Waldorfská škola je škola alternativní. V čem spočívá tato alternativa? Jak se výuka a přístup k dětem liší a zda vůbec?

Vyučování v epochách

Epochy, je to, co waldorfské školy výrazně odlišuje od běžných základních škol. A co to teda ta epocha je? Výuka v epochách představuje probírání jednoho předmětu během každodenních dvou úvodních hodin po dobu několika týdnů. Je všeobecně známo, že v dopoledních hodinách jsou děti schopny se mnohem lépe soustředit, proto jsou úvodní hodiny věnovány právě epochám. Epochy jsou do výuky zařazeny zejména proto, že děti nejsou nuceny skončit s výukou předmětu, který je momentálně začal bavit a do kterého se ponořily.

V nižších ročnících jsou epochy dlouhé a málo diferencované, postupem let se ale zkracují. Přibližné trvání jedné epochy je asi tři až šest týdnů s tím, že každá epocha se opakuje dvakrát ročně.

Důvodem opakování epoch je právě zapomínání, které dítěti umožňuje si s odstupem času některá fakta lépe uvědomit a také se mu lépe utříbí myšlenky. Žák získává pocit, že se něco smysluplného naučil a druhé opakování epochy mu tak umožní z poznatků vytvářet schopnosti.

Učebnice? Ne, epochové sešity a práce s nimi

Často kladenou otázkou bývá, zda na waldorfské škole existují učebnice. S učebnicemi tu děti pracují, avšak zhotovují si je samy, jedná se o tzv. epochové sešity. Epochové sešity vznikají na základě výkladu učitele během jednotlivých epoch, děti si je samy ilustrují a různě doplňují. Učitel jim pouze pomáhá se skicami nebo maluje náčrty obrázků na tabuli.

Učitelé se při svém výkladu orientují podle různých příruček, které ve vyšších ročnících žákům doporučují k prostudování. Zápisky až do osmé třídy vznikají na základě diktování nebo na nich žáci pracují společně.

Umění, jako důležitá součást nás

Waldorfská škola si pokládá za cíl vychovávat zejména mnohostranně vzdělané bytosti. Proto zde umění hraje velmi důležitou roli, především v prvních letech na waldorfské škole. V době technologií jsme se naučili téměř vše dělat automaticky – bezmyšlenkovitě, vše máme automaticky naučené a dané. Zbývá nám velmi málo oblastí, kde bychom se mohli vyjádřit nejen tělem, ale i duší. Jednou z těchto oblastí je právě umění.

V nižších třídách waldorfské školy je tak běžné nacvičování různých scének či pěveckých vystoupení, která jsou posléze předváděny především rodičům na různých školních slavnostech.

Místo ve vyučování má také kreslení. Nejprve se učí kreslit různé geometrické tvary pomocí rukou, nohou nebo celým tělem do vzduchu, až později na papír.

V první třídě jsou formy jednoduché, později zrcadlové nebo souměrné podle os. „Kreslením forem” se děti učí pracovat s psacím náčiním, napodobovat tvary, orientovat se v prostoru apod. Má to význam pro výuku psaní, pro rozvoj estetického cítění, ale např. i v geometrii.

Tělocvik neboli eurytmie

Eurytmií nazýváme pohybová cvičení, která jsou v podstatě způsob projevu tělesným pohybem. Eurytmie se začíná vyučovat již v prvním ročníku školy. Odvíjí se to zejména z přirozené lásky dětí k pohybu. Nejtěžší období ve výuce eurytmie nastává v období puberty. U dětí se začíná vyskytovat přirozený ostych a nechuť se před ostatními spolužáky pohybově projevovat. Další otázkou, která u těchto žáků vyvstává, je proč bychom měli dělat něco, co se jinde nedělá?

Eurytmii lze rozdělit do tří základních typů:

• eurytmie umělecká - zahrnuje předvádění básní, dramatických děl, hudebních skladeb, orchestrálních děl a vyprávění
• eurytmie pedagogická – kdy se žák učí pohybovat a orientovat v prostoru a vyjadřovat pohyby těla to, čím je jeho duše
• eurytmie léčebná – lze ji provádět pouze pod dohledem lékaře a je využívána jako pohybová terapie

A jiné předměty?

Stejně jako v tradiční základní škole se ve waldorfské škole pochopitelně žáci učí i tradičním předmětům jako je matematika, mateřský jazyk, cizí jazyk, zeměpis, dějepis a podobně. I v těchto předmětech jsou ale uplatňovány alternativní přístupy, které dětem mají pomoci vše lépe pochopit.