Náhradní rodinná péče (dále jen NRV) je forma péče o dítě, které je vychováváno jinými osobami než rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v přirozené rodině. NRV je tak vedle ústavní výchovy druhou cestou, jak zajistit péči a výchovu opuštěných či osiřelých dětí. Mezi instituty NRV upravené zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině v ČR můžeme zařadit:

• svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče
• pěstounská péče
• poručenství, pokud poručník o dítě osobně pečuje
• osvojení

Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče

Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče je prvním z institutů NRV, který přichází v úvahu, pokud začne být výchova rodičů z nějakého důvodu nedostatečná. Tento typ péče soud upřednostňuje především v situacích, kdy existuje reálná možnost, že se dítě bude moci v budoucnu vrátit do původní rodiny.

Podle zákona č. 94/1963 Sb. o rodině v platném znění při výběru vhodné osoby dá soud zpravidla přednost příbuznému dítěte.

• Svěření dítěte do výchovy jednotlivce.
• Svěření dítěte do společné výchovy manželů.

Při tomto typu opatření je povinností pečující osoby vychovávat dítě a pečovat o něho v souladu s právy a povinnostmi vymezenými příslušným soudním rozhodnutím. Zároveň však trvá vyživovací povinnost rodičů k dítěti a rodičovská zodpovědnost je omezena soudním roz¬hodnutím v takovém rozsahu, v jakém právo a povinnost přešly na jinou osobu.

Pěstounská péče

Pěstounská péče je formou státem kontrolované a řízené dlouhodobé NRV. Lze říci, že pěstounská péče je v poměru k vlastní rodině hned za adopcí a je tak na celé škále NRV dětí druhou nejoptimálnější cestou výchovy opuštěných dětí.

Podle zákona č. 94/1963 Sb. o rodině v platném znění jde o formu NRV, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte a zároveň odměnu těm, kteří se dítěte ujali. Odměna pěstounům a výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte je stanovena zákonem. Dítě může být soudem svěřeno do pěstounské péče fyzické osobě nebo do společné pěstounské péče manželů. Svěřením dítěte do pěstounské péče nevzniká mezi pěstounem a dítětem takový vztah, jaký je mezi rodičem a dítětem, ale nezanikají právní vztahy dítěte k jeho vlastní rodině. Pěstoun má tak právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti pouze v běžných věcech, stává se nositelem práv a povinností v oblasti výchovy a je povinen se o dítě osobně starat.

Poručnictví

V konkrétních zákonem vymezených případech soud stanoví dítěti poručníka, který se stane zákonným zástupcem dítěte a je za řádné plnění své funkce odpovědný soudu. Poručníkem může být ustanoven jednotlivec nebo také manželé. Pokud nemůže být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Funkcí poručníka je podle zákona č. 94/1963 Sb. o rodině:

• vychovávat dítě
• zastupovat dítě
• spravovat jeho jmění

Poručník vykonává práva rodičů, nemusí však vykonávat některé jejich povinnosti. Poručnictví proto nelze plně zařadit mezi instituty NRV, protože soudem ustanovený poručník o dítě může, ale nemusí pečovat. Nemusí dítě vychovávat ve své rodině a nemusí jej ani vyživovat. Mezi dítětem a poručníkem tak ze zákona nevzniká takový poměr, jako je mezi rodičem a dítětem

Osvojení (adopce)

Poslední formou NRV je osvojení neboli adopce. Můžeme říct, že osvojení je považováno za nejdokonalejší formu NRV.

Mezi osvojitelem/osvojiteli a dítětem vzniká právní vztah jako mezi rodiči a dítětem. Vznikem právního vztahu osvojení zanikají všechna vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou. Osvojitelé přebírají rodičovskou zodpovědnost v plném rozsahu. Dítě si může osvojit fyzická osoba, společně pak pouze manželé. Nezletilé dítě lze osvojit za předpokladu, že je toto dítě tzv. právně volné. To znamená, že rodiče dali souhlas k osvojení dítěte, že rodiče dítěte zemřeli nebo že soud určil nezájem rodičů nebo je zbavil rodičovské odpovědnosti.

Existují dva typy osvojení:

• zrušitelné osvojení
• nezrušitelné osvojení