Rizika ústavní péče pro děti

Ústavní péče má nezanedbatelná rizika pro svoje klienty. Tato rizika se liší podle toho, v kterém věku a v jaké životní situaci se dítě do ústavní péče dostalo. V tomto článku se podrobně zaměříme na tyto problémy a na to jak se promítají do existence klienta v ústavní péči.

Rizika ústavní péče:

• hospitalismus
• zhoršení komunikace
• ponorková nemoc
• nepřítomnost druhého pohlaví
• šikanování
• ztráta soukromí

Hospitalismus

Adaptace na přirozené prostředí se stává těžší a těžší. Klient se v ústavu stýká s omezeným počtem spoluobyvatel a týmem profesionálů. Pohybuje se v omezeném prostoru ústavu a jeho okolí. Je pro něho snazší orientovat se v ústavním redukovaném světě, než v komplexním, nepřehledném vnějším světě. Ztrácí schopnost orientace v přirozeném, pro něj složitém vnějším světě.

 

Zhoršení komunikace

Redukce nároků a omezení podnětů mají za následek:

• ztrátu zájmu o lidi,
• zhoršení komunikace,
• návrat do ranějších vývojových stádií,
• hledání náhradního uspokojení v jídle,
• spavost, atd.

Ztrácí se individualita jedince, jeho potřeby jsou redukovány na základní biologické, ostatním je přikládána menší váha.

Ponorková nemoc

V uzavřených ústavech snadno vzniká tzv. ponorková nemoc. Stereotyp, z něhož není úniku, zvyšuje únavu a snižuje toleranci. Lidé se stávají vztahovačnými, agresivními. Stávají se introverty, klesá jejich otevřenost, vstřícnost.

Nepřítomnost druhého pohlaví

Další nevýhodou je nepřítomnost opačného pohlaví. Klienti ústavů nepřestávají být pohlavně cítícími bytostmi. Sexualita si hledá a nachází průchod v homosexuálních vztazích.

Šikana

Všechny uzavřené instituce s autoritativním režimem jsou živnou půdou pro šikanování. Výchovné ústavy pro mládež mají tendenci vytvářet zvláštní subkulturu, v níž jsou násilné činy posuzovány zcela odlišně, než jak je posuzuje občanská společnost a soudy. Osoby se pak těší obdivu. Termín šikanování se užívá k označení násilného chování vůči klientům. Šikanování zahrnuje jak fyzické, tak psychické týrání.

Ztráta soukromí

Je daní za pobyt v ústavu. Některé instituce (dětské domovy, vesničky SOS) omezují soukromí minimálně.

Číst dál...

Rizika hostitelské péče

Každá lidská činnost má svá rizika a stejně tomu je u hostitelské péče. My si tato rizika představíme podrobně v následujícím článku. Zaměříme se především na promítnutí rizik do celkového procesu hostitelské péče.

Rizika hostitelské péče

• Ohrožení dítěte
• Zklamání dítěte
• Zklamání hostitele
• Zklamání vychovatelů, sociálních pracovnic
• Nezralost dítěte

Při zahájení hostitelské péče (dále jen HP) je důležité si rizika uvědomit, přijmout je jako součást procesu a vědomě jim předcházet. Základem je pak příprava hostitelů a dítěte na celý proces.

Ohrožení dítěte

Obavy vycházejí z vědomí, že děti z dětských domovů si už zažily zlých chvil dost, a proto je nikdo nechce vystavovat dalšímu ohrožení. Proto je třeba vytvořit jednotný systém povinného schvalování k HP, který by vždy zahrnoval psychologické vyšetření vylučující patologie osobnosti. Doporučují se pouze takoví hostitelé, kteří prošli schválením příslušných úřadů.

Zklamání dítěte

Možnost, že dítě bude zklamané, je nejčastějším argumentem proti hostitelské péči. Jde tedy především o dostatečnou přípravu dítěte k HP, kdy jsou vysvětleny všechny výhody i nevýhody HP a přesně popsáno, co dítě může od konkrétních lidí čekat. Dále je nutná kvalitní příprava a provázení hostitelů tak, aby v kontaktu s dítětem:

• nevědomky nezpůsobovali nereálná očekávání,
• neslibovali, co nemohou splnit,
• otevřeně mluvili o HP s dětmi.

Je potřeba říci, že riziko zklamání dítěte není důvodem pro nerealizování HP. Dále je třeba říci, že mnoho dětí, kteří dlouhodobě vyrůstají v ústavní výchově, jsou je natolik citově ploší, že případné rozvolnění vztahů s hostitelskou rodinou nemusí prožívat jako hlubokou ztrátu.

Zklamání hostitele

Zklamání hostitelů je rizikem, se kterým se pracovníci dětských domovů setkávají poměrně často. Jedná se o moment, kdy dítě z nějakého důvodu, ukončí probíhající hostitelskou péči. Hostitelé pak cítí zklamání, vinu, lítost, zmatení atd. Především nerozumí tomu, co se děje, co udělali špatně, a proč dítě v HP nechce pokračovat.

• Těmto situacím se dá předejít kvalitní přípravou k HP, a to:
  • porozumět deprivačním projevům,
  • individuální provázení hostitelů,
  • vedení dítěte k odpovědnosti za vztah, který navázali.

Ukončení HP z rozhodnutí dítěte stává mnohem častěji než ukončení ze strany hostitelů. Důvody ukončení HP je různé:

• běžné vzdalování se v době puberty,
• citová plochost dítěte,
• strach dítěte z příliš těsného vztahu k hostitelům,
• pocity viny vůči rodičům.

Další zklamání hostitelé mohou prožívat z uzavřenosti až nepřátelskosti některých institucí zainteresovaných v procesu HP (OSPOD, úřady, ústavy).

Zklamání vychovatelů, sociálních pracovnic

Objevuje se především při ukončení hostitelské péče, ať již ze strany dítěte či hostitele.

• V případech, kdy se v hostitelské péči angažovali více:
  • aktivně vyhledávali hostitele,
  • intenzivně je provázeli.
• Je důležitá reflexe konkrétních případů.

Opět je třeba mít kvalitní přípravu, intenzivní komunikace a uvědomění si, co dítěti dávají dobrého a smíření se s tím, že pokud bychom hledali pro dítě opravdu ideální osoby, nenašli bychom je nikdy.

Nezralost dítěte

Nezralost dítěte může způsobit mnohé potíže.

• V dítěti vzniká nejistota, kam patří, kdo jsou jeho lidé, co je správné.

Nejčastěji se nezralost týká dětí do 6 let věku, které nedokáží zpracovat, proč se jim mění prostředí a lidé. Zmatenost se může projevit:

• nárazovým problémem s pomočováním či s udržením stolice,
• vyšší neklidností dítěte,
• pláčem, který se dříve nevyskytoval.

Z těchto důvodů se nedoporučuje hostitelskou péči u malých dětí.

Specifická dílčí rizika

Všechna rizika nelze shrnout do výše uvedeného výčtu, který představuje nejběžnější argumenty o přínosu hostitelské péče. Další specifická rizika jsou tato:

Rizika ze strany hostitelské rodiny:

• nezvládnutí projevů dítěte,
• náročnost komunikace,
• neakceptování specifik, limitů a potřeb dítěte,
• nezvládnutí časové a finanční náročnosti hostitelské péče,
• změna situace hostitelské rodiny.

Rizika ze strany dítěte:

• nereálná očekávání,
• rychlé nasycení zvědavosti a touhy po změně,
• obavy z navázání hlubšího vztahu,
• nízká důvěra ve svět dospělých,
• naivita,
• využívání hostitelů.

Rizika ze strany kompetentních osob kolem dítěte a hostitelské rodiny:

• malá informovanost,
• špatná úroveň komunikace,
• nedostatečně ošetřené role jednotlivých stran,
• povinná mlčenlivost.

Rizika ze strany biologické rodiny:

• nepochopení přínosu HP pro dítě a původní rodinu dítěte,
• nízká důvěra v dětský domov a sociální pracovnici,
• obava o ztrátu náklonnosti dítěte,
• majetnický vztah k dítěti.

Číst dál...