Ústavní péče má své chyby, jaké to jsou, a v jaké míře ovlivňují celý proces ústavní péče, odhalí tento článek. Článek se tedy soustředí na daná rizika a na to jak to negativně ovlivňují samotné děti.

Meziresortní rozdělení

Jedním z nedostatků ústavní výchovy je meziresortní rozdělení mezi různá ministerstva. Děti jsou přesouvány napříč institucemi třech různých ministerstev. To má negativní dopad především pro děti, jež jsou po narození umístěny do kojeneckého ústavu, ze kterého jsou po získání prvních citových vazeb umístěny do jiného zařízení.

Díky věkově homogenním skupinám jsou i případní sourozenci od sebe na čas odloučeni. Děti jsou až do svého umístění do dětského domova nebo jiné formy náhradní rodinné péče neustále v kontaktu pouze s velkou skupinou vrstevníků, což znamená, že jim není věnována individuální péče a ani nemohou získávat podněty od starších dětí. Časté střídání personálu neumožňuje dítěti vytvořit si tolik důležité citové pouto na jednu osobu.

Sjednocení ústavní péče pod jedno ministerstvo by vedlo:

• k lepší komunikaci mezi úředníky rozhodujícími o umístění dítěte do určitého zařízení,
• ke zrychlení procesu případného přemístění do jiného typu apod.

Nedostatečná diferencovanost

Zařízení pro výkon ústavní péče nejsou dostatečně diferencovány. Děti jsou umisťovány do ústavu na základě odlišných důvodů např. úmrtí rodičů, výchovné problémy atd. Dalším nedostatkem je možnost, že dítě bude umístěno do nevhodného typu zařízení. Podmínkou pro zařazení do systému ústavní péče je diagnostický pobyt.

• Diagnostický pobyt skrývá nebezpečí kontaktu dětí bez poruch chování s jedinci se zkušeností se sociálně patologickými jevy (záškoláctví, prostituce, drogy).
• Pouze děti bez závažných poruch chování mají šanci po ukončení diagnostického pobytu zamířit do zařízení s malou hrozbou výskytu patologických jevů (př. dětský domov). U dětí ve výchovných ústavech tato hrozba přetrvává po celou dobu nařízené ústavní výchovy.
• V zařízeních ústavní výchovy stále přetrvává rozdělení na dívčí a chlapecké skupiny.

Chybějící koedukace vede k narušení citového vývoje mládeže především v pubertálním období.

Neschopnost nahradit rodinné prostředí

Přestože zařízení ústavní výchovy vytváří poměrně kvalitní podmínky pro zajištění chybějící péče, disponují dostatečnými prostředky a jsou zde zaměstnáni odborní pedagogičtí pracovníci či vychovatelé s dlouholetou praxí, nedokáží nikdy nahradit rodinné prostředí a poskytnout jedinci optimální individuální péči. Díky dlouhodobému pobytu v zařízení ústavní péče, zpřetrhání rodinných vazeb a absence možnosti vytvořit vazby nové, může u dětí a mládeže dojít k tzv. hospitalismu.

Hospitalismus se projevuje především během dlouhodobého pobytu v nemocničním zařízení, ale je spojován také s ústavní výchovou. Je způsoben nedostatkem citových vazeb vedoucí ke změně chování, což má za následek opožděný vývoj oproti vrstevníkům.