Montessori systém vzdělávání je už nedílnou součástí alternativního systému vzdělávání v České republice. Článek se blíže zaměří na stručný vývoj a postupný rozvoj Montessori škol a školek. Jaké jsou cíle Společnosti Montessori u nás? O co usiluje a jak je tato Společnost financována? Vývoj Montessori pedagogiky Pedagogický systém Marie Montessoriové se v rámci širšího rozvoje alternativní pedagogiky začal pomalu rozvíjet i u nás, a to v období první republiky. V této době byla u nás přeložena a vydána jediná publikace Marie Montessoriové s názvem Příručka vědecké pedagogiky. Následující události pak znemožnily rozvoj této pedagogiky. Až po roce 1989 z důvodu otevření hranic, tlaku rodičů a zejména nadšených pedagogů se začal Montessori pedagogický systém prosazovat. Začaly vznikat první Montessori mateřské školy a základní školy. Na začátku milénia pak byla v naší republice založena Společnost Montessori. Členy této organizace jsou pedagogové, rodiče a všichni příznivci zajímající se o Montessori vzdělávání. Jaké jsou cíle? Cílem je pak rozvoj vzdělávání v programu Montessori v České republice a přispění k rozšíření nabídky vzdělávacích možností v České republice, zvláště vzdělávacích programů mezinárodně uznávaných. Tato možnost totiž usnadní školní vzdělání i dětem rodičů jiných národností migrujících z důvodů zaměstnání, azylantům apod. Společnost Montessori dále podporuje vznik a činnost škol a školských zařízení pracujících na základě metody Montessori. Zajišťuje proškolování pedagogů a spolupracuje s organizacemi, které vyrábějí pomůcky pro Montessori zařízení. Společnost má Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy akreditovaný kvalifikační kurz v rozsahu 300 hodin, který opravňuje k získání Národního diplomu Montessori. Kurzy jsou vedené českými i zahraničními lektory. Jak je zajištěno financování?…

V současné době převládá v tradičních školách názor či skutečnost, že děti stejného věku mají přibližně stejné dispozice naučit se základní gramotnosti a základům učiva všeobecně. Školní třídy jsou pokud možno stejnorodé, což má umožnit všem žákům postupovat v učivu stejným tempem. Je třeba říci, že pro pedagoga je tento způsob rozdělení tříd velmi pohodlný a mnohem jednodušší, než kdyby se měl každému dítěti věnovat individuálně. Každá odlišnost je pro učitele na obtíž a kolektivní postup v učení je tak komplikovanější. Není ale důležitější to, co je vhodnější a smysluplnější spíše pro dítě než pro učitele? Vzdělávací systém Montessori tak říká, že rozdělení dětí do ročníků podle věku zbytečné a neefektivní. Záleží na věku? Rozdílem v Montessori vzdělávání je tedy seskupování dětí z různých ročníků do jedné učební jednotky. Například jsou spojeny děti z prvního až čtvrtého ročníku. Jinde budují své třídy ze dvou ročníků. Důvodem je, že si jsou děti ve svém myšlení, v pocitech, řeči a představách mnohem blíže než dospělí, mohou si předávat poznatky a zkušenosti znatelně jednodušeji. Když mladší děti pozorují starší děti při činnostech, je tím povzbuzován první zájem o budoucí úkoly a ulehčen přístup k novým oblastem myšlení. Starší děti velmi rády pomáhají dětem mladším, cítí se důležitě, když mohou mladším spolužákům vysvětlit, jak mají pracovat s různými školními pomůckami a jak správně řešit nějaké úlohy. Díky této spolupráci se mladší děti učí něco nového, co je jim vysvětleno poněkud „lidštějším“ a pro ně pochopitelnějším způsobem dětmi staršími. Starší děti si tak své vědomosti utříbí a zopakují si je.…

Jak vypadá Montessori škola? Poznáme jí na první pohled od těch klasických? Marie Montessori si všimla, že přestože toužíme po svobodě, potřebujeme znát své místo. Jak se tato skutečnost promítla do organizace školy potažmo tříd, se dočtete níže. Co je pro organizaci školy montessori typu důležité a čím se liší? Máme své místo? Dítě potřebuje pro svůj rozvoj podnětné prostředí a samozřejmě pedagogy, kteří mu dokáží podat pomocnou ruku. Montessori školy fungují na principu, že se dítě samo a dobrovolně učí to, co se ostatní děti učit musejí. Svoboda, která je poskytována v těchto školách a školních zařízeních, není zneužívána, děti se nestaví proti učiteli. Tato volnost vede k formě demokratické disciplíny, která není vynucená, ale všichni se jí dobrovolně podřizují. Marie Montessori při svých pozorováních zjistila, že v každé lidské bytosti je zakotven to, že se spontánně zdržuje na svém místě. Toto místo člověk nerad opouští. Díky těmto pozorováním dospěla k závěru, že přestože člověk touží po svobodě je jeho přirozeností hledat místo, kde může zakotvit. Tento aspekt se pak odráží v požadavcích na organizaci školy. Ráz školy Škola je tedy místem, kde dítě může "volně žít" a zároveň se sociálně vyvíjet. V montessoriovských zařízeních je výuka převážně individuální a staví na svobodné volbě dítěte. Nezbytným předpokladem jsou architektonické úpravy, které umožňují společný život i práci. Nejvýznamněji v tomto směru působí organizace tříd, kde pracují děti různého věku. Optimální jsou tři ročníky spojené v jednu třídu. Pro určité činnosti je možné zařazovat do jedné třídy děti i s větším věkovým rozdílem. Je možné spojit…

I organizaci a metody školy provází stejné heslo typické pro Montessori: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ Každá škola si klade za cíl harmonický rozvoj osobnosti. Jde o metody, kterými se tato harmonie, dosahuje. My se zaměříme na vzhled tříd, hodnocení a zadávání úkolů. Není škola jako škola. Pojďme si představit tu Montessori. Jak vypadají třídy? Třídy jsou dostatečně velké, aby v nich bylo možné vytvořit prostorná a světlá oddělení pro různé oblasti vyučování jako je český jazyk, matematika a kosmická výchova - přírodní vědy, prvouka, vlastivěda, dějepis, zeměpis a vztah ke světu kolem nás. Nechybí zde knihovna, vybavení pro výtvarné, pracovní a hudební činnosti. Dále jsou k dispozici počítače s výukovými programy a materiál i učební pomůcky v otevřených policích. Ve třídách je prostor pro společné činnosti a relaxaci. Každý žák má k dispozici dvě osobní zásuvky. Jedna je určena pro umístění pracovních sešitů či jiných výukových materiálů a druhá pro převlečení na tělocvik. Děti tak nemusí nosit každý den do i ze školy tašku plnou učebnic a sešitů. Organizace výuky je samozřejmě závislá na dané základní škole. Domácí úkoly Jsou nebo nejsou? To víte, že jsou, ale jsou jinak koncipovány. A to formou vyhledávání nejrůznějších informací. Děti dostávají za úkol něco přinést, vytvořit, nad něčím se zamyslet. Úkolem se může také stát to, co dítě nestihlo zpracovat ve vyučování. Známku nečekejte Hodnocení práce žáků se ve většině škol provádí slovně. Nejedná se tedy o běžný známkový systém. Děti dostávají vysvědčení formou dopisu, kde je popsán jejich osobní postup a zvládnutí učiva, ale i…