Diagnostika autismu

Autismus existuje, co by samostatná nemoc, poměrně krátkou dobu. Diagnostický proces je celkem složitý, zdlouhavý a chybí odborníci i centra. Jak probíhá diagnostika a s čím počítat? Na co naráží dnešní medicína a kde jsou stále limity?

Základem diagnózy autismu nebo příbuzných poruch je vždy a v každém věku především kvalitativní pozorování, které je založeno na dobré znalosti obvyklých projevů těchto poruch v jednotlivých etapách vývoje. Současně je vždy důležitá mezioborová spolupráce, na níž se podílí psycholog, pediatr, neurolog, dětský psychiatr, logoped, foniatr, rehabilitační pracovníci a speciální pedagogové. Důležitá je anamnéza rodinná, protože v řadě případů hraje určitou roli i základ genetický.

Stanovení diagnózy

Stanovení diagnózy provádí klinický psycholog nebo psychiatr, případně oba odborníci zároveň. Protože tato vývojová porucha existuje, co by samostatná jednotka krátkou dobu, je stále znatelný značný nedostatek zkušeností s její diagnostikou a také přetrvává nedostatek erudovaných odborníků, což celý diagnostický proces zpomaluje.

Z pohledu rodičů je diagnostika vleklým a psychicky náročným obdobím. Ve většině případů jsou to právě oni, kteří díky permanentnímu kontaktu s dítětem vypozorují odlišné projevy v jeho chování. Výsledky rodičovského pozorování prvních příznaků autismu jsou klíčovou součástí anamnézy.

Doba, kterou pak často tráví rodiče hledáním specialisty a následně dlouhým čekáním na termín vyšetření, je také příliš dlouhá. V zájmu dítěte však je, aby jeho diagnóza byla stanovena v co nejkratší době a především těmi odborníky, kteří se na vývojové poruchy specializují.

Zkušenosti pak ukazují, že jsou děti s autismem na vyšetření do specializovaných center odesílány pozdě, a to i tehdy, když rodiče na problém opakovaně upozorňovali lékaře a další oborníky.

Možnosti medicíny

Možnosti medicíny jsou v oblasti autismu limitovány dosavadními výsledky vědeckých poznatků. Přesto, že některé dílčí úspěchy již existují např. genetická zátěž, abnormality mozku, zůstává podstata autismu neobjasněná. V mnoha ohledech dětem s autismem i jejich rodinám můžeme být nápomocni, ale v jádrových symptomech porucha bohužel nadále zůstává neléčitelná.

Číst dál...