Těhotenská deprese

Těhotenství představuje pro ženu výraznou zátěž nejen po stránce tělesné, ale i po stránce psychické. Vliv těhotenství a porodu na vznik duševních poruch se zkoumá odedávna. Nejdříve převažoval názor, že těhotenství má „ochranný efekt“ proti duševním poruchám, ale dnes se tento názor považuje za mýtus.

V těhotenství se může objevit také těhotenská deprese. Její příčinou jsou spíše biologické faktory, ale mohou se na ní podílet i některé faktory psychosociální, jako je negativní postoj k těhotenství, nízký socioekonomický statut apod. Těhotenská deprese dále koreluje s nízkým váhovým přírůstkem, kouřením, alkoholem. V četných výzkumech bylo zjištěno, že výskyt je nejvyšší okolo 25. týdne těhotenství a nejnižší okolo 7. týdne.

Teď na mě padla nějaká depka a potřebovala bych se vyzpovídat. Jsem těhulka na začátku a je mi 19let. Začala jsem mít depku, že vlastně už budu pořád zavřená doma, nebudu se mít s někým o čem bavit a ani s přítelem a ten mě určitě začne podvádět, protože už nebudu tak atraktivní.

Prevencí těhotenských úzkostí či úzkostných poruch je důkladné informování těhotných a jejich partnerů, lékaři či porodními asistentkami, neboť kvalitní informace zamezují vzniku mýtů, dohadů a zbytečných obav.

Mám doma dvouletou dcerku a už nejsem prakticky schopná se o ni starat. Ráno se mi nechce vstát z postele, jen si přeji, aby byl večer a šla jsem spát. Vlastně bych nejraději jen spala, nic mne nebaví, nevycházím z domu. Manžel má své práce nad hlavu, o mém problému ví, ale nesedne si se mnou a neřeší to, vlastně si vůbec nepovídáme, jelikož chodí unavený domů kolem deváté a ráno zase nanovo. Bydlíme na malém městě, kde já vyloženě dobrou kamarádku nemám, nikomu, kdo by mě vyslechl, se vlastně nemohu svěřit. Miminko si moc přejeme a přeji si hlavně, aby bylo zdravé a v pořádku, ale už nevím, jak dál.

Ženy by měly dostatečně odpočívat, ale také se věnovat svým zálibám a příjemným aktivitám. Vhodné je setkávání se a navazování nových přátelských vztahů ve skupině těhotných. Důležitá je podpora okolí, a právě zde je nejvýznamnějším činitelem partner, budoucí otec, který by se měl snažit o laskavý, chápavý přístup, o vytvoření klidného a ohleduplného domácího prostředí, aby žena netrpěla úzkostí a strachem. Ženy jsou citlivé na to, jak partner vnímá jejich těhotenské obtíže, jak se jim snaží pomoci.

Číst dál...

Příznaky poporodní deprese a její případná léčba

Po návratu z porodnice do domácího prostředí je žena silně zatížena péčí o dítě a prací v domácnosti. A v naší společnosti zatím chybí kvalitní následná domácí péče o matku a dítě a je nedostatek porodních asistentek pracujících v komunitní péči. Jak odhalit počínající poporodní depresi? A jak efektivní je následná léčba?

Příznakem samotné deprese je porucha nálady, ale kromě ní je zasaženo také myšlení, chování i tělesné fungování. Deprese je onemocnění celého těla, nejen duše. Mnoho lidí v depresi pociťuje únavu, tíhu, malátnost, vyčerpanost. Pocity se během dne mění, jejich intenzita může být největší ráno nebo naopak, je to různé. Depresivní nálada se projevuje smutkem, vymizením radosti, úzkostí, strachem, pocity ztráty a beznaděje, nerozhodností a podrážděností. K dalším příznakům patří narušená schopnost správně myslet, pamatovat si, soustředit se, správně se rozhodnout a v neposlední řadě i ztráta sebedůvěry. Objevují se výčitky, které nemají reálný podklad, a také myšlenky na sebevraždu.

Typické projevy poporodní deprese

Insuficientní typ se vyskytuje nejčastěji a projevuje se pocity „jsem špatná matka“. K typickým příznakům patří, že se rozvíjí ze zcela z normálního pocitu nejistoty, až se dostanou do samotného sebepojetí ženy. Objevuje se pocit neschopnosti milovat své dítě. Tyto myšlenky mohou vést až k sebevražedným úmyslům. Pokud není tento typ deprese včas podchycen a léčen, vede k chronickým pocitům. Je zde nutná antidepresivní léčba. V případě sebevražedných myšlenek je samozřejmě nutná psychiatrická léčba.

Nutkavý typ, který je doprovázen myšlenkami typu: jak může matka dítěti ublížit. Nahánějí strach, vyvolávají pocity viny a studu. Pro ženu je velmi obtížné o těchto myšlenkách mluvit. Pro lékaře nebo pro porodní asistentku je velmi těžké se o nich dovědět. „Mluvila jsem s řadou maminek, u kterých se v podobné situaci objevovaly myšlenky, že nějak svému dítěti ublíží.

Panický typ se pak projevuje pocitem úzkosti a hrůzy. Vzniká náhle, je doprovázen symptomy, mezi které patří napětí ve svalech, zrychlený dech, roztřesenost, bušení srdce, pocení. Velmi zřídka se vyskytuje panický typ deprese. Tento typ je velmi zatěžující pro ženu a partnera. Žena může mít během záchvatu pocit na omdlení, strach ze smrti, nebo ze ztráty sebeovládání.

Léčba

Deprese jsou léčitelné během týdnů až měsíců, pokud se neléčí, přetrvávají celoživotně. Léčba poporodních depresivních stavů záleží na typu a závažnosti příznaků. U poporodních blues pomůže emocionální podpora, vysvětlení situace a pomoc se staráním seo novorozence. Informovanost pacientky je také důležitá. Měla by být rozhodně informována i o tom, žže pokud příznaky neodezní do dvou týdnů, měla by vyhledat lékaře. Velmi důležitá je pomoc okolí, matky nebo partnera, kteří pomohous dítětem a starostí o domácnost. Pokud jsou příznaky závažnější nebo trvají více než 14 dnů, je vždy na místě psychiatrická léčba. Pokud jsou však příznaky závažnější, je důležité nasadit antidepresivní medikaci.

Číst dál...

Poporodní deprese

„Žena se pokusila zabít své dítě a následně i sebe. Nechce vidět své dítě. Co je to za matku.“ To jsou některé komentáře, které si vyslechne žena, jež trpí poporodní depresí. Když ale o něčem takovém slyšíte nebo čtete, říkáte si: „To se mně nemůže stát.“ O to víc jste potom zaskočeni a překvapeni, když se to týká vás.

S poporodní depresí se může setkat kterákoliv žena, protože deprese si nevybírá. Obvykle se projeví nečekaně a zanechá za sebou spoušť. Ovlivní život celé rodiny, je to zkouška. Pravdou je, že nejvíce je zasažená žena, a tím tedy následně i celá rodina. Trpí-li žena poporodní depresí, je narušen její vztah k dítěti, k partnerovi, k nejbližšímu okolí a k sobě samé. Návrat do „normálního“ života je běh na dlouhou trať.

S poporodní depresí se setkává poměrně velké procento žen a neměla by zůstat bez povšimnutí. Je to nemoc jako každá jiná, která ovlivňuje nejen ženu samotnou, ale také její nejbližší okolí. Má mnoho negativních účinků na dítě a jeho následný vývoj.

Mezi 50-80 % žen prožívá 3 a 4. den po porodu krátkou epizodu zhoršené nálady projevující se typicky podrážděností, kolísáním nálady a epizodami pláče. Kolísání nálady je charakterizováno stavy euforie,které se střídají s úzkostí, smutkem, napětím nebo podrážděností. Některé ženy říkají, že se cítí zmatené.

Poporodní blues

V anglosaských zemích mluví o „maternity blues“ neboli poporodní blues. Tato krátkodobá změna nálad je způsobena hormonálním poklesem. Dá se říci, že je v zásadě neškodná a spontánně odezní. Nejčastěji poporodní blues provází prvorodičky a ženy, které před těhotenstvím trpěly premenstruální krizí. Déle trvající zhoršení nálady postihuje 10-15 % žen po porodu. Plně depresivní stav postihuje 8-14% rodiček.

Co provází typické poporodní blues? Mezi ty hlavní příznaky patří labilita, podrážděnost, úzkost, únava, plačtivost, zmatenost, neklid, pocity nejistoty, osamělost, snížená sebeúcta. Mohou se střídat stavy euforie s úzkostí, smutkem, často žena pláče, ani neví proč.

Co patří ke spouštěcím momentům? Především obavy o novorozence, problémy s kojením, pocity neschopnosti. V této chvíli se mohou objevit i somatické obtíže, jako jsou bolesti v zádech, bolesti hlavy, poruchy spánku. Jak už bylo řečeno, poporodní blues obvykle rychle odeznívá. Přesná příčina vzniku však není známá.

Číst dál...

Jak odhalit poporodní deprese včas?

V České republice je dané problematice věnována minimální pozornost ve srovnání se západními zeměmi. Obecně lze říci, že až 90% depresí není léčeno. Někteří autoři se shodují, že se poporodní deprese může vyskytnout během několika měsíců až jednoho roku.

Přesto, že žijeme ve 21. Století, mnohdy slovo psychiatrie a jemu podobná, vzbuzují pocit něčeho nenormálního. Člověk, který má psychické potíže a léčí se, si sebou nese společenské stigma, což vede k traumatům.

Screeningový dotazník

Pro diagnózu PPD se ve světě používá metoda EPDS5 (Edinburgská škála postnatální deprese). Tento dotazník vznik v roce 1980 a je používán jako první „nástroj“ k zachycení stavu matky. Ke stanovení přesnější diagnózy a naplánování adekvátní léčby je samozřejmě třeba provést další kroky. Tento dotazník slouží jako určitý screening, kterým lze odhalit poporodní depresi.

Používání screeningového dotazníku a sledování rizikových faktorů, a to ideálně v době těhotenství, nejpozději na oddělení šestinedělí s vrcholem 3. dne po spontánním porodu nebo 5. den po operačním porodu a dále s návazností po ukončení šestinedělí na bázi ambulantní péče, se zachytí včas možné deprese.

Co je častým rizikem ve snaze odhalit poporodní depresi včas? Problém může nastat při zkracování délky hospitalizace po porodu. Nedostatek času v ambulanci i na oddělení šestinedělí a v neposlední řadě nedostatek odborného personálu.

Jak vypadá a funguje daný dotazník

Maximální skóre dotazníku je 30. Při jeho vyhodnocení 10 a více bodů, může ukázat možnou depresi různé závažnosti. K potvrzení diagnózy existující deprese by mělo být provedeno pečlivé zhodnocení. Stupnice nebude detekovat úzkostné poruchy, fobie či poruchy osobnosti.

„Před krátkou dobou jste přivedla na svět děťátko. Rádi bychom věděli, jak se cítíte. Zaškrtněte, prosím, odpověď, která co nejlépe popisuje, jak jste se cítila v posledních sedmi dnech a nejen, jak se cítíte dnes?“

Při celkovém součtu 12 a více bodů je důvod se domnívat, že trpíte depresí.

V posledních sedmi dnech:

I. Dokázala jsem se smát a vnímat komickou stránku věcí: - tak jako doposud (0) - ne úplně tak jako dřív (1) - rozhodně ne tolik jako doposud (2) - vůbec ne (3)

II. Těšila jsem se na některé věci: - stejně jako dřív (0) - asi míň než obvykle (1) - rozhodně méně než doposud (2) - skoro ne (3)

III. Když se mi něco nedařilo, cítila jsem neopodstatněný pocit viny: - ano, většinou (3) - ano, občas (2) - ne příliš často (1) - ne, nikdy (0)

IV. Měla jsem strach nebo jsem se cítila bezdůvodně znepokojená: - ne, vůbec ne (0) - téměř ne (1) - ano, občas (2) - ano, velmi často (3) 53

V. Bála jsem se nebo propadala bezdůvodně panice: - ano, velmi často (3) - ano, příležitostně (2) - skoro ne (1) - vůbec ne (0)

VI. Bylo toho na mě moc: - ano, většinou jsem situaci neuměla zvládnout (3) - ano, občas jsem situaci neuměla zvládnout tak jako jindy (2) - ne, většinou jsem situaci zvládla (1) - ne, zvládám situaci stejně dobře jako vždy (0)

VII. Byla jsem tak nešťastná, že jsem nemohla spát: - ano, většinou (3) - ano, občas (2) - ne, nijak zvlášť často (1) - vůbec ne (0)

VIII. Cítila jsem se smutně nebo na dně: - ano, většinou (3) - ano, občas (2) - ne, nijak často (1) - vůbec ne (0)

IX. Byla jsem tak nešťastná, že jsem plakala: - ano, většinu času v tom období (3) - ano, velmi často (2) - jen občas (1) - ne, nikdy (0)

X. Myšlenka, že si něco udělám, mě napadla: - ano, opravdu často (3) - občas (2) - velmi zřídka (1) - nikdy (0)“

Číst dál...