Hipoterapie je fyzioterapeutická metoda, kdy se na dítě působí prostřednictvím pohybových impulzů, vznikajících při koňské chůzi. Přenosem impulzů přes koňský hřbet na dítě, který na koni sedí či zaujímá jinou, jeho možnostem odpovídající polohu např. vleže na břiše, s oporou o předloktí atd., dochází k oslovení centrálního nervového systému – mozku. Ten musí nejen zpracovat vjemy o změnách, které nastávají při kontaktu s pohybujícím se koňským hřbetem, ale i vyslat adekvátní rozkazy k tomu, aby organizmus reagoval správně a v rámci rovnovážných reakcí. Co může a měla by hipoterapie nabídnout? Co od ní očekávat a kde může nabídnout zlepšení?

Při jakých onemocnění volit hipoterapii?

Jedná se o dětskou mozkovou obrnu, roztroušenou sklerózu, skoliózu (do 25–30° dle Cobba), svalovou dysbalanci, vertebrogenní syndrom, astma bronchiale, cystickou fibrózu.

Co může hipoterapie nabídnout vašemu dítěti?

Hipoterapie je ve svých účincích velmi komplexní metodou. Co tedy můžete očekávat od této terapie?

Kožní stimulaci. U hipoterapie je důležité pro maximální efekt tohoto faktoru nepoužívat sedlo, pouze tenkou dečku. Zároveň by měl mít pacient lehký oděv v dotykové části.

Vliv tepla. Kůň má tělesnou teplotu 38 °C a tím podstatně ovlivňuje svalovou činnost a tlumí spasticitu (křeče).

Pro účely hipoterapie se používá balanční sed. „Balančnost“ sedu spočívá v tom, že s každým pohybem koně dochází k porušování rovnováhy a jejímu opětovnému nalézání. Asistovaný sed se pak využívá u pacientů s nestabilitou trupu (dětská mozková obrna, paraplegici). Fyzioterapeut sedí za pacientem a udržuje tak optimální sed pro pohybovou stimulaci. Také má možnost přímo sledovat stav, případně únavu pacienta. Tento způsob je však poměrně náročný pro koně.

Obrannou reakci proti pádu. Labilita koňského hřbetu podmiňuje zapínání posturálního svalstva podle naklánění pacientova těžiště během jízdy. Dítě si osvojí nové motorické dovednosti.

Relaxaci dítěte. Uplatňována v poloze napříč, která vyvolává kolébání a houpání, čímž dochází k výraznému odpočinutí pacienta.

Aktivaci limbického systému (ten se podílí se na podpoře mnoha funkcí, například emocí, chování, dlouhodobé paměti a čichu). Limbický systém je aktivní při každém pohybu, emocí ovlivňuje intenzitu pohybové reakce a zajišťuje i tvorbu paměťových stop pro fixaci pohybů.