Klasické retro venkovní hry

Vzpomínáte si, jaké hry jste hráli, když jste byli malí? U jakých her jste mohli strávit celý den, a přesto to bylo málo? Pamatujete si ještě přesná pravidla všech her? By byla škoda, aby tyto dnes už staré hry upadly v zapomnění, díky počítačům, Xboxům a jiným moderním technologiím a hračkám. Oživte si vzpomínky na předškolní i školní léta a předejte lásku k těmto hrám svým dětem.

Cukr káva limonáda

Jeden hráč stojí u pikoly, ostatní proti němu na pomyslné hranici. Hráč u pikoly se otočí a rychle odříkává formuli: „Cukr káva limonáda čaj rum bum.“ Na „bum“ se otáčí zpět. Hráči po dobu odříkávání formule běží k pikole, aby se ho dotkli, tedy aby mohli v příští hře říkat oni. V okamžiku, kdy se ten, kdo říká, otočí, všichni strnou. Kdo se pohne, musí zpět, buď na výchozí hranici, nebo „říkač“ určí, kolik kroků se má vrátit. Hra končí, když se někomu podaří dotknout se toho, kdo říká. Následuje výměna a začíná další hra.

Guma

Základem hry je prádlová či kulatá guma o délce alespoň 2,5 metru. Hru hrají alespoň tři hráči. Dva z nich stojí naproti sobě a rozkročenýma nohama drží gumu tak, že obvod gumy vytváří obdélník, jehož vrcholy jsou nohy hráčů. Třetí hráč pak mezi dvěma linkami gumy skáče dohodnutou skokovou kombinaci. Po jejím zvládnutí se výška gumy zvyšuje o jeden stupeň náročnosti. V případě chyby ve skoku: spletení sledu skoků, přišlápnutí gumy, zachycení gumy oděvem, hráč kočí a na jeho místo přichází další v pořadí. Do hry se vrací až po vystřídání všech, kteří byly v pořadí za ním. Skáče pak celou tu sérii, ve které učinil chybu.

Vítězí ten, kdo nejdříve doskáče předepsanou sestavu ve všech stupních obtížnosti: výškových stupních, a popřípadě stupních rozchodu a skokových kombinací. Znáte výškové stupně? Jedničky-na kotníky, dvojky-na lýtka, trojky - ke kolenům, čtyřky - pod zadek, pětky - do pasu.

Honzo vstávej

Vyvolávač stojí naproti řadě hráčů, které postupně podle pořadí ve výchozí řadě vyvolávač oslovuje standardní větou „Honzo vstávej.“ Vyzvané dítě odpovídá otázkou: „Kolik je hodin.?“ Vyvolavač podle vlastní volby volí časový údaj, který představuje podobu, délku a počet kroků, kterými dovolí či zkomplikuje hráči přiblížit se k místu vyvolávače.

Cílem hry je dotknout se vyvolávače. Když se to podaří, kolo hry končí a vyvolavačem se stává ten, jenž se původního vyvolavače dotkl.

Škála kroků: slepičí-malé kroky, obří -velké kroky s odrazem z místa-skoky, babička párala- hráč couvá až do okamžiku, kdy vyvolavač řekne stop, babička pletla- hráč rukama naznačuje, že plete a zároveň běží k vyvolavači, zastavuje ho vyvolávačovo stop, babička lezla potrubím- hráč se plazí k vyvolávačovi až do okamžiku, kdy vyvolavač řekne stop, babička lezla potrubím a pletla- kombinace dvou výše uvedených krokových typů, při plazení vpřed hráč musí ještě rukama pantomimicky znázorňovat pletení, roztrhla se peřina-všichni hráči běží vpřed, nejrychlejší se dotkne vyvolavače, vyvolavač nezastavuje hráče, neříká stop.

Schovka

Jeden hráč piká. Stojí u pikoly- zvoleném místě, čelem otočen tak, aby nemohl kontrolovat pohyb v herním prostoru, navíc si zakrývá oči. Počítá a na konci pronáší formuli: „Před pikolou za pikolou nesmí nikdo stát, nebo nebudu hrát. Už jdu.“

Po dobu pikání se hráči schovají v předem vymezeném prostoru. Po odříkání formule začíná, ten kdo piká hledat ostatní hráče, přičemž musí neustále střežit pikolu. Když někoho najde, vrací se urychleně k pikole a zapikává toho, koho našel. Formule zní: „10, 20, 30 a jméno dítěte.“

Jeho cílem je posléze zapikat všechny hráče. Snahou ostatních, každého jednoho je naopak zapikat toho, kdo piká. V následující hře piká ten, kdo byl odhalen jako první.

Krvavé koleno

Nejprve se vybere krvavé koleno a maminka. Děti si stanoví místo, kde bude skrýš krvavého kolena a domeček. Krvavé koleno se jde schovat a děti s maminkou jdou do domečku. Pak maminka povídá jednomu z dětí: „Jdi, prosím, do sklepa pro brambory.“ Dítě jde k místu ke krvavému kolenu a to na něj bafne.

Dítě utíká za maminkou a řekne: „Mami, tam straší.“ Maminka chlácholí dítě: „Ale jdi, to mi jen spadl hrnec na zem.“ Pak pošle maminka další z dětí a vše se opakuje tak dlouho, až se vystřídají všechny hrající děti. Nakonec maminka řekne: „Tak já se jdu do sklepa podívat.“ Jde ke krvavému kolenu. Tam krvavé koleno mamince řekne, v kolik hodin si přijde pro které dítě tak, aby to děti neslyšely. Maminka se vrátí k dětem, vezme je daleko mimo domeček. Všichni se chytí za ruce a točí se dokola se slovy: „První hodina odbila, lampa ještě svítila.“. To opakují i s hodinou druhou, třetí… až do hodiny, na které se s krvavým kolenem domluvili. „X hodina odbila, lampa už zhasla.“ Na to se všichni děti rozprchnou a rychle se snaží dostat zpět do domečku. Mezitím krvavé koleno vyběhne z úkrytu a snaží se chytit to dítě, na kterém se potají domluvilo s maminkou. Pokud se určenému dítěti povede dostat do domečku včas, prohrává krvavé koleno a hra se hraje znovu. Pokud se krvavému kolenu povede určené dítě chytit, chycené dítě se v dalším kole stává krvavým kolenem.

Slepá bába

Jednomu dítěti se zaváží oči šátkem a roztočí ho. Při roztáčení se odříkává dialog: Ten, kdo roztáčí nebo všichni: „Slepá bábo, kam tě vedu?“ Slepá bába: „Do kouta.“ Všichni: „Co v tom koutě vidíš?“ Slepá bába: „Kohouta.“ Všichni: „V tom kohoutu zlatá niť, tak si mě slepá bábo chyť!“ Roli slepé báby pak přebírá chycený hráč.

Panák

Na zem se namaluje panák. Velikost panáka a jeho částí -očíslovaných polí je úměrná věku dětí, velikosti jejich chodidel. Úkolem dítěte je přeskákat siluetu v pořadí čísel po jedné, resp. obou nohách a to bez přešlapů. Navíc si úlohu mohou znesnadnit vhozením kamene či jiného malého předmětu před každým kolem ze startovní čáry na postupně se zvyšující čísla a pole na postavě. V daném kole pak kámen s obrazcem musí přeskočit bez dotyku obsazeného pole. Přešlap nohou, či netrefení se do očíslovaného pole kamenem je chybou, což znamená pozastavení skoků a nutnost skákání opakovat. Vítězí ten, kdo zvládne celou skákací sestavu první.

Číst dál...