Jaký je denní rytmus ve waldorfské škole?

Jak probíhá den ve waldorfské škole? V kolik vyučování začíná a jak probíhá? Jsou vyučovací předměty nějak řazeny nebo to nemá svůj řád? Čtěte dále a dozvíte se, jak probíhá jeden den ve waldorfské škole.

Jeden den ve waldorfské škole

Jak vypadá denní rytmus ve waldorfské škole? Všechny zásady waldorfské pedagogiky směřují k tomu, že předmětům, které vyžadují větší pozornost, chápaní a myšlení, a jsou tedy náročnější na soustředění, jsou vyhrazeny první vyučovací hodiny. Mezi tyto předměty patří matematika, geometrie, fyzika, chemie, dějepis, zeměpis, mateřský jazyk, přírodopis. Tyto předměty jsou označeny jako hlavní vyučování.

Hlavní předměty bývají většinou probírány první dvě hodiny školního vyučování, tedy od 8:00 do 9:50. Aby byli žáci schopni začít se plně soustředit, je na začátku každého vyučování asi dvacet minut věnováno tzv. rytmické části. Rytmická část probíhá v každé třídě individuálně. Hraje se na flétnu, zpívá, tleská, recituje a tak dále.

Pak následuje opakování látky z předešlého dne, která měla díky spánku možnost se žákům „rozležet“ v hlavě a následující den jsou tak schopni chápat fakta, která si předešlý den nemuseli plně uvědomovat. Připomínání látky plynule přechází k vyprávění učitele o nové látce. Jeho vyprávění musí být barvité, aby žáky zaujalo a udrželo si jejich pozornost. Hodina končí vyprávěním, které se liší od třídy ke třídě. V nižších ročnících učitel vypráví pohádky, bajky a později se přestupuje k legendám, biblickým příběhům o bozích a hrdinech.

Po hlavních předmětech následují předměty, jež vyžadují rytmické opakování. Jsou to předměty jako eurytmie, cizí jazyky, hudba, náboženství a cvičení.

Poslední kategorií předmětů, které se na waldorfské škole vyučují, jsou předměty jako ruční práce, dílenské práce, práce v zahradě a další. Tyto předměty se zpravidla vyučují až v pozdější době a to zejména proto, že vyžadují mnohem méně soustředění a přemýšlení, než předměty z první části dne.

Číst dál...

Předměty ve waldorfské škole

Žádný předmět není nadřazen nad ostatní předměty a každému vyučovanému předmětu je tak dávána stejná důležitost. Všechny předměty jsou proto povinné od začátku do konce povinné školní docházky. Pojďme se tedy podívat na jednotlivé předměty, a jak se učí.

Matematika

V prvním roce se v matematice žáci učí podobně jako na běžné základní škole. Počítá se s čísly do 100, směřuje se k malé násobilce a děti jsou pomocí eurytmie (pohybové aktivity) a kreslení forem připravovány na geometrii.

Děti se základní počty učí například podle pomůcek: "učitel se zeptá: Co je 2? Dítě odpoví oči, uši, ruce,… Co je 4? Roční období, nohy u stolu a podobně."

Od čtvrté třídy jsou vyučovány zlomky a v páté třídě jsou pokládány základy geometrie. Od sedmého ročníku děti umějí používat kružítko, počítají rovnice, rozvíjí se práce s účetní knihou. V geometrii se dále počítají povrchy těles, objemy, kuželová výseč.

Mateřský jazyk 

Obsahem hodin je vyprávění pohádek, básní, rýmů. Tady jde především o rozvoj fantazie. Písmena jsou vyobrazována pomocí kreslených obrázků, v první třídě se děti neučí číst. Ve třetí třídě se vyprávějí pověsti, děti se učí poznávat slovní druhy a učí se pravopisu. Již ve čtvrté třídě se žáci učí psát zprávy a dopisy a třeba i krátké obchodní. Postupem času se děti tak jako na tradičních školách vyučují literaturu.

Cizí jazyky

A jak probíhá výuka cizích jazyků? Žáci se již od prvního ročníku seznamují se dvěma cizími jazyky. Výběr těchto dvou jazyků se odvíjí zejména od možností školy, ale také od přání rodičů. Děti se nejprve začínají učit písničky, básničky a jednoduché dialogy, což slouží především k získání velké slovní zásoby. Učení probíhá především nápodobou.

Ve čtvrté třídě se k výuce slovíček přidává mluvnice a psaní. Výuka v úvodu cizích jazyků probíhá zejména formou vyprávění a až později smí děti začít používat knihu. Výuka dvou cizích jazyků v tak nízkém věku je bezpochyby velikou výhodou. Čím jsou děti mladší, tím je pro ně snadnější si cizí jazyky osvojit a vytvořit si k nim kladný vztah.

Ruční práce a řemeslo

Dalším rozdílem oproti běžným základním školám je kladení velké důležitosti na ruční práce. V ručních pracích se děti učí zacházet s nožem, plést, vyrábět panenky, šít oděvy, ale také pečovat o šicí stroj. Ruční práce se vyučují od první třídy a jsou určené jak pro chlapce, tak pro dívky.

V tomto předmětu je kladen důraz na jemnou motoriku, ale důležitým aspektem je také spolupráce mezi dětmi, která je v tomto předmětu častější, než kde jinde.

Řemeslné předměty se vyučují od páté třídy, výuka probíhá ve školních dílnách. V řemesle se vyučuje například hrnčířství, sochařství nebo modelování.

Ostatní předměty

V ostatních předmětech se děti vyučují stejným věcem jako děti na nealternativních školách. I „waldorfské“ děti musejí znát dějiny a ovládat zeměpis. Rozdílná je pouze forma vyučování.

Slavení svátků

Zvláštní postavení mají svátky. V dětech mají různé slavnosti vzbuzovat především pocit sounáležitosti a jednoty. Slaví se narozeniny, svátky, které souvisí s ročním obdobím či pohybem Země, tzv. Měsíční slavnost, advent, Sv. Michal, Sv. Martin a mnohé další.

Měsíční slavnost se slaví, jak už z názvu vyplývá, jednou měsíčně a dá se pokládat za „srdce“ celé waldorfské pedagogiky. Při měsíční slavnosti děti ukazují nejen svým rodičům, ale také spolužákům, co nového se naučily. Zpívají se písně, recitují básně a také se hrají divadelní představení. Každé dítě tak má možnost podílet se na společném životu školy

Dalším svátkem, který bývá na waldorfské škole slavený je svátek Sv. Michaela. Jde o to, že žáci symbolicky prožívají zápas s drakem a překonávají sami sebe.

Číst dál...