Typy ústavní péče v rámci Ministerstva zdravotnictví

Ústavní péče je u nás poskytovaná třemi ministerstvy. Tento článek se zaměří na Ministerstvo zdravotnictví a jeho instituce. Podrobně se budeme věnovat důvodům pro přijetí dítěte, a tomu jak dlouhý může maximálně být pobyt v určitém zařízení.

Zařízení ústavní péče v gesci MZ ČR:

Tyto zařízení poskytují komplexní zdravotní, sociální, výchovnou péči pro děti nejčastěji do tří let věku. Ale výjimka není ani věk vyšší.

• Kojenecké ústavy
• Dětské domovy (do tří let)
• Dětská centra

Důvody pro přijetí jsou:

1. zdravotní
2. sociální
3. zdravotně-sociální

1. zdravotní indikace

• tělesné
• duševní
• smyslové
• kombinované

Příčiny lze pak hledat v genetických vadách, zátěži v rodině, kde je přítomný alkohol, kouření, drogy, psychiatrická onemocnění rodičů a řad atd.

2. sociální indikace:

• nezájem rodičů, případný souhlas s osvojením
• adolescentní (nezletilé) matky
• nechtěné děti narozené mimo manželství
• matky (rodiče) ve výkonu trestu
• ekonomické a bytové problémy
• týrání dítěte
• zanedbávání dítěte
• rozvrat rodiny, špatné rodinné poměry
• rodiče, kteří se nemohou, nechtějí nebo neumí o dítě postarat

3. zdravotně – sociální indikace:

• nutná intenzivní rehabilitační péče vzhledem k diagnóze postižení dítěte
• tzv. „právo na zdravé dítě“ – odložené dítě s postižením

Dítě je přijímáno z:

• porodnice
• nemocnice
• domova
• ulice

Pobyt v zařízení by měl být dočasný, co možná nejkratší

1. krátkodobý

• pomoc rodinám, které se akutně ocitly v tíživé sociální nebo zdravotní situaci

2. dlouhodobý

• těžký zdravotní stav dítěte vylučuje péči v rodině
• dítě ohrožené prostředím (zanedbávání, týrání, alkohol, drogy v rodině, psychiatrická diagnóza apod.)
• dítě opuštěné, nalezené

3. pobyty matek s dítětem - důvody:

• zdravotní
  • těhotné ženy
  • kojící matky
• sociální
  • utajené porody
  • azyl pro matky s dítětem
  • matka nemůže dále setrvávat ve vlastní rodině
• výchovné
  • zácvik nezkušené matky
  • zácvik matky nebo otce v základní péči o dítě
  • zácvik adoptivních rodičů nebo pěstounů v péči o dítě
• diagnostické
  • s psychiatrickou zátěží v osobní nebo rodinné anamnéze
  • užívání drog, alkoholu
  • s postižením (tělesným, duševním, smyslovým, kombinovaným)
  • s podezřením na syndrom CAN (syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte)

Číst dál...

Typy ústavní péče v rámci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy

Článek představí jednotlivá zařízení ústavní péče, která má pod sebou Ministerstvo školství. O jaká zařízení se jedná, a které děti a jakého věku jsou zde umisťovány? A jaké rozdíly jsou mezi jednotlivými institucemi? To vše se dozvíte v tomto článku.

Obecnou snahou je, aby dětské domovy byly rodinného typu. To znamená, aby se co nejvíce se blížily rodině, proto se klade důraz i na to, aby v dětských domovech působili stálí vychovatelé, a to ženy i muži.

Zařízení v gesci MŠMT:

• Dětské domovy
  • Zajišťují péči o děti, které mají nařízenou ústavní výchovu bez závažných poruch chování.
  • Děti se pak vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova.
  • Do dětského domova mohou být umísťovány děti ve věku:
    • zpravidla od 3 do nejvýše 18 let
    • do ukončení studia nejdéle do 26 let.
  • Do dětského domova se rovněž umísťují nezletilé matky spolu s jejich dětmi.

• Dětské domovy se školou
  • Toto zařízení zajišťuje péči o děti s nařízenou ústavní výchovou se závažnými poruchami chování.
  • Děti vyžadují pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu výchovně léčebnou péči nebo mají nařízenou ochrannou výchovu.
  • Tyto děti se většinou vzdělávají ve škole, která je součástí zařízení.
  • Do dětského domova se školou se umísťují děti:
    • zpravidla od 6 let do ukončení povinné školní docházky.

• Dětské diagnostické ústavy
  • Do diagnostických ústavů jsou umístěny děti za účelem komplexního vyšetření.
  • Na základě komplexního vyšetření zdravotního stavu dítěte a dle volné kapacity jednotlivých zařízení, umísťuje diagnostický ústav děti:
    • do dětských domovů,
    • do dětských domovů se školou,
    • do výchovných ústavů.
  • Pobyt v ústavu trvá zpravidla 8 týdnů.
  • Diagnostické ústavy nebo výchovné skupiny diagnostických ústavů jsou členěny:
    • podle pohlaví,
    • podle věku dítěte.

• Dětské výchovné ústavy
  • Výchovný ústav pečuje o děti se závažnými poruchami chování, u nichž byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova.
  • Do výchovného ústavu se umisťují děti:
    • starších 15 let,
    • i děti starší 12 let, májí-li uloženu ochrannou výchovu a v jejichž chování se projevují závažné poruchy,
    • děti mladší 15 let, v případech zvláště závažných poruch chování
  • Výchovné ústavy se zřizují odděleně pro děti s nařízenou ústavní výchovou a uloženou ochrannou výchovou.

Číst dál...

Typy ústavní péče v kompetenci Ministerstva práce a sociálních věcí

V tomto článku se podrobněji zaměříme na ty instituce, které poskytují ústavní péči, a jsou v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí. Jedna se především o domovy pro děti se zdravotním postižením a my se zaměříme na jejich kompetence a nabízené služby. Pro koho jsou služby vhodné, a které to vlastně jsou, se dozvíte níže.

Zařízení v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV)

• Domov pro osoby (děti) se zdravotním postižením
  • Toto zařízení poskytuje pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby.
    • Nemohou být tedy z různých důvodů v domácí péči.
• Zřizovatelem je tedy MPSV, kraj a obce.
• Je zde širokému spektru klientů:
  • lehké až těžké mentální postižení
  • tělesné postižení
  • kombinované postižení
• Věková kategorie klientů:
  • děti předškolního věku (3-7 let),
  • mladší děti (7-10 let),
  • starší děti (11-15 let),
  • dorost (16-18 let),
  • mladí dospělí (19-26 let),
  • dospělí (27-40 let).
• Co je zajištěno:
  
  • poskytnutí ubytování, které je zpoplatněno
    • kapacita jednotlivých zařízení a jejich vytíženost se mění s ohledem na lokalitu a nabízené služby,
  • poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
  • pomoc při zajištění chodu domácnosti,
  • pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
  • pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
  • výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
  • zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
  • sociálně terapeutické činnosti,
  • pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů
  • pomoc při obstarávání osobních záležitostí,
  • zajištění zdravotní péče formou zvláštní ambulantní péče
• ústavy mají stanoveny standardy kvality

• Vzdělávací systém v institucionální péči
  • zde se prosazuje integrace dětí do běžných ZŠ
  • kde to není možné, následují pak Speciální školy a Školy praktické

Číst dál...

Srovnání náhradní rodinné péče a ústavní péče

Pokud selže rodina ve výchově a péči o dítě, následují dvě možnosti, jak je o dítě postaráno. Obě možnosti jsou tzv. náhradní výchovou. Tedy výchovou, kdy dítě nemůže být z nejrůznějších důvodů vychováváno ve vlastní rodině. Tento článek vám stručně představí obě formy a nabídne rozdíly mezi nimi.

Typ náhradní výchovy	Náhradní rodinná péče	Ústavní péče
Forma péče	Prostředí, jež se nejvíce podobá životu v přirozené rodině.	Výchovné opatření, jež nařídí soud, kdy je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě.
Upřednostnění	Vždy se dá přednost tomuto typu péče.	Až poslední možnost.
Důvody	Opuštěné dítě, sirotek, smrt rodičů atd.	Výchovné problémy, nevyhovující sociální situace rodiny.
Kdo zaštituje fungování zařízení?	Ministerstvo práce a sociálních věcí.	Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo školství, Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Další formou pomoci dětem žijícím v ústavní péči, která není považována za formu náhradní rodinné péče, je tzv. „hostitelská péče“. Tato forma pomoci je vhodná především pro děti, které dlouhodobě žijí v ústavní péči. Jsou to děti převážně starší, děti s různými výchovnými nebo zdravotními problémy, děti odlišného etnika, sourozenecké skupiny.

 

Číst dál...

Rizika ústavní péče pro děti

Ústavní péče má nezanedbatelná rizika pro svoje klienty. Tato rizika se liší podle toho, v kterém věku a v jaké životní situaci se dítě do ústavní péče dostalo. V tomto článku se podrobně zaměříme na tyto problémy a na to jak se promítají do existence klienta v ústavní péči.

Rizika ústavní péče:

• hospitalismus
• zhoršení komunikace
• ponorková nemoc
• nepřítomnost druhého pohlaví
• šikanování
• ztráta soukromí

Hospitalismus

Adaptace na přirozené prostředí se stává těžší a těžší. Klient se v ústavu stýká s omezeným počtem spoluobyvatel a týmem profesionálů. Pohybuje se v omezeném prostoru ústavu a jeho okolí. Je pro něho snazší orientovat se v ústavním redukovaném světě, než v komplexním, nepřehledném vnějším světě. Ztrácí schopnost orientace v přirozeném, pro něj složitém vnějším světě.

 

Zhoršení komunikace

Redukce nároků a omezení podnětů mají za následek:

• ztrátu zájmu o lidi,
• zhoršení komunikace,
• návrat do ranějších vývojových stádií,
• hledání náhradního uspokojení v jídle,
• spavost, atd.

Ztrácí se individualita jedince, jeho potřeby jsou redukovány na základní biologické, ostatním je přikládána menší váha.

Ponorková nemoc

V uzavřených ústavech snadno vzniká tzv. ponorková nemoc. Stereotyp, z něhož není úniku, zvyšuje únavu a snižuje toleranci. Lidé se stávají vztahovačnými, agresivními. Stávají se introverty, klesá jejich otevřenost, vstřícnost.

Nepřítomnost druhého pohlaví

Další nevýhodou je nepřítomnost opačného pohlaví. Klienti ústavů nepřestávají být pohlavně cítícími bytostmi. Sexualita si hledá a nachází průchod v homosexuálních vztazích.

Šikana

Všechny uzavřené instituce s autoritativním režimem jsou živnou půdou pro šikanování. Výchovné ústavy pro mládež mají tendenci vytvářet zvláštní subkulturu, v níž jsou násilné činy posuzovány zcela odlišně, než jak je posuzuje občanská společnost a soudy. Osoby se pak těší obdivu. Termín šikanování se užívá k označení násilného chování vůči klientům. Šikanování zahrnuje jak fyzické, tak psychické týrání.

Ztráta soukromí

Je daní za pobyt v ústavu. Některé instituce (dětské domovy, vesničky SOS) omezují soukromí minimálně.

Číst dál...

Nedostatky ústavní péče

Ústavní péče má své chyby, jaké to jsou, a v jaké míře ovlivňují celý proces ústavní péče, odhalí tento článek. Článek se tedy soustředí na daná rizika a na to jak to negativně ovlivňují samotné děti.

Meziresortní rozdělení

Jedním z nedostatků ústavní výchovy je meziresortní rozdělení mezi různá ministerstva. Děti jsou přesouvány napříč institucemi třech různých ministerstev. To má negativní dopad především pro děti, jež jsou po narození umístěny do kojeneckého ústavu, ze kterého jsou po získání prvních citových vazeb umístěny do jiného zařízení.

Díky věkově homogenním skupinám jsou i případní sourozenci od sebe na čas odloučeni. Děti jsou až do svého umístění do dětského domova nebo jiné formy náhradní rodinné péče neustále v kontaktu pouze s velkou skupinou vrstevníků, což znamená, že jim není věnována individuální péče a ani nemohou získávat podněty od starších dětí. Časté střídání personálu neumožňuje dítěti vytvořit si tolik důležité citové pouto na jednu osobu.

Sjednocení ústavní péče pod jedno ministerstvo by vedlo:

• k lepší komunikaci mezi úředníky rozhodujícími o umístění dítěte do určitého zařízení,
• ke zrychlení procesu případného přemístění do jiného typu apod.

Nedostatečná diferencovanost

Zařízení pro výkon ústavní péče nejsou dostatečně diferencovány. Děti jsou umisťovány do ústavu na základě odlišných důvodů např. úmrtí rodičů, výchovné problémy atd. Dalším nedostatkem je možnost, že dítě bude umístěno do nevhodného typu zařízení. Podmínkou pro zařazení do systému ústavní péče je diagnostický pobyt.

• Diagnostický pobyt skrývá nebezpečí kontaktu dětí bez poruch chování s jedinci se zkušeností se sociálně patologickými jevy (záškoláctví, prostituce, drogy).
• Pouze děti bez závažných poruch chování mají šanci po ukončení diagnostického pobytu zamířit do zařízení s malou hrozbou výskytu patologických jevů (př. dětský domov). U dětí ve výchovných ústavech tato hrozba přetrvává po celou dobu nařízené ústavní výchovy.
• V zařízeních ústavní výchovy stále přetrvává rozdělení na dívčí a chlapecké skupiny.

Chybějící koedukace vede k narušení citového vývoje mládeže především v pubertálním období.

Neschopnost nahradit rodinné prostředí

Přestože zařízení ústavní výchovy vytváří poměrně kvalitní podmínky pro zajištění chybějící péče, disponují dostatečnými prostředky a jsou zde zaměstnáni odborní pedagogičtí pracovníci či vychovatelé s dlouholetou praxí, nedokáží nikdy nahradit rodinné prostředí a poskytnout jedinci optimální individuální péči. Díky dlouhodobému pobytu v zařízení ústavní péče, zpřetrhání rodinných vazeb a absence možnosti vytvořit vazby nové, může u dětí a mládeže dojít k tzv. hospitalismu.

Hospitalismus se projevuje především během dlouhodobého pobytu v nemocničním zařízení, ale je spojován také s ústavní výchovou. Je způsoben nedostatkem citových vazeb vedoucí ke změně chování, což má za následek opožděný vývoj oproti vrstevníkům.

Číst dál...