V dnešní době se jedná o docela aktuální problém. Všechno se zrychluje, času ale paradoxně ubývá. Věnujete dostatek smysluplného času dětem? Hrajete s nimi hry, díky kterým mohou rozvíjet své vlohy a schopnosti? Účast dospělých při dětské hře je tou nejlepší věcí, co může rodič udělat. Bohužel těchto chvil s rodiči stále ubývá. Rodiče se věnují své kariéře a profesnímu růstu a na hry s dětmi mají čím dál méně času.

Hra probíhá doma

Není tomu ještě tak dávno, kdy si děti hrály převážně venku. Venkovní hra umožňuje dětem postupnou interakci s celým světem živé i neživé přírody. Příroda, otevřený prostor, ulice a tajné zákoutí, kde se mohou nerušeně ukrývat, to vše je mnohdy opomenuto.

Dnes vidíme, že pohyb dětí venku je značně omezen. Ubývá volného prostoru a zároveň se pobyt venku stává pro dítě značně nebezpečný. Děti ohrožuje dopravní provoz, smog a možná kriminalita. Rodičům se pak může zdát nejlepší řešení, když dítě sedí doma v bezpečí u televize, nebo před obrazovkou počítače. Tato negativní tendence se neustále prohlubuje. Je nesporné, že děti, které jsou od nejranějšího věku uzavřené v místnostech, mají méně rozvinuté pohybové schopnosti, chybí jim praktické manuální dovednosti a jsou náchylnější k různým onemocnění.

Vliv médií na hru

Média, od televize až po počítač, znamenají pro každého z nás obohacení života. Díky nim se zdá celý svět jako na dlani. Je nesporné, že multimedia masivně ovlivňují u dětí skladbu jejich dne, zájmy, vzory k napodobování, způsoby chování, hodnotové systémy, názory a postoje.

Děti se však mohou odcizovat a společenský kontakt s druhými vázne. Skutečný život se pro děti stává méně důležitý, než je ne-skutečný mediální život. Dítě se díky počítačovým hrám může stát třeba pánem všech světů, může najednou vše ovládat. Ve skutečném životě se následky lidského pochybení už někdy nedají napravit, zatímco v počítačových hrách ano.

Problematika soutěživých her

Někteří rodiče se snaží vychovávat ambiciózní děti. Tyto děti se snaží neustále při každé soutěži vyhrávat. Dávají tak už od útlého věku ostatním dětem najevo, že jsou nejlepší, nejšikovnější a neomylní. Vítězové posilují s každou výhrou své sebevědomí na úkor slabších. Citlivější děti se pak mohou cítit méně hodnotní. Ale každá soutěživá hra jde vtipně přepracovat na hru nesoutěživou, podporující spolupráci a sociální chování. Děti by se ve svých hrách měly cítit uvolněně, bezstarostně a měly by umět spolupracovat.