Hudba zmírňuje strach a stimuluje nejstarší struktury mozku. Může tak probudit a uvolnit prapůvodní impulsy a tvůrčí instinkty, které vedou k novým a optimálnějším způsobům chování. Tato terapie hudbou se nazývá muzikoterapie. Muzikoterapie je léčebné používání prostředků hudebního umění, jako je používání melodie, harmonie, rytmu, zvukové barvy, dynamiky, tempa a druhu taktu. Při muzikoterapii je nejdůležitější výhodou nonverbální komunikace. Co dokáže hudba a jak prakticky probíhá terapie? Dokáže se mnou či dítětem něco udělat hudba?

Co dokáže hudba

V individuálním vývoji člověka začíná hudební vývoj s jeho narozením. Také zvuková komunikace mezi matkou a dítětem tvoří emocionální spojení mezi oběma, což má rozhodující význam osvojení si lidské řeči. Řeč zprostředkovává informace a hudba zprostředkovává emocionální informace. Je schopna přizpůsobit lidi sobě navzájem. Jako jsou lidé v koncertním sále, nebo jednotky vojáků, kteří pochodují podle pochodové hudby nebo ve skupině pacientů.

Léčí hudba?

Hudba a rytmus jako léčebné prostředky jsou lidmi používány už od nepaměti. Původně byla hudba chápána hlavně jako forma komunikace s nadpřirozenými silami, byl to také způsob boje s úzkostí a s chorobami. Terapii hudbou znaly v podstatě všechny starověké civilizace. Lidé se skoro denně aktivně účastnili obřadů, rituálů se zpěvem a tancem. Tvořivá činnost jim tak pomáhala udržovat si zdravou, svěží mysl a duševní rovnováhu.

Hudební rovina komunikace nabízí možnosti symbolického vyjádření pocitů. Pocity naplněné strachem a obranné pocity, jako je blízkost, kontakt nebo dotek, mohou být v hudební improvizaci znázorněny nejprve symbolicky-blízkost a vzdálenost ve vztahu k druhým lidem se tak stanou slyšitelné. Hudba tím umožňuje vyjádření výpovědí, které není lehké vyslovit.

Muzikoterapie se používá pro různé skupiny klientů, působí na představivost, rozvíjí mezilidskou komunikaci a kreativitu, umožňuje otevřít se vůči estetice a umění, vyvolává stavy plné klidu a extáze. Muzikoterapie může být vedena individuálně nebo ve skupinách, široké uplatnění nachází v neuropsychiatrii, u osob s poškozením mozku, u autismu od raného věku, při poruchách chování a v neposlední řadě u osob s mentální retardací.