Ústavní péče má nezanedbatelná rizika pro svoje klienty. Tato rizika se liší podle toho, v kterém věku a v jaké životní situaci se dítě do ústavní péče dostalo. V tomto článku se podrobně zaměříme na tyto problémy a na to jak se promítají do existence klienta v ústavní péči.

Rizika ústavní péče:

• hospitalismus
• zhoršení komunikace
• ponorková nemoc
• nepřítomnost druhého pohlaví
• šikanování
• ztráta soukromí

Hospitalismus

Adaptace na přirozené prostředí se stává těžší a těžší. Klient se v ústavu stýká s omezeným počtem spoluobyvatel a týmem profesionálů. Pohybuje se v omezeném prostoru ústavu a jeho okolí. Je pro něho snazší orientovat se v ústavním redukovaném světě, než v komplexním, nepřehledném vnějším světě. Ztrácí schopnost orientace v přirozeném, pro něj složitém vnějším světě.

Zhoršení komunikace

Redukce nároků a omezení podnětů mají za následek:

• ztrátu zájmu o lidi,
• zhoršení komunikace,
• návrat do ranějších vývojových stádií,
• hledání náhradního uspokojení v jídle,
• spavost, atd.

Ztrácí se individualita jedince, jeho potřeby jsou redukovány na základní biologické, ostatním je přikládána menší váha.

Ponorková nemoc

V uzavřených ústavech snadno vzniká tzv. ponorková nemoc. Stereotyp, z něhož není úniku, zvyšuje únavu a snižuje toleranci. Lidé se stávají vztahovačnými, agresivními. Stávají se introverty, klesá jejich otevřenost, vstřícnost.

Nepřítomnost druhého pohlaví

Další nevýhodou je nepřítomnost opačného pohlaví. Klienti ústavů nepřestávají být pohlavně cítícími bytostmi. Sexualita si hledá a nachází průchod v homosexuálních vztazích.

Šikana

Všechny uzavřené instituce s autoritativním režimem jsou živnou půdou pro šikanování. Výchovné ústavy pro mládež mají tendenci vytvářet zvláštní subkulturu, v níž jsou násilné činy posuzovány zcela odlišně, než jak je posuzuje občanská společnost a soudy. Osoby se pak těší obdivu. Termín šikanování se užívá k označení násilného chování vůči klientům. Šikanování zahrnuje jak fyzické, tak psychické týrání.

Ztráta soukromí

Je daní za pobyt v ústavu. Některé instituce (dětské domovy, vesničky SOS) omezují soukromí minimálně.