovi, výsledcích jeho učení, jeho činnosti, vědomostech, vlastnostech, postojích a projevech. Žákovi také hodnocení poskytuje určitý ukazatel jeho úspěšnosti ve srovnání s ostatními spolužáky ve třídním kolektivu. V současnosti se hodnocení více individualizuje a hodnotí se především individuální vývoj jednotlivých žáků. Nezapomeňme i na to, že hodnocení žáci často velmi emocionálně prožívají.

Číst dál...

Vzdělávání Montessori učitelů

Pokud se chcete stát učitelem v Montessori škole, pak je tento článek určen právě vám. Poradíme vám, co udělat pro to, aby se vám otevřely dveře do Montessori škol. Mění se role a působení učitele v této alternativní škole od té klasické verze?

Stačí jen kurz?

Pedagogové, kteří chtějí učit na prvním stupni základních škol, musí absolvovat speciální vzdělávací kurz v rozsahu 300 hodin, který je pořádán metodickým střediskem Montessori. Tento kurz poskytuje seznámení s hlavními zásadami Montessori pedagogiky, získání praktických dovedností didaktického a metodického charakteru.

Absolventi kurzu jsou schopni využívat a šířit ideje Montessori pedagogiky a hlavně dle ní prakticky s dětmi pracovat. Teprve po absolvování tohoto kurzu a úspěšném složení závěrečných zkoušek je od mezinárodní asociace udělen absolventovi diplom, který jej opravňuje k působení v montessoriovských zařízeních.

Závěrečné zkoušky obsahují obhajobu závěrečné práce, ústní pohovor a praktickou ukázku znalosti práce s didaktickým materiálem. Tímto je zajištěna podobnost všech Montessori zařízení působících v rámci celého světa. Děti pak u nich najdou stejný didaktický materiál i stejný pedagogický přístup.

Role učitele v Montessori třídě

Učitel má roli pomocníka, který má napomáhat dítěti dosáhnout vlastní myšlenkové nezávislosti. Dobrý učitel vše v pozadí organizuje, ale nevměšuje se do práce dětí. Je tedy vždy připraven pomoci, ale pouze pokud je o to požádán. Učitel zde děti neposuzuje ani nehodnotí, protože cílem je, aby dítě umělo nezávisle uvažovat, a to se nejlépe naučí, když samo řeší nějaký pracovní úkol.

A jak funguje učitel v klasické třídě?

V klasickém vzdělávání je role pedagoga odlišná. Je vnímán jako organizátor a iniciátor žákova vzdělávání. Role učitele tedy spočívá v předávání vědomostí, dovedností a poznatků žákům. Učitel zde vede, řídí, rozhoduje, předává a hodnotí.

Číst dál...

Rozvoj Montessori pedagogiky v České republice

Montessori systém vzdělávání je už nedílnou součástí alternativního systému vzdělávání v České republice. Článek se blíže zaměří na stručný vývoj a postupný rozvoj Montessori škol a školek. Jaké jsou cíle Společnosti Montessori u nás? O co usiluje a jak je tato Společnost financována?

Vývoj Montessori pedagogiky

Pedagogický systém Marie Montessoriové se v rámci širšího rozvoje alternativní pedagogiky začal pomalu rozvíjet i u nás, a to v období první republiky. V této době byla u nás přeložena a vydána jediná publikace Marie Montessoriové s názvem Příručka vědecké pedagogiky. Následující události pak znemožnily rozvoj této pedagogiky.

Až po roce 1989 z důvodu otevření hranic, tlaku rodičů a zejména nadšených pedagogů se začal Montessori pedagogický systém prosazovat. Začaly vznikat první Montessori mateřské školy a základní školy.

Na začátku milénia pak byla v naší republice založena Společnost Montessori. Členy této organizace jsou pedagogové, rodiče a všichni příznivci zajímající se o Montessori vzdělávání.

Jaké jsou cíle?

Cílem je pak rozvoj vzdělávání v programu Montessori v České republice a přispění k rozšíření nabídky vzdělávacích možností v České republice, zvláště vzdělávacích programů mezinárodně uznávaných. Tato možnost totiž usnadní školní vzdělání i dětem rodičů jiných národností migrujících z důvodů zaměstnání, azylantům apod.

Společnost Montessori dále podporuje vznik a činnost škol a školských zařízení pracujících na základě metody Montessori. Zajišťuje proškolování pedagogů a spolupracuje s organizacemi, které vyrábějí pomůcky pro Montessori zařízení. Společnost má Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy akreditovaný kvalifikační kurz v rozsahu 300 hodin, který opravňuje k získání Národního diplomu Montessori. Kurzy jsou vedené českými i zahraničními lektory.

Jak je zajištěno financování?

Společnost Montessori je neziskovou organizací, zdrojem příjmů jsou pak finanční prostředky získané pomocí členských příspěvků, příjmy z pořádaných kurzů, prostředky z grantů a nadací a případné dary fyzických a právnických osob.

Číst dál...

Jak vypadá třída v Montessori?

V současné době převládá v tradičních školách názor či skutečnost, že děti stejného věku mají přibližně stejné dispozice naučit se základní gramotnosti a základům učiva všeobecně. Školní třídy jsou pokud možno stejnorodé, což má umožnit všem žákům postupovat v učivu stejným tempem.

Je třeba říci, že pro pedagoga je tento způsob rozdělení tříd velmi pohodlný a mnohem jednodušší, než kdyby se měl každému dítěti věnovat individuálně. Každá odlišnost je pro učitele na obtíž a kolektivní postup v učení je tak komplikovanější.

Není ale důležitější to, co je vhodnější a smysluplnější spíše pro dítě než pro učitele? Vzdělávací systém Montessori tak říká, že rozdělení dětí do ročníků podle věku zbytečné a neefektivní.

Záleží na věku?

Rozdílem v Montessori vzdělávání je tedy seskupování dětí z různých ročníků do jedné učební jednotky. Například jsou spojeny děti z prvního až čtvrtého ročníku. Jinde budují své třídy ze dvou ročníků. Důvodem je, že si jsou děti ve svém myšlení, v pocitech, řeči a představách mnohem blíže než dospělí, mohou si předávat poznatky a zkušenosti znatelně jednodušeji. Když mladší děti pozorují starší děti při činnostech, je tím povzbuzován první zájem o budoucí úkoly a ulehčen přístup k novým oblastem myšlení.

Starší děti velmi rády pomáhají dětem mladším, cítí se důležitě, když mohou mladším spolužákům vysvětlit, jak mají pracovat s různými školními pomůckami a jak správně řešit nějaké úlohy. Díky této spolupráci se mladší děti učí něco nového, co je jim vysvětleno poněkud „lidštějším“ a pro ně pochopitelnějším způsobem dětmi staršími. Starší děti si tak své vědomosti utříbí a zopakují si je.

Různorodost posouvá

Ve věkově různorodých skupinách vzniká spolupráce a vzájemná pomoc jednotlivců mezi sebou. Díky jakési sociální jednotě je každý jedinec respektován a může se bez jakýchkoli překážek uplatňovat.

Věková různorodost ve skupinách vede děti také ke spolupráci a k rozvoji zdravého sebevědomí. Velkou výhodou v těchto skupinách je také to, že k určitým činnostem jsou děti vybízeny nejen třídním pedagogem, ale i svými staršími a zralejšími spolužáky.

Nutno ale dodat, že pro jisté činnosti jsou vytvářeny i pracovní skupiny dětí stejného věku nebo stejného výkonu. Děti tak mohou porovnávat své schopnosti se spolužáky stejného věku a mohou si tak vypěstovat zdravou sebedůvěru.

Číst dál...

Svoboda Montessori škol

Jak vypadá Montessori škola? Poznáme jí na první pohled od těch klasických? Marie Montessori si všimla, že přestože toužíme po svobodě, potřebujeme znát své místo. Jak se tato skutečnost promítla do organizace školy potažmo tříd, se dočtete níže. Co je pro organizaci školy montessori typu důležité a čím se liší?

Máme své místo?

Dítě potřebuje pro svůj rozvoj podnětné prostředí a samozřejmě pedagogy, kteří mu dokáží podat pomocnou ruku. Montessori školy fungují na principu, že se dítě samo a dobrovolně učí to, co se ostatní děti učit musejí. Svoboda, která je poskytována v těchto školách a školních zařízeních, není zneužívána, děti se nestaví proti učiteli. Tato volnost vede k formě demokratické disciplíny, která není vynucená, ale všichni se jí dobrovolně podřizují.

Marie Montessori při svých pozorováních zjistila, že v každé lidské bytosti je zakotven to, že se spontánně zdržuje na svém místě. Toto místo člověk nerad opouští. Díky těmto pozorováním dospěla k závěru, že přestože člověk touží po svobodě je jeho přirozeností hledat místo, kde může zakotvit. Tento aspekt se pak odráží v požadavcích na organizaci školy.

Ráz školy

Škola je tedy místem, kde dítě může "volně žít" a zároveň se sociálně vyvíjet. V montessoriovských zařízeních je výuka převážně individuální a staví na svobodné volbě dítěte. Nezbytným předpokladem jsou architektonické úpravy, které umožňují společný život i práci.

Nejvýznamněji v tomto směru působí organizace tříd, kde pracují děti různého věku. Optimální jsou tři ročníky spojené v jednu třídu. Pro určité činnosti je možné zařazovat do jedné třídy děti i s větším věkovým rozdílem. Je možné spojit i třídu předškolní s třídou základní školy.

Optimální je, když je ve třídě 30 až 40 dětí. Může jich být i více, ale to záleží na schopnostech učitele. Pokud počet dětí klesne pod 25, snižuje se úroveň.

Pojďme k požadavkům

Prvním požadavkem je možnost rozhodnout se pro objekt učení tedy volná práce. Druhým požadavkem je spolupráce dětí různého věku. Třetí požadavek je připoutání se k určitému místu. Požadavkem číslo čtyři jsou věkově smíšené skupiny. Pátý je volný pohyb a komunikace mezi různými ročníky. Šestým požadavkem se pak stal princip otevřených dveří, kdy takto funguje organizace i architektura školy. Poslední požadavek je, že škola má být organizována tak, že utváří jednotnou cestu vzdělávání, ale každé dítě jde svým tempem.

Číst dál...

Není škola jako škola

I organizaci a metody školy provází stejné heslo typické pro Montessori: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ Každá škola si klade za cíl harmonický rozvoj osobnosti. Jde o metody, kterými se tato harmonie, dosahuje. My se zaměříme na vzhled tříd, hodnocení a zadávání úkolů. Není škola jako škola. Pojďme si představit tu Montessori.

Jak vypadají třídy?

Třídy jsou dostatečně velké, aby v nich bylo možné vytvořit prostorná a světlá oddělení pro různé oblasti vyučování jako je český jazyk, matematika a kosmická výchova - přírodní vědy, prvouka, vlastivěda, dějepis, zeměpis a vztah ke světu kolem nás.

Nechybí zde knihovna, vybavení pro výtvarné, pracovní a hudební činnosti. Dále jsou k dispozici počítače s výukovými programy a materiál i učební pomůcky v otevřených policích. Ve třídách je prostor pro společné činnosti a relaxaci.

Každý žák má k dispozici dvě osobní zásuvky. Jedna je určena pro umístění pracovních sešitů či jiných výukových materiálů a druhá pro převlečení na tělocvik. Děti tak nemusí nosit každý den do i ze školy tašku plnou učebnic a sešitů. Organizace výuky je samozřejmě závislá na dané základní škole.

Domácí úkoly

Jsou nebo nejsou? To víte, že jsou, ale jsou jinak koncipovány. A to formou vyhledávání nejrůznějších informací. Děti dostávají za úkol něco přinést, vytvořit, nad něčím se zamyslet. Úkolem se může také stát to, co dítě nestihlo zpracovat ve vyučování.

Známku nečekejte

Hodnocení práce žáků se ve většině škol provádí slovně. Nejedná se tedy o běžný známkový systém. Děti dostávají vysvědčení formou dopisu, kde je popsán jejich osobní postup a zvládnutí učiva, ale i chování či spolupráce s ostatními. Také se všechny zúčastněné strany rodiče, děti i pedagog mohou setkávat na konzultacích, kde společně proberou otázky týkající se výchovy a vzdělávání dítěte. I Montessori základní školy nabízejí nespočetné množství mimoškolních aktivit. Ty jsou vedeny formou kroužků, jako v mateřských školách, cizích jazyků, výtvarné činnosti, pohybové činnosti a mnohé další. Školy pořádají i školy v přírodě a lyžařské výcviky.

Číst dál...

Základní stavební kameny Montessori výuce

Co si představit pod pojmem kosmická výchova? Proč má tato výchova místo v Montessori vzdělávacím systému? Kosmická výchova je také někdy nazývána jako kosmická práce, síla, moc či láska. Jak to funguje v praxi a na dětech?

Kosmická výchova

Montessori svět vnímá jako jednotný harmonický celek, kdy člověk má vědomě plnit úkoly plynoucí z jeho postavení v rámci systému, a budovat jednotu. To znamená, že dětem je nabídnuta jistá představa o souhře všech součástí světa hvězd a Země, nerostů, rostlin, zvířat a lidí. Vychází se zde z toho, že všechno se vším souvisí a tvoří tak jednotný celek. Tato myšlenka je tedy jedním z pilířů montessoriho vzdělávacího systému.

Dítě vnímá nejen předměty samotné, ale také vztahy mezi nimi. Dítě se stává aktivním a samo si utváří vlastní vztah ke světu, který ho obklopuje. Svět a dění kolem se má tedy dětem přibližovat jako celek, jelikož veškeré detaily jsou pro dítě zajímavé jen tehdy, pokud jim rozumí jako částem celku.

Převedení kosmické výchovy do praxe

Primárně se má kosmická výchova realizovat díky poznávání světa prostřednictvím sledování rozmanitých předmětů, osob a živých tvorů v okolí dítěte coby jednotného celku.

V dalších letech dochází k uvědomování vztahů mezi těmito předměty. Vnímají se barvy, velikosti apod. Následuje poznávání světa nikoliv prostřednictvím materiálu, ale v setkání s opravdovými součástmi světa v reálném životě.

Další etapa kosmické výchovy je charakteristická uvědomováním si lidstva a potažmo sebe sama coby součásti kosmu. Harmonie světa má být naplňována přátelstvím, úsilím o mír a snahou o jednotnost mezi lidmi. Jakékoliv jednání má respektovat zákony kosmického řádu, což v praxi předpokládá i ochranu životního prostředí.

Součástí této výchovy je i tzv. výchova k míru, na kterou je kladen velký důraz. Tato výchova má zabránit konfliktům mezi dítětem a dospělým, ke kterým přirozeně dochází z pocitu jisté nadřazenosti dospělého nad dítětem.

Číst dál...

Jak vnímá dítě Montessori systém vzdělávání?

Jak dítě roste, jde spolu s tím i jeho rozvoj a vývoj. My se v následujícím článku zaměříme na to, jak k tomu přistupuje Montessori. Na jaké oblasti je kladen důraz a jak se v nich pracuje? Čtete dále a dozvíte se, jak se dá nacvičit praktický život.

Do tří let věku dítěte je možné jen nepřímé výchovné působení. Podpora dospělých je později, cca od tří do šesti let věku, rozšiřována na přípravu a používání vhodného materiálu. Mezi sedmým a dvanáctým rokem věku se dítě učí novým znalostem zejména manipulací s předměty, vnímáním detailů, které si později dokáže samo spojit do smysluplných celků. Od dvanácti let dítě poznává svět nejen díky prostředí, ale i díky studiu a přemýšlení.

Pět základních oblastí, a které to jsou?

1. Cvičení praktického života
2. Smyslová výchova
3. Čtení a psaní
4. Matematika
5. Kosmická výchova

Cvičení praktického života

Do cvičení praktického života je řazena chůze, nošení předmětů, zavírání a otvírání (např. dveří či skříněk), starost o sebe samého, osobní hygiena, starost o čisté oblečení a obuv, a spousta ostatních činností, kterými se děti snaží napodobit chování dospělých.

Smyslová výchova

Zde se rozeznává kontrast mezi předměty, rozvíjejí se zraková, sluchová a hmatová vnímání. Dítě se učí vnímat a rozpoznávat vůni, chuť, velikost, hmotnost, teplotu, atp. různých předmětů.

Čtení a psaní

V rámci jazykové výchovy se dítě setkává s materiálem, který má za úkol obeznámit dítě s písmeny a číslicemi, naučit jak skládat slabiky, případně slova, cílem je rozšířit slovní zásobu. Dítě se učí základním pohybům ruky, které bude potřebovat při psaní. Obecně lze konstatovat, že díky tomuto materiálu se dítě naučí číst, psát už v předškolním věku.

Matematika

Dítě je na oblast matematiky připraveno i díky již výše zmíněným oborům, díky řádu a připravenosti prostředí je již schopno řešit úkoly logicky a systematicky. Matematický materiál naučí dítě rozeznávat poměry mezi velikostmi, vytváří v něm smysl pro rozdíly a zálibu v přesnosti.

Kosmická výchova

V rámci této oblasti je poznáván svět díky setkávání s opravdovými součástmi světa v reálném životě. Uvědomění si sebe sama coby součásti kosmu. Harmonie světa je pak naplňována přátelstvím, úsilím o mír a snahou o jednotnost mezi lidmi.

Číst dál...

Jeden den v Montessori třídě

Jak začíná, a probíhá jeden den ve třídě, která využívá systém Montessori? Liší se denní program od toho, který asi známe všichni z klasické školy? Hluk, křik a nepozornost? Nebo vše funguje, tak jak má? Můžu dítě rozhodovat o své denním programu?

Začínáme

Děti se v první třídě většinou seznamují s Montessori výukou, většinou mají tedy prvňáci třídu sami pro sebe. Vyučování tak probíhá jistou dobu odděleně. Poté se však stávají součástí třídy, ve které se vyučují druháci a třeťáci. Starší děti tak mají možnost těm mladším s čímkoliv pomoci. Stejně tomu tak je i ve třídě, kde probíhá výuka čtvrťáků a páťáků.

Jak probíhá klasický den v netradiční Montessori třídě?

Výuka začíná přesně v 8:00 hodin ráno zazvoněním na zvoneček. Věnují si vzájemný pozdrav, a poté si každé dítě stanoví učební plán, který by mělo do konce týdne dokončit. Vzhledem k tomu, že děti nemají pevně stanovený rozvrh hodin a předmětů, může si každé dítě svobodně a zároveň zodpovědně vybrat, kterému předmětu se chce v prvním bloku vyučování od 8:00-9:30 věnovat.

Pokud dítě samo neví, čemu by se mělo věnovat, probere to s učitelem. Jakmile mají všechny děti jasno, co mají dělat, rozejdou se každý po své práci. Ke každému vyučovacímu předmětu mají k dispozici spoustu pomůcek, které si mohou rozložit na koberci, na stolech, mohou si vzít polštář a jít si s učivem sednout na chodbu. Je tedy zachována svobodná volba a volný pohyb. Veškeré pomůcky jsou vytvořeny tak, aby každé dítě pochopilo, k čemu slouží, a mohlo si později výsledek své práce samo zkontrolovat a opravit.

V 9:30 se děti i vyučující opět sejdou, děti si vzájemně sdělí, co zvládly, po případě co chtějí dodělat doma. Domácí úkoly jsou dobrovolné, děti si samy zvolí, na čem chtějí a potřebují pracovat.

Přestávka po tomto bloku trvá přibližně 30 minut. Po uplynutí této doby se děti čekají na zahájení druhého bloku vyučování. I tento blok trvá rovněž 90 minut jako blok první. Většina z nich již ví, co mají dělat, tudíž se pustí do práce.

Pokud děti úspěšně dokončí to, co měly splnit, mohou si danou položku ve svých osobních plánech vybarvit a začít se věnovat nové.

Číst dál...